Smsky o smutku

Zlatíčko moje, jsme tak daleko, ale přitom sami sobě tak blízko... Chtěla bych Tě tu mít u sebe a hýčkat v mém náručí...

Jsi mým sluncem v duši,
nebudu Tě však už rušit.
Miluji Tě a nezapomenu!

Sluníčko už zachází,
mé srdíčko nachází,
že mu něco schází.
Schází mu tvá láska,
co od tebe získává,
schází mu kráska,
co jménem .......... se nazývá.

Mile Tě překvapí chvíle, která už neměla přijít... A tak překvapila i mě... ale ten, kdo vyslovil tuto větu, neříkal nic o tom, že poté následuje bolest... Nic o tom, že jediná noc nevrátí zpět ztracenou lásku...

Zdá se mi, že každá další minuta bez Tebe je delší než ta předcházející. Moc se těším, až budeme spolu. Miluju Tě!

Jak krásné by bylo,
kdyby mé oči do Tvých se dívaly
a naše rty se opět
v polibku setkaly.

Prázdniny se blíží
a mě stále tíží,
že naše rty se nesetkaly doposud,
to vše se jednou změní,
až se spolu sejdeme,
do láskyplného vztahu vejdeme.

Brouzdám se ulicemi, kapky deště mi stékají po tváři a míchají se se slzami. Pláču snad? ... Ano, pláču, uvědomil jsem si, že už nikdy nebudem spolu... a čas ubývá a s ním přijde i zapomnění, a to mě mrzí nejvíc... nechci zapomenout!

Nesnáším loučení, jsem dál a v hlavě mě máš. Mně na tom záleží, to zlý a hloupý smaž... a dej mi ještě šanci...

Chci být zase jenom s tebou,
peřinu mít povlečenou.
Jako motýl chci se vznášet,
nebrat si už další prášek.
Hořím touhou mít tě zpátky
a pod hlavou z růží plátky.
Nerada se vzdávám lásky,
když mi ráno češe vlásky.
Lásky z nitek spletené,
k tobě rychle smetené.
Chci být tobě kousek blíž,
dotknout se mě něžně smíš.

Nikdy tě nedokážu přestat milovat, přestože všechno skončilo špatně. Ty nenávidíš mě, já láskou k tobě pořád hořím, nenechám tě šťastnou s jiným být. Vrať se a odpusť mi. Už nikdy ti neublížím.

I když to teď vidíš zkreslené, nechtěla jsem nic jinýho, než tě ušetřit bolesti, kterou nechtěně rozdávám.

Tak moc ráda tě mám,
jak málo tě přesto znám.
Chci být jen a jen s tebou,
tak prosím zahrň mě něhou.

Jsem si 100% jistá! Budu o tebe bojovat tak, jako ty jsi celé ty roky bojoval o mě. Můžeš mě nenávidět, nebo začít milovat, ale já nepřestanu, dokud ti nedokážu, že patříme k sobě, že tě miluju a že na tebe počkám třeba celý život. Chci jen tebe!

Prozvoň mě, ať se ve mně všechno rozehraje,
napiš mi, ať se celé mé tělo chvěje,
a srdce mi poskočí,
toužím se Ti dívat do očí...

Nenávidím tvůj pohled do očí, co mě vždycky tak rozpálí! Nenávidím tvůj úsměv, co mi celý den rozjasní! Nenávidím tvé ruce, co tak něžné být umějí! Nenávidím tě celého! Nenávidím tě za to, jak jsi mi ublížil! Nenávidím tě tak, až tě miluji!

Snad Ti, lásko, nebude vadit, že chodíš s bláznem. Nejen, že jsem se do Tebe zbláznil, ale teď už šílím i z toho, jak dlouho jsem Tě neviděl!

Já bez tebe pomalu umírám... nejdřív umřelo mé srdce, teď umírá duše, a po duši přijde na řadu tělo... a není mi pomoci... TY už mi pomoci nechceš... a po nikom jiném to žádat nemůžu...

Zase nejsem s Tebou a má náruč je prázdná. Chtěla bych s Tebou být každý den a každou noc, protože mě nikdy neomrzí ten nádherný pocit, když Tě mám vedle sebe. Stýská se mi...

Proč jsi mi dovolil tě milovat? Kéž bych tě nikdy nepotkala... Radši budu bez citu než s city, z kterých srdce krvácí...

Na nebi hvězdy svítí
a mně v očích slzy se třpytí.
Láska má tu není,
není tu mé potěšení,
srdce bolí, láska hřeje,
mě moje láska nerozechvěje.

Proč se na mě nepodíváš
a úsměvem mě nezahříváš?
Proč Tvé kroky nejdou ke mně,
proč usedáš daleko ode mě?

Jsem jak dopis bez adresy,
měsíc nad pustými lesy.
Jsi můj poklad největší,
ostrov mezi nebesy.
Ty jsi sladkost nejsladší,
tebe já mám nejradši.

Byli jsme spojeni očima,
teď nejsme spojeni ničím,
ne, lásko, NE, já Tě neničím...
Chci, aby sis uvědomil, jak Tě mám ráda
a že nechci Tě jako kamaráda...

Proč člověk musí poznat opravdové štěstí, když ho stejně ztratí?! :-( To štěstí jsem poznala na pár okamžiků, v Tvých dotecích, v polibcích, v Tobě! A nemám Tě!

Když venku padá déšť,
chtěl bych Tě na rukou nést,
když venku sluníčko svítí,
jsi jak nádherné kvítí.
Když nám vítr fouká,
jsi jak krásně rozevlátá louka.
Ať je krásně nebo mráz,
stýská se mi, chci být s Tebou zas.
Miluji Tě.

Moc mě bolí srdíčko,
pofoukej ho maličko.
Proč musím celý den
myslet na Tebe jen?
Chtěla bych už zapomenout
na ty krásné chvíle,
které prožila jsem s Tebou.
Nejde to však, trápím se!
Moc mi chybíš, ozvi se!

Kocourku můj jediný a největší, je to jen pár minut, co jsem bez Tebe, broučku, a už mi srdíčko puká steskem. Toužím vidět Tvé hluboké oči a cítit Tvůj nádherně něžný dotek na celém svém těle! Miluju Tě víc, než si kdokoliv dokáže představit, miluju Tě víc než svůj život, miluju Tě víc než život plný radosti, kterou mi dáváš jen Ty, miláčku! Moc Tě miluju, broučínku!

Já nejsem ten, kdo o lásku Tvou bude prosit!
Je to jen na Tobě, koho ve svém srdci budeš nosit...

Žiješ si, a já se topím. Každý dotek na mě hoří, prosím otoč se a vrať se zpět, okamžik mě miluj zas. To nejkrásnější a plné vášně vzal mi čas. Chci Tě, chci Tě zas!

I když si mě moc nevšímáš, musím se Ti přiznat k něčemu, co Tě možná trochu překvapí - MILUJU TĚ. Dlouho, dlouho, nadevše v životě Tě miluju. Když máš smutné oči, já mám smutný den. Když se Ti něco nepodaří, mně se nedaří celý den. Všechna Tvá trápení prožívám s Tebou, ačkoliv o tom ani nevíš. Jsme si tak blízcí, a přitom tak vzdálení. Vím však, že Tvoje srdce patří jiné, proto Ti přeju, ať Tě má stejně tak ráda jako já.

Až když ztratíme někoho, koho milujeme nejvíc na světě, uvědomujeme si, jak moc pro nás ten člověk znamená... Miluju Tě.

Říkal jsi, že mě máš rád... něco se pokazilo... Tak proč mám všechno dávat do pořádku jenom já... už vážně nemám sílu... Pomoz, alespoň jedním slůvkem, napověz, jestli mám bojovat...

Jednoho rána se člověk probudí a zjistí, že není zamilovaný... Proč se to muselo stát i mně?

Kde jsi? Proč nejsi se mnou? Nemůžu se na nic soustředit, nic mě netěší, nic mě nebaví. Je to normální? Známe se 3 dny a byli jsme spolu pár desítek minut! Co se děje? Zamiloval jsem se?

Až s tebou jsem poznala, co je to milovat... co je to dotýkat se, líbat... byla jsem donucena tě opustit a teď lituji... snad ale víš, že mé srdce je jen Tvé... a taky... moc to bolí, víš? ;-(

Včera, když na nebe opět samotný jsem hleděl, zahlédl jsem, jak hvězda jasná padá k zemi. V ten okamžik já zopakoval přání, jenž ve svém srdci již dlouho nosím. Přání jest to skromné, jen jednu věc, po které toužím, přál jsem si. Tebe mít u sebe a nikdy Tě nemuset nechat jít. To si přeju každý den, a na to myslím jen.

Myslela jsem, že pochopíš, že chci žít ve světě plném lásky, kde jeden druhého si váží, kde nikdo nikomu nepřekáží. Nepochopil jsi.

Jsi měsíček, co na nebi září,
jsi kapka, co teče po mé tváři,
jsi tajemná láska, co mi srdce rozzáří,
jsi blýskavá hvězdička, co mi tolik schází!
Vrať se mi!

Láska, to slovo, které bych Ti chtěl šeptat při každém našem setkání. Tak krásná, tak tajemná, ale ničím nenahraditelná. Chybíš mi!

Miláčku, tak ráda bych se teď schoulila ve Tvém náručí, přitiskla se k Tobě, abys slyšel tlukot mého srdce a já Ti mohla říct: Bije jenom pro Tebe, je až po okraj plné lásky k Tobě a nikdy to nebude jinak. Miluji Tě!

Pusinko má, proč nemohu být jen tvá. Když tě vidím kráčet po ulici, srdce se mi rozbuší. Vím, že mě máš rád, ale trápí mě myšlenka, že chceš být jen kamarád!

Asi ti chci ještě říct,
že mi chybíš víc a víc...

Temná noc již nastala,
každá hvězda své místo na obloze zabrala.
Koukají na mě a já na ně,
škoda, že necítím na svém těle tvé dlaně.
Spíme každý sám,
a tak tě marně pod peřinou hledám.
Chci to změnit,
chci se vedle tebe ráno vzbudit.
Ale nevím, co chceš ty?
Chceš cítit mé doteky?

Jsem v tom od hlavy až k patě, miláčku, ale nechci lež ani přetvářku. Namlouvat si Tvoji lásku, kterou už dávno nemám a nemůžu mít. Něha a cit říkají všechno za všechno. Tak málo Tě znám.

Rozplyň se ve tmě a nech mě být,
pohlaď mě něžně a nech mě jít.
Kdopak bude se ptát,
co víc mi můžeš dát?
Nic, co bych nechtěl chtít
a ráno zase si snít,
o tom, že jsi tak nádherná,
láska mému srdci tak vzdálená...

Miláčku, zdál se ti mi sen, probouzím se a Tebe probouzím polibkem. Ale já nechci sny, chci skutečnost. Rána s Tebou mi strašně chybí. Krásné ráno, broučku.

Polštářek mi tu po Tobě voní
a srdíčko steskem slzičky roní.
Tiše jen doufám,
že brzo Tě potkám.

Lásko, jsi ode mne tak daleko a k srdci mému máš tak blízko, moc se mi stýská po Tobě. Kdyby plamínek byl kousek mé lásky, poslala bych Ti nespoutaný a plápolající oheň, který nikdy neuhasne, jako naše láska.

Chtěla bych Tebe.
Prázdnou postel mám vedle sebe.
Chybí mi slunce,
chybí mi Tvůj úsměv, co přilétl z nebe.
Chybí mi letní jahody,
chybí mi Tvoje podoby.
Chybíš mi zkrátka Ty,
tys mě miloval, jen Tebe chci!

Prý jsem jako Šíleně smutná princezna. A já souhlasím. Šílená jsem - do Tebe, a smutná? Ještě to máš pořád šanci napravit...

Proč tak málo vídat Tě smím,
ani nevíš, jak stýskat si musím.
Chybíš mi.

Bojím se teď stále více,
když vím, že Tě mám.
Brzy přijde velká krize
a Ty půjdeš bůhvíkam!

Děkuju Ti za to, že jsi mi dal kopačky, díky Tobě jsem si uvědomila svoji hodnotu. Byla mě pro Tebe škoda, zní můj závěr! A věř, že jsem byla to nejlepší, co Tě v životě potkalo - potrestal ses sám, já už mám oči i srdce otevřené!

Chci cítit Tvé tělo u sebe, ráno probudit se vedle Tebe. Chci se Tě dotýkat, po celém těle Tě líbat. Chci konečně vidět Tvoje krásné oči, dívat se do nich tak dlouho, dokud život neskončí. Dávno darovala jsem Ti své srdce... Lásko, prosím, vrať se mi, moc se mi stýská...

Byl jsi se mnou jedno tělo, jedna duše, byl jsi pro mě můj život. Všechno jsi mi vzal - lásku, štěstí, naději... ale ty neopakovatelné chvíle s tebou si vzít nenechám! Nikdy a nikým!

Jsi pro mě vzduch, který mé srdce dýchá. Jsi pro mě voda, kterou mé srdce pije. Jsi pro mě potrava, kterou mé srdce jí. Bez Tebe, (jméno), bez Tebe zahyne.

Je to pár dní, co Tě znám
a již Tě plnou hlavu mám.
Myslím na Tebe ve dne, v noci,
už mi není pomoci.
Nemůžu jíst, spát, nemůžu nic,
potřebuji Tě u sebe mít mnohem víc.
Lásko, honem přijď, strašně prosím,
jenom Tebe v srdci nosím.

Srdíčko moje, chybíš mi tady,
vždyť jsem jen člověk, ti mají své vady.
Chci Tě tu mít, mít blízko u sebe,
když Tě mám tady, vznáším se u nebe.
Vznáším se s Tebou, Ty jsi můj sen.
Tak na co čekáš? Pospěš si jen...

Všude slýchávám, kašli na to, vždyť život jde dál, ale nevědí, že já zamilovaná jsem a pro Tebe všeho schopná jsem, proto nevzdávám se naděje, že Tě spatřím, než se naděje. Miluju Tě.

Lásko, má sladká, něžná lásko, přísahám, že ač se štěstí točí zády k nám, já stále mám tě ráda, chtěla bych vnímat vůni tvého těla, v tvých dlaních se rozpouštět, abych hýčkat tě ještě dlouho směla a ty zkoušel jsi mi odpouštět...

Tak málo Tě znám
a přece jsi mi vším,
plnou hlavu Tě mám,
snad ani nevíš, o čem sním.
Sním o přátelství,
z něhož láska vzejde,
chci Ti jen říct...
bez Tebe žít nejde.

Já vím, že si furt nemůžu stěžovat, ale co mám dělat, nejsi u mě a já jsem zoufalá, moc zoufalá. Jsi pro mě to nejdůležitější, jsi to nejcennější, co mám. Potřebuji být s tebou a když to nejde, jako bych nežila a můj život se skládá jen z černých slzavých dnů.

Hvězdy už nikdo nechce - zhasněte je.
Zahalte měsíc a stáhněte slunce.
Vylejte oceán a vytrhejte lesy.
Nic nemá smysl, když tu nejsi!

Jestli odejdu do nebe dřív než ty, na každou hvězdu napíši jméno tvé, aby ostatní andělé věděli, jak mi chybíš...

Lásko, slyšíš to? Ne? Buď potichoučku... Už? Buch, buch... Buch, buch. To je moje srdíčko, které bije jen a jen pro Tebe. Strašně mu chybíš, koťátko, bez Tebe přestane bít.

Jsem závislá jak feťák, závislá na Tobě! Už vím, jak se cítí, i když si chtějí odvyknout, prostě to nejde...

Víš to moc dobře, víš to už dlouho, víš, jak ráda jsem tě měla a mohla, ale ty jsi jen sobec, co myslí sám na sebe. Už ani kamarád nechceš být... dobře, bez tebe já sama životem musím jít. Je mi to líto... a líto bude.

Sluníčko na nebi dnes pěkně hřeje,
já však před očima vidím jen Tebe.
Sluníčko na nebi dnes přímo pálí,
proč musíš být, miláčku, tam někde v dáli?
Slunce už nesvítí, vyšel už měsíc,
mé oči Tě stále nevidí, je mi smutno stále víc!

Miláčku, zdál se mi moc krásný sen,
neboj, nebyl jsi z něj vystrčen.
Naopak, očaroval jsi mou mysl,
okouzlil jsi mě bez rozmyslu.
Proč jen Tě mám plnou hlavu,
jsi prostě jedinečný, na mou věru.
Ráno s Tebou vstávám a večer usínám,
doufám, že to bude i nadále.

Nevím, proč mi nevěříš,
co mohlo se stát,
dříve jsem si myslela,
že máš mě snad i rád.

Miláčku, už začínám žárlit i na tvůj budík, protože s tebou může být každé ráno a každé ráno se ho dotýkáš. Vyměnil bych si to s ním.

Nemůžu si pomoct, ta chvilka, co Tě nemám u sebe, mi připadá jak věčnost a touha, kterou cítím, mě týrá víc a víc! Chci Tě!

Ahoj miláčku, posílám Ti pusinku, ale ne jednu - posílám Ti jich tolik, kolik má oceán vln, tolik, kolik je na pláži rozseto zrnek písku, tolik, kolik je na nebi hvězd... Chybíš mi, květinko!

Jak zapomenout na tebe mám,
když mi v srdci zůstalo tisíce ran...?

Krásný pozdrav a milou vzpomínku,
k tomu sladkou pusinku,
pusinku sladkou jako med,
kterou bych Ti dala hned.
Že to nejde, to snad víš,
doufám, že se nezlobíš.

Kdybych měl zlatou rybku a s ní spojená pouhá tři přání, byla by to tato: 1) aby byla slečna, kterou miluju, ta nejšťastnější, 2) abych měl několik dalších rybek, které splní další její přání, 3) abych měl tolik peněz a tolik všeho, co mi chybí... To ale znamená, že ji nemám, a tak ti píšu jenom přání, že bych tě chtěl mít u sebe, protože tě strašně miluju.

A pak to ucítíš,
ucítíš, jak to bolí,
když voláš její jméno
a ona neodpoví...

Chybí mi Tvé krásné oči, chybí mi Tvoje krásná, tajemná vůně, chybí mi Tvůj krásný hlas, ale chybíš mi hlavně Ty. Tak prozraď mi, kdy uvidím Tě zas?

Miláčku můj, tak se mi po tobě stýská! Brzy už budem spolu, za pár dní se zase uvidíme. Zlatíčko, nemůžu se dočkat, až tě budu líbat, držet tvou ruku, dýchat tvůj dech, poslouchat, jak nádherně bije tvé srdíčko. Miluji tě.

Sám jsi řekl, že to už nemá cenu! Tak mě teď netrap, že se ke mně chceš vrátit! Už jsem zničená dost!

Až když jsem poznala, co je zklamání
a jak malý je svět,
pochopila jsem to volání...
Lásko, vrať se mi zpět!
Moc Tě miluju a lituju toho, co jsem Ti udělala!

Chtěla bych, abys tu se mnou byl,
abys mě něžně pohladil,
aby jsi svou lásku mi dal
a vášnivě se se mnou miloval.
Šli bychom spolu světa kraj,
prý žijou tam lidi, co lásku znaj.
Chvěje se tam s námi zem,
až tam dojít, to je můj sen.
Zřítit se do propasti rozkoše a lásky,
hodit za hlavu životní vrásky.
Osmý div světa spolu objevit,
hřát Tě svým dechem, potěšit.

Miláčku? Sněží! Vyjdi ven, natáhni ruku, každá vločka je jeden polibek ode mě. Tajou Ti v rukách stejně jako já. Chybíš mi, moc Tě miluju.

Těžší je žít bez tebe, než zemřít... Miluju tě...

Dnes v noci mi ňadra voněla javorem... Tesknota, lokálka z prázdnin, v mlhách se plouží... Alejí kaštanů pěšinka od Tebe vzpomínku dlouží... Vrať se mi, lásko... Čekám...

Vždy, když kouknu na nebe,
zahlídnu kousek tebe,
když mě slunce pohladí paprskem,
vím, že mě máš ráda celým srdíčkem.
Dnes svítí pořád,
už bych se chtěl u tebe ohřát,
dívat se na západ slunce
a držet tvé něžné ruce.
Pod peřinku si s tebou vlézt
a něžňounce tě svést,
mazlit se a milovat
a sebe ti darovat.

Sněhová vločka na zem se snesla. Je první, první z mnoha set. Slaná slza, kapka citu, po tváři stéká. Je první, první, co má hojivý účinek. Sladká láska už není sladká. Je první, první, co hořce chutná. Milovaný člověk už není. Je ale první, první, co byl můj...

Miláčku, cítím každý Tvůj dotyk a Tvé polibky mne hřejí na místech, kde se mne Tvé jemné rty dotkly. Zavřu oči a jsi tu se mnou. Toužím být s Tebou, lásko!

K čemu dál žít,
když nemůžu s tebou být?
Brala jsi má slova na lehkou váhu,
mé srdce je teď plné žalu...
Jak jen to vydržet mám,
když v srdci zůstalo mi tisíce ran?
Víš, jak se léčí žal?
Ne? Tak to tě proklínám...

Nikdy se nemrač, i když jsi smutný, protože nikdy nevíš, kdo se může zamilovat do Tvého úsměvu.

Nemohu už vůbec spát,
kdybych si jen o Tobě mohl nechat zdát.
Teď už myslím na Tebe,
jak Tě chci mít u sebe.

Listí žloutne, obloha ztmavla - blíží se podzim. A já marně hledám důvod k jedinému úsměvu. A jakmile prší, pláče obloha nad mojí bolavou duší, nad srdcem plným prázdnoty.

Nechci tě potkávat, nechci tě znát,
chci tě už navždycky ze svýho srdce vymazat!

Venku je krásně, svítí sluníčko
a jen po Tobě, lásko, prahne moje srdíčko.

Strašně moc mi scházíš... už nikdy nechci být bez Tebe, moc Tě miluju a na tom buduju.

Stýská se mi po Tobě strašně moc,
chtěla bych s Tebou strávit nejednu noc.
Už se těším, až si lehnu vedle Tebe
a nad náma bude modré nebe! :-*

Jak často vychází slunce na oblohu,
jak často kněz se modlí k Bohu,
jak často ruce v zimě zebou,
tak často chtěl bych být s Tebou!

Slunce hřeje Tvá víčka,
vánek se mě dotýká.
Posílám Ti srdíčka,
ten čas tak strašně utíká.
Večer tiše usínat
a nevědět, jak se máš,
chce se mi umírat,
můžu jen doufat dál,
že jednou se mi vrátíš...

Ahojky miláčku, strašně moc mi chybíš! Už se těším, až Tě zase budu moct obejmout a políbit na Tvé krásné rtíky, které mi děsně moc scházejí! Miluji Tě, Tvá