Nejlepší smsky

Spal mne na uhel, uškrť mne, utop mne, ale mou lásku, tu nezničíš.

Nikdy nezapomenu na den, kdy jsi mě poprvé políbil... Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem naposledy políbila já Tebe!

Stejně stále myslím na Tvoji krásu,
na omamnou vůni Tvých dlouhých vlasů,
jiskřičky v očích Tvých, Tvá vlhká ústa,
chce se mi křičet: Tak proboha zůstaň!

Růže voní, trní píchá,
mé srdíčko těžce vzdychá.
Vzdychá jenom pro Tebe,
že daleko jsme od sebe.

Každý stesk či radost, týkající se Tebe je pro mne důležitý. Chci Tě mít šťastnou a dělat pro to, co zvládnu. Chybíš mi.

Večer se mi pokaždé vybaví ty krásné chvíle... společné chvíle, kterých bylo tak málo... chvíle, kdy jsme byli spolu a zamilovaní... chvíle, ve kterých se všechno bytí nekonečné zdálo... ty vzácné chvíle a představy o našem milování...

Chtěla bych ti něco říct, ale nevím, jak mám začít. Nu tak třeba takhle: Broučku můj, moc mi chybíš. Proč to tak bolí, když tu nemůžeš být se mnou? Dělí nás už jenom ta dálka, asi to už bez tebe nevydržím, chci tě vidět, chci tě mít a na tvou tvář tě políbit! Tak to bylo, co jsem ti chtěla, teď už jenom jedna věta: Miláčku můj, hrozně moc tě miluju!

Jsme si tak blízcí, a přeci jsme z jiného světa.

Jsem tu bez Tebe,
myslím na Tebe.
Tak ráda bych Tě tady měla,
to je ono, co bych chtěla.
Cítit Tvé dotyky, polibky, vidět Tvůj smích,
než to zas na dlouho přikryje sníh.

S Tebou usínám,
s Tebou vstávám.
S Tebou zhasínám
a ráno kávu si dávám.
Moje mysl Tě stále doprovází.
Jen dotek Tvé ruky mi nesmírně schází.

Už ztrácím sílu i zájem zachraňovat všechno, co mezi námi bylo. Kam se poděl ten mega cit? Proč chtěla bych teď sama být? Lásko, proč vždycky rozchod více bolí toho, kdo za něj může? Proto mám teď strach říct: Už nemůžu dál... Nejde to.

Poslední dobou jsem se vysmívala lásce a šeptala jí, že se dá žít i bez ní. Tak přišel trest, ve dne se vysmívám dál, ale po nocích pláču. A ty chodíš do mých snů a mučíš mé srdce...

Zlatíčko moje, jsme tak daleko, ale přitom sami sobě tak blízko... Chtěla bych Tě tu mít u sebe a hýčkat v mém náručí...

Jsi mým sluncem v duši,
nebudu Tě však už rušit.
Miluji Tě a nezapomenu!

Sluníčko už zachází,
mé srdíčko nachází,
že mu něco schází.
Schází mu tvá láska,
co od tebe získává,
schází mu kráska,
co jménem .......... se nazývá.

Mile Tě překvapí chvíle, která už neměla přijít... A tak překvapila i mě... ale ten, kdo vyslovil tuto větu, neříkal nic o tom, že poté následuje bolest... Nic o tom, že jediná noc nevrátí zpět ztracenou lásku...

Zdá se mi, že každá další minuta bez Tebe je delší než ta předcházející. Moc se těším, až budeme spolu. Miluju Tě!

Jak krásné by bylo,
kdyby mé oči do Tvých se dívaly
a naše rty se opět
v polibku setkaly.

Prázdniny se blíží
a mě stále tíží,
že naše rty se nesetkaly doposud,
to vše se jednou změní,
až se spolu sejdeme,
do láskyplného vztahu vejdeme.

Brouzdám se ulicemi, kapky deště mi stékají po tváři a míchají se se slzami. Pláču snad? ... Ano, pláču, uvědomil jsem si, že už nikdy nebudem spolu... a čas ubývá a s ním přijde i zapomnění, a to mě mrzí nejvíc... nechci zapomenout!