Smsky o smutku

Nelituji ničeho, co jsem udělal, lituji jen toho, co jsem nedokázal udělat. Soudit mě bude jenom Bůh.

Celý den se těším, až uvidím Tvůj úsměv, pohladím Tvé vlasy a svými rty se dotknu Tvých.

Mám všechno, co prý můžu chtít víc?
Já však myslím, že když nemám u sebe tebe,
tak nemám vlastně vůbec nic.

Tam, lásko, kde je obzor,
co nás jednou spojí.
Kde začíná už nebe
a kde stromy ještě stojí.
Tam, miláčku, cítíš ten sníh,
na bitevním poli.

Chybí mi Tvé polibky, Tvá vůně vlasů, chybíš mi celičká.

Když jsem Tě poprvé uviděla, řekla jsem si: Šťastná holka, která získala Tvé srdce. Pak jsem se stala já tím nejšťastnějším člověkem na světě - díky Tobě. Teď chci zapomenout... i přesto, že Tě mám ještě stále ráda...

Proč nepíšeš, proč to děláš? Chceš, abych pořád trpěla? Tak to máš, dosáhl jsi svého! Trpím, brečím, myslím jenom na Tebe!

Kdyby lístek uměl mluvit,
který Ti posílám,
jistě by Ti pověděl,
že na Tebe vzpomínám.

Dříve jsem měla tolik nesmyslných přání a tužeb, na kterých mi teď už vůbec nezáleží... Dnes už bych chtěla být jediné a pro mě to nejdůležitější... Tvé všechno, jako dřív!

Já nehněvám se na Tebe,
žes mi srdce vzal,
ale že jsi zradil
a do očí mi lhal.

Jsi tak daleko, i když to ani zas tak daleko není. Já mám daleko k tobě i k tvojí duši. Sama si nedokážu odpovědět na to, proč tě tak bezmezně miluju? A proč bez tebe žiju?!

Zhasněte lampy, přikryjte piána a zahalte bubny a přistupte... Psovi, aby neštěkal, předhoďte šťavnatou kost! Tys byl mé poledne, má půlnoc, můj sever, můj jih, můj východ i západ. Myslela jsem, že je to navždy... Můj omyl! Zastavte zemi, vylijte oceány a zničte lesy, protože tohle už nikdo nezmění.

Lásko, udělala jsem tolik chyb, za které teď platím. Největší z nich je, že jsem tě nechala jít... Odešel jsi za jinou a já teď tady trpím, když pomyslím, žes teď mohl být můj. Vím, že mi to nikdy neodpustíš, ale chci, abys věděl, že tě miluju a nikdy na tebe nezapomenu. Sbohem, lásko!

Víš, co je to láska? Láska je velká podebranina u srdce, která potom bolí, ale tu bolest bych ti nikdy nepřála, protože tě strašně moc miluji. Ale ty asi miluješ jinou, tak zatím ahoj.

Modré oči máš, ty se neumí hněvat.
Pro ty modré oči nemohu spát.
Máš modré oči, jejich pohled mě pálí.
Vzpomeň si na chvíle krásné,
vzpomeň si, až hvězda zhasne,
vzpomeň si, až půjdeš spát,
že tam v dálce Tě má kdosi velmi rád.

Až se Ti smutno bude zdát,
až Tě nebude mít nikdo rád...
Vzpomeň si na LÁSKU věčnou,
na LÁSKU jedinečnou.

Když na tebe se podívám,
ostatní holky jen pohřbívám.
Když podívám se na nebe,
opět vidím jen tebe.
Když políbím tvoji tvář,
kolem mě je velká zář.
Řekni, kdy políbím tě zas,
bolí mě, když chceš čas!

Když Tě nevidím, propláču celý den a potom Tě vidím ve snu jen. Miluji Tě, lásko má, a nestačí mi slova Tvá! Můj sen moc krátký je, ale mé srdce Tě moc miluje!

Tam, kde hořela touha,
nyní s bolestí vnímám strach!
Bojím se, bojím, že najdu sílu
a ani nevím jak,
bojím se, že nebudu
se vzrušením na Tebe vzpomínat!

I když vím, že jsi daleko, já se netrápím. I když vím, že právě nemůžeme být spolu, já se netrápím. I když vím, že právě můžeš být s jinou, já se netrápím. Já se netrápím, já pouze umírám!