Smsky o smutku

Srdíčko moje, v den, kdy jsme se poznali, mi musel sedět na rameni strážný anděl. Jsi pro mě totiž darem z nebe! Náš první polibek, naše první milování... Všechno, co spolu prožíváme, mě utvrzuje v tom, že už si svůj život bez tebe nedokážu představit. Jsi ten nejvýjimečnější a nejbáječnější človíček pod sluncem a já budu do konce života vděčná za to, že jsem mohla být s tebou. MILUJU TĚ...

Bloudím temnou ulicí,
koukám do oken spáčů,
něco mi stéká po líci,
já pro tebe, lásko, pláču...

Po žhavých nocích přijdou chladná rána,
už přestávám být středem Tvého světa
a já se cítím jako zamotaná
v pavučinách babího léta...

Venku je dnes krásný den,
já myslím na Tebe jen.
Nemám doma žádné stání,
to bude z toho milování.
Chybíš mi, lásko, moc!

Říkal jsi, ať si na tebe taky někdy vzpomenu. Ale, lásko, nemůžu vzpomínat na to, na co myslím neustále...

Z jakého jsi světa, že umíš tak ublížit pouhou větou? Ráda bych ti odpustila, ale ty mě už nechceš...

Snad mi to všechno dokážeš jednou odpustit... Mám Tě moc ráda...

Miluju Tě čím dál víc,
osud mi ale nechce vyjít vstříc.
Osud je léčka nastražená,
lásko moje odvržená.
S osudem nechce se mi žít,
chci vedle sebe tebe pořád mít!

Všude je ticho a já mám strach. Je to veliký strach, který se nedá překonat. Mám strach, že už nikdy neuslyším Tvůj hlas a neuvidím Tvůj obličej. Strach, který je tichý a přesto řve a drásá ve mně každý nerv. Řve a křičí a děsí mě všude, všude, kde nejsi Ty, kde jsem jen já, strach a ticho.

Dny bez Tebe jsou hrozně dlouhé,
sny o Tobě jsou jen pouhé
myšlenky na krásný život
bez trápení a zlých příhod.

Uchopím srdce a jako list
spálím tu touhu, nenávist.
Zbyde jen pocit, že už jsi pryč,
zmizely dveře, zmizí i klíč!

Má lásko, toužím po Tobě jak nikdy víc, tak bolestně mi scházíš a nevím, jak dál žít? Tvá vášeň mě změnila! Jen pověz, kdy budu Tě zas mít?

Chci Tě svádět, chci být sveden
- dej mi duši, budem jeden.
Jedny ruce, jedna ústa,
jedny oči, prosím, zůstaň!
Jeden člověk, sami v sobě,
já pro Tebe a Ty pro mě!

Ty jsi má láska největší, ty naplňuješ mě rozkoší
a svět se se mnou v přítomnosti tebe zatočí.
Jsi má láska jediná,
co na ni má pusinka vzpomíná.

Myšlenkou srdce je láska. Ty jsi mého srdce myšlenka, lásko! Vzpomínám na Tebe!

Vrať se mi, zlatíčko, moc Tě potřebuju!

Škoda, že se nesnažíš pochopit to, co k Tobě cítím. Věř, že na první lásku se nezapomíná a já nezapomenu. Nikdy!

Usínám... je tma. Něco mi chybí... špatně se usíná... včera byli jsme spolu a dnes je všechno jiné. Už aby byl zítřek, čas bez Tebe pomalu plyne!

Dnes je zima, prší, ale ani to se nevyrovná chladu v mém srdci, když nejsi u mě. Tak už prosím přijď za mnou, abys zahřál moje srdíčko tak, jak to dovedeš jen Ty.

Za lásku Ti bolest dávám. Přece tě tak ráda mám, vím, že už nevěříš a že mnou už pohrdáš.

Mám Tě rád a ty to víš, snad mi někdy odpustíš. Odpouštět je lidské.

Chybíš mi, jako rybě chybí voda. Chybíš mi, jako lidstvu chybí vzduch. Chybíš mi tak moc, že ani v noci spát mi nejde.

Pláču pro Tebe, i když nevím proč a na světě je tolik tváří, ale já pláču pro Tebe. Stále cítím Tvé polibky na mé tváři a jak Tvé oči z dálky na mě září a nyní já pláču pro Tebe. Mé srdce buší při vzpomínce na Tebe. Má lásko, vrať se! Já pláču pro Tebe.

Chci být zase s Tebou
a líbat Tvou tvář,
rozplývat se něhou,
v tvých očích vidět zář.
Miluji tě strašně moc,
ať je den, anebo noc!

Já stále Tebe vidím před sebou
a slyším Tvůj hlas,
a srdce moje touží,
abych spatřil Tě zas!

Zlatíčko, lásko moje
- miluji Tě, jsem jen Tvoje!
Posílám Ti pusinku
na Tvou sladkou hubinku.
Chtěla bych Tě strašně moc,
budu mít neklidnou noc!
Moc Tě chci.

Ahojky miláčku, tak moc se mi stýská. Přijď a učiň mě šťastnou. Tvá kočička.

Sbohem, a kdybychom se víckrát nesetkali,
bylo to překrásné a bylo toho dost.
Sbohem, a kdybychom si příště schůzku dali,
možná, že nepřijdem, že přijde jiný host.

Kdo zná jak nehezké je zklamání,
kdo zná jak chladný je svět,
pochopí zoufalé volání:
Vrať se, lásko má, zpět!

Na nebi svítí hvězdička,
kousek od ní jedna maličká...
jsou tak blízko od sebe,
přitom jsou si tak vzdálené,
jako naše doteky nádherné.

Můj andílku, ať Ti cestička utíká rychle, školička ještě rychleji a cesta domů ať je nejrychlejší, kterou jsi kdy zažila. Už mi chybíš :( a já Tě miluji.

Co s tebou je, kam schoval jsi všechny ty krásné dny,
náhle ses změnil, snad už to ani nejseš ty...
Kde je ten kluk, co se furt smál,
něžně mě líbal... lásku mi vyznával...

Dnes večer neusnu, nepůjdu spát,
slzy si neutřu, nebudu se smát.
Tys nepřišel, a já se tolik těšila,
proč já bláhová tvým očím věřila...

Kdo jednou Tě líbal a v náručí Tě měl,
ten nemůže zapomenout, i kdyby chtěl.

Každej den čekám na nějakej zázrak, kterej mně vrátí TEBE... Stačil by mi jedinej pohled... úsměv... Stačilo by poslední obejmutí... poslední polibek... Až budu umírat, chci zemřít v tvé náruči... a aby moje poslední dvě slova patřila jen tobě - MILUJU TĚ!

Bez tebe jsem voda v ohni, bez tebe jsem anděl v pekle, bez tebe je můj život smrt! Až budu s tebou, budu tvé všechno! Miluju tě!

Odjíždíš, ale zůstáváš. Odjíždíš, ale neopouštíš. Odjíždíš, ale stále se budeš vracet v mých vzpomínkách a snech. Děkuji za krásné chvíle a Tvou lásku, lásko má.

Miláčku, pro tvou lásku já planu
a ty mě nemáš plnou hlavu,
pro tvé oči já umírám
a ty lásku jen předstíráš.

Nastává další noc
a já si přeji moc a moc,
být už s Tebou
a líbat Tě se vší něhou.
Už se těším na tu dobu,
až budeme zase spolu.

Zas tu ležím v pokojíku
bez světla a popelníku,
jenom tupě pohlížím
a o tobě přemýšlím.
Je to strašně tajné
a pro mě nesnadné.
Ty jsi slunko rozzářené,
které nikdy nevybledne!
Silou, štěstím nabíjí mě,
přitom pěkně zabíjí mě.
Nemůžu nic nenapsat,
protože mám nejspíš zkrat.
Srdci bohužel neporučím,
a tak si tu smutně bručím.
O tobě si nechám zdát,
jestli půjdu vůbec spát...

Ahoj pusko moje milovaná, ty můj šušíne nádhernej a hodnej, ani nevíš, jak mně tady chybíš. Za celou dobu, co jsi pryč, jsem poznal, že jsme k sobě stvořený. Miluji Tě víc než sebe.

Měsíc září nad krajem,
vše se stává zázrakem,
všechno je jak ve snu,
na Tebe si vzpomenu.
Okouzlen září měsíce,
myslím na Tebe nejvíce.

Dám Ti lásku velikou,
až budem spolu pod dekou.
Až ta deka spadne z nás,
zastaví se chvíli čas.
Políbím Tvá ústa vlahá,
chci Tě moc, má lásko drahá,
chci Tě svírat v náručí,
na to chvilka nestačí.
Nechci, aby to byl sen,
chci jen Tebe, jen a jen.

Miláčku, kdybych měl tolik kreditu, jak moc se mi po Tobě stýská, jak moc chci být s Tebou a jak moc Tě miluju, tak mám paušál, za který účet už nikdo nikdy nezaplatí! Chybíš mi, chci už být s Tebou a miluju Tě!

Kdy už to pochopíš,
že bez tebe žít neumím.
Proto říkám zas a zas,
vrať se, dokud je ještě čas...

Tvé mlčení je poušť, v níž bloudím. Každá Tvá řádka nenapsaná je kronikou mého trápení.

Čím víc Ti píšu, tím je to horší. Chtěl bych se Tě dotýkat. Po celém těle mám zvláštní napětí, když na Tebe myslím, asi se to jmenuje LÁSKA a je to NÁDHERNÝ.

ŠŤĚSTÍ může mít mnoho podob... Znám ale jednoho hlupáka, který ho odmítá... PROČ to děláš? ... TVOJE ŠTĚSTÍ.

Taky Tě pořád miluji,
už Ti to však asi nikdy neřeknu,
jestli ano, pak si při tom pokleknu

Tolik bych ti chtěla toho říct,
ty o mně nevíš... nevíš vůbec nic!
Chceš pouze jen jedno, láskou pohrdáš,
nač se sázet, že už mé tělo máš?
Nejsem z ledu, nejsem k mání,
pohrdám tebou... lháři!

Moje milovaná, nejdražší na světě. Umřu po Tobě steskem. Až umřu, tak mne nech rozptýlit...

Tvá vášeň zahořela jako prskavka na vánočním stromku... taky jen jednou...

Čau miláčku. Moc se mi stýská. Den bez Tebe je pro mě delší než rok. Posílám Ti tolik pus, kolik je hvězd na nebi. Miluji Tě!

Slzy v očích budu mít,
když o nás dvou budu snít.
Zůstaň se mnou alespoň jednou, než usnu
a vejdu do krásného snu.
Pak mi polibek něžný a lehký dej,
a já Ti odpovím: Tak se měj!

Když Tě líbám, tak Ti vyjadřuju, jak moc mi chutnáš. Když Tě hladím, tak vyjadřuju, co pro mě znamenáš a když Ti šeptám do ouška krásná slůvka, tak Ti vyjadřuju, co k Tobě cítím. Chybíš mi. Miluju Tě.

Miluji Tě, chci Tě, dusím se bez Tebe...

Slova nejsou vše! Jsou to jen písmena, která občas říkají lež. Když miluješ, tak věř. Věř na lásku a taky ji dokaž, ukaž, udělej pro to víc než jen vše!

A když mě lásce vyučil a slíbal moji líc,
pak za jinou odešel a nevrátil se víc.

Miláčku, chybíš mi. Možná víc, než jen tušíš. Chci být teď jen s Tebou, chci pro nás žít. Žiji jen z představ, ale žiji jen pro nás...

Milenci v parku tiše se líbají,
neznají ostych, lidé se dívají.
Procházím kolem s pocitem viny,
probírám v hlavě své vlastní činy.
Smutné jsou vzpomínky na krásné chvíle,
míjím ty milence hledaje cíle.
Návaly deprese, přeci se nedám,
vždyť já jsem milenec, jen svůj park hledám...

Myšáčku můj, lásko má,
bez tebe se mi špatně usíná.
S každou minutou bez tebe,
vykřičet chtěla bych do nebe,
že chybíš mi tu strašně moc,
však naše láska má obrovskou moc.
Tak velká a přece není vidět,
vůbec není potřeba se stydět,
před miliony lidí říct,
že miluji tě čím dál víc :-* !!

Včera večer jsem prosila svého anděla, aby Tě hlídal. Odešel, ale za chvilku se vrátil, usmál se a řekl: Anděl nemůže hlídat anděla. Z mého andílka nezbyla ani křídla, už nemám anděla... Kde jsi? Mám zase poprosit svého anděla, aby Tě našel?

Stín padá na naše tváře,
v dáli ji halí záře,
už se nesměje, už je jiná,
její láska usíná,
žena oděná v černé,
rozesmát ji není snadné,
stále toužím po poznání,
po sladkém usínání.
Tak tu ležím sám,
velkou bolest prožívám.

Byli jsme přátelé,
ty jsi však chtěl víc,
všechno jsi tím pokazil,
všechno je pryč...

Šílím! Má duše není v pořádku! Tisícekrát se dívám, kdy se mi ozveš. V noci nespím, to sním o našem milování. Můj pohled na svět není v pořádku. Už blázním! Nevyrovnám se s tím, že se mi neozveš. Vím o Tvé touze... po mně a nechápu...

Proč neřekneš mi, mám Tě rád,
dál nechci být Tvůj kamarád.
Proč mi večer pusu nedáš,
se mnou na hvězdy se nepodíváš.

Venku se setmělo, venku se blýská
a mně se, miláčku, po Tobě stýská!

Dej lásce druhou šanci a ona bude opravdová, neboť kouzlo první lásky spočívá jen v tom, že si neuvědomujeme, že může mít konec. Vrať se mi prosím.

Přála bych si s Tebou zůstat po celý můj život a nikdy tě neopustit, ale copak to jde, když se ke mně takhle chováš...? Stejně tě ale nadevše miluji.

Chybíš mi: CHY - jako chyba, že jsme rozděleni. B - jako bolest, stesk a utrpení. I - jako intuice, že se snad shledáme. S - coby štěstí, které my nemáme. MI - jako milovat, každý má právo a já Tě miluju víc, než je zdrávo.

Chybíš mi a nemáš ponětí,
chybí mi polibky, Tvé něžné objetí.
Duše jsou spojené
a Tvé rty vzdálené.

Proč naše láska musela skončit? Tak proč? Chybíš mi moc, lásko moje, vrať se ke mně.

Proč jsi mi neřekl, že jen pár chvil mám na to, abych se směla dívat do tvých očí, abych se tě mohla dotýkat, abych směla líbat tvé rty? Že potom mi zbydou jen vzpomínky, které bolí.

Všem uběhlým měsícům, dnům a hodinám
patří jen jedno slovo: PROKLÍNÁM!

V tvém náručí neusínám,
polibkem mě neprobouzíš.
Myslet na tebe nepřestávám,
touhu ve mně pořád vzbouzíš.
V srdci tě nosím stále dál,
ale konec si osud přál...

Já líbala bych Tě zas a znovu,
já Tě totiž ráda mám.
Já plakala bych zas a znovu,
já bez Tebe umírám!

Existuje něco prázdnějšího, než prázdná náruč? Moc mi chybíš, miluju Tě!

Já Tě milovala a miluju pořád, jen nevím, co se s Tebou stalo, že jsi se tak najednou z vteřiny na vteřinu změnil. S Tebou bylo vše jiné, krásnější, dokonalejší. S Tebou jsem zažívala pocity, jež jsem nikdy nepoznala. S Tebou jsem chtěla žít. Proč jsi to udělal a proč nechápeš?

Vyslovím Tvé jméno, chce se mi brečet. Nevyslovím ho, stýská se mi. Pochopíš to už?!

Ahoj sluníčko, prý se říká, že co se vleče, neuteče, ale já bych chtěl jen, ať se vleče ten čas, po který můžu být s Tebou a zbytek ať už je v trapu. Miluji Tě.

Ahoj moje koťátko,
prosím, vrať se mi za krátko.
Vrať se mi, přijeď hned,
jsi slaďoučká jako med.
Toto jsem vymyslel já sám,
protože Tě rád moc mám.

Není lehké být od Tebe tak daleko, když Tě tolik miluju. Ale to vědomí, že i Ty miluješ mě, mi dává sílu... Strašně se na Tebe těším.

Řeknu ti, jak se cítím.
Cítím se jak ryba na souši
a ty jseš moje voda,
cítím se jak temný motýl
a tvé srdíčko mi barvy dodá.
Cítím se jak hvězda spadlá v trávě,
co tvé oči na nebe by vrátily ji hravě.
Jsem jak bouřka,
i když bez blesků, přesto se blýská,
tak krutě moc se mi po tobě stýská!

Stále vidím Tvoje oči,
jak se na mě dívaly.
Stále cítím Tvoje ústa,
jak mě něžně líbaly.
Proč mě opouštíš?

Jak nešťastný je ten,
kdo v lásce musí žít
a rty, které miluje,
nemůže políbit!

Nenávidím Tě. Miluju Tě. Mám strach. Jdi pryč ode mě. Nemáš mě rád! A co já? Neumím už žít bez Tebe, tak umírám...

Dnes večer neusnu,
nemohu spát.
Slzy si neutřu,
nechci se smát.
Vždyť já tě mám ráda
a Ty jsi to nepoznal.
Vždyť já tě milovala,
proč jsi to udělal?

Jen jediný oči znám,
jsou krásný jako nebe.
Jen jedinou lásku v srdci mám
a to Tebe!
Bez Tebe usínám,
pláču jak dítě,
pusinku posílám
a věř mi... chci Tě!

Přála bych si nastoupit do vlaku a jet do stanice Tenkrát. Lásko, prosím vrať se mi, nemůžu bez Tebe žít!

Už je tu zase den,
kdy myslím na Tebe jen.
Bolí mě zase srdíčko,
chybíš mi, moje zlatíčko!

Nemůžu, nechci tě ztratit...
přestaň mě prosím tolik trápit.
Tam někde v srdíčku máme pořád velkou lásku,
ale překrývají ji lži, urážky, zrady...
Život si zahrává a já prohrávám...

Nad naší láskou visí otazník, jen jedno krátké slovo. Po vyslovení projede mi srdcem jako trn. To krátké bolestivé slovo. PROČ?

Teprve teď jsem si uvědomila, že jsem tě ztratila úplně, nikdy tě už neobejmu, nepohladím, nedotknu se tvých rtů! Byl jsi moje všechno, co jsem kdy měla, byl jsi to nejkrásnější a nejlepší, co mi život dal! Ukázal jsi mi cestu lásky, po které jsi mě vedl za ruku! Byla jsem tvoje a ty jsi byl můj! Nikdy nezažiju to, co s tebou! Broučku, nikdy nezapomenu!

Obraz Tvůj, ty moje milá,
vznáší se tu nade mnou,
srdce moje bez pokoje
touží být stále s Tebou!
Na nebi měsíc svítí,
do oken se dívá,
jak často spáti nemohu
a o Tobě se mi snívá...

Nevím jak jinak už říct, že miluju jen tebe,
jsi pro mě důležitější než pro slunce nebe.
Ta láska předtím byla nepravá,
život bez tebe mi smysl nedává,
snad věříš mým upřímným očím,
milovat tě, to není žádný zločin.
Stále slyším tvůj hlas
a do tmy šeptám: Vrať se mi brzy, vrať se mi zas!

Tolik neštěstí v jednom člověku. Tolik smutku v jednom srdci. Připadá mi, že má cesta už nikam nevede, a proto hledám někoho, kdo mě naučí milovat a když ne, nechci už hledat nikdy nic.

Miluju tě víc, než můžu říct,
miluju tě víc, než můžu chtít.
Miluju tě stále víc,
miluju tě, a ty NIC!

Myšlenky na Tebe plní mi čas,
snad nikdo nemůže rozdělit nás...

Já jsem Tě hledala a hledala, ale jenom na místech, kde jsi nebyl. A to místo, kde jsi, nemůžu najít...

Večer se mi zdálo, že mít Tě vedle sebe je málo... Teď však dal bych za to cokoli, kdybych Tě mohl políbit a říct: Miluju Tě, lásko...