Smsky o smutku

Proč musím být stále bez tebe, když mě to tak moc bolí? Chci s tebou být každý den i noc. Prosím vrať se mi, moc tě miluju a nemůžu bez tebe být!

Chodím jak tělo bez duše,
myšlenkami jsem s Tebou,
chtěl bych Tě zahrnout tou nejněžnější něhou.
Chci Tě držet za ruku, šeptat Ti krásná slova,
a chci to moc a chci to znova a znova.
Do Tvých očí hledět, lásku Ti stále dávat,
usínat s Tebou a s Tebou i vstávat.

R - jako náš rozchod, S - jako stesk, který ve mně je, M - jako miluji tě strašně moc, CH - jako chybíš mi, PV - jako prosím vrať se...

Smutná byla naše láska.
Jako planá růže v poli.
A přece při ní oči pláčou
a přece pro ni srdce bolí...

Bolí to, bolí to, bolí to hrozně moc!
Pomoz mi, žádám tě o pomoc.

Bylo to všechno příliš krásný, aby to mohlo vydržet. Teď tvrdíš, že mě nenávidíš. Je mi to líto. Miluju tě, ale ty to nechápeš. Toužím být s tebou, ale ty neslyšíš... Chci si s tebou promluvit, ale když tě uvidím, bojím se odmítnutí...

Když jsem s Tebou, létám v oblacích. Jakmile mi odjedeš, topím se v slzách a pokud bys mě opustil, zemřela bych. Já chci žít! Proto mě nikdy neopouštěj, Lásko! Miluji Tě, moc...

Už vím, že nejsi ten pravý,
učili jsme se dobré mravy.
Jsi poutník, ale nač to říkat,
však ty za to budeš pykat.
Nevím, jak jsem mohla být tak jiná,
ale nejsem ničím vinná.
Tak to už je, můj milý, konečná
a tím končí láska horečná!

Jednou všechno prostě končí,
a někde něco začíná,
já se touhle básní loučím
a naši bránu zavírám.
Krásný vzpomínky mi zůstanou,
navždy mě budou hřát!
Sbohem, lásko...

Proč ten, kdo miluje upřímně a hluboce, proč pláče a ztrácí se?

Chybí mi polibky, chybí mi krásná slova... slýchám je často a přesto mi chybí... ale přijde snad den, kdy je budu chtít slyšet a řeknu Ti je taky... nebudeš už mi vzdálený, ale budeme šťastný. Jen až láska pronikne hluboko. Tak prosím vydrž a dej mi čas a pak já Ti dám mou lásku.

Vždy, když přijde temná noc,
chybíš mi tu moc a moc.
Chybí mi polibky, chybíš mi ty,
bojím se samoty, chci Tvoje rty.
Laskat Tě, líbat vášnivě,
tuhle mou představu vnímám tak moc živě...
Ležíš tu vedle mě, laskáš mě na zádech,
jsme tady potmě, a mně tají se z toho dech...
Vzrušením téměř nedýchám,
touhou po Tobě se zalykám,
při tom vychutnávám každý dotek Tvůj,
než přijde den a skončí sen můj...

Proč jen slzy v očích mám,
když na Tebe vzpomínám?
Tak to je a vždy bude,
když někdo někoho miluje...

Miluju Tě strašně moc,
myslím na Tebe každou noc.
Každou noc a každý den,
ale i přesto prosím - na mě zapomeň...

Až mě jednou uvidíš objímat se s jiným klukem, vzpomeň si a proklínej se, že jsi byl takový a ztratil jsi to, po čem teď tak toužíš.

Sejde z očí, sejde z mysli! - Který blbec to vymyslel?

Pozdrav Ti posílám,
protože Tě ráda mám,
z duše mé volá hlas,
kdy sejdeme se zas?

Vzpomínám na tebe a z mých očí stékají slzy, co padají přímo k srdci, které umírá steskem po tobě.

Maličká věc, a přece tak bolí,
tisknu ji zoufale v ruce.
Zlomený klíček od podkroví,
kde příbytek má Tvé srdce.

Na mýtince, kde zem splývá s nebem,
v sametové trávě milovat se budem,
obloha nad námi bez mráčku,
chci zas být s tebou, miláčku.