Nejlepší smsky

Já nejsem ten, kdo o lásku Tvou bude prosit!
Je to jen na Tobě, koho ve svém srdci budeš nosit...

Žiješ si, a já se topím. Každý dotek na mě hoří, prosím otoč se a vrať se zpět, okamžik mě miluj zas. To nejkrásnější a plné vášně vzal mi čas. Chci Tě, chci Tě zas!

I když si mě moc nevšímáš, musím se Ti přiznat k něčemu, co Tě možná trochu překvapí - MILUJU TĚ. Dlouho, dlouho, nadevše v životě Tě miluju. Když máš smutné oči, já mám smutný den. Když se Ti něco nepodaří, mně se nedaří celý den. Všechna Tvá trápení prožívám s Tebou, ačkoliv o tom ani nevíš. Jsme si tak blízcí, a přitom tak vzdálení. Vím však, že Tvoje srdce patří jiné, proto Ti přeju, ať Tě má stejně tak ráda jako já.

Až když ztratíme někoho, koho milujeme nejvíc na světě, uvědomujeme si, jak moc pro nás ten člověk znamená... Miluju Tě.

Říkal jsi, že mě máš rád... něco se pokazilo... Tak proč mám všechno dávat do pořádku jenom já... už vážně nemám sílu... Pomoz, alespoň jedním slůvkem, napověz, jestli mám bojovat...

Jednoho rána se člověk probudí a zjistí, že není zamilovaný... Proč se to muselo stát i mně?

Kde jsi? Proč nejsi se mnou? Nemůžu se na nic soustředit, nic mě netěší, nic mě nebaví. Je to normální? Známe se 3 dny a byli jsme spolu pár desítek minut! Co se děje? Zamiloval jsem se?

Až s tebou jsem poznala, co je to milovat... co je to dotýkat se, líbat... byla jsem donucena tě opustit a teď lituji... snad ale víš, že mé srdce je jen Tvé... a taky... moc to bolí, víš? ;-(

Včera, když na nebe opět samotný jsem hleděl, zahlédl jsem, jak hvězda jasná padá k zemi. V ten okamžik já zopakoval přání, jenž ve svém srdci již dlouho nosím. Přání jest to skromné, jen jednu věc, po které toužím, přál jsem si. Tebe mít u sebe a nikdy Tě nemuset nechat jít. To si přeju každý den, a na to myslím jen.

Myslela jsem, že pochopíš, že chci žít ve světě plném lásky, kde jeden druhého si váží, kde nikdo nikomu nepřekáží. Nepochopil jsi.

Jsi měsíček, co na nebi září,
jsi kapka, co teče po mé tváři,
jsi tajemná láska, co mi srdce rozzáří,
jsi blýskavá hvězdička, co mi tolik schází!
Vrať se mi!

Láska, to slovo, které bych Ti chtěl šeptat při každém našem setkání. Tak krásná, tak tajemná, ale ničím nenahraditelná. Chybíš mi!

Miláčku, tak ráda bych se teď schoulila ve Tvém náručí, přitiskla se k Tobě, abys slyšel tlukot mého srdce a já Ti mohla říct: Bije jenom pro Tebe, je až po okraj plné lásky k Tobě a nikdy to nebude jinak. Miluji Tě!

Pusinko má, proč nemohu být jen tvá. Když tě vidím kráčet po ulici, srdce se mi rozbuší. Vím, že mě máš rád, ale trápí mě myšlenka, že chceš být jen kamarád!

Asi ti chci ještě říct,
že mi chybíš víc a víc...

Temná noc již nastala,
každá hvězda své místo na obloze zabrala.
Koukají na mě a já na ně,
škoda, že necítím na svém těle tvé dlaně.
Spíme každý sám,
a tak tě marně pod peřinou hledám.
Chci to změnit,
chci se vedle tebe ráno vzbudit.
Ale nevím, co chceš ty?
Chceš cítit mé doteky?

Jsem v tom od hlavy až k patě, miláčku, ale nechci lež ani přetvářku. Namlouvat si Tvoji lásku, kterou už dávno nemám a nemůžu mít. Něha a cit říkají všechno za všechno. Tak málo Tě znám.

Rozplyň se ve tmě a nech mě být,
pohlaď mě něžně a nech mě jít.
Kdopak bude se ptát,
co víc mi můžeš dát?
Nic, co bych nechtěl chtít
a ráno zase si snít,
o tom, že jsi tak nádherná,
láska mému srdci tak vzdálená...

Miláčku, zdál se ti mi sen, probouzím se a Tebe probouzím polibkem. Ale já nechci sny, chci skutečnost. Rána s Tebou mi strašně chybí. Krásné ráno, broučku.

Polštářek mi tu po Tobě voní
a srdíčko steskem slzičky roní.
Tiše jen doufám,
že brzo Tě potkám.

Lásko, jsi ode mne tak daleko a k srdci mému máš tak blízko, moc se mi stýská po Tobě. Kdyby plamínek byl kousek mé lásky, poslala bych Ti nespoutaný a plápolající oheň, který nikdy neuhasne, jako naše láska.

Chtěla bych Tebe.
Prázdnou postel mám vedle sebe.
Chybí mi slunce,
chybí mi Tvůj úsměv, co přilétl z nebe.
Chybí mi letní jahody,
chybí mi Tvoje podoby.
Chybíš mi zkrátka Ty,
tys mě miloval, jen Tebe chci!

Prý jsem jako Šíleně smutná princezna. A já souhlasím. Šílená jsem - do Tebe, a smutná? Ještě to máš pořád šanci napravit...

Proč tak málo vídat Tě smím,
ani nevíš, jak stýskat si musím.
Chybíš mi.

Bojím se teď stále více,
když vím, že Tě mám.
Brzy přijde velká krize
a Ty půjdeš bůhvíkam!

Děkuju Ti za to, že jsi mi dal kopačky, díky Tobě jsem si uvědomila svoji hodnotu. Byla mě pro Tebe škoda, zní můj závěr! A věř, že jsem byla to nejlepší, co Tě v životě potkalo - potrestal ses sám, já už mám oči i srdce otevřené!

Chci cítit Tvé tělo u sebe, ráno probudit se vedle Tebe. Chci se Tě dotýkat, po celém těle Tě líbat. Chci konečně vidět Tvoje krásné oči, dívat se do nich tak dlouho, dokud život neskončí. Dávno darovala jsem Ti své srdce... Lásko, prosím, vrať se mi, moc se mi stýská...

Byl jsi se mnou jedno tělo, jedna duše, byl jsi pro mě můj život. Všechno jsi mi vzal - lásku, štěstí, naději... ale ty neopakovatelné chvíle s tebou si vzít nenechám! Nikdy a nikým!

Jsi pro mě vzduch, který mé srdce dýchá. Jsi pro mě voda, kterou mé srdce pije. Jsi pro mě potrava, kterou mé srdce jí. Bez Tebe, (jméno), bez Tebe zahyne.

Je to pár dní, co Tě znám
a již Tě plnou hlavu mám.
Myslím na Tebe ve dne, v noci,
už mi není pomoci.
Nemůžu jíst, spát, nemůžu nic,
potřebuji Tě u sebe mít mnohem víc.
Lásko, honem přijď, strašně prosím,
jenom Tebe v srdci nosím.

Srdíčko moje, chybíš mi tady,
vždyť jsem jen člověk, ti mají své vady.
Chci Tě tu mít, mít blízko u sebe,
když Tě mám tady, vznáším se u nebe.
Vznáším se s Tebou, Ty jsi můj sen.
Tak na co čekáš? Pospěš si jen...

Všude slýchávám, kašli na to, vždyť život jde dál, ale nevědí, že já zamilovaná jsem a pro Tebe všeho schopná jsem, proto nevzdávám se naděje, že Tě spatřím, než se naděje. Miluju Tě.

Lásko, má sladká, něžná lásko, přísahám, že ač se štěstí točí zády k nám, já stále mám tě ráda, chtěla bych vnímat vůni tvého těla, v tvých dlaních se rozpouštět, abych hýčkat tě ještě dlouho směla a ty zkoušel jsi mi odpouštět...

Tak málo Tě znám
a přece jsi mi vším,
plnou hlavu Tě mám,
snad ani nevíš, o čem sním.
Sním o přátelství,
z něhož láska vzejde,
chci Ti jen říct...
bez Tebe žít nejde.

Já vím, že si furt nemůžu stěžovat, ale co mám dělat, nejsi u mě a já jsem zoufalá, moc zoufalá. Jsi pro mě to nejdůležitější, jsi to nejcennější, co mám. Potřebuji být s tebou a když to nejde, jako bych nežila a můj život se skládá jen z černých slzavých dnů.

Hvězdy už nikdo nechce - zhasněte je.
Zahalte měsíc a stáhněte slunce.
Vylejte oceán a vytrhejte lesy.
Nic nemá smysl, když tu nejsi!

Jestli odejdu do nebe dřív než ty, na každou hvězdu napíši jméno tvé, aby ostatní andělé věděli, jak mi chybíš...

Lásko, slyšíš to? Ne? Buď potichoučku... Už? Buch, buch... Buch, buch. To je moje srdíčko, které bije jen a jen pro Tebe. Strašně mu chybíš, koťátko, bez Tebe přestane bít.

Jsem závislá jak feťák, závislá na Tobě! Už vím, jak se cítí, i když si chtějí odvyknout, prostě to nejde...

Víš to moc dobře, víš to už dlouho, víš, jak ráda jsem tě měla a mohla, ale ty jsi jen sobec, co myslí sám na sebe. Už ani kamarád nechceš být... dobře, bez tebe já sama životem musím jít. Je mi to líto... a líto bude.

Sluníčko na nebi dnes pěkně hřeje,
já však před očima vidím jen Tebe.
Sluníčko na nebi dnes přímo pálí,
proč musíš být, miláčku, tam někde v dáli?
Slunce už nesvítí, vyšel už měsíc,
mé oči Tě stále nevidí, je mi smutno stále víc!

Miláčku, zdál se mi moc krásný sen,
neboj, nebyl jsi z něj vystrčen.
Naopak, očaroval jsi mou mysl,
okouzlil jsi mě bez rozmyslu.
Proč jen Tě mám plnou hlavu,
jsi prostě jedinečný, na mou věru.
Ráno s Tebou vstávám a večer usínám,
doufám, že to bude i nadále.

Nevím, proč mi nevěříš,
co mohlo se stát,
dříve jsem si myslela,
že máš mě snad i rád.

Miláčku, už začínám žárlit i na tvůj budík, protože s tebou může být každé ráno a každé ráno se ho dotýkáš. Vyměnil bych si to s ním.

Nemůžu si pomoct, ta chvilka, co Tě nemám u sebe, mi připadá jak věčnost a touha, kterou cítím, mě týrá víc a víc! Chci Tě!

Ahoj miláčku, posílám Ti pusinku, ale ne jednu - posílám Ti jich tolik, kolik má oceán vln, tolik, kolik je na pláži rozseto zrnek písku, tolik, kolik je na nebi hvězd... Chybíš mi, květinko!

Jak zapomenout na tebe mám,
když mi v srdci zůstalo tisíce ran...?

Krásný pozdrav a milou vzpomínku,
k tomu sladkou pusinku,
pusinku sladkou jako med,
kterou bych Ti dala hned.
Že to nejde, to snad víš,
doufám, že se nezlobíš.

Kdybych měl zlatou rybku a s ní spojená pouhá tři přání, byla by to tato: 1) aby byla slečna, kterou miluju, ta nejšťastnější, 2) abych měl několik dalších rybek, které splní další její přání, 3) abych měl tolik peněz a tolik všeho, co mi chybí... To ale znamená, že ji nemám, a tak ti píšu jenom přání, že bych tě chtěl mít u sebe, protože tě strašně miluju.

A pak to ucítíš,
ucítíš, jak to bolí,
když voláš její jméno
a ona neodpoví...