Smsky o smutku

Když se pro někoho trápíme, spojuje nás to s ním víc, než kdybychom ho jen milovali! Já se pro tebe trápím, ale ze všeho nejvíc tě miluju!

Miluji Tě tak moc, jak moc je vody v oceánu. Chybíš mi tak moc, jak moc je písku na poušti. Má touha po Tobě je tak velká, jak nejvyšší hora světa. Vrať se mi už brzy, lásko...

Vždy, když nemůžu být s Tebou
a cítit u svého Tvé tělo,
křičet na celý svět by se mi chtělo.
Ty svazuješ mi ruce a bráníš křiku.
Ty nic nechápeš, nebo je to jedno Tobě,
každý den za to nadávám sama sobě jen,
že tak blbá jsem!

Miluju Lásku, miluju nebe :-)) Lásko, miluju a chci jen a jen Tebe! Chybíš mi, strašně moc :-(( Tvůj a jen Tvůj Miláček :-)))))

Chtěla bych Ti toho ještě tolik říct, ale Ty už mě neposloucháš a já nechápu, jak se to mohlo stát. Můžu za to já? Miluju Tě, ale Tobě je to už jedno... Chtěla bych Tě nenávidět, ale nejde to...!

Těším se na Tebe víc než pár dní,
kdy my se sejdeme, kdo mi poví,
hned Tě pak políbím a řeknu pár vět
a zase bude moc krásnej svět.

Co bylo, skončilo, dávno už není,
řeči, ty jsou pořád, ale časy se mění!
Věřila jsem, milovala, strašně to bolí!
Vzdala jsem to v nepravou chvíli!

Chtěl bych tě pohladit, ne jenom slovem.
Chtěl bych tě líbat, ne jenom při sbohem.
Chtěl bych tě milovat, ne jen být druhej.
Chtěl bych se vrátit a ne jen být smutnej...

Proč tvé srdce je tak milé, když mě stejně nemiluješ? Proč v tvých očích je taková zář, když se na mě stejně nedíváš? Proč tvé rty jsou tak hebké, když mě stejně nelíbáš? Proč tvá náruč je tak otevřená, když mě v ní stejně nemáš...

Jsi sladká jako jahůdka, červená jak růže - kdo za to může, že mám Tě tak rád? Chvíle s Tebou jsou jak západ slunce - tak krásné to s Tebou je! Pro ty šťastné chvíle chci být s Tebou, lásko!

Jak dlouho vydržím: nedotýkat se Tě - 5 dnů, nevidět Tě - 3 dny, neslyšet Tvůj hlas - 1 den, nemyslet na Tebe - 0 minut.

Bez Tebe se strašně soužím,
po Tvé lásce tajně toužím!
Už mě netrap, lásko má,
vždyť ty jseš má jediná!

Líbíš se mi, to je pravda,
jde ti však jen o postel.
Nejsem blbá, paráda,
mně zas jde jen o kostel.
Vykašlat se na to mohu,
zasvětím svůj život Bohu!

I když mě v tuto dobu moc nevnímáš,
na jiné se více usmíváš,
tak věz, že mám pro tebe stále slabost,
která je mi učiněním za dost,
abych tě stále miloval,
i když jsem trpělivost trochu přemlouval.

Víš, já nevím, co chci. Je to těžký - vídat Tě... Proč to ošklivý, co jsi mi udělal, ustupuje a na povrch se derou ty krásný věci? Proč Tě pořád obhajuju, i když bych Tě za všechno měla nenávidět? Proč nemůžu přestat vzpomínat? Proč...

Každý den bez tebe
cítím se jak slunce bez nebe.
Už je to nějaký čas,
co rozdělila láska nás.
Chci tě zase zpátky mít
a s tebou se veselit...

Víš, bylo to všechno až moc krásný na to, aby nám to vydrželo dlouho... ale netušila jsem, že to skončí takhle! Pamatuj a nikdy na to nezapomeň, že tě miluju a jsem tu pro tebe! Vrať se, lásko!

V posteli ležím
a na Tebe myslím.
Bylo mi fajn,
cítit Tvou dlaň.
I já Tě laskala,
ale teď jen plakala.
Miluji Tě čím dál víc,
dnes však už nezmůžu nic.

Děkuji, díky tobě jsem poznala CHUŤ LÁSKY. Děkuji, díky tobě jsem poznala BOLEST LÁSKY.

Těším se, až se Tvé sladké rty dotknou mých,
až uslyším Tvůj hezký smích,
až dotknu se Tvé hebké kůže,
voňavé jak čerstvá růže.

Já chci tebe, ty nechceš mě... nevíš, tápeš... ale až přijdeš na to, že mě potřebuješ, chceš... miluješ, tak mám strach, že já už nebudu mít sílu na to, abych tě milovala...

Já jsem tě milovala, Ty jsi mě zradil! Byl jsi pro mě vším, teď už nejsi nic! Chci na Tebe zapomenout, moc se mi to nedaří, ale snažím se ti říct to kouzelný slůvko SBOHEM!

Jsi láska moje jediná,
jsi koťátečko, se kterým se mi hezky usíná,
jsi kočička, o které ve snu sním,
jsi beruška, kvůli které se tak rád probouzím...
Stýská se mi po tobě,
tak přijď a buď u mě...
Moc tě miluju!

Odpočítávej teď chvíli se mnou: 10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1, 0... I kdybys poskládal všechny čísílka do různých hodnot, nikdy bys nenašel pravé číslo, které vyjádří to, jak moc se mi po Tobě stýská a jak moc Tě Miluji!

Já už takhle dál nemůžu, nevím, co mám dělat, protože se mi STRAŠNĚ stýská, ale Tobě už je to jedno...!

Už toho mám dost!
Z naší lásky postavím most
a po něm bez dechu poběžím...
Za tou, která je mi vším!

Jsem doma... koukám a vzpomínám.
Vzpomínám na dny, kdy jsme byli spolu
a ty jsi strašně měl rád kolu.
Já ti ji moc ráda kupovala
a s láskou ti to věnovala.

Mé srdce láskou hoří, ústa se toužebně chvějí. Modlitba tichá zní k Tobě. Tebe chci, prosím, vyslyš mě. Aspoň mi odpověz. Miluješ mě?

Už tu se mnou nestojíš,
už mi asi nikdy nic nepovíš!
Už nikdy neuslyším: „Šmudlíne, co ti je?”
Když tě vidím, studený pot mě zalije.
Proč jsi psal, že mě miluješ,
když to na mě pouze hraješ?

Po Tvých očích se mi stýská,
po Tvých rtech i úsměvu,
po Tvých vláskách, sladkém hlásku
a po krásném pohledu.

Myslela jsem si, že na tebe nedokážu zapomenout... ale zas tak těžký to nebylo. Ničeho nelituju. Have a nice day!

Svěřil jsi mi svoji duši a prosil mě, ať ji nikdy neztratím, nikomu nepůjčuji a ať od ní nikdy neztratím klíč, který mám jen já... Zklamala jsem, je mi to líto, prosím, odpusť... chci vrátit čas...

Už se nebojím! Znám sama sebe... už nechci, víš... jen tě proklínám! Ty tvoje oči, tebe, kvůli kterýmu jsem ztratila dva měsíce života... a svou naivitu, poznamenal jsi mě... ale teď už je pozdě!

Miláčku, tvrdě spíš? To je ta správná chvíle, kdy si spolu můžeme promluvit.

Říkáš, že přátelství je pro nás nejlepší řešení...
Pro tebe snad ano, ale pro mě je vězení!

Když jsme spolu sedávali,
tam v tom krásném parku,
listy kolem prolétaly,
tys mi tisknul ruku.
Ach, proč ten čas se nevrátí zas,
ta slova vlídná k pohlazení,
ústa jemná k políbení,
ach, proč už to není...
Chybíš mi, lásko.

Nevíš, jaké to je, když dohoří svíčka za naši dávnou lásku a kolem se rozprostře tma. Nevíš, jaké to je, když zhasne plamínek a Ty víš, že stejně zapálíš novou, protože to jediné Ti zbylo z krásných chvil. Nevíš, protože někoho jiného dnes držíš v náručí... Ale něco mi slib, naše láska si zaslouží tiché rozloučení, tak zapal knot, vzpomínej a pak s klidem v duši tiše odejdi, naše láska tím umře docela...

Při pohledu na Tebe
sevřu ruce do nebe.
Jak mě bolí Tvoje krása,
však mé srdce opět jásá.
To, co cítím, je však zvláštní,
je to žal, a přesto štěstí,
je to láska s nenávistí.
Je to kruté, ale moudré,
že nás dělí roky dlouhé.

Miluji Tě, hrozně se mi stýská po Tvých krásných očičkách, po Tvém nádherném hlase, už se těším, až uvidím Tě zase! Jen a jen Tvoje beruška.

Vítr vane od Šumavy, tichý večer začíná.
Ve vesnici pod Šumavou někdo na Tě vzpomíná.

Miláčku můj... tak strašně moc mi chybíš. Poslouchám naši oblíbenou písničku, ale bez Tebe zní úplně jinak. Vrať se mi!

Máš srdce zkamenělý, kusem ledu se zdá,
někdy bude i líp, život běží dál,
všechno za něco dej, co Tě může rozesmát.
Teď to nezkoušej vzdát!

Měsíček mi povídal,
abych se na to podíval,
proč u okna sedíš
a na nebe smutně hledíš.
Věnoval mi jednu hvězdičku,
co má vrátit do tvého očka jiskřičku.
K tomu malou hubičku,
na tu tvoji tvářičku. :o)

Lásko má jediná, kde se touláš? Čekám tady na Tebe již léta dlouhá. Nenech mne dlouho čekat, dám Ti lásky kopeček na samém konci světa!

Těžké je milovat, těžké je žít,
když rty, které miluji, nemohu políbit...

Tak teď přemýšlím, co jsem udělala špatně. Sedím a myšlenky umírají v tichu, zatímco ty se někde bavíš... K něčemu je to dobré - tobě jednou dojde, jak to bylo - že sis všechno zkazil sám...

Nechce se mi čekat zas další noc, nechce se mi prosit hvězdy o pomoc, nechce se mi přemýšlet, proč bez Tebe jsem sama...

Žena bez muže usychá, muž bez ženy blbne. Tak přestaň blbnout a zalej mě!

S těžkou myslí usínám,
Tvé srdíčko ve svém mám.
Copak dělat mám?
Když zapomenout nejde.
Snad to někdy přejde.
Musí se to dít?
Nemůžu Tě nechat být.
Zbývá mi jen snít?

Proč když, lásko, rád Tě mám,
musím tady trpět sám?
Proč mé slzy slané jsou,
když nemůžu za Tebou?
Proč mě, lásko, srdce bolí
a kdo mi tu bolest zhojí?
Vrať se, lásko, s Tebou chci být
a ne o tom jenom snít.

Večer přichází
a někdo mi tu schází.
Noc se blíží
a stesk se sem plíží.
Myslím na Tebe, miláčku,
posílám Ti hubičku.
Těším se už na zítra,
až budem spolu zas my dva.

Jsi někde tam daleko... a já jsem tady. Chci žít a splnit si své sny... Až se mi to povede, ukážu se najednou před Tebou... s nadějí, že můj nejkrásnější a nejdůležitější sen se splní... BÝT S TEBOU!

Byl jsi můj roztomilý medvídek! Milovala jsem tě, miluju tě a milovat budu! Proč si neuvědomuješ, jak moc mi ubližuješ, proč děláš, jako kdybych neexistovala! Nenávidím tě, ale zároveň tě šíleně moc miluju! Je to jako nemoc - co nejde vyléčit - není na ni lék! Chtěla bych tě zase zpátky... ani nevíš jak!

Nedokážu žít bez Tebe, Tvé náruče, Tvé vůně, Tvého úsměvu a bez Tvého hlasu. Když jsem bez Tebe, umírám steskem, protože Tě potřebuji, tak jako květiny potřebují vodu a slunce. Stýská se mi!

Objímám peřinu, hladím postel, líbám polštář a šeptám něžná slůvka maňáskovi a při tom všem myslím na tebe, lásko. Strašně mi chybíš! Miluju tě.

Víš, byla jsem strašně moc ráda, že to vyšlo, že jsme se sešli, já se ti líbila a pak... jsme spolu začli chodit, ale já... už nemůžu dál... nejsem zamilovaná, i když bych chtěla toho skvělýho kluka, co mi píše, že mu chybím. Omlouvám se, sbohem :(

Proč člověk nikdy nemiluje, koho by měl? Proč vždycky miluje toho, koho nesmí?

Chybí mi tvé oči, chybí mi tvá tvář,
chybí mi tvé rty i úsměv, který máš.
Už se nemůžu dočkat, až budu s tebou zas...
Zlatíčko, chybíš mi celej,
tak s tím něco dělej...

Ať už jsi kdekoli, děláš cokoli, chtěl bych být v posteli a nejen se dívat na tvé krásné nohy. Chybíš mi :o)

Co na tobě stále tak miluju? Tvoje strašný tělo? Tvůj děsný obličej? Člověka, co mi tak moc ublížil? To těžko, protože my oba víme, že pod tou skořápkou se schovává člověk, který bude mít své srdce navždy otevřené...!

V řece plavou ryby,
lidé dělají chyby.
Nechci být zlá,
ale víš, že už jsem bohužel taková.
Nemyslím to špatně,
jen na mě zlost spadne.
Jsi má královna tisíce hvězd
- odpusť mi vše
a pojď se na jedné hvězdě po obloze svézt...

Ve škole sedím,
do dálky hledím,
učení nevnímám,
na Tebe vzpomínám...

Vždy, když mi, lásko, ublížíš, trpím, ale zase naopak jsem silnější a silnější, tak ubližuj, jen dál. Však tobě se všechno dvakrát tolik vrátí!

Lásko, mám za sebou další den. Den bez Tebe, Tvých polibků, objetí a krásných slov. Vím, jsi teď s ní, ale já se Tě nikdy nevzdám! Blíží se další noc a srdíčko mě bolí víc a víc. Přesto Ti přeju krásné sny a ještě krásnější probuzení. MILUJU TĚ!

Když mě od Tebe dělí velká vzdálenost, jenom to násobí moji lásku!

Toužím, navzdory loužím,
toužím, navzdory bouřím,
toužím a Ty jsi cílem touhy mé!

Proč sedím tu zase sama,
proč mám duši zase prázdnou,
proč TĚ mám tolik ráda,
proč nejsem tvou stálou láskou?

Proč nejde vrátit čas? Kdybych to dokázala, spoustu věcí bych udělala jinak, ale jako hlavní... udělala bych všechno pro to, abych tě neztratila.

Nech hladit moji dlani tvé vlasy,
ať se mohu dotýkat něžné krásy,
ať mohu rty s touhou k tvým přitisknout
a lásku nechat z mého srdce vytrysknout.
Chybíš mi, lásko.

Vzpomínám tvoje tělo,
vzpomínám tvé vlasy,
mé srdce náhle oněmělo...
Lásko, kde jsi asi?

Chtěl bych vidět Tvoje řasy
a při tom hladit Tvoje vlasy.
Chtěl bych slyšet ten Tvůj hlas
a začít se stydět zas.
Stydět se jen malinko,
moc mi chybíš, lásenko.

Ležím pod peřinkou,
je mi zima a všechno mě zebe,
a to jen proto, že tu nemám Tebe...
Ten žár tvého těla
bych tu teď moc a moc chtěla...

Tak už je po všem,
zamáčkni slzy falešný,
jsem jenom hříchem,
představy víc jsou skutečný...

Chybíš mi, když ráno svítá. Chybíš mi, když v poledne slunce pekelně pálí. Chybíš mi, když soumrak se snáší nad městem. Chybíš mi, když na černé obloze hvězdy září. Víš, prostě - chybíš mi. Pořád.

Miláčku můj, zase jsme se museli rozloučit. Tentokrát to bylo ještě mnohem těžší. Chybíš mi tak moc! Chtěla bych zas ležet v Tvých náručí, držet Tvou ruku, líbat Tě. Každou vteřinu na Tebe myslím. Kéž bych Ti mohla říct do očí, jak moc Tě miluji a jak moc se mi stýská. Už se těším, jak budeme zas spolu. S Tebou je ten svět mnohem krásnější, potřebuji Tě k životu! Miluji Tě.

Byli jsme spolu šťastní a najednou to skončilo. Nebyla to ničí vina, má ani tvá. Prostě jsme se k sobě nehodili.

Chtěla bych být uzamčená ve Tvém srdci, a aby tys od něj ztratil klíč...

Medvídku chundelatý, copak děláš? Otevři svá dvířka, pusť mě dál. Chtěl bych Tvůj kožíšek v náruči cítit, šeptat Ti do ouška slovíčka vlídný...

Myslela jsem, že když budu sama,
budu šťastná, ale stále mi něco chybí.
Jsou to tvé polibky, doteky a sliby.
Netušila jsem, že mi budeš tak scházet,
nemůžu pořád svou životní lásku za hlavu házet.
Kdybych tak věděla, co vlastně chci,
nechci znova ranit tvůj cit.
Pořád se ptám, proč jsem tak netečná,
proč nemůžu být alespoň jednou statečná.
Podívat se pravdě do očí a říct už dost,
zamyslet se nad tím, kdo je v mém srdci stálý host.
Chci celé své srdíčko jednou někomu věnovat,
musím ho ale na celém světě nejvíc milovat.
Snad to budeš ty, chtěla bych tě milovat.
Chtěla bych to srdíčko právě tobě věnovat!

Sluníčko moje! Strašně se mi stýská, chtěla bych Tě mít vedle sebe, něžně Tě hladit, laskat... Moc Tě miluju! Tvoje beruška.

Jak vlna za vlnou v dáli se ztrácí,
vzpomínka na Tebe stále se vrací.

Lásko, chci být vedle Tebe. Chci vedle Tebe usínat a na Tebe vzpomínat, protože jsi srdce mé a nikoho jiného!

Prý je na světě lásky spousty,
jako sladkých srdcí na pouti.
V dětských očích sladký smích,
na noční obloze hvězd svit.
Vše jsou to klady a naděje,
k mému srdci však bez Tebe...
žádná cesta nevede.

Loučení je bolestivý, ale musí být.
I když Tě mám tolik rád, nesmím s tebou jít.
Mé oči Tě nevidí, srdce mé Tě hledá.
Tvůj úsměv mi tu chybí a nikdo mi ho nedá.

Kdo říká mám Tě rád, ten dovede i sbohem dát. Ty víš, jak ráda Tě mám...

Zbyly mi jen vzpomínky
na ty chvíle krásné.
Svíčka, symbol radosti,
její plamen zhasne.

Ráda Tě mám, kdypak už zavoláš, uslyším hlas, co po mně volává, uvidím stín, co za mnou chodívá a říká: Lásko má, pojď ke mně blíž. Ráda Tě mám, když na mě hledíváš, Tvůj pohled štěněte, co v sobě ukrýváš, Tvé oči světlounké, září v nich naděje, ta jiskra v oku Tvém, ta nás teď zahřeje.

Lidé jsou hluší,
a nevidí svět,
i tobě to sluší,
snad jsi se splet.
Já čekala léta,
doufala, že oči otevřeš,
i já se spletla,
a ty mi dál lžeš.
Dál čekat nehodlám,
buď klidně slepý dál,
beztak už nevěřím,
žes mě kdy miloval.

Myšáku, moc se mi po Tobě stýská... Moc mi chybíš... Proč nic nepíšeš... Doufám, že mi to vynahradíš?

Už tě nechci slyšet, už tě nechci vidět, nechci s tebou ani mluvit, nechci ani číst SMS od tebe... protože nikdy nedokážeš udělat to, co napíšeš, nebo co zavoláš, když do očí se mi podíváš... Srabe!

Seznam věcí, které mi chybí nejvíce: 1) Tvůj úsměv, 2) Tvůj hlas, 3) Tvé oči, 4) Tvé objetí, 5) Tvé pohlazení, 6) Tvůj humor, 7) Ty, 8) Ty, 9) Ty, 10) Ty, 11) Ty, 12) Ty, 13) Ty, 14) Ty, 15) Ty. Už se nemůžu dočkat, až budem zase spolu. Miluji Tě!

Proč stýskám si, když venku slunce svítí? Proč smutním, když bych měla šťastná být? Snad proto, že mi chybíš ty! Broučku můj, jsi alespoň se svou Beruškou šťastný? Miluju Tě!

Slzy v očích mám,
když večer usínám,
neb na tě, lásko má,
stále vzpomínám.

Chybí Ti má láska a něha,
chybí Ti ty romantické noci.
Chybím Ti já, jak na postel si lehám,
a jak se svíčky rozsvěcí...

Ahoj, když jsem Tě poprvé uviděla, podlomila se mi kolena. Když jsi na mě poprvé promluvil, nevěděla jsem, co mám říkat. Když jsi mě poprvé vedl za ruku, připadala jsem si jako v nebi. Když jsi mě poprvé políbil, myslela jsem, že omdlím radostí. Moc Tě miluju a moc mi chybíš. Už se těším, až Tě uvidím.

Vím, že jsem ti ublížil
a nedá se to vrátit,
proto teď odcházím
a nebudu nás trápit.

Až se ti svět nejsmutnější bude zdát,
až tě každý úsměv bude slzu stát,
vzpomeň si, že nedaleko žije někdo,
kdo tě má moc, moc, moc rád.

Víš, co je na světě nejkrásnější, broučku? Když jsem bez tebe...

Stýská se mi, stýská.
Hvězda se na obloze blýská!
Já toužím po tvé dlani.
Přijeď brzy!
Navždy tvá

Každý den, snad tisíckrát vidím Tebe. Možná se mi budeš smát, ale chci Tě mít stále vedle sebe. Dotýkat se Tvých řas, hladit Tvé ruce, líbat Tvé rty a kdykoliv Ti říci - miluji Tě, miluji Tě, miluji Tě.