Smsky o smutku

Tak suché rty, když je nelíbáš,
tak roztoužený myšlenky, když se na mě podíváš.
Chci být teď s Tebou a cítit teplo Tvýho těla,
chci poslouchat Tvůj dech a obejít s Tebou půl světa...

Ty a já, tomu říkám láska,
když vzpomínám, srdce mi žalem praská.
Chybí mi Tvé líbání, hlazení,
dnes rozdělují nás mříže, říká se tomu VĚZENÍ!
Tys chyboval, teď tím trpím,
bez Tebe umírám, denně slzy roním.
Teď žiju jen v naději,
že můj sen věčné lásky s Tebou se jednou vyplní.

Mraky plynou, plynou s časem.
A já se trápím, trápím hlasem.
Hlasem, jenž šeptá zemři, už zemři.
A tak Tě prosím, nelži, už nelži.
Ty lži jsou jako nůž, jenž bodá a bodá.
A místo krve slza, jenž padá a padá.

Lásko moje, každej mi tě závidí, ale co je to platný, když teď nejsi se mnou, moc mi chybíš. Chtěla bych tě políbit, obejmout a jen několik vět ti navrhnout. Už to není sen a chci, abys myslel na mě jen. Miluju tě.

Nevím, co se tenkrát stalo, co se vlastně odehrálo? Byla-li to sázka, jsi vítěz a gratuluji.

Na něžné pohledy mi neodpovíš,
že miluji Tě, se asi nedovíš.
Nevím, co dělat mám, co dál dělat mám,
a tak ti aspoň tuhle zprávu posílám.
Chci křičet do světa o tom, že Tě miluji,
jenže mraky se pořád stahují.
Stále nejsi sám,
jsi v obležení dam,
jak najevo Ti lásku dát.
Snad se mi nebudeš smát.
MILUJI TĚ!

To máš to srdce tak veliké, že ho můžeš dát oběma? Nechápu to, já ho mám plné Tebe! Miluju Tě, proč už se nerozhodneš?

Stýská se mi po Tvém hlase,
chtěla bych ho slyšet zase.
Chci slyšet Tvůj krásný smích,
zahledět se do Tvých očí hlubokých.

Vážně, vzduch, který dýchám s Tebou, je lepší. Země, po které kráčím, je lehčí. Chvíle, které s Tebou trávím, jsou krásné a už bych chtěl být s Tebou zase. Moc Tě miluji, kapičko rosy třpytící se v ranním slunci.