Smsky o smutku

Srdíčko mi láskou zmírá,
hrdlo mé se steskem svírá.
Snad uteče to jako voda
a my sejdeme se zase, znova.
Já čekat na Tě budu stále,
smutku zkusím dáti vale!
Srdíčko moje, moc Tě miluju!

Pokaždé, když ráno vstanu, uvědomím si, že mi něco chybí... a marně si snažím vnutit, že to nejsi ty! Chtěla bych s tebou být každou minutu svého života, ale já nejsem ty a ty nejsi já... tak buď aspoň se mnou, lásko. Miluju tě, víš.

Rty máš z medu,
srdce z ledu,
postavu modela...
tvá zrada bolela :(

Dny tak rychle plynou,
staré lásky hynou,
tak ty už máš jinou,
ne však mojí vinou!

Chybíš mi, ale asi nemá cenu snažit se o to, abychom byly znovu spolu... Zahodili jsme tolik šancí. Ale teď je to na mně. Ale, ale... osud si pohrává. A já prohrávám.

Chtěl bych být s Tebou, chci Tě objímat.
Chtěl bych být s Tebou a stále Tě líbat.
Srdíčka kousek svého Ti dát,
abys věděla, jak mám Tě rád.

Když Tě nemám u sebe,
hledím jenom do nebe...
Zavřu teď své oči,
vnímám, jak celý svět se se mnou točí...
Chtěl bych Tě mít tady, tu
a vnímat Tě s každým sluncem úsvitu...
Jsi má láska, jsi mé vše,
nedokážu si představit život bez Tebe...

Já voda, Ty písek. Já strom, Ty lístek. Já květina, Ty země. Já žena, Ty muž. Vznáším se v oblacích, mé já je s Tebou. Mé tělo je bezvládné. Proč tu nejsi se mnou?

Celičkou noc
chybíš mi moc.
Stýská se mi velice
po Tvý sladký pusince.
Miluji Tě strašně,
ale zato věčně.
Chci být s Tebou na věky,
i přes všechny ústrky.

Marně hledám ta správná slovíčka,
abych Ti řekla, jak moc mi chybíš.
Doufám, že jsem se Ti vryla do srdíčka,
a že mou lásku cítíš...

Tak už toho nech, nechovej se jako dítě, přiznej svou chybu a můžem to v klidu skončit.

Miláčku, jsi tak daleko a mé srdce po Tobě stůně jako malé slůně. Tolik mi chybíš a já sama usínám a na Tebe vzpomínám. Chci Tě mít u sebe, miluji jen Tebe, lásko má jediná.

Tenkrát to byl krásný čas. Došli jsme spolu až na křižovatku života a potom jsme museli jít každý svým směrem. Snad to tak mělo být. Život má mnoho cest a nikdy nevíš, třeba se na jedné z nich opět potkáme. Však také žiji v zemi plné zemětřesení... někdy tu můžeš spatřit i duhu... You never know.

Lassie, vrať se... a přiveď mi s sebou moji milovanou - Tebe!

Objevil ses - byl jsi můj a já byla šťastná!
Ztratil ses a já jsem celá prázdná!
Vrať se, prosím!

Zapomeň, zapomeň, zapomeň... Proč mi všichni říkají tohle slovo a nechápou, že na Tebe prostě zapomenout nejde?! Miluju Tě... ale už to nikdy nebude jako dřív, já vím... Ztratila jsem Tě a už Tě nikdy nedostanu zpět...

Když SMS píšeš, uvědom si jasně, jestli mě chceš oklamat, nebo věrně milovat.

Chtěla bych být něžný vánek
a políbit Tě na tvůj spánek.
Chtěla bych být Tvé sluníčko
a líbat tě na tělíčko.
Od žalu mi srdce praská,
já chci být jen Tvoje láska!

Když se podívám na noční oblohu, uvidím tisíce zářivých hvězd a každá z nich mi připomene, jak moc mi chybíš a jak moc Tě miluju...

Lásko má nejbližší
a přitom tak strašně vzdálená,
chci Ti napsat jen pár slov pro Tvoje potěšení
a hlavně Ti říct, jak moc pro mě znamenáš.

Když ses narodila, pršelo. To nebyl déšť, to jenom nebe plakalo, že ztratilo svou nejkrásnější hvězdičku. Teď pláču já, že ztrácím tebe, a děsně to bolí.

Moc mi, lásko, chybíš. Už se těším, až Tě zase uvidím, až Tě uslyším, ucítím, ochutnám a nahmatám... Miluji Tě.

Srdce silně krvácí, po něčem touží,
štěstí se smutkem v mé duši nesměle plouží.
Je to tanec kdo s koho.
Pláče mi srdce z toho.
Chybí mi úsměv tvůj,
tak už přikaž tomu smutku: Už konečně stůj...

Jak ten čas letí... Ale já se stále stejně trápím, sním o tom, že zázrakem čas vrátím... a budu jen s tebou!

Je krásné, když mě probudí myšlenka na Tebe. Je krásné prožívat den a myslet při tom na Tebe. Je krásné usínat s myšlenkami na Tebe. Ale ještě krásnější je, když se ráno probudím a mám Tě vedle sebe, když mohu prožít den ve Tvé blízkosti a večer se k Tobě přitulit a usínat ve Tvé náručí. Moc mi scházíš!

Škrtám týdny v kalendáři,
tys mi srdce zlomila.
Máš mé číslo v adresáři,
nebo jsi ho ztratila?

Proč mi srdce puká,
když vidím toho kluka?
Tak úžasně se směje,
až tělo se mi chvěje,
má jen jednu chybičku,
nechce mi dát hubičku :-(

Jsi jako paprsek, co mě hřeje z nebe,
jsi jako rosa, co mě ráno zebe.
Jsi jako skála, na níž stojím pevně,
jsi srdcem mým, co bije ve mně.
Miluju tě. Už ať jsme zase spolu.

Už jenom pár dnů, jako několik nepěkných snů, kdy budu muset být bez tebe, tak jako hvězdy bez nebe. Už se těším na den, co nebude jen krásný sen, den, kdy se znovu setkáme. Strašně se mi po tobě stýská. Mocinky moc tě miluju! :-*

Stačí, aby nás rozdělil pouhý prostor a já vím, že čas posloužil naší lásce k tomu, k čemu slouží rostlinám slunce a déšť. K růstu...

Na obloze měsíc září
a v mém srdci něco schází.
Scházíš mi Ty a Tvé oči,
kolem kterých se celý svět točí.

Teď musím stále na Tvé oči vzpomínat,
a je mi smutno najednou,
chtěla bych Tě každý den na svých cestách potkávat,
moct prožít lásku prokletou.

Každou vteřinu na tebe myslím,
v noci nespím, ve dne nejím,
že strašně tě miluji, už teď vím.
Vrať se mi prosím.

Chtěla bych opět cítit doteky Tvé něžné dlaně
a nemyslet na nic než na ně.
Moci být ve Tvém náručí,
jen po tom mé srdce i tělo křičí.
Lásko má jediná,
chci jen s Tebou usínat.
Usínat a probouzet se...
každičký den jen k Tobě vracet se!

Všechno se změnilo uprostřed noci
a já už nevím, jak si pomoci.
Včera jsem byla šťastná moc,
dnes ti nepopřeju hezkou noc.
Mohlo to být krásné,
ale už to někde vázne.
Dala jsem ti od mého srdce klíč,
tys ho však zahodil a jsi pryč.

Když jdu městem, nevidím domy,
když jdu lesem, nevidím stromy,
když podívám se vzhůru, nevidím nebe,
ať koukám kamkoli, všude vidím Tebe!

Potřebuju Tvoje srdce, abych mohl žít, bez Tebe to nemá cenu, miluju Tě, tak mi dej, prosím, šanci. Chci být jen s Tebou a s nikým jiným.

Přišla jsem na to, co ve skutečnosti znamená zkratka SMS, je to jednoduché - Strašně Mi Scházíš!

Stále bolí, že Tě nemám, že Tě neobejmu a neřeknu, co cítím. Jsi kamarád a tak už to zůstane. Šanci jsme dostali, ale bylo to moc těžký. Však ne pro toho, kdo miluje. Pro toho, kdo miluje, je to těžký až teď... Až teď, když vím, že už Tě nebudu mít...

Zavírám oči a myslím na Tebe. V tom cítím Tvou přítomnost, jak stojíš vedle mne. Slyším jak šeptáš mi do ucha, cítím jak mi zajíždíš prsty do vlasů. Pak otvírám oči a ty tu nejsi. Chybíš mi, lásko!

Dala jsem Ti, lásko, sebe,
dala bych Ti celý svět.
Bez Tebe mé slunce zebe,
kdy se vrátíš ke mně zpět?
Vzpomínky mě v srdci pálí,
když představím si vůni Tvou,
jak vzlítnout jsme si spolu přáli
a hvězdy mít nad hlavou...

Lásko, Ty jsi můj nejkrásnější sen,
ale život bez Tebe je ta nejhorší noční můra,
tak se mi konečně vrať,
ať už nemusím ráno probouzet se strachem zpocená
a večer neuléhat strachem zkrocená...
Chybí mi mé sladké snění,
bez Tebe můj život mým není!

Nevěřím, že jsem pro tebe vzduch. I za to málo, co jsme spolu prožili, bych dal ruku do ohně. Jsi mojí jedinou životní cestou, která se mi začíná ztrácet před očima. Nepřestanu tě nikdy milovat.

Lásko, odjel jsi mi a jsi tak blízko, pár kilometrů nás dělí. Je to obrovská propast, kterou nezdoláme, ne kilometry, náš osud ovšem ano. Jsi můj, já tvoje, tak proč nejsme spolu. Nemůžeme, teď ne, vím to. Miluji Tě a těším se, až se mi vrátíš.

Hladím Tvé vlasy, hladím Tvé ruce.
Líbám Tvá ústa, líbám Tvé líce.
Chci slyšet opět Tvůj hlas,
co říká mi: LÍBAT CHCI TĚ ZAS.

Posílám Ti, lásko, SMSku plnou něžnosti, píšu Ti, protože se mi stýská, píšu Ti o tom, že chvilka bez Tebe je pro mne celou věčností a že nevím, co bude dnes a co zítra, píšu Ti, lásko, o tom, že mi chybíš, píšu Ti, lásko, že jsem strašně sama - vlastně - píšu Ti jen o tom, o čem už dávno víš, o tom, že Tě mám moc ráda.

Ty říkáš, že odcházíš... Pláč chřadnoucí noci v té chvíli stéká po skle jako bouřlivý příboj smutku, jenž není k utišení...

Já pořád myslím na tebe
a zadívaný do nebe,
jen doufám, že mi odpustíš
a ve snu se mi objevíš.
Tam budeme se objímat
a na sebe se usmívat.
Vždyť, lásko, já tě miluji,
tak odpusť, že tě zraňuji.

Chybí mi Tvá něžná přítomnost. Miláčku, vrať se mi!

Krásné sny. Dny bez Tebe jsou tak prázdný. Krásnou noc, máš nade mnou tajemnou moc. Krásné ráno, déšť se mě ptá: Miluješ, toužíš, vnímáš ten pocit, krásný a bolestný, který se zmocní celého tvého těla, máš někoho, kdo je tvůj a ty jsi jeho? A já odpovídám: Ano, mám. Mám Tebe, svýho miláčka. Chybíš mi, lásko. Chci Tě tu mít. Chci Tě!

Ptali se mě, jak vypadá sedmé nebe,
a já si, lásko, představil Tebe.

Včera večer viděla jsem hvězdu padat,
začlo mě u srdce hřát,
říká se přec, když hvězda padá,
měla bych si něco přát.
Já vyslovila přání tajné,
jediné a vysněné,
snad splní se a hvězda zhasne,
pak bude šťastné srdce mé.

Dítě nevinnosti, chybí mi Tvé slunné dny.
Náš společný čas se zdál být bezedný.
Od té doby, cos odešel ze scény,
ulice jsou opuštěné, temné, bez ceny.

Jak snadno se může láska proměnit v nenávist. Nikdy jsem tomu nevěřil... dva tak rozdílné city... ale jde to, teď už tomu věřím, protože ač se za to stydím, šíleně Tě nenávidím...

Měsíc vyšel, slunce zašlo,
samota mnou tříská.
Je mi smutno, moje lásko,
neboť se mi stýská.

Těžko je květině, když ji vítr láme.
Těžko je děvčeti, když ho láska zklame.
Těžko je mně, protože Tě stále miluju.

Život bez tebe nemá smysl... to bych se musela někam schovat, protože bych nevydržela pohled na tebe s jinou holkou... Miluju tě.

Proklínám, ta tvoje ústa proklínám, tvoje oči ledový, v srdci jen sníh, sám a sám, ať nikdy úsvit nespatříš, na ústa mříž, oči oslepnou, ať do smrti jseš sám...

Život bez tebe nemá smysl, to bych se musela někam schovat, protože bych nevydržela pohled na tebe s jinou holkou. Miluju tě.

Kdyby listy byly polibky, poslala bych Ti strom. Kdyby voda byla objetí, poslala bych Ti moře. Jestliže by byla láska pro Evu, poslala bych Ti věčnost. Jestliže potřebuješ kamaráda, můžeš mít mě. Chybíš mi a doufám, že Tě brzy uvidím!

Trápím se, trápím, kvůli Ní,
už ani nevím kolik dní.
Trápím se, trápím, však jsem na to sám,
ty jsi ta jediná, v srdci Tě mám!

Proklínám, ta tvoje ústa proklínám, tvoje oči ledový, v srdci jen sníh, sám a sám, ať nikdy úsvit nespatříš, na ústa mříž, oči oslepnou, ať do smrti jseš sám.

Milovala jsem tě víc než svůj život. Mé srdce patřilo jen tobě, ale ty jsi neřekl ani sbohem a odešel jsi za jinou.

Nejsem si jistá tím, co se stalo,
váhám, co se tenkrát odehrálo.
Vsadil ses s někým snad?
Že budu tě mít ráda, budu tě milovat?
Nevím, neumím si odpovědět.
To ty jsi tím jediným, kdo to může vědět!
Jestli vsadil ses o bolest,
kterou cítím, když vzpomenu si na tebe,
vyhrál jsi!

Z malého plamínku vypukne požár,
naše láska bude trvat pořád.
Neztrácím naději, věřím v to krásné,
co jednou spojí nás a bude věčné.
Teď mě mé srdíčko bolí,
bez tvojí lásky ke mně se nezahojí.

Kdybych byla kouzelnou vílou, vykouzlila bych pro nás kouzelnou zem, kde by neexistovala nenávist, lež, zklamání a nevěra. Bohužel jí nejsem, mrzí mě to, a tak si v hlavě uchovám jen krásné vzpomínky. Na ty bolestivé se pokusím zapomenout a v dobrém na tebe budu, lásko, vzpomínat!

Kdybych mohla vrátit čas, udělám to a asi bych si tě nenechala tak snadno odejít. Ale stalo se... Tak se prosím netvař, že nikdy nic nebylo, a buďme spolu kamarádi.

Až jednou budeš objímat a líbat její líc,
pak moji fotku roztrhej a nevzpomínej víc!

Ráda bych plnila tvoje přání a hladila tě svojí dlaní, moje ústa a mé rty splní všechny tvoje sny. Kdyby jsi jen tušil, jak je mi bez tebe smutno.

Chci na Tebe myslet - myslím na Tebe. Nechci na Tebe myslet - myslím na Tebe. Chci myslet na něco jinýho - myslím na Tebe. Nechci myslet na nic - myslím na Tebe!

Byla jsi to ty, kdo mé srdce měl na dlani. Mohla jsi se mnou být a se mnou se veselit. Tys však nožem bodla a za jiným odešla. Stejně tě mám rád, a budu na tě čekat.

Beru to jako bych byl poražen,
ale také musím být nějak doražen!
Musím opustit lásku svoji
a z toho mě srdce bolí!
No tak voda hučí, větry vanou,
já tě líbám. NASHLEDANOU!

Nesnáším, jak se na mě usmíváš. Nesnáším, že se na mě pořád díváš. Nesnáším tě za to, co jsme ještě nestihli a už nestihnem. A nejvíc tě nesnáším za to, že tě pořád MILUJU!

Měsíc pozvolna vychází
a mně pomalu dochází,
že moc po Tobě toužím,
bolestí lásky se soužím!

Toužím po tobě tak jako hvězdy, které touží spatřit alespoň jednou polední slunce! Jsi ta nejcennější věc, kterou nosím v srdci!

Byli jsme spolu jednu noc,
však pro mě to byla věčnost,
kdyby ses aspoň rozloučil,
kam vytratila se slušnost.

Další večer jsem tu sám,
pověz mi, co dělat mám?
Na Tebe myslím, nedýchám,
hrozně moc Tě postrádám.
Cokoliv rád za to dám,
šťastný, když Tě objímám,
tak úžasně, že Tě znám.

Láska bolí, láska dře,
ale v našem těle stále koluje!

Co člověk dělat má, když už svět nevnímá. Vnímám jen bolest, kterou v srdci mám. Myslím jen na tebe, pláču. Ptám se, proč se to muselo stát!

Jsem jen Tvůj a Ty zas má
a to je věc příjemná!

Každičký okamžik bez Tebe je jako dlouhá chodba, ve které jsem zabloudila. Na konci týdne mi však světlo ukáže cestu ven. Ne, není to jen sen, jsi to Ty! Miluji Tě, lásko!

Jsi voda, kterou denně piji.
Jsi vzduch, díky němuž žiji.
Jsi vítr, co čechrá mi vlásky.
Jsi pohled, díky němuž mizí mi vrásky.
Jsi dotek, co uložen mám v srdci.
Jen od lásky není mi pomoci.
Já chtěl bych s Tebou na skále sedět
a koukat na měsíc,
v chladné noci bych Tě zahříval,
polibky zasíval
a láskou srdce naplnil.
Chybíš mi, beruško.

Růže voní, trní píchá,
bez Tvých rtů se těžko dýchá!
Bez Tvých slov a doteků
je mi, lásko, do breku.
Nevím už, jak Ti to říct,
že miluju Tě čím dál víc!

Kdyby Tvá fotka mohla oživnout, zlíbal bych Tě od hlavy až k patě.

Večer je tu coby dup,
chystám se zas na krásný lup.
Krást já budu přeci,
kousek místa ve tvém srdci.
Když nemůžu se s tebou milovat,
křičet chci aspoň - mám tě rád.

Zlatíčko mé něžné, já umírám touhou po Tobě! Už je to 2 dny, co mé rty ucítili Tvé a mám pocit, jako by to byla věčnost!

Já miluji jen Tebe a Ty to víš,
však těžko moji lásku pochopíš,
slzy mi tečou, ale nepláči,
i když plakala bych nejradši.
To si mi jen srdce zavzlyká,
vždyť Ty jsi jen sen,
sen, co mi uniká.

Lásko, co já vím, když už tě cítím jen na dálku, po tobě popela prach, ty jsi lásky funebrák.

Moc Tě chci vidět, moc Tě mám rád,
chci se zas s Tebou, má lásko, smát!

Umírám láskou, umírám touhou,
to, co bylo, je už jen čmouhou!
Nechci žít, už nechci snít
- chci Tě, lásko má, políbit!

Miluju Tě, miluju Tě, miluju Tě, miluju Tě, miluju Tě čím dál víc. Tak si mě nevšímej ještě víc.

Je den, nevím, jak se utiším,
čekám, až Tvůj krásný hlásek uslyším,
ale co dělat, když jsi tak daleko ode mě?

Slza za slzou padá a já nevím jak dál, láska má k tobě je nepřekonatelná a to víš jen ty a já nechci být sám, chci být jen s tebou.

Není den, kdy bys mi nechyběl, není hodina, kdy bych na Tebe nemyslela, není noc, kterou bych neprobrečela, není nikdo, kdo by mi Tě nahradil.

Až jednou přijde čas, kdy se na ni vykašleš nebo ona na tebe, už za mnou nechoď, ty srabe... Já už tu pro tebe nikdy nebudu, pro myšáčka, kterej se změnil v obludu!

Proč jsi to udělal, proč jsi mi lhal?
Vždyť já tě milovala a miluji dál.
Věřit ti nemůžu, nemá to cenu.

Trápí mě, že tě nemám,
že s tebou nemůžu být.
Pokládám ti srdce k nohám,
tak proč si ho nechceš vzít?

Nemůžu bez Tebe býti, jako svět bez slunce svítit. Celý, celičký život sním o tom, že Tě políbím a řeknu MILUJI TĚ, ale nemůžu... Jsi daleko, jako já od Tvých rtů... Stýská se mi.

Myslíš, že láska na Tebe zapomněla? Neboj, ta nezapomíná... Jen čas, který rychle ubíhá, a přesto se nikdy nezastaví, rozhoduje, kdy k Tobě pustí lásku a věř, že on ví, kdy bude ta pravá chvíle.

Venku mračno je a přitom smutno mi je... Kde je ten princ můj? Ten, který mě tak zná a teď řekl by jen, já jsem jen Tvůj a já bych prince svého objala, ruku ve vlasech jeho ztratila bych a do ouška pošeptala bych jen: Ty jsi můj princ.