Smsky o smutku

Až setkáme se naposled,
až přijde den,
kdy ústa bledá jako led,
řeknou ZAPOMEŇ.
Pak půjdu brázdou
v rozkvetlém brambořišti,
tam, kam lidé jdou,
když ztratí své příští!

Taky se mi stýská, pusinko, po našich promilovaných nocích pod nebem plným hvězd!

Miluju tě, lásko, ale ty mě ne! Nedokážu se tě lehce vzdát, ale ty mě ano! Proč je ti milejší jiná, a ne já, ta, která tě tolik miluje. Vidím tě, chci s tebou být, ale nejde to. Říkáš mi, že mě miluješ, proč ale tolik lžeš?

Jsi slunce, jsi ranní rosa, co se zachytává na rozevírajících se květech mé lásky k Tobě, jsi andílek, který vždy stojí při mně. Miluji každé místo na Tvém těle, Tvé rty mě uvádějí do rozpaků a Tvé oči vidím vždy, když v noci usínám a zavírám oči. Miluji Tě a nikdy se Tě nevzdám.

Proč srdce krvácí, když láska odchází? Já ptám se proč? Krev z mého srdce pomalu stéká, a TY? Ani tě to nezajímá...

Pořád budu věřit tomu, že se k sobě vrátíme. Budu tomu věřit tak dlouho, dokud jeden z nás nezemře.

Říkáš, že mě miluješ,
tak proč ty tvé zásady?
Někdy máš divné nápady
a jde z tebe strach...
A já se bojím dne,
kdy přijde krach našeho vztahu
a moje láska bude v tahu...
Mám strach, že chceš jako ostatní jen to jedno...
Není to pravda?

Kde stále sílu brát?
Kam před Tebou utíkat?
Z karet si stavět pevný hrad
a čekat, kdy začne vítr vát?
Já nechci víckrát vzpomínat!
Ten večer - měla jsi dávno spát.
Ten večer sis chtěla jenom hrát
a já se měl loutkou stát.
Líbat a nemít při tom rád?
Takhle by měl svět fungovat?
Večer objímat, ráno lhát?
Polibků ve tmě litovat,
když ráno dává noci mat?
Tohle se vážně mělo stát?
Zbývá mi jen si tiše přát
jedenkrát neprohrát.

Už tři dny jsem necítila Tvoje rtíky na svých a to je pro mě strašně dlouho! Nemůžu se dočkat, až budu zase s Tebou, lásko. Moc Tě miluju, jsi moje štěstíčko. Jsi to, co pro mě znamená nejvíc na týhle planetce...