Smsky o smutku

Ptali se mě, jak vypadá sedmé nebe,
a já si, lásko, představil Tebe.

Včera večer viděla jsem hvězdu padat,
začlo mě u srdce hřát,
říká se přec, když hvězda padá,
měla bych si něco přát.
Já vyslovila přání tajné,
jediné a vysněné,
snad splní se a hvězda zhasne,
pak bude šťastné srdce mé.

Dítě nevinnosti, chybí mi Tvé slunné dny.
Náš společný čas se zdál být bezedný.
Od té doby, cos odešel ze scény,
ulice jsou opuštěné, temné, bez ceny.

Jak snadno se může láska proměnit v nenávist. Nikdy jsem tomu nevěřil... dva tak rozdílné city... ale jde to, teď už tomu věřím, protože ač se za to stydím, šíleně Tě nenávidím...

Měsíc vyšel, slunce zašlo,
samota mnou tříská.
Je mi smutno, moje lásko,
neboť se mi stýská.

Těžko je květině, když ji vítr láme.
Těžko je děvčeti, když ho láska zklame.
Těžko je mně, protože Tě stále miluju.

Život bez tebe nemá smysl... to bych se musela někam schovat, protože bych nevydržela pohled na tebe s jinou holkou... Miluju tě.

Proklínám, ta tvoje ústa proklínám, tvoje oči ledový, v srdci jen sníh, sám a sám, ať nikdy úsvit nespatříš, na ústa mříž, oči oslepnou, ať do smrti jseš sám...

Život bez tebe nemá smysl, to bych se musela někam schovat, protože bych nevydržela pohled na tebe s jinou holkou. Miluju tě.

Kdyby listy byly polibky, poslala bych Ti strom. Kdyby voda byla objetí, poslala bych Ti moře. Jestliže by byla láska pro Evu, poslala bych Ti věčnost. Jestliže potřebuješ kamaráda, můžeš mít mě. Chybíš mi a doufám, že Tě brzy uvidím!

Trápím se, trápím, kvůli Ní,
už ani nevím kolik dní.
Trápím se, trápím, však jsem na to sám,
ty jsi ta jediná, v srdci Tě mám!

Proklínám, ta tvoje ústa proklínám, tvoje oči ledový, v srdci jen sníh, sám a sám, ať nikdy úsvit nespatříš, na ústa mříž, oči oslepnou, ať do smrti jseš sám.

Milovala jsem tě víc než svůj život. Mé srdce patřilo jen tobě, ale ty jsi neřekl ani sbohem a odešel jsi za jinou.

Nejsem si jistá tím, co se stalo,
váhám, co se tenkrát odehrálo.
Vsadil ses s někým snad?
Že budu tě mít ráda, budu tě milovat?
Nevím, neumím si odpovědět.
To ty jsi tím jediným, kdo to může vědět!
Jestli vsadil ses o bolest,
kterou cítím, když vzpomenu si na tebe,
vyhrál jsi!

Z malého plamínku vypukne požár,
naše láska bude trvat pořád.
Neztrácím naději, věřím v to krásné,
co jednou spojí nás a bude věčné.
Teď mě mé srdíčko bolí,
bez tvojí lásky ke mně se nezahojí.

Kdybych byla kouzelnou vílou, vykouzlila bych pro nás kouzelnou zem, kde by neexistovala nenávist, lež, zklamání a nevěra. Bohužel jí nejsem, mrzí mě to, a tak si v hlavě uchovám jen krásné vzpomínky. Na ty bolestivé se pokusím zapomenout a v dobrém na tebe budu, lásko, vzpomínat!

Kdybych mohla vrátit čas, udělám to a asi bych si tě nenechala tak snadno odejít. Ale stalo se... Tak se prosím netvař, že nikdy nic nebylo, a buďme spolu kamarádi.

Až jednou budeš objímat a líbat její líc,
pak moji fotku roztrhej a nevzpomínej víc!

Ráda bych plnila tvoje přání a hladila tě svojí dlaní, moje ústa a mé rty splní všechny tvoje sny. Kdyby jsi jen tušil, jak je mi bez tebe smutno.

Chci na Tebe myslet - myslím na Tebe. Nechci na Tebe myslet - myslím na Tebe. Chci myslet na něco jinýho - myslím na Tebe. Nechci myslet na nic - myslím na Tebe!

Byla jsi to ty, kdo mé srdce měl na dlani. Mohla jsi se mnou být a se mnou se veselit. Tys však nožem bodla a za jiným odešla. Stejně tě mám rád, a budu na tě čekat.

Beru to jako bych byl poražen,
ale také musím být nějak doražen!
Musím opustit lásku svoji
a z toho mě srdce bolí!
No tak voda hučí, větry vanou,
já tě líbám. NASHLEDANOU!

Nesnáším, jak se na mě usmíváš. Nesnáším, že se na mě pořád díváš. Nesnáším tě za to, co jsme ještě nestihli a už nestihnem. A nejvíc tě nesnáším za to, že tě pořád MILUJU!

Měsíc pozvolna vychází
a mně pomalu dochází,
že moc po Tobě toužím,
bolestí lásky se soužím!

Toužím po tobě tak jako hvězdy, které touží spatřit alespoň jednou polední slunce! Jsi ta nejcennější věc, kterou nosím v srdci!

Byli jsme spolu jednu noc,
však pro mě to byla věčnost,
kdyby ses aspoň rozloučil,
kam vytratila se slušnost.

Další večer jsem tu sám,
pověz mi, co dělat mám?
Na Tebe myslím, nedýchám,
hrozně moc Tě postrádám.
Cokoliv rád za to dám,
šťastný, když Tě objímám,
tak úžasně, že Tě znám.

Láska bolí, láska dře,
ale v našem těle stále koluje!

Co člověk dělat má, když už svět nevnímá. Vnímám jen bolest, kterou v srdci mám. Myslím jen na tebe, pláču. Ptám se, proč se to muselo stát!

Jsem jen Tvůj a Ty zas má
a to je věc příjemná!

Každičký okamžik bez Tebe je jako dlouhá chodba, ve které jsem zabloudila. Na konci týdne mi však světlo ukáže cestu ven. Ne, není to jen sen, jsi to Ty! Miluji Tě, lásko!

Jsi voda, kterou denně piji.
Jsi vzduch, díky němuž žiji.
Jsi vítr, co čechrá mi vlásky.
Jsi pohled, díky němuž mizí mi vrásky.
Jsi dotek, co uložen mám v srdci.
Jen od lásky není mi pomoci.
Já chtěl bych s Tebou na skále sedět
a koukat na měsíc,
v chladné noci bych Tě zahříval,
polibky zasíval
a láskou srdce naplnil.
Chybíš mi, beruško.

Růže voní, trní píchá,
bez Tvých rtů se těžko dýchá!
Bez Tvých slov a doteků
je mi, lásko, do breku.
Nevím už, jak Ti to říct,
že miluju Tě čím dál víc!

Kdyby Tvá fotka mohla oživnout, zlíbal bych Tě od hlavy až k patě.

Večer je tu coby dup,
chystám se zas na krásný lup.
Krást já budu přeci,
kousek místa ve tvém srdci.
Když nemůžu se s tebou milovat,
křičet chci aspoň - mám tě rád.

Zlatíčko mé něžné, já umírám touhou po Tobě! Už je to 2 dny, co mé rty ucítili Tvé a mám pocit, jako by to byla věčnost!

Já miluji jen Tebe a Ty to víš,
však těžko moji lásku pochopíš,
slzy mi tečou, ale nepláči,
i když plakala bych nejradši.
To si mi jen srdce zavzlyká,
vždyť Ty jsi jen sen,
sen, co mi uniká.

Lásko, co já vím, když už tě cítím jen na dálku, po tobě popela prach, ty jsi lásky funebrák.

Moc Tě chci vidět, moc Tě mám rád,
chci se zas s Tebou, má lásko, smát!

Umírám láskou, umírám touhou,
to, co bylo, je už jen čmouhou!
Nechci žít, už nechci snít
- chci Tě, lásko má, políbit!

Miluju Tě, miluju Tě, miluju Tě, miluju Tě, miluju Tě čím dál víc. Tak si mě nevšímej ještě víc.

Je den, nevím, jak se utiším,
čekám, až Tvůj krásný hlásek uslyším,
ale co dělat, když jsi tak daleko ode mě?

Slza za slzou padá a já nevím jak dál, láska má k tobě je nepřekonatelná a to víš jen ty a já nechci být sám, chci být jen s tebou.

Není den, kdy bys mi nechyběl, není hodina, kdy bych na Tebe nemyslela, není noc, kterou bych neprobrečela, není nikdo, kdo by mi Tě nahradil.

Až jednou přijde čas, kdy se na ni vykašleš nebo ona na tebe, už za mnou nechoď, ty srabe... Já už tu pro tebe nikdy nebudu, pro myšáčka, kterej se změnil v obludu!

Proč jsi to udělal, proč jsi mi lhal?
Vždyť já tě milovala a miluji dál.
Věřit ti nemůžu, nemá to cenu.

Trápí mě, že tě nemám,
že s tebou nemůžu být.
Pokládám ti srdce k nohám,
tak proč si ho nechceš vzít?

Nemůžu bez Tebe býti, jako svět bez slunce svítit. Celý, celičký život sním o tom, že Tě políbím a řeknu MILUJI TĚ, ale nemůžu... Jsi daleko, jako já od Tvých rtů... Stýská se mi.

Myslíš, že láska na Tebe zapomněla? Neboj, ta nezapomíná... Jen čas, který rychle ubíhá, a přesto se nikdy nezastaví, rozhoduje, kdy k Tobě pustí lásku a věř, že on ví, kdy bude ta pravá chvíle.

Venku mračno je a přitom smutno mi je... Kde je ten princ můj? Ten, který mě tak zná a teď řekl by jen, já jsem jen Tvůj a já bych prince svého objala, ruku ve vlasech jeho ztratila bych a do ouška pošeptala bych jen: Ty jsi můj princ.