Smsky o smutku

Kolem mě je černá noc...
a já toužím po Tobě moc...
Poslouchám zamilované písničky,
v očích slzy malé holčičky...
Řekls, že mě miluješ, tak proč mám v srdci žal?
Ptám se jen, co bude dál?

Sluníčko zapadá, má láska vadne,
smích už mě přešel, dobře to nedopadne.
Budeme si zase, jako předtím cizí,
tvůj obraz pomalu ze srdce mi mizí.
Když na tě pomyslím, přepadá mě stesk,
smůla nám prší, do cesty staví se blesk.
Sliboval jsi, že se změníš, já říkala, to znám,
osud však jinak chtěl a každý z nás je teď sám.

Sama teď usínám,
dny bez Tebe proklínám!
Proč nemůžem být, Lásko, spolu
- dneska, zítra, v tuto dobu?
Já toužím strašně moc,
usínat s Tebou každou noc,
pohltit Tě něžnými slovy,
i řeč mého těla hodně Ti poví!

Posílám polibek, radost a něhu,
pro krásný den po vločkách sněhu.
Ať sluníčko paprskem dotkne se srdíčka,
do ouška zašeptá moje dvě slovíčka:
Chybíš mi!

Stýská se mi. Stýská se mi po objetí, pohlazení. Po šeptání miluji Tě... Stýská se mi po Tobě. Někdy mám chvíle, že jediné, co chci, je aspoň poslat Ti SMS.

Minuty jsou pro mě hodiny, dny jsou pro mě roky, a Ty jsi tak hrozně dlouho pryč... Přála bych si být u Tebe, ale vím, že to není možné. Jediné, co mi zbývá, je má vzpomínka na Tebe, proto doufám, že nezapomeneš...

Roztrhávám tvoji fotku... na půl... na čtvrtiny... na malinkaté kousíčky. Ty si asi vůbec neuvědomuješ, jak moc jsi mi ublížil... Chci ti říct jen jedno: Nenávidím tě... ale milovala jsem.

Chci být zase vedle Tebe a cítit Tvůj dech na mém těle, jak mě zahřívá, jako letní sluneční paprsky a zároveň mrazivě chladí, jako vločky prvního sněhu, stékající z mých očí, po rtech, krku... níž a níž. Z toho pocitu mám strach. Ty jsi můj strach... který miluji!

První noční mraky přináší stín, dávno už o tom vím, že ač mi stále něco slibuješ, pravda je taková, že už mě nemiluješ. Proč???