Smsky o smutku

Já vím, že mě nemiluješ. Já vím, že mě nemáš rád, ale stejně tě budu MILOVAT! Jinou nemiluji víc než tebe, lásko má.

V hlavě mám černou komoru,
komoru zázraků a divů.
Tam si tě, lásko, vyvolám
ze starých negativů.
Budeš se zase usmívat mým nářkům jako včera
a já tě lehce překreslím do básně špičkou pera.

Slyším své srdce, jak naříká,
a taky cítím, jak bolest polyká.
Snad to přejde a bolest ustane,
ale vzpomínka na tebe v mém srdci navždy zůstane.

Po setmělých rozkvetlých lukách
tančí nešťastně křehká víla,
její srdce bolestí puká
- za to, že muži uvěřila...

Proč ty krásné chvíle, co jsem s tebou, vždy tak rychle uplynou. Tak rychle jak zrnka písku v mé dlani, která nejdou udržet a rozfouká je vítr... Moc mi chybíš.

Dělí nás jedna velká propast. Já vím, možná by stačilo odrazit se a skočit, možná bych to zvládla, ale nemám tu odvahu. Něco mě drží, to něco je hrdost a láska.

Je mi smutno bez Tebe,
být tak andělem a moci letět do nebe!
A po svitu hvězd
poslat polibků snad šest?
Ne, šest miliónů či miliard?
Je to hazard?
Není!
To jen láska mého srdce si Tě tolik cení!

Má vášeň k Tobě se proměnila ve velikou lásku a já si ji ještě nechci nechat vzít.

Už Tě nemám ráda, tak už za mnou nechoď a dej mi, prosím Tě, pokoj.

Milovala jsem tě a ty jsi mě využil jen ke svému zapomnění na bývalou. Proč já musela ti pomáhat a být tou druhou?

Tvé jméno šeptám do ticha,
srdce nechce bít,
dělám, že láska se mě netýká,
ale nevím, jak mám bez tebe žít.

Když pozdě večer usínám,
jen na Tebe vzpomínám.
Zrovna padá hvězdička
a já si přeji, abych se vešla do Tvého srdíčka.
Hvězdička spadla a mně nezbývá než naděje,
že na mě vzpomínáš, tak jako já na Tebe!

Stýská se mi moc,
mít tě u sebe celou noc,
pro polibek od tebe
vyletěl bych do nebe,
pro tvé tělíčko
vysvitlo by sluníčko.

Včera zdál se mi krásný sen,
že přisedáš ke mně, pusu mi dáváš,
postupně do mých snů se vkrádáš.
Ráno se probouzím,
srdce Tvé poblouzním,
pohladím Tvoji tvář,
spolu zahlédnem denní zář.
Byl to však pouhý sen,
už jsem zas sama jen.

Vrať se mi, lásko, vrať se už,
budeš ten jediný, kdo smí slíbat z mých rtů růž!

Celý dlouhý den na Tebe myslívám,
i když večer usínám.
Celý dlouhý den se těším jen,
až můj zrak spatří Tebe jen.
Mám Tě rád.

Jak tiše plynou dny,
tak tiše plyne lásky čas.
Jak těšívám se na chvíle,
kdy sejdeme se zas!

Jsem jen schránka bez srdce, které zkamenělo,
bez srdce, které bylo vytrženo,
ale počkám na Tebe i sto let,
počkám, dokud se bude točit svět,
počkám, dokud se ke mně nevrátíš.
Tolik mi chybíš, lásko moje,
všude Tě hledám a čekám,
že uslyším Tvůj krásný smích
a uvidím jiskry v očích Tvých
a obejmu Tě s něžností
a už Tě nikdy nepustím.

Proč trápíš mě zas, když jsem zapomněla na tebe, na bolest, kterou jsi mi způsobil. Už tak ti může stačit, že nevěřím nikomu, že nechci prožít lásku znovu, to ti nestačí? Myslím, že se můžeš radovat, lháři.

Hrozně moc bych chtěla líbat Tvé rty, ale už to nejde.

Kolem mě je černá noc...
a já toužím po Tobě moc...
Poslouchám zamilované písničky,
v očích slzy malé holčičky...
Řekls, že mě miluješ, tak proč mám v srdci žal?
Ptám se jen, co bude dál?

Sluníčko zapadá, má láska vadne,
smích už mě přešel, dobře to nedopadne.
Budeme si zase, jako předtím cizí,
tvůj obraz pomalu ze srdce mi mizí.
Když na tě pomyslím, přepadá mě stesk,
smůla nám prší, do cesty staví se blesk.
Sliboval jsi, že se změníš, já říkala, to znám,
osud však jinak chtěl a každý z nás je teď sám.

Když se dívám na růži, vidím Tebe. Když k ní přivoním, cítím Tebe. Když se dotknu lístku květu, jako bych se dotýkal Tebe. Když Tě miluji, nedá se to srovnat s ničím na světě. Moc mi chybíš.

Sama teď usínám,
dny bez Tebe proklínám!
Proč nemůžem být, Lásko, spolu
- dneska, zítra, v tuto dobu?
Já toužím strašně moc,
usínat s Tebou každou noc,
pohltit Tě něžnými slovy,
i řeč mého těla hodně Ti poví!

Posílám polibek, radost a něhu,
pro krásný den po vločkách sněhu.
Ať sluníčko paprskem dotkne se srdíčka,
do ouška zašeptá moje dvě slovíčka:
Chybíš mi!

Stýská se mi. Stýská se mi po objetí, pohlazení. Po šeptání miluji Tě... Stýská se mi po Tobě. Někdy mám chvíle, že jediné, co chci, je aspoň poslat Ti SMS.

Minuty jsou pro mě hodiny, dny jsou pro mě roky, a Ty jsi tak hrozně dlouho pryč... Přála bych si být u Tebe, ale vím, že to není možné. Jediné, co mi zbývá, je má vzpomínka na Tebe, proto doufám, že nezapomeneš...

Roztrhávám tvoji fotku... na půl... na čtvrtiny... na malinkaté kousíčky. Ty si asi vůbec neuvědomuješ, jak moc jsi mi ublížil... Chci ti říct jen jedno: Nenávidím tě... ale milovala jsem.

Chci být zase vedle Tebe a cítit Tvůj dech na mém těle, jak mě zahřívá, jako letní sluneční paprsky a zároveň mrazivě chladí, jako vločky prvního sněhu, stékající z mých očí, po rtech, krku... níž a níž. Z toho pocitu mám strach. Ty jsi můj strach... který miluji!

První noční mraky přináší stín, dávno už o tom vím, že ač mi stále něco slibuješ, pravda je taková, že už mě nemiluješ. Proč???

Stále stojím u okna, cítím silný hic,
ale od mé lásky nepřijde mi nic.

Pláču, pláču do nebe,
myslím, myslím na Tebe.
Koukám, koukám do prázdna
a vzpomínám na nás dva!

Jednou jsem kdesi četla, že každý člověk má právo jednou v životě na svůj vlak... Tak proč mně ujel přímo před očima...?

Ahojky broučku! Nelze slovy popsat, jak moc mi chybíš, to Ti dokáží mé polibky, mé dotyky - jen když budeš chtít. Vrať se mi, prosím. Miluji Tě!

Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč už mě nemiluješ? Vždyť TY jsi můj svět!

Nikdy nezapomenu na Tvoji něhu, Tvoji upřímnost, Tvoji čistou duši. Navždy pro mě zůstaneš tím nejkrásnějším, co mě v mém životě potkalo. Forever.

Myslím na Tebe od chvíle, kdy jsem Tě uviděla. Tvůj úsměv a Tvé oči jsou nebe a peklo dohromady. Vím, že Ti chci říct... Ne, nejde to. Usínám s pocitem, že jsem v Tvé náruči. Vím, nikdy se nemá nutit cit druhému, ale má někdo na Zemi právo mi zakázat, abych Tě milovala?

Mé srdíčko pláče, když nevidím Tvé tváře. Když rty naše nejsou u sebe, já vzpomenu si na Tebe. A chce se mi spát, neb ta bolest je vrah. Proto prosím, vrať se, vdechni mi život a buď se mnou.

I když mě to strašně mrzí, muselo to tak skončit. Nevyčítám ti to a doufám, že ani ty mně ne! Snad časem, ale teď to už vážně nejde dál!

Jaké to je, když člověk miluje,
jaké to je, když srdce daruje.
Jaké to je, když ho nehlídá,
jaké to je, když ho tvůj idol užívá!

Chybí mi pohlazení,
chybí mi doteky,
chybí mi něžné objetí.
Chybíš mi, lásko, ty!

Je to láska... Scházet je slovo, které nenalézá sebe, život tady mě nudí, vím, že nespatřím nikdy Tebe, všichni jenom prudí, už je to pár dní skoro, co nevím o existenci tvé, doma sedím a pláču... Bolí mě srdce mé.

Já oslepím svý koně, zradím cokoli, když jen kývneš, když se mihneš na schodech. Tak podívej se na mě! Na jezdce o holi, už bych oslepil svý koně, zradil cokoli.

Ahoj lásko, usnul jsem až ráno, protože jsem celou dobu myslel na Tebe. Jsem rád, že jsi se dobře vyspinkala. Strašně moc bych si přál být s Tebou a moci se Tě dotknout.

Laskám vlásky Tvoje,
hladím Tě po tváři.
Z fotky na mém stole
Tvůj sladký úsměv září.

Přikrej si tělo, přikrej si duši.
Já jsem ten, co neví, ale tuší.
Cítím Tvá slova, bez hlasu.
Tvoje ruce svázané do klasu.
Moc se na Tebe těším. Pa!

Venku je noc temná, k tomu spousta deště,
co se ještě může stát, co mě potká ještě.
Noční můra, co mi nedá spát,
sen, co sám neodejde,
ta, co mám rád,
že ke mně nepřijede.
Chtěl bych hvězdami na oblohu psát,
jak moc mi chybíš a jak mám Tě rád.
Prosím, přijeď.

Růže v tváři, v očích jiskra
- dobrá nálada vždycky jistá!
To vše mám na Tobě ráda,
ale nenávidím Tě za osamělá rána!

Kde jsi, co se stalo?
Proč mě mé srdce roplakalo?
Nikdo mi nic nepoví
a hůře mi je, to Ti napovím.
Ty a tvá hrdost hloupá,
je snad láska na cit skoupá?
Já bych Tě chtěla milovat,
ale cožpak můžu srdce darovat?

Stýská se mi po Tvé tváři,
po Tvých očích, které září.
Po Tvých rukou, které hladí,
po Tvých ústech, které svádí.
Těším se, až budu s Tebou,
hloupé sny nás nedoženou.

Kdyby moje srdce umělo zpívat, byl by to ten nejsmutnější requiem na světě. Všechna bolest, kterou v sobě nosím, by se proměnila v deptavé tóny, které by oslovily nejen tebe, ale i všechny, co milují a jsou milováni...

Na nebi svítí hvězdičky,
posílám ti hubičky.
Vedle mě je místečko,
chybíš mi tu, zlatíčko!

Takhle už to dál nejde. Celou dobu jsem mlčela, teď to musí ven. Moc mi chybíš. Tvé oči, smích, Tvůj hlas a pohled, kterým jsi mě provázel celou dobu, co jsme byli spolu. Musíš vědět, že Tě miluju!

Je podzimní temná noc,
měsíc září, má svou moc,
modrý satén pokryl nebe,
smutně ležím a bez Tebe.
Hvězdy nezáří tak, jak by chtěly,
protože Tě jak já milovaly...

Beruško, i když jsme od sebe tak strašně daleko, stále na Tebe myslím. Ráno, když se probouzím, večer, když usínám a v noci, kdy o Tobě sním. A nejlepší na tom je, že když se ráno probudím, ten sen stále trvá. Miluju Tě.

Žít krásně znamená žít pro druhé... a tak i já chci žít pro Tebe, ale nikde se nepíše o tom, že o mě nestojíš...

Miláčku, chci Ti říct jen pár vět
a jedna z nich je: VRAŤ SE MI ZPĚT.

Buď si jistá, že přijdou špatný časy. Buď si jistá, že v jistý chvíli budeme, jeden nebo druhej, chtít ten vztah ukončit. Ale taky mi věř, že pokud ti teď neřeknu, jak moc tě miluji, budu toho po zbytek svýho života litovat, protože mé srdce mi řeklo, že jsi pro mě ta pravá.

Do kopce Brouček můj šlape
a nám to tak krásně klape.
Že nemohu vůbec se dočkat,
až zas spolu budem se mačkat.
Stýská se mi po Tobě moc
a sním o Tobě celou noc.
Srdíčko mé jen pro Tebe buší,
protože našlo toho pravého, tuší.
V životě nechci ztratit Tebe,
přišla bych i o kus sebe.
Báseň má je pravdivá
a já moc zamilovaná.
Tak do pedálu šlápni
a ke mně rychle mákni.
Tvá princezna na Tebe čeká
a srdečně Tě moc líbá.

Stesk?! Ten pocit důvěrně znám,
nechci a nemůžu být bez tebe sám.
Strašně rád bych s tebou chtěl být,
je těžké bez tebe žít.

Proč já mladá, chtivá děva,
sama spím a taky snídám?
Nechceš to hned napravit
a u mě doma zazvonit?

V hlavě mám prázdno a v srdci žal!
Proč jsi tak daleko, kdo mi tě vzal?
Sedím tu a dívám se na nebe,
už nedokážu žít život bez tebe!
Chci, abys věděl, že miluji tě strašně moc
a sním o tobě každou noc.

Jak mi mohl Tvůj polibek proniknout do vědomí, když jsi mě líbal? Všechny mé smysly se přeci ztrácely v štěstí Tvé blízkosti. Teprve teď, když jsem sama, sáhnu do své studny myšlenek a lovím šeptaná slova, když se mnou nejsi.

Jednou, až dostaneš rozum, přijdeš a řekneš: Lituju všeho, já Tě opravdu miloval!

Chybíš mi. Nikdy bych nevěřila, že to bude tak bolet. Stýská se mi po Tobě, tak se sakra vzpamatuj a vrať se zpátky ke mně.

Lásko, proč je na nás ten život tak krutý? Proč jsme se museli potkat tak pozdě? Kam jsi pospíchal? Já jsem teď nešťastná, že má láska už je ve svazku manželském... Proč? Vždyť se tolik milujem! Proč osud nás dva nespojil dřív? Proč? Vždyť já Tě miluju!

Ztratil jsem něco, mobil, klíče, ne, ztratil jsem tebe. Nebo jsem tě ještě neobjevil? Hledal jsem? Nebo už jen čekám? Jsem v pořadí? Oslovit či neoslovit, čím více jsem tě hledal, tím více jsem ztrácel sílu. Upadl jsem do temného kouta, jestli mě nenajdeš ty, pak už nikdo. Stihneš to? Kdo jsi? Proč jsem ještě tady? Asi jenom čekám.

Stýská, 5 písmen místo Tvé lásky.
Stýská, pláčou dlouhé samohlásky.
Stýská, zůstala jsi mi pod víčky.
Dohořel knot svíčky,
uschly Tvé slzičky
a dveří skřípání
nese mi stýskání.
Stýská se mi, černovlásko.

Už jsem měl zlomenou nohu, zlomenou ruku, ale nic nebolelo tak, jako zlomené srdce:( Vrať se mi!

Život bez tebe je jako nic... probudím se, myslím na tebe, jdu spát a při usínání myslím na tebe. Pohltil jsi svou láskou mě celou, potřebuju tě mít napořád... jinak můj život nemá smysl... Děkuju ti za všechno, co jsi pro mě udělal... Miluji Tě!

Vrať se, lásko, z dáli,
já nemohu bez tebe žít,
vždyť naše srdce vzplála a hořela.
Když nemůžu snít,
nemůžu být.
Nechci celý svět,
chci jen tebe zpět.
Vrať se, lásko.

Každá myšlenka na Tebe je bodavá bolest v mém srdci, které pomalu přestává bít, ztrácí se... Má touha je zemřít - smrt je vysvobozením. Potřebovala jsem jen pochopení od lásky.

Já jsem zarmoucená, když Tě teď nevidím. Chci Tě líbat a hladit tu Tvou božskou tvář. Nemohu už bez Tebe být, bez Tvých polibků a něžného pohlazení. Tak prosím, vrať se mi. Miluju Tě z celého srdce.

Dnes jsem Tě zas spatřila a má bolest ožila... tak mě už prosím netrap a řekni... Miluju tě! Ty víš, že už to nevydržím... 3, 2, 1 - teď. Sbohem...

Tenkrát jsi byl tolik jiný,
nesmělý, sladký a milý.
Teď jsi strašně namyšlený,
to, co bylo, náhle není.

Když čas ztratí svůj význam
a obloha začne plakat kvůli svým hvězdám
a slunce najednou zmizí z nebe,
necítí se tak špatně jako já bez Tebe.

Miluju Tě, myšáčku můj.
Vzpomeň si na mě, miláčku můj.

V zajetí velkého smutku ocitla se má duše a jen ty bys ji mohl zbavit ledového krunýře, který ji sevřel. Je mi tak děsivě smutno a ty jsi tak daleko. Jsi slunce, které potřebuji k životu, tak už mne nenechávej čekat.

Zrovna balím dárky na Vánoce a zjistila jsem, že nemám žádný pro tebe. Tak to asi zabalíme, ne?

Přijdou i těžší chvíle,
budeš mu muset sbohem dát,
a budeš se muset tvářit mile,
avšak srdce Ti to bude rvát.
Jak bolí, když člověk miluje.

Jsi můj sen, který nikdy nekončí. Mám Tě ve svém srdíčku. Já se snad rozpláču, proč tu nejsi se mnou, to nechápu.

V mém srdíčku rostou růže,
slzami je zalévám,
na Tebe, můj miláčku,
neustále vzpomínám.

Miluju tě, miluju tě, miluju tě, miluju tě, miluju tě, miluju tě. Zdá se ti to moc? Stejně to ještě nestačí! Lásko, scházíš mi a chci tě zase mít!

Vždy, když ke spánku se chystám,
na bílý strop se dívám.
Když zavřu oči, vidím tebe
a steskem na srdci mě zebe,
to proto, že necítím tě vedle sebe.
Nejradši chtěl bych tě tu mít
a ráno se s tebou probudit,
to, že rád tě mám,
mému srdci neodpárám.
Já jen chtěl ti říct,
bez tebe nechci být už nikdy víc.
Chybíš mi, kotě.
MILUJU TĚ.

Kam se podívám, vidím Tvoji tvář. Jsi všude, ve vzduchu, který dýchám, v odraze skel v metru, cítím Tvoji vůni, když kolem mě přejde v hospodě číšník, jsi žvýkačka bez cukru, která mi provětrá hlavu. Zavolej mi, chci se vidět v Tvých očích.

Proč slibuješ mi, že jsem tvá jediná? Že nevíš jak to s ní skončit, že by to neunesla? A já? Já mám unést sama všechnu bolest světa?

Ty jsi mi tolik ublížil... nechceš mě znát, mé hovory odmítáš! Prosím tě o jedno - odpusť! Lituji těch slov, co jsem ti řekla! Vrať se mi...

Nad rájem se smráká, Tvé oči nevidím... od Tvého odchodu provází mě převozník.

Chybí mi Tvá společnost, chybí mi Tvé pohlazení, chybí mi Tvůj hlas, chybí mi Tvé ruce v mých, chybí mi Tvůj smích, chybíš mi celá - a já se ptám proč? Miluju Tě.

Chvíle bez Tebe
je jako slunce bez nebe.
Rty máš hebké jako lístek růže,
zbožňuji vůni Tvé kůže.
Když naše pohledy něžně se setkají,
mé oči Ti vždy tiše šeptají:
Miluji Tě!

Rozdělují nás povahy, křik a pláč v mém srdci neustává, toulám se nocí a hledám tvé rty, tvou vůni... nenacházím nic... jen prázdnotu... Všechno je pomíjivý, jako kapka ranní rosy.

Lidé nejsou dokonalí, i já přiznávám svou chybu. Teď nevím, co na to říct - snad jenom to, že jsem Ti nechtěla ublížit.

Venku prší a já si pohrávám s myšlenkou, jaké by to bylo být s Tebou. Cítit Tvé dotyky, vnímat Tvůj dech, slyšet Tvůj hlas. Jak krásné by bylo mít Tě pro sebe. Zůstává mi ale jen sen a víra, naděje nikdy neumírá. Opatruj se mi.

Někdy jsem zlostí celá bez sebe,
chci, aby hrom uhodil do tebe,
a deset minut nato hned
já beru svoji kletbu zpět,
já beru svoji kletbu zpátky na sebe.

Široko, daleko objala zemi noc temná, jen hvězdy, měsíc, větřík, obloha jemná, hraje své kouzelné divadlo. Tak sledovat tu hru a vedle... abys byl Ty sám, mlčel a přesto říkal tolik slov, jaké prozradí jen oči, rty a dlaně.

Tiše skláním svou hlavu na polštář a brečím.
Když někdo zeptá se, co stalo se, jen mlčím.
Dusím své trápení v sobě,
že chtěla bych se vrátit k tobě.
To je mé přání životní,
co již nikdy se nesplní...

Jedeš pryč? Tak se mi brzo vrať... miluju Tě jako nic jiného na světě. Zvláštní starty, žádné konce... miluju Tě, co víc říct...

Když usínám, vzpomínám na Tebe, zdá se mi, že cítím dotyk Tvých rtů. Ty patří Tobě. Každou noc na Tvá ústa čekám. Zdá se mi, že přicházíš, objímáš mě... a pak... polibek, nit věčné lásky. To vše je jen sen, který se možná stane skutečností!

Moc mi chybíš. Nenávidím den, kdy jsem o tebe přišla. Chtěla bych vše vrátit a najít chybu, kterou jsem udělala...

Ach miláčku, tak ráda bych byla s Tebou, hladila Tě a něžně líbala tak jako nikdy, byla s Tebou ve dne, v noci a vychutnávala si každé Tvoje slůvko, co bys mi řekl. Pokaždé se těším na den, kdy Tě znovu spatřím... Tvoje kočička.