Smsky o smutku

Pluli jsme spolu na lodi. Vítr nás po vlasech pohladil. Sluneční paprsek hřál nás na kůži. Pak něco se stalo, teď cítím jen chladno a v duši mám pusté a bolavé prázdno. Ve vodě topím se sama, díváš se a je ti to jedno... Trápíš mě.

Minulost, budoucnost, přítomnost... Na ničem nezáleží, nikde tam nejsi...

Jednou ráno se probudíš a zjistíš, že všechno, o co jsi bojoval s tímhle světem, je pryč. Tak dobré ráno, lásko!

Všechno se změnilo - ty nejsi ty, já nejsem já, láska není láskou, život není životem, ale děti jsou jen jednou dětmi, dejme jim každý svoji lásku a na jinou zapomeňme.

Chybí mi Tvý doteky na mým těle, chybí mi Tvý rty na mých, chybíš mi tu celou svou bytostí. Musím jen čekat a doufat, že toužíš po mně jako já po Tobě.

Potkávám LÁSKU, potkávám stesk,
po cestách křížem k nám jdou.
Neboj se lidí, neboj se hvězd,
zastav se, ne náhodou...

* Tahle hvězdička je má * a tahle Tvá...
Kéž nebyla by tolik vzdálená!

Osud je tvrdý protihráč. Schovává esa v rukávu. Kdo bez viny je, ať soudí. Jeden se směje, druhý bloudí. Na rtech tu zlobu ze smutku, denně se bojím... rozsudku.

Tam, kde otevřu oči, tam vidím to, co jsem dřív neviděl. Tam, kde je zavřu, vidím tvoji lásku, tam, kde je otevřu, vidím tvoji zradu...

Zklamals mě, ublížils mi, pošlapals mě, sebrals mi všechno, moje srdce, mé city, mou hrdost, mé já... Já plazila se po kolenou, prosila, plakala, trpěla... Já, ta hrdá a zpupná! Jen já... Ty ses mi jen smál, marné naděje dávals mi... A já tě milovala. A stále miluji... ale ty se to nesmíš dozvědět.