Smsky o smutku

Dobrou noc a hezké sníky,
pusinky na tvé rtíky
bych ti dal,
ale nesmím se jich dotýkat.
Dotýkal bych se jich rád,
kdybych tě směl milovat.
Nevím, čím to je, že na tebe myslím den i noc,
už mi to připadá jak nemoc.
Mně ta nemoc nevadí,
ale tobě aby to nebylo otravný.
Hezky se měj
a třeba na mě vzpomínej.

U stolu sedím,
do tmy hledím,
na Tebe vzpomínám
a lásku zaklínám.
Líbam Tě, miláčku,
doprostřed čumáčku,
na obě očička,
Tvá milující kočička.

Miláčku, já už to bez Tebe nemohu vydržet, strašně moc Tě miluju! Všechno mě moc mrzí! Potřebuju Tě mít u sebe, protože jsi ten nejdůležitější a nejkrásnější smysl mého života. Miluju jen Tebe, tak mi to, prosím Tě, věř. Vždyť víš, jak moc pro mě znamenáš... Chybíš mi... Nevím, jak dlouho to bez Tebe vydržím, tak dej mi ještě šanci! Nechci se Tě jen tak vzdát! Myslím jen na Tebe a nic jiného pro mě neexistuje! Moc Tě chci! Miluju Tě.

Ty zlomils mi srdce,
do duše vhnal mraky,
život chutná trpce
opuštěným, mně taky.
Sama na světě když usínám
a v srdci jenom žal,
pokaždé se nebe ptám,
kdo mi tě, lásko, vzal!

Proč mi nezvedáš telefon? Já už vím, asi se nechceš opičit, když já ti zvedám něco jinýho :o)

Miláčku, stále Tě moc a moc miluji, na to nezapomeň. Nemusíš mě milovat, měj mě alespoň rád navěky... Stýská se mi po Tvém sladkém miluji Tě.

Utíká den za dnem, týden za týdnem... nemohu být s Tebou a moc mě to trápí, lásko. Vím, že Tvoje srdíčko se cítí opuštěné, ale já jsem stále s Tebou. I když jsme od sebe daleko, duší i srdcem jsme stále u sebe... Miluji Tě!

Počítám hvězdičky na nebi a jedna, ta nejkrásnější mi chybí. Lásko, miluji Tě!

Zamilovala jsem se do Tebe, i když jsem věděla, že nesmím. Věděla jsem, že budeš daleko, ale i tak jsme věřili v naši lásku. Ty jsi najednou odešel s jinou, a já se ptám, co jsem dělala špatně? Proč už nikdy neuvidím Tvé oči, proč mě nikdy neobejmeš? Já bez Tebe umírám - protože Ty jsi byl celej můj svět. Teď se zhroutil a nic nemá smysl. Já Tě miluji a Ty se to už nedozvíš... Neumím zapomínat na lásku, tak promiň, já jen miluji.

Vím, že jsi mě opustil a nic k tomu neřekl, ale zapomněl jsi na to, že tě někdo miloval a moc jsi mi ublížil. Miluji tě stále, ale na některé věci se nedá zapomenout a to jsou zklamání, která jsi zavinil ty. Urážel jsi mě, pomlouval a podváděl. A to dokáže jen necitelný kluk a věř, že těch je na světě DOST! A ty patříš mezi ně!

Chybíš mi, když je mi smutno, chybíš mi, když jsem sama, ale nejvíc mi chybíš, když jsem šťastná!

Tvoje ústa jsou brána do pekel, když se jich dotknu, peklo mne pohltí a tvá láska mne v kotli usmaží.

Já chtěl jsem se dotýkat hvězd...
mně stále teď zní to v uších.
Já chtěl jsem se dotýkat hvězd,
těch hvězd, co ti tak sluší,
těch hvězd, co mám já teď v duši...

SBOHEM... To bylo vše, cos mi řekl.
Proud slz mi z očí tekl.
A ty ses otočil a odcházel.
S mou láskou jsi krutě zacházel!
A já tu teď stojím sama a pořád tě ráda mám.
Ale za to, jak ses zachoval, tě nenávidět začínám!

Proč si mě nevšímáš? Proč děláš, že neexistuju? Proč mi nepíšeš? Proč tě pořád miluju? Nenávidím tě za to, cos mi udělal, ale vrátí se ti to, věř mi...

Když osud dopřál lásku nám,
snad dopřeje i shledání.
Kdo v srdci pravou lásku má,
tomu je krátké čekání.

Stýská se mi... po Tvém ranním pousmání,
po Tvých očích, co přebrodily noc,
stýská se mi po Tvé dlani,
s níž přicházíš mi tak vlídně na pomoc.
Stýská se mi, po čem víc a po čem méně?
Stýská se mi po Tvém jméně...

Bez Tebe prázdná je noc, skončil flám,
nenech mě, má hvězda padá, odlétám.

Chci vidět tvé modré oči,
jak se lesknou po půlnoci.
Chci cítit tvé jemné rty,
které klamou jako ty.
Chci zase vidět, jak ležíš
a upřeně na mě hledíš.
Chci být zase jenom s tebou,
cítit, jak tvé ruce zebou.
Miluju tě.

Chybí mi tvůj hlas, tvé rty, tvé polibky, tvá očička...
abych to zkrátil, chybíš mi celá, celičká!
Lásko, miluju tě!

Blíží se dny, kdy budeme každý sám. Chci, abys věděl, že budu o Tvém polibku snít. Budu sama usínat a sama se probouzet. Prosím Tě o to, aby ses alespoň jednou v tyto dny zastavil, na nebe se podíval a mou tvář si ve slunci představil. Já budu snít každou vteřinu a Tvou tvář si vždy v mysli vybavím, protože Tě moc miluji a vidina návratu mé opuštěné srdce zotaví.

Potkala jsem anděla, byl úžasný, milý, nádherný - z jeho očí zářilo zvláštní teplo, pod doteky jeho rukou jsem se rozplývala a potom mu to nejcennější dala... Kdybych se lépe dívala a v andělovi ďábla poznala, tak bych teď tolik nelitovala...

Daleko jsem od Tebe, ale nemusíš se bát - já už kromě TEBE nedokážu jiného milovat. Ležím v pelíšku a usínám... na co asi vzpomínám? Na dny s Tebou prožité, štěstím celé poseté! Miluji Tě!

Ublížila jsem Ti a já to vím,
proto Tě teď opouštím.
Ne! Já nechci! Chci Tě zpět!
Odpověz mi prosím hned!
Ptám se smutně sama sebe,
kdo mě vezme zpět do nebe?
Všude slyším tvá sladká slova.
Ne, já nesním, chci Tě znova!
Slzy mi stékají po tvářích,
tvou fotku držím ve dlaních.
Stále jen vzpomínám a stále jen sním.
Mé srdce patří Tobě, teď už to vím...

Nevím, jestli to víš, ale mohl bys to poznat. Vím, že ty jsi udělal první krok, teď je řada na mně...

Dívám se na nebe,
všude, kam se podívám,
vidím jen a jen Tebe.
Proč mě srdce bolí,
snad víc než rány posolené solí.

Jsi pro mě jako živá voda z pohádky,
omlouvám se za hádky.
Miluju Tě šíleně moc,
nechci o Tebe přijít ani na jednu noc.
Ani na jediný den,
jsem do Tebe blázen.
Hej kotě, možná jsem Ti to neřek, ale spíš jo,
hoří mi po Tobě touhou srdce a nejen to.
Jsi sluníčko moje, co mraky od nás odžene,
já, až budeš chtít, Tě za to dovezu do nebe.

Jak stýská se stromu,
když vítr větve láme,
tak stýská se mi po Tobě,
když neležíš po mé straně.

Měl jsem hezký sen,
jak nádherný byl můj den,
v tvé blízkosti,
láska a jen něžnosti.
Těším se, až budeš zdravá
a u mě v postýlce zcela nahá.
Miluji tě, koťátko.

Jediný problém, co mám, je ten, že Tě miluju, ale chápu, že jich máš víc, protože mě máš ráda.

Padala hvězda malá,
já s tebou jsem se na ni smála.
Padala jasnou oblohou,
já myslela, že rozdělit nás nemohou...
a přesto již nejsme spolu,
s tou hvězdou spadli jsme dolů.

Tvá vášeň ve mně oheň vzplanula, toužím po Tobě a v náruči chci Tě mít. Tak proč utíkáš mi stále, když přeješ si, aby Tvé srdce láskou mohlo být a s něhou Tě jemným vánkem ovívat. Vždyť jinak Tě to spálí zaživa, na to musí býti dva...

Nemám už sílu čekat, až se rozhodneš. Odcházím sama, i když vím, že bez Tebe už nikdy nebudu taková jako teď. Sbohem, lásko.

Srdce se mi touhou svírá,
div že z toho neumírám.
Toužím, ani nevím po čem,
povídat Ti nemám o čem.
Jen ten pocit neodbytný,
jsi pro mě stále tak nedobytný.
Nikdy jsem nic tak silně necítila,
ale Tobě jsem se stejně nikdy nelíbila.
Zklamání je pro mě denním chlebem,
stále doufám, že jsou věci mezi zemí a nebem.
Jsi tak chladný, že by Ti i smrt záviděla,
já jsem ten Tvůj chlad nikdy nepochopila.

Proč objímám jen sebe?
Proč přes slzy nevidím nebe?
Proč se tak hloupě ptám,
když jsem tady sama?
Proč tě ráda mám,
i když mé srdce je samý šrám,
samá rána?
Proč ses na mě tenkrát tak smál,
proč jsi mi tolikrát lhal?
Proč, proč, proč,
otázek mám moc,
kdy mi na ně dáš odpověď,
kdy přijdeš a řekneš si o zpověď?

Už je to dlouhý čas,
co jsem hladil tvůj krásný vlas.
Velký stesk je v mém srdíčku,
chtěl bych vidět svou růžičku.

Miluji Tě, ale už dávno dohořel
plamínek naší velké lásky.
Proč jsem tu sama, pláču
a kladu si otázky?

Kde jsou ty chvíle, kdy nám patřil svět, kdy milovals mě jako květ a nebe bylo plné hvězd? Chci zpět tu lásku naši a znovu prožít naše štěstí.

Chtěla bych Tě líbat na celé Tvé krásné tělíčko, objímat Tě, něžně se Tě dotýkat, dívat se do Tvých nádherných očí, no prostě být každou volnou chvilinku s Tebou! Škoda, že nás teď dělí taková vzdálenost. Chci Tě! Miluju Tě!

Umíš jenom lhát,
ty už prostě nedokážeš mít někoho rád
a lásku čistou dát...
Byla to chyba, tak moc tě milovat!

Ležím v postýlce a srdce mi stůně. Držím v náručí Tvé slůně a každým okamžikem myslím jen na Tebe. Jsi má láska, jsi to nejkrásnější, co mě v životě potkalo. Dnes už vím, že život bez Tebe by pro mě neměl žádný smysl. Máš to své srdíčko na tom správném místě. Miluji Tě, lásko, a vždycky budu.

V době, kdy čteš tuto SMSku, už není tvé číslo v mém seznamu! Pa, puso.

Chybovali jsme oba... ale už není síla na to, abych odpouštěla... Miluju tě, ale říkám dost... na tohle už vážně nemám... Jeden z nás to musí říct, tak SBOHEM.

Můj nejdražší miláčku, mé srdíčko pláče velikou bolestí a velikým smutkem, protože nejsi u mne. Chtěla bych Tě líbat a dotýkat se Tě. Jsi tak krásný, když se na mne usmíváš a říkáš mi, že mne miluješ. Tvůj jazýček je ze všech nejsladší a dokáže ve mně vyvolat ty nejnádhernější pocity. Jen Ty mne dokážeš rozpálit. Ty jsi ten můj miláček, kterého chci mít po svém boku až do konce svého života. Miláčku, vrať se mi, potřebuji Tě!

Znamenal jsi pro mě všechno na světě... Ale uvědomila jsem si, že my dva k sobě nepatříme... Chtěla bych se Ti omluvit... je mi to všechno moc líto... Mám Tě ráda.

Ty moje nejmilejší srdíčko,
mně se stýská víc než maličko.
Chtěla bych Tě hladit, líbat, objímat,
jazykem o ouška se zajímat.
Rukama o kůži, svaly na bříšku,
nebo jen spokojeně vrnět s Tebou v pelíšku...

Mé oči Tě zde nevidí
a srdce Tě tu hledá,
Tvůj úsměv mi tu chybí
a ten mi nikdo nedá.

Broučku, bez Tebe jsem jako bez srdce. To totiž dřímá u Tebe a tiše pro Tebe bije. Pamatuj na to prosím a nikdy na to nezapomeň...

Miluji Tě čím dál víc, už bez Tebe nechci žít, jedna noc bez Tebe je jak celý život bez lásky.

Už se nemůžu dočkat, až zase spatřím tvoji andělskou tvář! Až se to tvých očí budu moct zahledět! Až ucítím tvé hřejivé dotyky! Až na rty tě budu moct sladce políbit!

Od té doby, co Tě znám,
krásný pocit v srdci mám,
miluji Tě čím dál víc
a nevím, jak Ti to mám říct.

Možná jsi ten pravej, a možná taky ne! Ale každopádně, jestli jsi, tak jsme se našli moc brzo, ani jeden jsme si nestihli nic užít! Snad časem, ale teď vážně hledáme oba něco jinýho!

Pěknej jsi - to vím. Hodnej jsi - to taky vím. Miluješ - vím. Ale koho - to netuším! Já to bohužel nejsem :,(

Když slunce své paprsky ukáže,
naše láska divy dokáže.
Když mraky slunce zahalí,
nám to snad nevadí.
Ta láska je naše
a ty víš, že uvidíš mě zase.
Kdy uvidím zas tebe
a otevře se mi tvé nebe?

Nad tebou se hvězda třpytí,
v tvých očích se zas vidí.
Radost z toho mám velikou,
ale v srdci tu vzpomínku nemilou...

Když uhasne svíčka, nic to není.
Když uhasne láska, vždy se něco změní.
Plamínek dohoří, jiskra už není.
Proč se to stalo? Proč se to mění?

Sny prý lidské touhy skrývají.
Je to tak, myslím na Tě potají.
Myslím na Tě stále moc,
vždy, než přijde temná noc.
To pak o Tobě mívám sny,
tím horší jsou pak bílé dny.

Proč nemůžu být s tebou,
procházet se s tebou pod noční oblohou?
Já vím, chybu jsem udělala,
když jsem tě sama nechala.
Teď je mi to líto,
mám tě pořád ráda a bolí to!

Vojna jedna zkur...., pořád mi Tě, miláčku, bere!

Kde jsi? Vím, že ne u mě a mně se tolik chce...

Chybí mi tvé sladké políbení,
chybí mi tvá něžná slova,
chybí mi radost z probuzení,
chybí mi to zas a znova.
Chybíš mi ty celá,
má krásná paní,
proč jen se s tebou nemůžu
uchýlit ke spaní.
Říct ti ta sladká slova
MILUJI TĚ,
a pak už jen snad
- LÁSKO, CHCI TĚ!

Jsou lidé, které nechceme ztratit,
jsou dluhy, které se musí splatit.
Jsou chvíle vzácné, které chceme zastavit,
je tu ale minulost, která se musí napravit...
Už nebudu hledat lásku, už nechci cítit bolest.
Milovala jsem jen Tebe!

Když den se blíží a ty s ním,
moje srdce chce tě mít.
Slunce zapadá, je tu noc
a moje láska chce tě moc.

Magické je nebe v noci,
luna má jej ve své moci.
Lásko má, buď se mnou,
šeptám nocí temnou...

Lásko, proč to muselo takhle skončit? Chybíš mi a nedovedu popsat, jak moc mě to vše mrzí. S naším rozchodem skončilo vše - už se neuvidíme. Miluji tě!

Večery jsou osamělé,
netoužím jen po Tvém těle,
chci si s Tebou povídat,
do očí se Ti podívat.
Chci cítit Tvoji přítomnost,
být v Tvém srdci stálý host.
Buď mou láskou stálicí,
toť vše, co jsem Ti chtěl od srdce říci.

Miluji Tě víc, než si může kdokoli na světě představit. Když jsem s Tebou, jsem v sedmém nebi. Když ne, myslím na Tebe. Zůstala bych s Tebou až do skonání světa. Jen abych Ti udělala radost. Miluji Tě a už se to nezmění...

Budu na Tebe čekat, dokud neodkvete poslední kytička. Ale spěchej, zima už je za dveřma.

Nevíš, jak mi od toho dne je. Od toho dne, kdy jsem tě ztratila. Nevíš, jak hrozně mi je a co každým dnem prožívám... Miluji Tě.

Nevím, jak mám popsat to, co cítím,
jak mám vyjádřit, co se ve mně děje.
Je ve mně tma a všude krouží ptáci beznaděje.
Jak vypadá tvůj svět?
Jakou má barvu právě teď?

Je všední den a já vzpomínám... Vzpomínám na Tebe - vždyť jsi můj sen. Jsi mi tak milý a krásný. Já bych chtěla, miláčku, než půjdu spát, vlasy Ti pohladit, polibek dát. Škoda, že daleko musím tak žít, když bych chtěla, miláčku, u Tebe být.

Tys mou lásku vzal
a odnesl si ji, že nikdo neví kam.
Já se tě teď ptám,
proč jsi to udělal,
když jsi svou lásku ke mně jen předstíral?

Moc jsem Tě chtěla, opravdu moc,
ale ty jsi moc daleko, dál než dlouhá noc...
lásko.

Jen jednu otázku mám a na tu se každou noc ptám. Co asi děláš? Teď, v tuhle chvíli, v tomto století... mé myšlenky k tobě vždycky odletí. Jsem sama, jen s obrazem tvé tváře v mysli, jak srdcová dáma... Opuštěná, jen s bolestí v srdci, když na tvé oči vzpomenu si. Viděla jsem v nich celý svět, vypadal jak růžový květ. Ten ale brzy odkvetl. Nevím, co si pořád namlouvám, sama sebe se ptám: Proč? Nemělo se to stát, byla to chyba!

V očích se zatřpytí kapky slz,
šíp Amorův neprotne srdce skrz.
Plamínky lásky v srdci pohasínají,
všechny Tvé city ke mně zřejmě umírají.
Já ale miluji Tě dál,
čas však jako by vše vzal.
Nebo to je jen sen?
Já probudím se z něj?
Sen to nebyl, bohužel,
a ty jsi ode mne odešel.

Miláčku můj, bez Tebe je můj život smutnej, chybíš mi a já čekám na naše další střetnutí. Vzpomínka na každou chviličku, co jsme byly spolu, mne spaluje a já neustále myslím na Tebe. Posílám Ti po jarním vánku spoustu polibků a po sluníčku milé pohlazení. Jsi moje všechno a já bez Tebe nedokážu žít. Chci být s Tebou napořád, abych necítil tu bolest loučení. Miluju Tě.

Beruško, beruško,
jsi moje srdíčko,
chtěl bych tě líbat,
chtěl bych tě svlíkat,
a ne se jen na tebe dívat.
Nemůžu žít bez tebe,
tohle je básnička pro tebe!

Měsíček vyprávěl hvězdičkám,
že se Tě nikdy nedočkám.
Měsíček mi v noci žaluje,
že Tvé srdce jinou miluje.

Říkáš, že vzpomínáš jen na to, co bylo dobrý... ale já nechci vzpomínat... já stále doufám...

Loučení není tak snadné
pro toho, kdo měl a má tolik rád.
Když promluví srdce zrádné,
je těžko sbohem dát.

Při zapadajícím slunci nám štěstí nepřálo,
jeden pospíchal a druhý tolik času měl...
Všechno by dopadlo, kdyby jen osud chtěl.
Představ si, že bych tě v náruči měl...

Sluníčko zapadá
a mě tak napadá,
že mi chybí Tvoje rty!
Sluníčko zapadlo
a mě tak napadlo,
že mi chybíš jenom Ty!

Já vrátit teď musím Ti srdce Tvé,
co na dlani mě hřálo,
i když jen chvíli mi patřilo,
i tak to zato stálo!
Pořád Tě moooc miluju!

Když stín se večer do okna mi vloudí,
já přijdu k Tobě tak, jak sis to přál
a řeknu, po čem Tvoje srdce touží
a potom spolu zůstaneme dál.

Chtěl bych se vedle Tebe probouzet každé ráno, cítit Tvé tělo vedle sebe, cítit vůni Tvých vlasů, líbat Tvé něžné rty a šeptat Ti do ouška I LOVE YOU.

Proč opustil jsi srdce mé, proč opustil jsi ho právě teď, proč mi vůbec nevěříš, proč žiji jenom pro Tebe, proč myslím jenom na Tebe... Protože Ty jsi láska má a bez lásky nemohu žít já... MILUJU TĚ!

Chybíš mi, miláčku, strašně moc
- celý den a celou noc!
Bez Tebe je den dlouhý
a nestačí pohltit moje touhy
- líbat Tvé rty, s Tebou se smát
a cítit, jak mě máš rád.

Nežiji, když Tě nevidím, nežiji, když Tě necítím. Stůňu steskem, který mě utápí v rozmaru. Lásko má jediná, proč den se zhasíná a osud je tak přísný!

Venku se už zvolna stmívá,
myšlenky jsou zmatené.
Nikdo se na mě neusmívá,
stýská se mi - Tobě ne?

Teď v dáli bloudím sama. Ty víš, že jiného nehledám. Věřím, že přijde čas, kdy se vrátíš a zlíbáš mé rty zas!

Chci žít i přes zklamání, které jsem v životě prožila, a dokázat tomu, kdo mě zklamal, že život patří zklamaným a ne těm, co nás klamou!

Zdál se mi sen, jenž ukradl mi spaní,
že za lásku platíme vysokou daní.
Ta daň je velký stesk a touha,
kterou pak vyplní jen chvíle pouhá.

Jak blaze mi bylo, když jsem s Tebou stál, ale teď přišly chvíle, co jsem zůstal sám. Lásko, miluji Tě!

Miluji Tvé kudrnaté vlásky.
To, že nemůžu se jich dotknout,
mi způsobuje vrásky.
Miluju Tvůj roztomilý nosánek,
ten chybí mi taky kapánek.
A Tvá ústa něžná
líbat bych jen chtěla.
Chci cítit teplo dlaní Tvých
a slyšet zas Tvůj zvonivý smích.

Neuměla jsem být smutná. Neuměla jsem být smutná, byla jsem s Tebou. Nyní neumím být šťastná. Nyní neumím být šťastná, už nemám Tebe!

Láska je slovní označení, které se bojím projevit.
Láska jsme my dva, a přesto každý sám.
Láska je mé srdce, které Ti ráda dám.
Láska - jedno slovo, písmen pět,
a přesto je v nich vyznačen celičký můj svět.

Škoda, že teď nemůžeš být u mě... chci tě líbat, hladit a objímat... mít Tě aspoň malou chvíli jenom pro sebe... Posílám velkou pusu na dobrou noc.

Jsi pro mě důležitý, zlatíčko, jako moje srdíčko, chci tě vidět, slyšet, cítit, abych mohla znovu svítit! Miluji tě, tak jak miluje strom svoje květy a ty to víš, ale jen sám k sobě vzhlížíš! Prosím napiš!

Měl jsi někdy někoho opravdu rád? - Protože jestli ano, tak bys měl vědět, že čas nejde vrátit zpět.

Když ráno vstávám a nemám Tě u sebe,
můj den je prázdný, když jsem zas bez Tebe.