Smsky o smutku

Prý jsem jako Šíleně smutná princezna. A já souhlasím. Šílená jsem - do Tebe, a smutná? Ještě to máš pořád šanci napravit...

Proč tak málo vídat Tě smím,
ani nevíš, jak stýskat si musím.
Chybíš mi.

Bojím se teď stále více,
když vím, že Tě mám.
Brzy přijde velká krize
a Ty půjdeš bůhvíkam!

Děkuju Ti za to, že jsi mi dal kopačky, díky Tobě jsem si uvědomila svoji hodnotu. Byla mě pro Tebe škoda, zní můj závěr! A věř, že jsem byla to nejlepší, co Tě v životě potkalo - potrestal ses sám, já už mám oči i srdce otevřené!

Chci cítit Tvé tělo u sebe, ráno probudit se vedle Tebe. Chci se Tě dotýkat, po celém těle Tě líbat. Chci konečně vidět Tvoje krásné oči, dívat se do nich tak dlouho, dokud život neskončí. Dávno darovala jsem Ti své srdce... Lásko, prosím, vrať se mi, moc se mi stýská...

Byl jsi se mnou jedno tělo, jedna duše, byl jsi pro mě můj život. Všechno jsi mi vzal - lásku, štěstí, naději... ale ty neopakovatelné chvíle s tebou si vzít nenechám! Nikdy a nikým!

Jsi pro mě vzduch, který mé srdce dýchá. Jsi pro mě voda, kterou mé srdce pije. Jsi pro mě potrava, kterou mé srdce jí. Bez Tebe, (jméno), bez Tebe zahyne.

Je to pár dní, co Tě znám
a již Tě plnou hlavu mám.
Myslím na Tebe ve dne, v noci,
už mi není pomoci.
Nemůžu jíst, spát, nemůžu nic,
potřebuji Tě u sebe mít mnohem víc.
Lásko, honem přijď, strašně prosím,
jenom Tebe v srdci nosím.

Srdíčko moje, chybíš mi tady,
vždyť jsem jen člověk, ti mají své vady.
Chci Tě tu mít, mít blízko u sebe,
když Tě mám tady, vznáším se u nebe.
Vznáším se s Tebou, Ty jsi můj sen.
Tak na co čekáš? Pospěš si jen...

Všude slýchávám, kašli na to, vždyť život jde dál, ale nevědí, že já zamilovaná jsem a pro Tebe všeho schopná jsem, proto nevzdávám se naděje, že Tě spatřím, než se naděje. Miluju Tě.

Lásko, má sladká, něžná lásko, přísahám, že ač se štěstí točí zády k nám, já stále mám tě ráda, chtěla bych vnímat vůni tvého těla, v tvých dlaních se rozpouštět, abych hýčkat tě ještě dlouho směla a ty zkoušel jsi mi odpouštět...

Tak málo Tě znám
a přece jsi mi vším,
plnou hlavu Tě mám,
snad ani nevíš, o čem sním.
Sním o přátelství,
z něhož láska vzejde,
chci Ti jen říct...
bez Tebe žít nejde.

Já vím, že si furt nemůžu stěžovat, ale co mám dělat, nejsi u mě a já jsem zoufalá, moc zoufalá. Jsi pro mě to nejdůležitější, jsi to nejcennější, co mám. Potřebuji být s tebou a když to nejde, jako bych nežila a můj život se skládá jen z černých slzavých dnů.

Hvězdy už nikdo nechce - zhasněte je.
Zahalte měsíc a stáhněte slunce.
Vylejte oceán a vytrhejte lesy.
Nic nemá smysl, když tu nejsi!

Jestli odejdu do nebe dřív než ty, na každou hvězdu napíši jméno tvé, aby ostatní andělé věděli, jak mi chybíš...

Lásko, slyšíš to? Ne? Buď potichoučku... Už? Buch, buch... Buch, buch. To je moje srdíčko, které bije jen a jen pro Tebe. Strašně mu chybíš, koťátko, bez Tebe přestane bít.

Jsem závislá jak feťák, závislá na Tobě! Už vím, jak se cítí, i když si chtějí odvyknout, prostě to nejde...

Víš to moc dobře, víš to už dlouho, víš, jak ráda jsem tě měla a mohla, ale ty jsi jen sobec, co myslí sám na sebe. Už ani kamarád nechceš být... dobře, bez tebe já sama životem musím jít. Je mi to líto... a líto bude.

Sluníčko na nebi dnes pěkně hřeje,
já však před očima vidím jen Tebe.
Sluníčko na nebi dnes přímo pálí,
proč musíš být, miláčku, tam někde v dáli?
Slunce už nesvítí, vyšel už měsíc,
mé oči Tě stále nevidí, je mi smutno stále víc!

Miláčku, zdál se mi moc krásný sen,
neboj, nebyl jsi z něj vystrčen.
Naopak, očaroval jsi mou mysl,
okouzlil jsi mě bez rozmyslu.
Proč jen Tě mám plnou hlavu,
jsi prostě jedinečný, na mou věru.
Ráno s Tebou vstávám a večer usínám,
doufám, že to bude i nadále.

Nevím, proč mi nevěříš,
co mohlo se stát,
dříve jsem si myslela,
že máš mě snad i rád.

Miláčku, už začínám žárlit i na tvůj budík, protože s tebou může být každé ráno a každé ráno se ho dotýkáš. Vyměnil bych si to s ním.

Nemůžu si pomoct, ta chvilka, co Tě nemám u sebe, mi připadá jak věčnost a touha, kterou cítím, mě týrá víc a víc! Chci Tě!

Ahoj miláčku, posílám Ti pusinku, ale ne jednu - posílám Ti jich tolik, kolik má oceán vln, tolik, kolik je na pláži rozseto zrnek písku, tolik, kolik je na nebi hvězd... Chybíš mi, květinko!

Jak zapomenout na tebe mám,
když mi v srdci zůstalo tisíce ran...?

Krásný pozdrav a milou vzpomínku,
k tomu sladkou pusinku,
pusinku sladkou jako med,
kterou bych Ti dala hned.
Že to nejde, to snad víš,
doufám, že se nezlobíš.

Kdybych měl zlatou rybku a s ní spojená pouhá tři přání, byla by to tato: 1) aby byla slečna, kterou miluju, ta nejšťastnější, 2) abych měl několik dalších rybek, které splní další její přání, 3) abych měl tolik peněz a tolik všeho, co mi chybí... To ale znamená, že ji nemám, a tak ti píšu jenom přání, že bych tě chtěl mít u sebe, protože tě strašně miluju.

A pak to ucítíš,
ucítíš, jak to bolí,
když voláš její jméno
a ona neodpoví...

Chybí mi Tvé krásné oči, chybí mi Tvoje krásná, tajemná vůně, chybí mi Tvůj krásný hlas, ale chybíš mi hlavně Ty. Tak prozraď mi, kdy uvidím Tě zas?

Miláčku můj, tak se mi po tobě stýská! Brzy už budem spolu, za pár dní se zase uvidíme. Zlatíčko, nemůžu se dočkat, až tě budu líbat, držet tvou ruku, dýchat tvůj dech, poslouchat, jak nádherně bije tvé srdíčko. Miluji tě.

Sám jsi řekl, že to už nemá cenu! Tak mě teď netrap, že se ke mně chceš vrátit! Už jsem zničená dost!

Až když jsem poznala, co je zklamání
a jak malý je svět,
pochopila jsem to volání...
Lásko, vrať se mi zpět!
Moc Tě miluju a lituju toho, co jsem Ti udělala!

Chtěla bych, abys tu se mnou byl,
abys mě něžně pohladil,
aby jsi svou lásku mi dal
a vášnivě se se mnou miloval.
Šli bychom spolu světa kraj,
prý žijou tam lidi, co lásku znaj.
Chvěje se tam s námi zem,
až tam dojít, to je můj sen.
Zřítit se do propasti rozkoše a lásky,
hodit za hlavu životní vrásky.
Osmý div světa spolu objevit,
hřát Tě svým dechem, potěšit.

Miláčku? Sněží! Vyjdi ven, natáhni ruku, každá vločka je jeden polibek ode mě. Tajou Ti v rukách stejně jako já. Chybíš mi, moc Tě miluju.

Těžší je žít bez tebe, než zemřít... Miluju tě...

Dnes v noci mi ňadra voněla javorem... Tesknota, lokálka z prázdnin, v mlhách se plouží... Alejí kaštanů pěšinka od Tebe vzpomínku dlouží... Vrať se mi, lásko... Čekám...

Vždy, když kouknu na nebe,
zahlídnu kousek tebe,
když mě slunce pohladí paprskem,
vím, že mě máš ráda celým srdíčkem.
Dnes svítí pořád,
už bych se chtěl u tebe ohřát,
dívat se na západ slunce
a držet tvé něžné ruce.
Pod peřinku si s tebou vlézt
a něžňounce tě svést,
mazlit se a milovat
a sebe ti darovat.

Sněhová vločka na zem se snesla. Je první, první z mnoha set. Slaná slza, kapka citu, po tváři stéká. Je první, první, co má hojivý účinek. Sladká láska už není sladká. Je první, první, co hořce chutná. Milovaný člověk už není. Je ale první, první, co byl můj...

Miláčku, cítím každý Tvůj dotyk a Tvé polibky mne hřejí na místech, kde se mne Tvé jemné rty dotkly. Zavřu oči a jsi tu se mnou. Toužím být s Tebou, lásko!

K čemu dál žít,
když nemůžu s tebou být?
Brala jsi má slova na lehkou váhu,
mé srdce je teď plné žalu...
Jak jen to vydržet mám,
když v srdci zůstalo mi tisíce ran?
Víš, jak se léčí žal?
Ne? Tak to tě proklínám...

Nikdy se nemrač, i když jsi smutný, protože nikdy nevíš, kdo se může zamilovat do Tvého úsměvu.

Nemohu už vůbec spát,
kdybych si jen o Tobě mohl nechat zdát.
Teď už myslím na Tebe,
jak Tě chci mít u sebe.

Listí žloutne, obloha ztmavla - blíží se podzim. A já marně hledám důvod k jedinému úsměvu. A jakmile prší, pláče obloha nad mojí bolavou duší, nad srdcem plným prázdnoty.

Nechci tě potkávat, nechci tě znát,
chci tě už navždycky ze svýho srdce vymazat!

Venku je krásně, svítí sluníčko
a jen po Tobě, lásko, prahne moje srdíčko.

Strašně moc mi scházíš... už nikdy nechci být bez Tebe, moc Tě miluju a na tom buduju.

Stýská se mi po Tobě strašně moc,
chtěla bych s Tebou strávit nejednu noc.
Už se těším, až si lehnu vedle Tebe
a nad náma bude modré nebe! :-*

Jak často vychází slunce na oblohu,
jak často kněz se modlí k Bohu,
jak často ruce v zimě zebou,
tak často chtěl bych být s Tebou!

Slunce hřeje Tvá víčka,
vánek se mě dotýká.
Posílám Ti srdíčka,
ten čas tak strašně utíká.
Večer tiše usínat
a nevědět, jak se máš,
chce se mi umírat,
můžu jen doufat dál,
že jednou se mi vrátíš...

Ahojky miláčku, strašně moc mi chybíš! Už se těším, až Tě zase budu moct obejmout a políbit na Tvé krásné rtíky, které mi děsně moc scházejí! Miluji Tě, Tvá