Smsky o smutku

Byl jsi u mě - teď jsi s ní. Miloval jsi mě - teď miluješ ji. Líbal jsi mě - teď líbáš ji. Držel jsi mě v náručí - teď držíš ji. Opustil jsi mě - jak to, že ji ne?

Musím na Tebe stále myslet, nemůžu Tě vyhnat ze své hlavy. Chci, aby ty prázdniny s Tebou nikdy neskončily. Buď tu stále se mnou, čumáčku.

V noci něco se třpytí na obloze.
K moci potřeba je kousek lásky a srdce.
V noci něco se blýská.
V srdci trochu se stýská.
Blýská se, třpytí se hvězda na obloze.
Stýská se, trápí se mé láskyplné srdce.

Hvězdičky na nebi dnes jasně svítí
a Ty jsi, miláčku, stále mé kvítí.
Květy mě potěší, trny však píchají,
láska je taková všude tady na zemi.
Srdce mi puklo, rána je veliká,
snad proto často tak mé srdce naříká.
Chybí mi láska a důvěra v muže,
řekni mi, osude, kdo za to může.
Jsem příliš naivní, neznalá dívka,
moc se mi, miláčku, po Tobě stýská.

Ach broučku, proč svět je tak krutý a my nemůžem být spolu každou minutou našeho života. Chtěla bych naplnit Tvůj život láskou, kterou Ti nikdo jiný nemůže poskytnout! Miluji Tě nadevše, ty můj andílku!

Čekám s otevřenou náručí
a cosi mi v břiše zakručí.
To je z touhy po Tobě,
z představy, že nemáš nic na sobě.
Jsem tu sám a toužím teď,
abys tu byla se mnou hned!

Všechno jednou začne a jednou skončí, (to jsi mi přece říkal, a já dodám:) něco trvá staletí, něco léta, něco dny. Ať tvá láska ke mně trvala jakkoli dlouho, má k tobě pořád trvá. Nevím jak ještě dlouho, ale teď tu je a já toužím po tobě, i když vím, že už mě nemiluješ. Moc mi chybíš. A stále doufám, že se ke mně někdy navrátíš.

Ty nikdy nepochopíš, že moje láska k tobě je příliš slabá, aby mohla bojovat proti tvojí lásce k chlastu. Začínáš se mi hnusit.

Chybí mi Tvůj úsměv, chybí mi Tvůj pohled, chybíš mi!

Se svou zradou ukradl jsi mi kousek srdce, pečlivě schovals ho přede mnou. Vrať mi ho, ať pro jiného tluče, a Ty jdi zase za jinou!

Dívám se na nebe, hvězdy tam září,
ale jen ta jediná mi tu schází.
Svítí jak ostatní, stejná však není,
proč se mnou teď není... stýská se mi!

Má duše miluje Tě a Ty to dobře víš,
však asi víc, než tušíš.
Proto nebuď jako dým
a proměň se v bytost,
nechci být jen to míň
a být pouze lítost.
Pochop, že miluji, umím se trápit,
nenech mě celou noc v žalu se topit.

Když se člověk loučí s někým, koho měl rád, teprve pak si uvědomí, že ho měl móóóc rád... Jako já tebe.

Když se dívám na nebe,
vzpomenu si na Tebe.
Chtěl bych Tě teď láskou hřát,
svoje srdce Tobě dát.
Už teď cítím srdce Tvoje,
na oplátku dám Ti svoje.

Nic se nezdálo tak, jak má být, oči v slzách, z lásky jen prach, kouzlo se rázem změnilo v prokletí. Tíha našich slov zmizela v temnotě našich krutých činů. Všeho teď lituji, jen vzpomínky zbyly, teď jsi pryč. Na měsíc koukám a hledám sama sebe. A hlavně Tebe.

Jsi malý hádě zrádný,
co na prsou jsem hřála,
ale kdybych zlatou rybku chytla,
jen Tebe bych si přála!

Máš, co jsi chtěl, teď jsi sám a lituješ. Máš, co jsi chtěl, i já jsem sama a šťastná.

Chci v dešti stát
a vzhůru k oblakům polibky posílat.
Polibky, které tisíckrát mi vrátíš,
polibky, které celé tělo schvátí.

Nenávidím tě! Moc to bolí, víš?! Snad i ty jednou na sobě tuhle bolest pocítíš. A pak možná pochopíš, že zabil jsi všechno, v co jsem věřila, zabil jsi nás! Už tě nechci znát a lituji toho, že jsem věřila tvým lžím, ale přesto mě moc trápí, že srdce tvé už nikdy nebude mým!

Lásko, chybíš mi strašně moc.
Já prosím o pomoc.
Chci být pořád jen s Tebou,
chytit Tě za ruku Tvou.
Společnou cestou jít
a pak Tě něžně políbit.
Miluji Tě.