Smsky o smutku

Už nejsi můj - já nejsem Tvoje.
Srdce, které pláče, je ale moje.
Pláče a prosí,
protože jen Tebe v sobě nosí.
Ty si ho nevšímáš, jsi šťastný s jinou...
a asi mojí vinou...

Je mi špatně, je mi zle,
kde jsi, lásko, kde, kde?
Chci Tě aspoň na krátko
hladit jako koťátko,
potom ještě na chvilku
zahřívat s Tebou postýlku!
Chci mít přání, chci být Tvou,
Tvojí krásnou pohádkou!

Je mi smutno na duši i po těle,
že musím zas sám do tý postele,
však snad zítra uvidím tě zas
a zase rozechvěje se mi hlas.
Stýská se mi po někom, koho můžu milovat,
ale nevím, zda ten druhý mě má taky rád?

Bolí mě srdíčko a ne maličko. Lásko, chci Tě zpátky, mám ještě šanci? Vím, že i když odpovíš ne, já se nikdy nevzdám a budu Tě stále milovat, protože Tys mě to naučil... Miluju Tě, broučínku.

Jsi má velká láska v duši,
srdíčko mi z Tebe buší.
Rád bych chtěl být pořád s Tebou,
líbat, hladit rád a celou.
Těším se už na tu noc,
chci ji brzo a to moc.
Hodnej, milej, něžnej budu,
zůstaneme navždy spolu.
Já chci Tě mít jen pro sebe,
snesu Ti i modré z nebe.
Miluju Tě!

Víš, co je můj tajný sen?
Probudit Tě jednoho dne polibkem!

Jsi krásný a falešný jako pohádka. Ale já pohádky i přes to miluji, tak proč mi pořád tolik ubližuješ?

Myslela jsem, že tě znám,
že tě láska láká,
už se v tobě nevyznám,
jsem tu za hlupáka.

Už vím, že mi dva k sobě nepatříme. Sice Tě miluji moc na to, abych se Tě vzdala, ale už ztrácím sílu bojovat za lásku, která nikdy nebyla naše...

Jsem vyschlá studna,
v které není vody pro blázna.
Jsem cesta bludná,
rozbourané schody do prázdna.
Klopýtám vřesem
- slepá bílá hůlka v rozbřesku.
Když bez tebe jsem,
je mne jenom půlka od stesku.

I když jsi tak daleko, moc na Tebe myslím, ve dne, v noci, kdykoli! Chci už být s Tebou a aby ten den, kdy se setkáme, nikdy neskončil... Miluju Tě! Moc se na Tebe těším, miláčku.

Na své lůžko uléhám,
avšak raději bych uléhala vedle Tebe,
jsi pro mě důležitější
než pro slunce nebe.
Co může být krásnějšího
než vedle Tebe být?
Snad už jen mé srdce vedle Tvého
na věky věků mít.
Až se ráno probudíme,
zjistíme, že to nebyly jen sny,
že můžeme spolu trávit
ve skutečnosti všechny dny.

Vždy, když večer usínám,
doufám, že přijde zas ten krásný sen.
Sen, ve kterém se štěstím rozplývám,
ty jsi v něm mým princem.
Škoda jen,
že můžu si o tom nechat jen zdát
a ty mě máš jen rád.

Voda je voda, led je led,
jestli mě miluješ, odepiš hned.

Chtěla bych Tě moc a moc,
sním o Tobě každou noc.
Chtěla bych být polštářkem, na kterém spíš.
Chtěla bych být holkou, o které sníš.
Chtěla bych Tě líbat každý den.
Chtěla bych s Tebou chodit stále ven.

Mám Tě ráda každé ráno víc než dřív, mám Tě ráda za každý úsměv čím dál víc.

Chce se mi brečet, nechce se mi smát,
miláčku, odpusť, už nebudu ti víc lhát!
Stále tě miluji a chci tě zpět,
prosím tě odpusť, jsi celý můj svět!

Nevěš hlavu, nezoufej,
život bude zas oukej,
kdo opustil, neměl rád,
a ty si můžeš vybírat.

Proč jsem se zamilovala do tebe? Co na tobě mám? Ten kousek krásy mi nic nepoví, a já tě tak ráda mám!

Lásko, proč nejsi tady? Já chtěla bych Tě objímat a pořád nekonečně líbat...