Smsky o smutku

Celým svým srdcem křičím do světa,
aby přišel ten čas
a my byli oba šťastní
a navzájem si hráli zas a zas.

Chtěla jsem být chladná,
ale tvůj pohled příliš pálil.
Chtěla jsem být chladná,
jenže každý dotek mě dávil...
Tvůj žár mě do ústraní stavil,
ale ty ses ani na okamžik nezastavil.
Až když jsi mi srdce rozpálil,
neuvěřitelně ses mi vzdálil...

Těším se, až se naše pohledy opět střetnou, mé dlaně dotknou se Tvých, naše rty budou zas jedny, tak jako dřív. Chtěl bych Tě pevně držet, zatajit dech a nechat mluvit mé oči, které by Ti řekly, že Tě každým dnem miluji víc a víc. Móóóc mi chybíš, beruško, tak jako nebi slunce a zlatá rybka modré tůňce.

Miláčku! Pořád na Tebe myslím a hrozně se mi stýská. Ptám se sama sebe, proč nemůžem být spolu, když jsme se konečně našli. Proč se nemůžem procházet ruku v ruce, dělat bláznivý věci, prostě jen být spolu?! Copak si to už nezasloužíme?! Miluju Tě a vážím si Tě. Děkuji tomu, kdo je tam nahoře, že nás svedl dohromady. My už snad nějak najdem cestu k sobě. Doufám, že to bude brzy, jinak se utrápím...

Je slunečný den, já pod stromem ležím, dívám se na oblohu a s Tebou mluvím. Ležíš tu se mnou, hladíš mě po vlasech, pomalu usínám a už nic nevnímám. Slunce mě probouzí, ležím tu sama, byl to jen krásný sen, už jsem zas sama.

Odešel jsi a vzal sis s sebou kousek mého já. A víš, jak špatně se shání náhradní díly?!

Stesk se mi pod víčka dere,
duše se s ním těžko pere.
Stýská se mi po děvčeti,
jehož tváře jsou jak květy.
A úsměv pro mě má...
na kohopak myslím já?

Když sníh slétá k zemi,
po Tobě stýská se mi,
stýská se mi po tom, koho miluji,
po tom, komu se se svými problémy svěřuji.
Teď se Ti svěřím s tím, že Tě šíleně miluji.

Těžko je mi bez Tebe
a dlouhý zdá se čas,
kéž bych byla u Tebe
a líbala Tvou tvář!

Líbal jsi mě, vlásky hladil,
přišel den, kdy jsi mě zradil...
A já ten den proklínám
a pořád na tebe vzpomínám...
Říkal jsi mi, že máš mě rád
a teď už chceš být jen kamarád...
Pochop, že já chci něco víc,
tak si vyber, buď já, nebo nic...

Chybí mi Tvé oči, do kterých bych se chtěla dívat.
Chybí mi Tvé rty, které bych chtěla líbat.
Chybí mi Tvé tělo, které bych chtěla objímat.
Chybí mi Tvá ramena, o které bych se chtěla opírat.
Chybíš mi prostě Ty,
Ty, který jsi mi tak vzdálený.

Je večer a v hlavě mi zní tóny písně poslední. Tvé ruce mi bloudí po těle, pomalu, jemně, nesměle. Polibkem otvíráš má ústa a já Ti do ucha šeptám: Zůstaň!

Vždy, když jdu spát,
Tebe chci hřát.
Vždy, když usínám,
na Tebe vzpomínám.
Vždy, když spím,
o Tobě sním.
Vždy, když se probudím,
s Tebou se nenudím.
Vždy, když Ti zavolám,
ztěží Ti odolám.
Vždy, když Tě slyším,
po Tobě toužím.
Vždy, když se loučím,
těžce se soužím.
Jak dál mám spát?
Tebe chci hřát.
Jak dál mám jít?
S Tebou chci snít.
Jak dál mám vzpomínat?
S Tebou chci usínat.
Jak dál mám žít?
S Tebou chci být...

Stýská se mi po Tvých očích, po Tvých dlaních. Ale co je chvilka odloučení proti mé lásce k Tobě. Moc Tě miluju!

Už ani snad nevím co dělat,
co zachraňovat.
Mráčky se nad mým životem objevily
- jako by pohltily vše, o čem jsme snili...

Dostal jsem Tě přímo od Boha.
Svět byl na hlavě, ne na nohách.
Opilí jak z láhve tequily,
oči - ruce se nám spojily.
A teď se trápím.
V lásce nejsou mapy...

Ahoj krásko, stýská se mi po Tvých rtech, na krk malý polibek, ňadra polaskat a zahřát, snad si zítra už budem spolu hrát.

Dnes večer neusnu a nebudu spát,
slzy si neutřu a nebudu se smát.
Nepláču proto, že bys mne neměl rád,
ale proto, že jsi mě naučil život milovat.

Já myslím na Tebe potají,
ty vkrádáš se mi do spaní.
Já miluji Tě čím dál víc
a Ty nevíš o tom nic.

Naše láska byla pavučina,
křehká, lehká a tak krásná,
jenže zpráva doručená
přinesla mi slova cituprázdná...
Zpráva jasná byla,
už mě nemáš rád,
slzička, co štěstí smyla,
zašeptala: On se vrátí - snad.