Smsky o smutku

Chybí mi pohlazení,
chybí mi doteky,
chybí mi něžné objetí.
Chybíš mi, lásko, ty!

Je to láska... Scházet je slovo, které nenalézá sebe, život tady mě nudí, vím, že nespatřím nikdy Tebe, všichni jenom prudí, už je to pár dní skoro, co nevím o existenci tvé, doma sedím a pláču... Bolí mě srdce mé.

Já oslepím svý koně, zradím cokoli, když jen kývneš, když se mihneš na schodech. Tak podívej se na mě! Na jezdce o holi, už bych oslepil svý koně, zradil cokoli.

Ahoj lásko, usnul jsem až ráno, protože jsem celou dobu myslel na Tebe. Jsem rád, že jsi se dobře vyspinkala. Strašně moc bych si přál být s Tebou a moci se Tě dotknout.

Laskám vlásky Tvoje,
hladím Tě po tváři.
Z fotky na mém stole
Tvůj sladký úsměv září.

Přikrej si tělo, přikrej si duši.
Já jsem ten, co neví, ale tuší.
Cítím Tvá slova, bez hlasu.
Tvoje ruce svázané do klasu.
Moc se na Tebe těším. Pa!

Venku je noc temná, k tomu spousta deště,
co se ještě může stát, co mě potká ještě.
Noční můra, co mi nedá spát,
sen, co sám neodejde,
ta, co mám rád,
že ke mně nepřijede.
Chtěl bych hvězdami na oblohu psát,
jak moc mi chybíš a jak mám Tě rád.
Prosím, přijeď.

Růže v tváři, v očích jiskra
- dobrá nálada vždycky jistá!
To vše mám na Tobě ráda,
ale nenávidím Tě za osamělá rána!

Kde jsi, co se stalo?
Proč mě mé srdce roplakalo?
Nikdo mi nic nepoví
a hůře mi je, to Ti napovím.
Ty a tvá hrdost hloupá,
je snad láska na cit skoupá?
Já bych Tě chtěla milovat,
ale cožpak můžu srdce darovat?

Stýská se mi po Tvé tváři,
po Tvých očích, které září.
Po Tvých rukou, které hladí,
po Tvých ústech, které svádí.
Těším se, až budu s Tebou,
hloupé sny nás nedoženou.