Smsky o smutku

Každičký okamžik bez Tebe je jako dlouhá chodba, ve které jsem zabloudila. Na konci týdne mi však světlo ukáže cestu ven. Ne, není to jen sen, jsi to Ty! Miluji Tě, lásko!

Jsi voda, kterou denně piji.
Jsi vzduch, díky němuž žiji.
Jsi vítr, co čechrá mi vlásky.
Jsi pohled, díky němuž mizí mi vrásky.
Jsi dotek, co uložen mám v srdci.
Jen od lásky není mi pomoci.
Já chtěl bych s Tebou na skále sedět
a koukat na měsíc,
v chladné noci bych Tě zahříval,
polibky zasíval
a láskou srdce naplnil.
Chybíš mi, beruško.

Růže voní, trní píchá,
bez Tvých rtů se těžko dýchá!
Bez Tvých slov a doteků
je mi, lásko, do breku.
Nevím už, jak Ti to říct,
že miluju Tě čím dál víc!

Kdyby Tvá fotka mohla oživnout, zlíbal bych Tě od hlavy až k patě.

Večer je tu coby dup,
chystám se zas na krásný lup.
Krást já budu přeci,
kousek místa ve tvém srdci.
Když nemůžu se s tebou milovat,
křičet chci aspoň - mám tě rád.

Zlatíčko mé něžné, já umírám touhou po Tobě! Už je to 2 dny, co mé rty ucítili Tvé a mám pocit, jako by to byla věčnost!

Já miluji jen Tebe a Ty to víš,
však těžko moji lásku pochopíš,
slzy mi tečou, ale nepláči,
i když plakala bych nejradši.
To si mi jen srdce zavzlyká,
vždyť Ty jsi jen sen,
sen, co mi uniká.

Lásko, co já vím, když už tě cítím jen na dálku, po tobě popela prach, ty jsi lásky funebrák.

Moc Tě chci vidět, moc Tě mám rád,
chci se zas s Tebou, má lásko, smát!

Umírám láskou, umírám touhou,
to, co bylo, je už jen čmouhou!
Nechci žít, už nechci snít
- chci Tě, lásko má, políbit!

Miluju Tě, miluju Tě, miluju Tě, miluju Tě, miluju Tě čím dál víc. Tak si mě nevšímej ještě víc.

Je den, nevím, jak se utiším,
čekám, až Tvůj krásný hlásek uslyším,
ale co dělat, když jsi tak daleko ode mě?

Slza za slzou padá a já nevím jak dál, láska má k tobě je nepřekonatelná a to víš jen ty a já nechci být sám, chci být jen s tebou.

Není den, kdy bys mi nechyběl, není hodina, kdy bych na Tebe nemyslela, není noc, kterou bych neprobrečela, není nikdo, kdo by mi Tě nahradil.

Až jednou přijde čas, kdy se na ni vykašleš nebo ona na tebe, už za mnou nechoď, ty srabe... Já už tu pro tebe nikdy nebudu, pro myšáčka, kterej se změnil v obludu!

Proč jsi to udělal, proč jsi mi lhal?
Vždyť já tě milovala a miluji dál.
Věřit ti nemůžu, nemá to cenu.

Trápí mě, že tě nemám,
že s tebou nemůžu být.
Pokládám ti srdce k nohám,
tak proč si ho nechceš vzít?

Nemůžu bez Tebe býti, jako svět bez slunce svítit. Celý, celičký život sním o tom, že Tě políbím a řeknu MILUJI TĚ, ale nemůžu... Jsi daleko, jako já od Tvých rtů... Stýská se mi.

Myslíš, že láska na Tebe zapomněla? Neboj, ta nezapomíná... Jen čas, který rychle ubíhá, a přesto se nikdy nezastaví, rozhoduje, kdy k Tobě pustí lásku a věř, že on ví, kdy bude ta pravá chvíle.

Venku mračno je a přitom smutno mi je... Kde je ten princ můj? Ten, který mě tak zná a teď řekl by jen, já jsem jen Tvůj a já bych prince svého objala, ruku ve vlasech jeho ztratila bych a do ouška pošeptala bych jen: Ty jsi můj princ.