Smsky o smutku

Dala jsem Ti, lásko, sebe,
dala bych Ti celý svět.
Bez Tebe mé slunce zebe,
kdy se vrátíš ke mně zpět?
Vzpomínky mě v srdci pálí,
když představím si vůni Tvou,
jak vzlítnout jsme si spolu přáli
a hvězdy mít nad hlavou...

Lásko, Ty jsi můj nejkrásnější sen,
ale život bez Tebe je ta nejhorší noční můra,
tak se mi konečně vrať,
ať už nemusím ráno probouzet se strachem zpocená
a večer neuléhat strachem zkrocená...
Chybí mi mé sladké snění,
bez Tebe můj život mým není!

Nevěřím, že jsem pro tebe vzduch. I za to málo, co jsme spolu prožili, bych dal ruku do ohně. Jsi mojí jedinou životní cestou, která se mi začíná ztrácet před očima. Nepřestanu tě nikdy milovat.

Lásko, odjel jsi mi a jsi tak blízko, pár kilometrů nás dělí. Je to obrovská propast, kterou nezdoláme, ne kilometry, náš osud ovšem ano. Jsi můj, já tvoje, tak proč nejsme spolu. Nemůžeme, teď ne, vím to. Miluji Tě a těším se, až se mi vrátíš.

Hladím Tvé vlasy, hladím Tvé ruce.
Líbám Tvá ústa, líbám Tvé líce.
Chci slyšet opět Tvůj hlas,
co říká mi: LÍBAT CHCI TĚ ZAS.

Posílám Ti, lásko, SMSku plnou něžnosti, píšu Ti, protože se mi stýská, píšu Ti o tom, že chvilka bez Tebe je pro mne celou věčností a že nevím, co bude dnes a co zítra, píšu Ti, lásko, o tom, že mi chybíš, píšu Ti, lásko, že jsem strašně sama - vlastně - píšu Ti jen o tom, o čem už dávno víš, o tom, že Tě mám moc ráda.

Ty říkáš, že odcházíš... Pláč chřadnoucí noci v té chvíli stéká po skle jako bouřlivý příboj smutku, jenž není k utišení...

Já pořád myslím na tebe
a zadívaný do nebe,
jen doufám, že mi odpustíš
a ve snu se mi objevíš.
Tam budeme se objímat
a na sebe se usmívat.
Vždyť, lásko, já tě miluji,
tak odpusť, že tě zraňuji.

Chybí mi Tvá něžná přítomnost. Miláčku, vrať se mi!

Krásné sny. Dny bez Tebe jsou tak prázdný. Krásnou noc, máš nade mnou tajemnou moc. Krásné ráno, déšť se mě ptá: Miluješ, toužíš, vnímáš ten pocit, krásný a bolestný, který se zmocní celého tvého těla, máš někoho, kdo je tvůj a ty jsi jeho? A já odpovídám: Ano, mám. Mám Tebe, svýho miláčka. Chybíš mi, lásko. Chci Tě tu mít. Chci Tě!

Ptali se mě, jak vypadá sedmé nebe,
a já si, lásko, představil Tebe.

Včera večer viděla jsem hvězdu padat,
začlo mě u srdce hřát,
říká se přec, když hvězda padá,
měla bych si něco přát.
Já vyslovila přání tajné,
jediné a vysněné,
snad splní se a hvězda zhasne,
pak bude šťastné srdce mé.

Dítě nevinnosti, chybí mi Tvé slunné dny.
Náš společný čas se zdál být bezedný.
Od té doby, cos odešel ze scény,
ulice jsou opuštěné, temné, bez ceny.

Jak snadno se může láska proměnit v nenávist. Nikdy jsem tomu nevěřil... dva tak rozdílné city... ale jde to, teď už tomu věřím, protože ač se za to stydím, šíleně Tě nenávidím...

Měsíc vyšel, slunce zašlo,
samota mnou tříská.
Je mi smutno, moje lásko,
neboť se mi stýská.

Těžko je květině, když ji vítr láme.
Těžko je děvčeti, když ho láska zklame.
Těžko je mně, protože Tě stále miluju.

Život bez tebe nemá smysl... to bych se musela někam schovat, protože bych nevydržela pohled na tebe s jinou holkou... Miluju tě.

Proklínám, ta tvoje ústa proklínám, tvoje oči ledový, v srdci jen sníh, sám a sám, ať nikdy úsvit nespatříš, na ústa mříž, oči oslepnou, ať do smrti jseš sám...

Život bez tebe nemá smysl, to bych se musela někam schovat, protože bych nevydržela pohled na tebe s jinou holkou. Miluju tě.

Kdyby listy byly polibky, poslala bych Ti strom. Kdyby voda byla objetí, poslala bych Ti moře. Jestliže by byla láska pro Evu, poslala bych Ti věčnost. Jestliže potřebuješ kamaráda, můžeš mít mě. Chybíš mi a doufám, že Tě brzy uvidím!