Smsky o smutku

Chybí mi pohlazení,
chybí mi doteky,
chybí mi něžné objetí.
Chybíš mi, lásko, ty!

Je to láska... Scházet je slovo, které nenalézá sebe, život tady mě nudí, vím, že nespatřím nikdy Tebe, všichni jenom prudí, už je to pár dní skoro, co nevím o existenci tvé, doma sedím a pláču... Bolí mě srdce mé.

Já oslepím svý koně, zradím cokoli, když jen kývneš, když se mihneš na schodech. Tak podívej se na mě! Na jezdce o holi, už bych oslepil svý koně, zradil cokoli.

Ahoj lásko, usnul jsem až ráno, protože jsem celou dobu myslel na Tebe. Jsem rád, že jsi se dobře vyspinkala. Strašně moc bych si přál být s Tebou a moci se Tě dotknout.

Laskám vlásky Tvoje,
hladím Tě po tváři.
Z fotky na mém stole
Tvůj sladký úsměv září.

Přikrej si tělo, přikrej si duši.
Já jsem ten, co neví, ale tuší.
Cítím Tvá slova, bez hlasu.
Tvoje ruce svázané do klasu.
Moc se na Tebe těším. Pa!

Venku je noc temná, k tomu spousta deště,
co se ještě může stát, co mě potká ještě.
Noční můra, co mi nedá spát,
sen, co sám neodejde,
ta, co mám rád,
že ke mně nepřijede.
Chtěl bych hvězdami na oblohu psát,
jak moc mi chybíš a jak mám Tě rád.
Prosím, přijeď.

Růže v tváři, v očích jiskra
- dobrá nálada vždycky jistá!
To vše mám na Tobě ráda,
ale nenávidím Tě za osamělá rána!

Kde jsi, co se stalo?
Proč mě mé srdce roplakalo?
Nikdo mi nic nepoví
a hůře mi je, to Ti napovím.
Ty a tvá hrdost hloupá,
je snad láska na cit skoupá?
Já bych Tě chtěla milovat,
ale cožpak můžu srdce darovat?

Stýská se mi po Tvé tváři,
po Tvých očích, které září.
Po Tvých rukou, které hladí,
po Tvých ústech, které svádí.
Těším se, až budu s Tebou,
hloupé sny nás nedoženou.

Kdyby moje srdce umělo zpívat, byl by to ten nejsmutnější requiem na světě. Všechna bolest, kterou v sobě nosím, by se proměnila v deptavé tóny, které by oslovily nejen tebe, ale i všechny, co milují a jsou milováni...

Na nebi svítí hvězdičky,
posílám ti hubičky.
Vedle mě je místečko,
chybíš mi tu, zlatíčko!

Takhle už to dál nejde. Celou dobu jsem mlčela, teď to musí ven. Moc mi chybíš. Tvé oči, smích, Tvůj hlas a pohled, kterým jsi mě provázel celou dobu, co jsme byli spolu. Musíš vědět, že Tě miluju!

Je podzimní temná noc,
měsíc září, má svou moc,
modrý satén pokryl nebe,
smutně ležím a bez Tebe.
Hvězdy nezáří tak, jak by chtěly,
protože Tě jak já milovaly...

Beruško, i když jsme od sebe tak strašně daleko, stále na Tebe myslím. Ráno, když se probouzím, večer, když usínám a v noci, kdy o Tobě sním. A nejlepší na tom je, že když se ráno probudím, ten sen stále trvá. Miluju Tě.

Žít krásně znamená žít pro druhé... a tak i já chci žít pro Tebe, ale nikde se nepíše o tom, že o mě nestojíš...

Miláčku, chci Ti říct jen pár vět
a jedna z nich je: VRAŤ SE MI ZPĚT.

Buď si jistá, že přijdou špatný časy. Buď si jistá, že v jistý chvíli budeme, jeden nebo druhej, chtít ten vztah ukončit. Ale taky mi věř, že pokud ti teď neřeknu, jak moc tě miluji, budu toho po zbytek svýho života litovat, protože mé srdce mi řeklo, že jsi pro mě ta pravá.

Do kopce Brouček můj šlape
a nám to tak krásně klape.
Že nemohu vůbec se dočkat,
až zas spolu budem se mačkat.
Stýská se mi po Tobě moc
a sním o Tobě celou noc.
Srdíčko mé jen pro Tebe buší,
protože našlo toho pravého, tuší.
V životě nechci ztratit Tebe,
přišla bych i o kus sebe.
Báseň má je pravdivá
a já moc zamilovaná.
Tak do pedálu šlápni
a ke mně rychle mákni.
Tvá princezna na Tebe čeká
a srdečně Tě moc líbá.

Stesk?! Ten pocit důvěrně znám,
nechci a nemůžu být bez tebe sám.
Strašně rád bych s tebou chtěl být,
je těžké bez tebe žít.