Smsky o smutku

Snad to vše byl jenom sen,
že jsi se mnou strávil den.
Dnes tě musím proklínat,
tvé srdce už nemít rád.
Další lásku nepoznám,
zůstávám už navždy sám!

Ty můj milovaný andílku, moc se mi stýská. Chtěla bych vedle Tebe usínat a vedle Tebe se probouzet. Miluji Tě a děkuji Ti za to, že jsi mě naučil MÍT RÁD. Je to krásné, vědět, že Tě někdo miluje a že na Tebe někdo myslí a záleží mu na Tobě. Děkuji Ti za všechno. Za to, že Tě mám a za to, že mě chceš. Věřím Ti, lásko, a moc mi na Tobě záleží.

Měl jsi moc krásné oči,
škoda jen, že jsem se do nich dívala tak krátce.
Měl jsi moc krásné oči,
a já poprvé spatřila oči ZRÁDCE!

Jsi osmý div světa
- nikdo nemá tak nádherný oči jako ty.
Jsi osmý div světa
- nikdo neumí tak dokonale lhát jako ty.
Jsi osmý div světa
- všichni tě zbožňujou.
Jsi osmý div světa
- nikdy tě věčně obdivovat nebudou.

Ahoj lásko, moc se mi po Tobě stýská. Chybí mi Tvé jemné ruce, Tvůj milý úsměv a Tvé krásné oči. Proč tu nejsi se mnou, nehladíš mě a nelíbáš? Proč jen neslyším od Tebe ta tři něžná slova: Mám tě rád? Tak ráda bych je od Tebe slyšela, ale tys už je řekl jiné, a mé srdce umírá láskou a steskem k Tobě! Miluji Tě.

Mysli si o mně, co chceš, ale jsem tebou posedlý a nedokáži si tě vyrvat ze svého srdce. Chci o tebe bojovat. Miluji tě víc než svůj život.

Bylo to tak krásné, jen ty a já! Nemělo to žádnou chybu! Byla jsi pro mě to největší štěstí, které mě kdy potkalo, ale já nikdy nemám tak velký štěstí, a proto to muselo skončit! Chybíš mi a chci tě zpět!

Vzal jsi mou duši do svých dlaní, zlehounka, aby neucukla... Pohladil jsi jí bolístky, pofoukal jsi jí jizvy, usmál ses a vrazil do ní nůž...

Už nevím jak dál žít,
když Tebe nemůžu mít.
Každým dnem mě trápíš
a očima mě dráždíš.

Moc jsi pro mě znamenal, znamenáš a znamenat budeš. Byl jsi první, kterého jsem milovala a jediný, komu jsem dala další šanci. I přesto toho nelituju.

Zase cítit lásku, na očích mít bílou pásku a hlavu tebou spletenou jak kdysi.

Sedím,
na monitor hledím,
co napsat mám?
Tak třeba: že tě ráda mám...
Ale to přece dávno víš.
A já vím, že tě v srdci pořád nosím,
že dotknout se tě a milovat se s tebou
- po tom moc toužím,
ale proč se pořád pochybnostmi soužím?
Čemu přednost dát?
Nenechat si ublížit, nebo bez rozmyslu milovat?

Proč jsi mě nechal samotnou a uplakanou v tomhle světě? Byli jsme jedno tělo, duše, jedno srdce... Tak proč teď stojím sama a kapky deště ze mě smývají bolest, kterou jsi ve mně zanechal?

Ty jsi moje láska, Ty jsi můj sen.
Bez Tebe nemá můj život smysl,
Ty omámils mou mysl.
Miluji Tě moc,
chci Tě líbat, ať je den či noc.
Už se zas moc těším, až budeš u mě.

Tvá očíčka již dávno spí,
má písmenka se k Tobě vkrádají.
Já tolik bych si přála políbit Tvá něžná víčka
a při tom hladit Tvá krásná líčka.
Lásko, chybíš mi čím dál víc.
mé slzy již nezastaví nic.

Bolí mě, když se na mě díváš
a při tom se neusmíváš.
Přemýšlím, jsem bez tebe,
srdce už mě nezebe.
V srdci už mám suchou poušť,
udělals z něj velkou spoušť.
Luna se právě přelívá,
srdce mě ještě bolívá.
Srdce už mi ulpělo,
na věky se zamknulo.

Mám jen jedno přání: Přijď a dej pusinku tomu, kdo Tě má rád a myslí na Tebe pořád!

Miluju Tě, moje nejkrásnější a nejúžasnější holčičko na celém světě. Srdíčko mi moc pláče, protože nemůže být s Tebou, tou, která dává mému životu naději, lásku a smysl. Jsi nejvíc, co mám, to nejdražší a nejvzácnější. Už se nemůžu dočkat, až budeme zase spolu. Miluju Tě.

Miluju Tě, miláčku,
víc než bílou šlehačku.
Miluju Tě hrozně moc,
tak mi spěchej na pomoc,
samým žalem umírám,
že vedle sebe Tě nemám!

Jediné, co bych na tobě změnila, je místo, kde právě jsi. Chybíš mi.

Nelituji ničeho, co jsem udělal, lituji jen toho, co jsem nedokázal udělat. Soudit mě bude jenom Bůh.

Celý den se těším, až uvidím Tvůj úsměv, pohladím Tvé vlasy a svými rty se dotknu Tvých.

Mám všechno, co prý můžu chtít víc?
Já však myslím, že když nemám u sebe tebe,
tak nemám vlastně vůbec nic.

Tam, lásko, kde je obzor,
co nás jednou spojí.
Kde začíná už nebe
a kde stromy ještě stojí.
Tam, miláčku, cítíš ten sníh,
na bitevním poli.

Chybí mi Tvé polibky, Tvá vůně vlasů, chybíš mi celičká.

Když jsem Tě poprvé uviděla, řekla jsem si: Šťastná holka, která získala Tvé srdce. Pak jsem se stala já tím nejšťastnějším člověkem na světě - díky Tobě. Teď chci zapomenout... i přesto, že Tě mám ještě stále ráda...

Proč nepíšeš, proč to děláš? Chceš, abych pořád trpěla? Tak to máš, dosáhl jsi svého! Trpím, brečím, myslím jenom na Tebe!

Kdyby lístek uměl mluvit,
který Ti posílám,
jistě by Ti pověděl,
že na Tebe vzpomínám.

Dříve jsem měla tolik nesmyslných přání a tužeb, na kterých mi teď už vůbec nezáleží... Dnes už bych chtěla být jediné a pro mě to nejdůležitější... Tvé všechno, jako dřív!

Já nehněvám se na Tebe,
žes mi srdce vzal,
ale že jsi zradil
a do očí mi lhal.

Jsi tak daleko, i když to ani zas tak daleko není. Já mám daleko k tobě i k tvojí duši. Sama si nedokážu odpovědět na to, proč tě tak bezmezně miluju? A proč bez tebe žiju?!

Zhasněte lampy, přikryjte piána a zahalte bubny a přistupte... Psovi, aby neštěkal, předhoďte šťavnatou kost! Tys byl mé poledne, má půlnoc, můj sever, můj jih, můj východ i západ. Myslela jsem, že je to navždy... Můj omyl! Zastavte zemi, vylijte oceány a zničte lesy, protože tohle už nikdo nezmění.

Lásko, udělala jsem tolik chyb, za které teď platím. Největší z nich je, že jsem tě nechala jít... Odešel jsi za jinou a já teď tady trpím, když pomyslím, žes teď mohl být můj. Vím, že mi to nikdy neodpustíš, ale chci, abys věděl, že tě miluju a nikdy na tebe nezapomenu. Sbohem, lásko!

Víš, co je to láska? Láska je velká podebranina u srdce, která potom bolí, ale tu bolest bych ti nikdy nepřála, protože tě strašně moc miluji. Ale ty asi miluješ jinou, tak zatím ahoj.

Modré oči máš, ty se neumí hněvat.
Pro ty modré oči nemohu spát.
Máš modré oči, jejich pohled mě pálí.
Vzpomeň si na chvíle krásné,
vzpomeň si, až hvězda zhasne,
vzpomeň si, až půjdeš spát,
že tam v dálce Tě má kdosi velmi rád.

Až se Ti smutno bude zdát,
až Tě nebude mít nikdo rád...
Vzpomeň si na LÁSKU věčnou,
na LÁSKU jedinečnou.

Když na tebe se podívám,
ostatní holky jen pohřbívám.
Když podívám se na nebe,
opět vidím jen tebe.
Když políbím tvoji tvář,
kolem mě je velká zář.
Řekni, kdy políbím tě zas,
bolí mě, když chceš čas!

Když Tě nevidím, propláču celý den a potom Tě vidím ve snu jen. Miluji Tě, lásko má, a nestačí mi slova Tvá! Můj sen moc krátký je, ale mé srdce Tě moc miluje!

Tam, kde hořela touha,
nyní s bolestí vnímám strach!
Bojím se, bojím, že najdu sílu
a ani nevím jak,
bojím se, že nebudu
se vzrušením na Tebe vzpomínat!

I když vím, že jsi daleko, já se netrápím. I když vím, že právě nemůžeme být spolu, já se netrápím. I když vím, že právě můžeš být s jinou, já se netrápím. Já se netrápím, já pouze umírám!

Miláčku, je to pár minut, co nejsme spolu a já už umírám steskem po Tobě! Chci, abys věděl, že Tě miluju nejvíc ze všeho na světě a mým největším a zároveň jediným přáním je, aby to tak navždy zůstalo. Jsi moje štěstíčko.

S každou falešnou nadějí, s každým zklamáním, který překonám, jsem o něco silnější. A pokaždý si řeknu - tobě už nevěřím. Pak přijde další „princ” a já znovu a znovu udělám stejnou chybu. A to, že mu věřím. Ale promiň, ani já nemám srdce z kamene! :(

Je mi smutno bez Tebe,
slza skví se v řase mé
a srdce tiše ptá se:
Kdy se zase sejdeme?
Miluju Tě, lásko!

Měla jsem tě ráda, a ty to víš. Chtěla jsem tě vídat, a ty to víš. Tys mi všechno sliboval, a přitom jinou miloval!

Jak bílý dým z cigaret ve větru, jak mlha v paprscích ranního slunce, tak mizí má jistota... Otázka KDE? Jak ozvěna noci naráží prázdno do stěn mého srdce, které truchlí a ptá se na toho, koho miluje. Je mu bez Tebe moc smutno.

Zabalila jsem ho do deky, je totiž nemocný. Má horečku a strašně sebou mlátí, nechce žádný prášky a pořád mluví o smrti. Kdo? Moje srdce.

Chybí mi tvůj humor,
chybí mi tvůj smích,
jako bych měl tumor,
když jsem bez rtíků tvých.

Hledala jsem slunce a potkala jsem Tebe. Teď chci Tebe, ale už se stmívá.

Když u okna sedím,
na Tvou fotku smutně hledím,
jak strašně pláču a hledám Tě,
tak zoufale si říkám: Ztrácím Tě!

Když jsem s tebou včera byla, už jsem jen nesnila, u sebe jsem tě totiž měla. Byl jsi se mnou a já měla pocit, jak moc rychle ten čas utíká. Tak krásně jsi mi šeptal do ouška ta nejněžnější slůvka, tak krásně jsi mě objímal, díval jsi se mi do očí a krásně se na mě usmíval. V tu chvíli bych ti cokoli na světě splnila. Teď tu jen sedím a po tobě, miláčku, toužím. Nikdo nemůže víc chtít s tebou teď být.

Už toho chování mám dost,
mám na tebe neuvěřitelnou zlost.
Jak jsi mi to mohla udělat,
zradit mé srdce, když jsem Tě chtěl milovat.

Miluju Tě, lásko, stýská se mi po Tobě. Celý den na Tebe myslím, a v noci se mi o Tobě zdá. Miluju Tě, má lásko.

Přátelství může skončit láskou, ale láska nikdy nemůže skončit přátelstvím. Tak už to konečně pochop a buď mi zas víc než jen kamarádem.

Říkal jsi, že se vezmeme a dělali jsme si velký plány. Jo, ty plány byly na nic. Teď si je děláš s tou jinou. Ale co já? To tě nezajímá? Jak mi je? Poslední slovo bylo čau! A já věděla, že naše láska umírá.

Ahoj lásko. Strašně mi chybí Tvé jemné ruce, Tvůj milý úsměv, Tvůj úžasný pohled. Kéž bys mě teď obejmul a políbil. Tak ráda bych se Ti vzdala.

Má ústa se smějou, přestože mé srdce pláče! Miluji Tě.

Má lásko, když je zataženo, my nevidíme slunce, ale ono je tady pro nás. Pamatuj, že i když se nevidíme, jsme tu jeden pro druhého, navždy. Miluji tě.

Nevědět, co je to láska, je jak žít a přitom nic neprožít! Nevědět, co je to milovat, je jen jak dýchat a nevědět proč! Naštěstí já už vím, co je to láska a milovat a nebloudím po tomto světě jen tak nesmyslně a mám pro koho žít. Moc Tě, lásko, miluji a strašlivě mně chybíš.

Co mě to jen pořád nutí
k zbytečnému ohlédnutí.
V hlavě přání chci Tě vidět,
musím se už za to stydět.
To ta láska - moje oči,
že za tebou se jen točí.
Nemám šanci, vždyť já vím,
přestat ale neumím!

Když Tě vidím, srdce mám až v krku, je to příjemné, ale přitom ne. Napsala jsem Ti, že abys někomu vyjádřil lásku, nečekej s tím na zítřek. Ty to už víš, ale nevíš, jak Tě miluju, jak žárlím, když Tě vidím, že jenom mluvíš s kámoškou, ale já se bojím, že se do ní zamiluješ a mně při tom pukne srdce. Nevím, jestli budeme spolu a jestli mě miluješ. Neodepsals mi a... já nevím, jak na tom jsem, ale co vím na 100 %, že Tě miluju a mé srdce puká láskou jen pro Tebe. Pa, Tvoje

Byl jsi u mě - teď jsi s ní. Miloval jsi mě - teď miluješ ji. Líbal jsi mě - teď líbáš ji. Držel jsi mě v náručí - teď držíš ji. Opustil jsi mě - jak to, že ji ne?

Musím na Tebe stále myslet, nemůžu Tě vyhnat ze své hlavy. Chci, aby ty prázdniny s Tebou nikdy neskončily. Buď tu stále se mnou, čumáčku.

V noci něco se třpytí na obloze.
K moci potřeba je kousek lásky a srdce.
V noci něco se blýská.
V srdci trochu se stýská.
Blýská se, třpytí se hvězda na obloze.
Stýská se, trápí se mé láskyplné srdce.

Hvězdičky na nebi dnes jasně svítí
a Ty jsi, miláčku, stále mé kvítí.
Květy mě potěší, trny však píchají,
láska je taková všude tady na zemi.
Srdce mi puklo, rána je veliká,
snad proto často tak mé srdce naříká.
Chybí mi láska a důvěra v muže,
řekni mi, osude, kdo za to může.
Jsem příliš naivní, neznalá dívka,
moc se mi, miláčku, po Tobě stýská.

Ach broučku, proč svět je tak krutý a my nemůžem být spolu každou minutou našeho života. Chtěla bych naplnit Tvůj život láskou, kterou Ti nikdo jiný nemůže poskytnout! Miluji Tě nadevše, ty můj andílku!

Čekám s otevřenou náručí
a cosi mi v břiše zakručí.
To je z touhy po Tobě,
z představy, že nemáš nic na sobě.
Jsem tu sám a toužím teď,
abys tu byla se mnou hned!

Všechno jednou začne a jednou skončí, (to jsi mi přece říkal, a já dodám:) něco trvá staletí, něco léta, něco dny. Ať tvá láska ke mně trvala jakkoli dlouho, má k tobě pořád trvá. Nevím jak ještě dlouho, ale teď tu je a já toužím po tobě, i když vím, že už mě nemiluješ. Moc mi chybíš. A stále doufám, že se ke mně někdy navrátíš.

Ty nikdy nepochopíš, že moje láska k tobě je příliš slabá, aby mohla bojovat proti tvojí lásce k chlastu. Začínáš se mi hnusit.

Chybí mi Tvůj úsměv, chybí mi Tvůj pohled, chybíš mi!

Se svou zradou ukradl jsi mi kousek srdce, pečlivě schovals ho přede mnou. Vrať mi ho, ať pro jiného tluče, a Ty jdi zase za jinou!

Dívám se na nebe, hvězdy tam září,
ale jen ta jediná mi tu schází.
Svítí jak ostatní, stejná však není,
proč se mnou teď není... stýská se mi!

Má duše miluje Tě a Ty to dobře víš,
však asi víc, než tušíš.
Proto nebuď jako dým
a proměň se v bytost,
nechci být jen to míň
a být pouze lítost.
Pochop, že miluji, umím se trápit,
nenech mě celou noc v žalu se topit.

Když se člověk loučí s někým, koho měl rád, teprve pak si uvědomí, že ho měl móóóc rád... Jako já tebe.

Když se dívám na nebe,
vzpomenu si na Tebe.
Chtěl bych Tě teď láskou hřát,
svoje srdce Tobě dát.
Už teď cítím srdce Tvoje,
na oplátku dám Ti svoje.

Nic se nezdálo tak, jak má být, oči v slzách, z lásky jen prach, kouzlo se rázem změnilo v prokletí. Tíha našich slov zmizela v temnotě našich krutých činů. Všeho teď lituji, jen vzpomínky zbyly, teď jsi pryč. Na měsíc koukám a hledám sama sebe. A hlavně Tebe.

Jsi malý hádě zrádný,
co na prsou jsem hřála,
ale kdybych zlatou rybku chytla,
jen Tebe bych si přála!

Máš, co jsi chtěl, teď jsi sám a lituješ. Máš, co jsi chtěl, i já jsem sama a šťastná.

Chci v dešti stát
a vzhůru k oblakům polibky posílat.
Polibky, které tisíckrát mi vrátíš,
polibky, které celé tělo schvátí.

Nenávidím tě! Moc to bolí, víš?! Snad i ty jednou na sobě tuhle bolest pocítíš. A pak možná pochopíš, že zabil jsi všechno, v co jsem věřila, zabil jsi nás! Už tě nechci znát a lituji toho, že jsem věřila tvým lžím, ale přesto mě moc trápí, že srdce tvé už nikdy nebude mým!

Lásko, chybíš mi strašně moc.
Já prosím o pomoc.
Chci být pořád jen s Tebou,
chytit Tě za ruku Tvou.
Společnou cestou jít
a pak Tě něžně políbit.
Miluji Tě.

Zase vidět bych Tě chtěla,
v náručí u Tebe být,
cítit vůni Tvého těla,
za ruku s Tebou jít!

Tam, kde jsi ty, tam bych chtěla být též. Chtěla bych s tebou být a smát se. Smát se a ruku v ruce jít a snít. Miluju tě čím dál víc.

Den bez Tebe byl jako zlej sen,
vím, že pro Tebe to jsou slova jen.
Celý den chodím s hlavou dolů,
a proto se ptám: Máme my dva šanci spolu?

Každý den vstávám s nadějí, že mi odpustíš, že mi napíšeš, že Tě spatřím a že se ke mně vrátíš. Každý den už rok a pořád věřím a doufám, že mě taky pořád miluješ jako já Tebe, má lásko jediná.

Snad bude jednou den,
kdy nebudeš jen sen...

Byla jsi stálicí
na mém nebi zářící...
Bez tebe svět
shrne slov pět:
PROSÍM, VRAŤ SE MI, LÁSKO!

Já každým dnem myslím na Tebe jen... Na Tvé krásné oči, úsměv, rty... Však o Tobě mohou se mi zdát jen sny... Čekám na den, kdy moje bojácnost změní se ve statečnost a já odvážím se Ti říct: MILUJI TĚ!

Moc se těším na konce Tvých cest... závidím řadící páce, Tvá ruka se jí skoro celý den dotýká... pevně a odhodlaně. Čekám trpělivě, ale měnila bych hned.

K čemu by mi byly peníze,
když nemůžu mít tebe.
Není žádný stav bez tíže,
pokud u srdce mě zebe.
Chci ti tím jen říct,
že bez tebe nemůžu být.
Prosím vrať se, stýská se mi.
Nenech mě tu jen tak v beznaději.

Neplač! On za to nestojí,
všechno jednou přebolí.
Že naučil Tě lásce? To bavit se jen chtěl,
pak ani sbohem neřek a tiše odešel!

Mráčku na nebi, tomu je hej,
ten nemůže být nikdy zamilovanej...
Věrně jsme se milovali,
lásku jsme si slibovali,
stačil jenom mráček malý,
abychom si sbohem dali.

Až ti bude nejhůř, až ti bude nej...
tak se klidně posaď a nohy na stůl dej.
Až ti bude nejhůř, tak se začni smát
- nalej si a zakuř si, když není co - tak ať.
Nadechni se a řekni - a mám tě, osude!
Vždyť když je mi nejhůř, hůř už nebude.

Miluji tě, proč se nezměníš? Sama vím, že to nejde, jsi sám sebou, a tak to má být. A právě proto tě nesmím milovat...

Proč ten hrozný pocit uvnitř mám,
když na tebe vzpomínám.
Vždyť já miluju tebe a ty zas mě,
čekám, zda se setkáme...

Jak dlouho jsi to měl naplánované? Líbals mě, šeptals, jak mě miluješ, miloval ses se mnou... a přitom jsi věděl, že je konec, že tvá láska je tatam. To znamená jediné - jsi pokrytec.

Stýská se mi, lásko,
už chci s tebou být,
mám jediné přání,
u sebe tě mít.

Toužím já Tě obejmouti,
do Tvé duše nahlédnouti.
Křičet, smát se, šťastná být
- Tebe, lásko, zpátky mít!

Nikdy jsi nepochopil, že jsem tě milovala a stále miluju víc než svůj život. Je to dlouhá doba, co spolu nejsme, ale já nemůžu zapomenout. Zapomenout na to, co nebe ztratilo, tebe, anděla světa. Miluju tě napořád.

Proč ten hrozný pocit uvnitř mám,
když na tebe vzpomínám.
Vždyť já miluju tebe a ty zas mě,
čekám, zda se setkáme.

Kdo jedenkrát tě líbal,
kdo v náručí tě měl,
ten zapomenout nemůže,
i kdyby SÁM chtěl.