Smsky o smutku

Ahojky ty moje sluníčko,
stýská se mi maličko.
Maličko je malé slovo
- stýská se mi velmi mnoho!
Krásný den,
ať se Ti daří jen a jen!

Kdo mi chybí - to jsi Ty
a jen Ty, lásko má,
víš, jak jsou sladké moje rty.
Stýská se mi po Tobě...

Láska v srdci pohasla, city smutkem ochladly, oči se slzami zaplní a rty, ty tvé jméno naposled vysloví...

Dej mi šanci být s Tebou,
ne být pouze tou skvrnou,
která v srdci Ti pobývá
a se mnou si pohrává.

Mé srdce žalem puká,
když nehřeje mě Tvá něžná ruka.
Přeji si teď s Tebou být,
já budu jen pro Tebe žít!
Jsi má láska jediná,
mé srdce na Tě vzpomíná!
Miluji Tě!

Lásko, chybíš mi, moc Tě miluju! Jsem strašně ráda, že Tě mám! Toužím po Tobě, chci Tě líbat, chci Tě hladit po celém Tvém nádherném těle a do ouška Ti šeptat: Miluju Tě! Chci se s Tebou milovat ve dne i v noci, celý život až do smrti! Jestli zemřu, chci zemřít v Tvém náručí! Miluju Tě, lásko.

Najednou jako bych to nebyla já. Cítím se smutná, že tu nejsi. Opuštěná.... nevoláš... a samota tíží. Srdce začíná krvácet žalem... Prosím, napiš mi.

Každý večer usínám sama ve svém pokoji,
každý večer probouzím se sama ve své posteli.
Nechci to dál takhle mít,
chci už s Tebou navždy být.

Když člověku se stýská,
nebe náhle zčerná,
frekvence tepu je nízká,
tehdy pozná se láska věrná.
Nedokážu bez Tebe vydržet už ani minutu!

Chybí mi Tvůj úsměv,
chybí mi Tvůj smích,
chybí mi Tvůj pohled
a jiskra v očích Tvých!

Smutno je mi, smutno je mi
a nikdo nic netuší.
Že tu u mne, moje lásko,
Tvoje srdce nebuší :-(

Není to láska, není to zlo, jenom se nám to nepovedlo. Miláčku, kde je to kouzlo? To, který chtělo při mě stát...

Ležíš doma a nudíš se, protože nemůžeš nic dělat. Pořád myslíš jen na auta a jak opravit to a nebo tamto! To Ti nezazlívám, i já jsem taková, ale mohl by ses taky někdy ozvat!

Proč neumíš dávat najevo city? Já je tolik potřebuju, chci, abys mě líbal do vlasů, na krku, toužil po mně tak jako já po tobě. Proč to nejde? Miluješ mě ještě vůbec?

Jsem jen jedna květina ve tvé zahradě... I přesto, že to vím, respektuji to, a to jen proto, že Tě miluji (kdyby květina, možná jsem jen plevel - odpad).

Na ruby mám život, bortí se mi svět,
na svých rtech už dávno necítím ten sladký med.
Zbytečné trápení pro ztracené roky,
ke mně dávno nevedou tvé kroky.
Vše je naopak než dosud,
zradil mě můj vlastní osud :o(

Závidím kapkám vody, které se smí dotýkat Tvého nahého těla. Závidím vánku, který smí něžně líbat Tvé rty a závidím času, že je pořád s Tebou. Chybíš mi.

Chci být ve Tvé moci,
přes den i během noci.
Chci Tě vedle sebe mít
a jen s Tebou snít.
S Tebou, láskou mojí jedinou.
Moc po Tobě toužím.

Miláčku, prosím dej mi radu, aby se mi po Tobě už tak šíleně nestýskalo, vždyť já asi za chvíli umřu steskem, nemůžu myslet na nic jiného, než na Tebe a na všechno ostatní zapomínám! Miluju Tě!

Lásko moje milá, jsi mi vším, ale i přesto Tě tady nemám. Každý den, každou noc sním, že zaklepeš, já otevřu a všechno bude zas, jak bylo. Chci Tě položit na mé rameno a chci Tě znovu mít rád... Moc Tě miluju.

Měsíčku, proč Tě dnes nevidím?
Kdy Tě zase očima políbím?
Obejdu všechny mraky, celé nebe,
jen když zase uvidím Tebe.
Chráníš mě, když jdu sama v noci
- STÝSKÁ SE MI! ... A z toho mi není pomoci :(

Miluju tě, ale ty máš jinou,
a i když říkáš, že s ní nechodíš,
půl roku není málo, nemyslíš?
Přemýšlej o tom.
Nebudu totiž čekat věčně, víš?

Už mě, lásko, nebaví jen zřídka Tě vídat,
což dnes spolu večeřet, zítra spolu snídat?

Samota je přítel můj,
já v mysli mám jen Tebe,
já dala bych snad život svůj,
za lásku Tvou a Tebe.

Proč?
Proč trápíš mě a mé srdíčko,
proč nechybím ti maličko?
Vůbec ti na mě nezáleží,
mé oči slzami se mlží,
stýská se mi, bolí mě to,
vrať se, dám ti všechno za to...

Jak žít bez tebe mám?! Chci zapomenout nebo být navždy s tebou. Když to však nepůjde, chci se dostat do nebe a být tvým strážným andělem.

Lásko moje jediná, proč jsi mi tak vzdálená. Už abychom byli zase spolu. Nemůžu se dočkat Tvých něžných polibků a Tvého hlazení po mém těle. Miluji Tě a těším se na chvíle, kdy budeme zase spolu!

Když pohlédnu do leva, nevidím už domy,
když pohlédnu do prava, nevidím už stromy,
když pohlédnu nahoru, nevidím už nebe!
Ať dělám cokoliv, stále vidím Tebe!
Stýská se mi!

Já jsem. Ty jsi. A láska je všechno, na čem záleží. Stýská se mi!

Neplač, protože to skončilo, buď ráda, že se to stalo...

Držím tvou fotku, ty jsi někde v dáli,
z očí tečou slzy, ty oči by si přály
vidět tě před sebou, ústa líbat by tě chtěla,
to sladké MILUJU TĚ ráda by Ti pověděla.
S tebou chci poznat lásky krásu,
po cestě lásky jít,
držet tě kolem pasu
a společně snít!

Prý vždy někdo překročí hranici kamarádství. Proč ne ty? Proč to tak bolí? Proč nedokážu říct... miluju tě?!

Miluju tě, ani nevíš jak. Nechci být bez tebe. Volat do tmy tvé jméno a koukat se do nebe... Chci tě znova, je to na tobě... Nechci a nebudu sama. Nebudu vůbec...

Miláčku, dnes zahlédla jsem Tě.
Jen na chviličku, nakrátko,
ty moje poupátko.
Ani pohled nevěnovals mi,
je těžké přiznat si, že jsme si teď tak vzdáleni.
Jako hvězda na nebi a tráva na zemi.
Tak prosím, vrať se mi!
A kámen ze srdce spadne mi.

Chtěl bych být teď s Tebou, třeba jen na chvíli
a někam si sednout, pozorovat motýly!
Jenže tohle už nepůjde, teď jsem tu sám,
tuhle píseň Ti po větru posílám.

Dostal ses mi do duše. A to tak, že mě nechceš. A já, zoufalec, se peru s pýchou!

Jediné přání chci si přát,
vedle Tebe navždy usínat!

Já vím, že asi víc jich trápíš,
že asi víc jich v sobě má svůj pláč,
že nejsem jediná, co k ránu proklíná sen svůj,
zoufale Tě prosím - buď můj!

Miluju Tě, strašně mi chybíš! Chtěl bych Tě vidět, pohladit Tě, políbit, obejmout, mazlit se a milovat. Nepřeju si teď nic víc!

Už jsem si myslela, že posíláš mi signály, ale najednou mi přestal znít mobil tvými tóny. Miluji Tě čím dál víc, ale není to láska, jak má být. Není totiž opětovaná!

Však ty to taky jednou poznáš, jak chutná zlost, zklamání, lítost a hořkost slz dohromady! Smutek si nevybírá. Přichází nečekaně a máš ho v sobě dřív, než ho ochutnáš naplno...

Koukám na tvoji fotku a tak přemýšlím, co je vlastně láska? To, že jeden miluje druhého a trpí, protože ten dotyčný ho nechce? Vůbec lásku nechápu a asi ani chápat nechci... Co z toho? Tebe mi to nedá, tak je to asi jedno... A tobě extra :,-(

Já mám v hlavě zmatek a pocity se misí s myšlenkama na Tebe, každá ve své skrýši se tiše blíží, pak mě dostane, při vzpomínce na Tebe jasnej plamen v srdci zaplane.

Lásko, nejspíš jsem se zmýlila. Myslela jsem si, že Tě miluji a že se mi po Tobě stýská. Omyl. Stýskalo se mi jen po pohlazení, sladkých slovíčkách a po polibcích. Nic víc, promiň!

Chtěl bych s Tebou ruku v ruce běžet letní loukou.
Měkké klopýtnutí na hebký mech,
vzrušený vzdech, já hořím touhou.
V přírodě mazlení, krásko,
způsobí mrazení láskou.

Nikdy bych si nemyslela, že se může láska proměnit v nenávist, ale jak sama na sobě poznávám, tak už vím, že je to možné! Proč?

Miluju Tě ze všech lidí nejvíc, ale nedokážu to říct! Už totiž nevěřím tvým krásným slovům, pokud mě nechceš ztratit, aspoň napiš MILUJU TĚ.

Mé oči Tě nevidí, mé srdce Tě hledá,
Tvůj úsměv mi tu chybí, ten mi nikdo nedá.
Miluj svět, přírodu, sebe
a hlavně nezapomeň milovat toho, kdo miluje tebe.

Něco mi chybí. Někdo mi chybí. Kdo? - Hádej třikrát. Kdo mi chybí třikrát? Kdo mi chybí devětkrát? Kdo mi chybí tolikrát, že to ani nejde spočítat? - Už víš? :o) Tak mi napiš něco hezkého.

Sedím u tůně, srdce mi stůně, slzy mi po tváři stékají, když vím, že mé rty se Tě nedočkají.

Móóc Tě miluju a doufám, že si dáme navzájem ještě šanci. Moc bych Tě chtěla, jsi úžasnej kluk a umřu bez Tebe! Moc mi chybíííš...

Běží si dny po dnech,
doufám, že rychle to uletí,
já zas ucítím Tvůj dech
a spočinu ve Tvém objetí.

Broučku! Tak moc Tě miluju, že mě až bolí srdíčko. Chtěla bych Ti usínat v náručí a vidět Tvoji tvář jako první, když se probudím. Proč nemůžeme být spolu? Tvá Beruška.

Proč jsme se museli rozejít? Moc tě miluju, nechci tě ztratit. Prosím, dej mi ještě šanci. Vím, že mě máš ještě pořád rád, vždyť nám k tomu nic nebrání... Lásko, prosím, vrať se ke mně. Bez tebe nemá můj život smysl.

Jako samotář bez duše i těla
si teď připadám,
kéž bys tu tak se mnou býti směla
a já necítil se tolik sám.

Lásko moje, jsem ráda, že tě můžu mít jenom pro sebe, jsem ráda za každý den, kdy tě můžu vidět, za každý polibek, který od tebe dostanu. Broučku, jsi pro mě vším, celý můj život. Je mi šíleně moc smutno a chtěla bych teď být v tvojí náruči, ale to momentálně nejde, tak aspoň nejsladší pusinečku na světě ti posílám. Tvoje zlatíčko. Miluji tě.

Jestliže mě nemáš rád, tak proč pořád sním?! Jestliže lásku necítíš, tak proč věřím lžím?!

Jak krásně voní Tvé vlasy...
to bude láskou asi.
Jak krásně zní Tvůj hlas...
chtěl bych být s Tebou zas...

Pro Tebe já stále truchlím,
po večerech slzy pustím,
ať spadnou mi na polštář
a unese je noční zář.

Ve tmě bloudím, ztracený v myšlenkách...
srdce krvácí, v tom někdo zašeptá...
Nechci už slyšet tyhlety hlasy,
pořád se vracejí, ptají se, kde jsi...
Odpověď nenajdu, smutek si nesu...
mysl se potápí do černých lesů...
Srdce víc krvácí, nechci už žít,
život se vytrácí, čas navždy jít...

Chtěl jsem Tvoje srdce, podalas mi kámen.
Zvolna dohořel mi v duši - bílý plamen.

Kdybych byl Kolumbus,
projel bych s tebou světa kus,
kdybych byl Romeo,
vylezl bych do tvého okna modrého,
ale nejsem ani jeden z těch,
co leží v papírech,
tak já tady a ty tam,
každý jsme na to sám.
Stále čekám na tvé zavolání,
nic se neděje, tvé číslo mě už ani neprozvání,
vrať se mi do náručí,
než nás stesk zapomenout naučí.

Častokrát jsi mě líbal na má ústa, častokrát jsi mě hladil po tváři, já nezapomněla... Teď líbáš jinou na ústa, hladíš cizí tvář... Tak už mi zavolej, lásko moje!

Kdyby tak šel čas vrátit,
nemusel bych Tě ztratit...
Moje srdce patří stále Tobě,
ale proč necháváš je ležet v hrobě?

Dvě hvězdičky na nebi na sebe svítí, protože bez sebe nemůžou být. A říkají si: Miluji Tě! Jedna jsi ty a druhá já. Miluji Tě a už Tě nechci nikdy ztratit.

Proč se to muselo stát? Proč jsi říkal: Mám tě rád? Proč jsi mě stále klamal a svoji lásku mi sliboval, když jsi mi chtěl jen ublížit? A to se ti opravdu povedlo!

Sním a vidím jenom Tebe,
samo peklo, s Tebou nebe!
Sním a Ty jsi sen,
sama bolest, s Tebou láska jen!
Sním a nechci poznat ráno,
sama nic, s Tebou, co je zakázáno.

Víš, srdíčko moje, i když jsme tak daleko od sebe, jsem jen Tvůj, mé srdce patří jen Tobě. Myslím na Tebe každou vteřinu. Chtěl bych se k Tobě přitulit. Miluju Tě, lásko!

Pro jedno kvítí
slunce nesvítí...
Ale co když já jsem ta kytička,
která nemůže žít bez sluníčka...
A moje sluníčko už svítí pro jinou... kytičku...

Lásko, ptám se, kde jsi? Jestli náhodou nejsi u jiné, nejsi, věřím, že nejsi, a věřím, že Ti chybím stejně, jako Ty chybíš mně. Broučku, toužím, abys mě obejmul, řekl miluju Tě a já byla šťastná... Pak by se stalo něco, co považuji za sedmý div světa - políbil bys mě. Mé srdéčko touží po tom Tvém. Miluju Tě a nikdy, nikdy nepřestanu.

Procházím temnou ulicí,
vidím Tvé oči zářící,
Tvé oči, jež se na mě smály,
jsou teď daleko, daleko v dáli.

Sním o Tobě, o Tvém těle,
co krásně hřeje.
Snad mne bude hřát napořád
a lásku mi vyznávat.
Toužím s Tebou prožít vše, co si budem přát,
s tím, že jeden druhého bude mít rád.

Za každou chvíli s tebou
platím víc, než se ti může zdát,
a z jedné nekonečné lásky
míň než málo náhle zbývá.
Proč vůbec do očí mi tvrdíš,
vážně tě mám strašně rád...
Už nikdy nebudeš, kým jsi býval.

Stříbrný měsíc, to je můj posel, po něm ti posílám bolest mého srdce.

Ty jsi mé slunce a já jen Tvůj stín. Ty hoříš beze mě, já však bez Tebe nemohu být.

Ty jsi můj miláček... tak proč mě nemiluješ?

Když někoho ztratíte a chcete ho zpátky, musíte bojovat. Já se o to pokusil, zbytek je už na tobě...

Usínám a nechce se mi,
usínám a stýská se mi,
a proto posílám Ti básničku
pro Tvoji sladkou dušičku,
ty můj milý kvítečku!

Vůbec nevím, proč mi nepíšeš, ale vím, že já Ti napsat musím! Moc Tě miluju a chtěl bych být neustále s Tebou! Chtěl bych Tě líbat na Tvé sladké rtíky a dotýkat se Tvé něžné tváře. Moc mi chybíš!

Miláčku, byla jsem Tvůj host,
a proto neměj na mne zlost.
Bylo to mezi mnou a Tebou...
Láska, to je slovo do rvačky,
a proto Ti posílám fungl nové kopačky!
Život je boj,
tak ahoj...

Já vždycky jsem to věděla
a od srdce vždy cítila,
že tys byl pouze kamarád,
který měl mě jinak rád,
než já si vždycky přávala
a o čem jsem tak snívala...

Proč se ke mně tak chováš? Když jsem Tě poznala, byl jsi moc milý, hodný... A teď? Jsi na mě zlý a já nevím proč, nic jsem Ti přeci neudělala, to Ty jsi se se mnou rozešel... Nepoznávám Tě, prosím buď, jaký jsi byl předtím, protože to teď moc bolí!

Víš, kdybych mohla, tak bych nejraději vrátila ten čas, kdy jsme ještě bývali spolu, ruku v ruce. A tys mi šeptal, jak moc mě máš rád. Ale už konec snění, realita je tvrdější.

Miláčku, stýská se mi po tvém úsměvu, doteku i vůni. Po tvých slovech, po tvém tělu a po tvém objetí. Já chci jen s tebou býti... Už abychom byli zase spolu...

Už vím, proč je volnost pro ptáky tak důležitá - díky ní mohou roztáhnout svá křídla a rozletět se kamkoli. Ale mým největším přáním je, aby se Tvá křídla dotýkala pouze mne a aby na svých perutích nosila mé srdce.

Nějak jsem myslela, že jako my dva... mohli bychom to zkusit, ale teď... to už prostě zase nějak nejde... a ne z mojí strany... Člověk se schází a zase rozchází... a my... se pořád budeme asi jen rozcházet...

Lásko, prosím, zůstaň - chci Tě mít!
Lásko, prosím, zůstaň - nesmíš odejít!
Mé srdce žalem pláče, na stesk můj umírá.
Lásko, prosím, zůstaň - stesk ránu rozvírá!

Má mě rád, nemá mě rád, má mě rád, nemá mě rád? Kurva drát, proč mě nemáš rád?!

Ahoj má jediná lásko, má rozkvetlá sedmikrásko. Jsem bez Tebe den a noc a asi budu volat o pomoc, moc mi chybíš! Stýská se mi po Tobě, po Tvém úsměvu, po Tvém krásně příjemném hlásku. Myšičko moje, jsi pro mě vším, nechci Tě ztratit, má jediná! Miluji Tě.

Milovala jsem tě láskou nejhlubší, mám vzpomínky a ty mě hřejí na srdci.

V okamžiku milování bylo z Tebe cítit štěstí, v polibcích a dotycích spalující touha a teď nemůžu pochopit, že šílím a čekám, až se ozveš zas.

Když jdu večer spát,
slzy kapou na polštář.
V každé slze je tvá tvář,
jestlipak ty vzpomínáš.
Prožili jsme časy krásné,
kde jsou teď ty tvoje básně.
Stýská se mi, ty to víš,
ale to samé mi nepovíš.
Jak může čas něco spravit,
když se budu pořád trápit.
Nechci alkohol, nebudu ho pít,
neboť jediný lék jsi pro mě ty.

Nenarážej do mě - obejmi mě!

Láska je krásná a právě ona
mé srdce k Tobě pořád volá.
Tak proč bdím v temné noci
a od slz není mi pomoci,
proč sama pořád jsem,
když Ty jsi můj jediný sen.
Miluji Tě a moc mi chybíš...

Růže voní, trní pýchá,
bez Tvých rtů se těžko dýchá...

Svou lásku jsem ti chtěla dát, ale ty jsi mi jen ublížil... Říká se, že čas všechno vyléčí, ty už jsi asi dávno zapomněl, ale já nedokážu zapomenout... I přes to všechno tě stále miluju.

Jak řeka, která znenadání odvádí vláhu jarních tání, unáší břehy svými proudy, svádíš i pramen mojí touhy.

Je mi smutno, miláčku,
po Tvém něžném čumáčku.
Už se těším na Tebe,
nemůžu být bez Tebe.
Bez Tvé velké lásky
nemůžu být ani chvíli,
to pak tady jeden šílí.
Jeden prima klučina,
co na Tebe stále vzpomíná.
Ještě vyčkej chviličku,
pak budeme pěkně spolu,
od hlavy až k patě dolů.

Přeji si, aby jsi tu byl se mnou, aby jsi mě líbal, aby jsi mě hladil, aby jsi mě objímal. Chci cítit tvůj dotek na mém těle, ale ze všeho nejvíc CHCI TEBE! * Miluji tě! *

Chci být ve Tvém životě a splnit Ti každý Tvůj sen. Toužím po tom, abych se mohl po Tvém boku probouzet po celý život. Odpusť mi.