Smsky o smutku

Osud si ovlivňujeme sami... Jediné, co nám osud dává, jsou lidi, věci a naplnění, které k nám patří. Celé moje srdce mi říká, že my dva k sobě patříme... ale teď musíme být bez sebe... Ale v srdci Tě nikdy neopustím. Jen je mi příšerně úzko, že Ty nejsi vedle mě a já se musím protloukat sama.

Mé srdce pláče,
v slzách se topí duše má.
Kdy se zase uvidíme?
K té myšlence se vše upíná.
Chtěla bych být zase s tebou,
jak jsi na tom ty?
Mě nepříjemně zebou
ty dny samoty.

Chci Tě - chci být s Tebou, dotýkat se Tě, cítit Tě v sobě, chci Tě vzrušit, až se Ti zastaví dech. Dovol mi to.

Moje srdce nikdy nezapomene na ty chvíle s tebou. Tenkrát jsem si myslela, že je to navždy, byla jsem tak zamilovaná, a přitom naivní. Ale nelituju jediné vteřiny s tebou... Teď mi je však líto, jak se chováš. Jako by ty tři roky pro tebe nic neznamenaly. Těším se na okamžik, kdy se dozvíš, jak moc miluju... ale už ne Tebe, lásko :)

Kde se touláš?
Proč necháváš mě napospas
kruté samotě zas a zas...
Cožpak už mě rád nemáš?
Protože plamínek mé lásky ještě nezhas.

Čekám na noc, odnášen pryč na vlnách svých snů do dalšího dne. Čekám na kopci a vítr čechrá moje vlasy. Sním o všem krásném, hlavně však o Tobě.

Černá, má budoucnost je černá,
věrná, pročs nebyla mi věrná,
srdce, mé srdce je zlomené,
spolu, už nikdy spolu nebudeme.

Vím, že jsi mi nic nesliboval... ale proč jsi poslouchal moje vyznání? Proč jsi mě líbal, hladil? Proč?! Když jsi mě nemiloval?!

Bloudím ulicí v marné snaze tě potkat.
Nevím, zda má vůbec ještě cenu na tebe čekat?!
Tolik lásky, co jsem ti chtěla dát, je pryč.
Prostě jsem jen hloupě ztratila k tvému srdci klíč.
Ale proč?

Pořád jen sliby, sliby, které stejně nikdy nedodržíš. Sám nevíš, co chceš... Buď upřímný a konečně najdi svoje JÁ.

Nemůžu spát, stále vzpomínám, na ten krásný čas, kdy smála jsem se s Tebou, nechci Ti lhát, jen lásku Ti dát, tak neodcházej a zůstaň tu se mnou.

Miluji Tě víc než nebe,
víc než celý krásný svět,
v životě chci jenom Tebe,
tak se, má lásko, vrať rychle zpět.

Když vše večer usíná,
dřímám sladkým snem,
moje láska vzpomíná,
po Tobě toužím jen.

Kdybych s tebou mohl být
jen kratičký čas,
moje duše ožila by,
srdce začalo bít zas.

Vím, že teď jsme jen kamarádi, kteří se milují bez lásky. Ale já to tak nechtěla, a nechci. Chci se s Tebou milovat zase s láskou, něžnými dotyky a nádhernými slůvky. Prosím, odpusť mi... Stále Tě moc miluji.

Již velmi dlouze podléhám své touze,
vedle tebe probouzet se, to si přeju pouze,
snad o to v budoucnu nebude nouze
a budem pořád spolu!

Chtěla bych to, co se nikdy nesplní být Tvá jediná a úplně poslední. Miluji Tě*

Chci se Ti dívat do očí, najít pravdu. To, co si o mně myslíš a mít snahu říct Ti to jediné - CHYBÍŠ MI, moc.

Proč, proč jen neuděláš jedno jediné znamení, které mě zbaví toho strašlivě tíživého pocitu v hrudi a dovolí mému v nejistotě se třesoucímu srdci konečně se uklidnit a pustit všechen ten strach a zmatek ven? Proč, hraješ si se mnou snad? Nebo to nechceš uspěchat? Jen jediná čtyři slova mně stačí, řekni mi: Cítím to co ty!

Když jsem bez Tebe, cítím se tak sama, jak se cítí nebe bez slunce. Jsme jako noc a den. Stále se míjíme a nemůžeme být spolu. Žít sama, bez Tvé lásky, mi působí bolest.

Slova jsou jen od toho, aby zakrývala naše myšlenky. Řekla jsem zlý věci. Myslím, že na TEBE nedokážu ZAPOMENOUT.

Já už se dál nechci trápit,
chci tě zase zpátky mít.
Vím, že už to nejde vrátit,
tak chci o tom aspoň snít.
o nás.

Já stále chodím za tebou,
i když se tolik stydím,
stále tě musím milovat,
i když tě nenávidím.

I když dýcháš a srdce Ti tluče, pro mě jsi odešel, zemřel navždy! Ještě chvíli budu mít v očích slzy, ale nebudu plakat navždy - pro Tebe ne! V mém srdci zůstaneš zamčený, tam uvnitř - a klíč hodím do řeky, aby ho voda odplavila do širého moře. Budu jen vědět, že tam jsi - bez citů a slz! Pro mě jsi zemřel a život už Ti nevrátím!

Láska je jako květina, když ji nezaléváš, zvadne. Mně už uvadá, potřebuji Tě.

Toužím po tobě, jsi stvoření krásné
tak, jako je v noci nebe jasné.
Mé srdce krvácí, když nejsi se mnou,
chci pohladit tvou tvář jemnou.

Člověk nemůže být bez kyslíku, květina bez slunce, ryba bez vody a já bez TEBE. Udělal jsem obrovskou chybu a trpím za to. Prosím vrať se mi.

V dálce temnejch domů jen Tvý okno svítí, celý město šlo už dávno spát, tak si to vem a já tu jsem, chci vrátit čas.

Dnes nebudu plakat, protože slzy nejsou lék. Ale tohle si zapamatuj: Vždy budeš můj miláček. Dnes si říkám, můžu žít i bez tebe, ale v srdci skrývám, hůř mi nikdy nebude.

Darmo jsem miloval a čas plyne,
co jsem chtěl tobě dát, už nedám jiné,
co jsem chtěl tobě dát, moje milá,
na věky, na věkys promarnila.
To se ti, má milá, lehko řekne,
že i bez tvojí lásky tu bude pěkně,
tak bez tebe bude krásně,
jako když na nebi slunko zhasne.

Černé mraky letí dál a dál,
co mé srdce milovalo, krutý osud vzal!

Miluju lásku, miluju nebe.
Chci lásku a chci Tebe!
Strašně moc!
Prosím, napiš.

Znala jsem jako své boty
naší lásky čarokrásné noty.
Proč jen vše konec musí mít?
Chtěla jsem s tebou navždy být.

Strašně se mi líbíš,
každou vteřinu mi chybíš,
když se mnou nejsi.
mé srdce volá: Kde jsi?

Ahojky miláčku, strašně moc mi chybíš a já nevím, co mám dělat, abych dokázal, co pro mě znamenáš a jak šíleně moc tě rád mám. Vždy, když jsem sám, na tebe vzpomínám a uvědomuju si, že za všechno si můžu sám, a tak se proklínám. Udělal bych všechno, aby to bylo jako dřív, abychom byli šťastní a já bych o tom už nemusel jenom snít. Šíleně moc Tě miluju a o to víc všeho lituju. Strašně moc se mi po tobě stýská! MILUJU TĚ!

Nevím, proč zrovna do tebe jsem se zamilovala,
srdce své celičké jsem ti dala,
ty sis ho však vůbec nevážil,
krutý osud jsi pro mě připravil.

Protrpět těžké kurděje,
je lepší než okamžik bez Tebe,
v srdci mém je díra,
nikdo tam nehlídá,
myšlenky mé jsou ztemnělé.

Závidím vodě, v které se koupeš, že může objímat Tvé něžné tělo. Závidím Tvým šatům, že Tě smějí hřát. Závidím hrnečku, když se ho dotýkáš rty. Závidím vánku, který čechrá Tvé voňavé vlásky. Závidím zrcadlu, na které se směješ každý den. Závidím Tvé postýlce, že Tě každou noc smí uspávat, a závidím času, že je pořád s Tebou!

Těším se na další list
tvou něžnou ručkou psaný.
Hned teď bych ho chtěl číst,
avšak není k mání.

Já vím, že ONA je hezčí, ale lásko, objevila jsem Tě já! Tak proč?

.... ..... ... ..... ..... ... ... .... Vidíš! Bez Tebe jsem prázdná jako tyto řádky!

Tak jako se rosa vypařuje z jarního kvítí, tak i ze mne vyprchává život... vyprchává, protože nechce žít bez tvých rtů..

Tak neodcházej, nejdi pryč,
já Tě taky potřebuju,
opatruj od mého srdce klíč,
toho daru nelituju.
Chci Tě jen mít u sebe,
přec nežádám moc,
a tak myslím na Tebe,
každičkou noc.

Říkalas, že mě miluješ... byla Tvá láska upřímná? Ničemu nerozumím, jak se někdo může takhle změnit? Z ničeho nic. Nechápu a bolí to.

Slzu v oku a v srdci střípek má.
Nocí i dnem na tebe myslívá.
Ta slza ji v oku pálí, ten střípek ji v srdci bolí.
Umírá!
Zachránit ji můžeš jedině ty.
Vzpomeň si, lásko, koho jsi kdysi tak miloval.

Včera byla středa,
chlapce bylo třeba.
Ty jsi ale nepřišel,
za jinou jsi odešel.

To, co nesmyje už žádný déšť,
na to se, lásko, nesmíš ptát,
protože v lásce se dá věčně lhát!

To byly časy,
kdy zněly naše hlasy
jako jeden vedle sebe...
Já pořád však miluju tebe.
Škoda, že ty mě ne...
Mé srdce to sužuje :(

Snad víš, že nesmím tě milovat, ale já tě přesto strašně miluju. Jsi to, co mi dává chuť žít, a to je co říct!

To byly časy,
kdy zněly naše hlasy
jako jeden vedle sebe.
Já pořád však miluju tebe.
Škoda, že ty mě ne.
Mé srdce to sužuje :(

V mém životě existují jen 3 věci, s kterými se cítím v bezpečí. S Tebou, u Tebe a ve Tvém náručí. Já se ale chci cítit bezpečně po celý život. Prosím, otevři mi bránu Tvého srdce a já se Ti odvděčím tím nejcennějším láskou.

Krásná je noc, hořký je den,
už Tě bylo dost, prosím, zapomeň!

Líbíš se mi, mám tě ráda.
Strašně bolí tvoje zrada :-(
Proč jen jsi mě opustil?
Tak krásný život to byl.

Usínám,
proč mokrý polštář mám
a na Tebe jen vzpomínám?
Proč neslyším Tvá krásná slova,
proč nevidím Tvé hebké rty.
Já chtěla bych to zažít znova,
ale rozhodnout o tom musíš TY!

Milovat znamená chápat toho druhého. Chápeš?

Tys mi teda dal!
Proč jsi mi jen lhal?!
Já jsem ti tak věřila.
Tvá lež naši lásku málem zabila.

Dříve jsi byla mým snem! Mou příčinou v smích, mou útěchou v pláč... Proč já nyní cítím, že jsi ta, která nezavdá smíchu a naopak podněcuje pláče?

Ležím tady, mraky plavou v modrém moři oblohy, břízy šumí, užívám si pohody. Škoda, že bez milované osoby.

Proč jsi mi ublížil, proč jsi mě znal?
Snad byla to náhoda, kterou jsi hned vzdal.

Už nikdy nechci být bez Tebe!

Tři čápi ťapkají polem,
jak těžké je říci sbohem,
já chtěl bych být jeden ten čáp
a uprostřed pole si jen tak stát.
Moc dobře mi s tebou bylo,
co jsme toho zažili,
škoda, že se to pokazilo
a náš vztah je teď v cíli.

Moje srdce smutné je,
protože tě miluje
a ty jsi mě opustil,
jako by jen sen to byl...
Však z ráje náhle slzavé údolí,
proč jen ta láska tolik bolí?

Napadlo tě někdy,
že nejsi jenom ty?
Že existuju i já,
a mám svoje sny?
Asi ne, jinak bys mě neopustil.
Otřesný okamžik pro mě to byl :-(

Tak mě napadá,
proč mám tě ráda,
když jsi takový...
Trápíš mě, sužuješ,
jak se mnou bojuješ,
vždycky to zabolí.

Nebyla to láska,
byla to jen sázka,
kdy vsadíš vše, cos měla jen
pro tu jednu noc, pro ten krásný sen.

Chci jen s tebou být,
to snad není hřích,
že toužím stále jít
ve stopách tvých.

Proč je láska tolik krutá,
proč jsem nahá, neobutá?
Proč mi osud život kazí,
proč mě tvé pohledy mrazí?
Proč nemůžu v noci spát,
proč mě nikdo nemá rád?

Chybíš mi víc, než chybí princezna svému princi, víc, než chybí zpěv ptáků korunám stromů, víc, než chybí voda vyschlému říčnímu korytu, víc, než chybí meč a zbroj udatnému rytíři, víc, než chybí střevíček pohádkové Popelce, víc, než chybí bohu lásky jeho šíp. Chybíš mi víc, než kdokoli jiný na tomto světě!

Nebyl jsem pro tebe dobrý?
Chtěla jsi z nebe modrý?
Co sis myslela?
Proč ohled jsi neměla?
Opravdu mě to zranilo,
všechny mé city zabilo...

Je mi líto, že to takhle dopadlo,
vůbec by mě to nenapadlo,
že naše láska někdy skončí,
tak těžko se mi s tebou loučí... :-(

Kde jsi nechal srdce a svou lásku ke mně?
Proč mě už nechceš a takhle zraňuješ mě?

Zradil jsi mě a odhodil,
celý náš vztah jsi zahubil :-(
Co tě k tomu jen mohlo vést...
Ta bolest se vážně nedá snést :-(

Proč jen jsem tě musel ztratit?
Může mi tě někdo vrátit?
Pořád se sám sebe ptám,
čím dál více rád tě mám.

Proč dal jsi přednost jiné...
moje láska hyne...
poslední šanci teď máš,
tak co s tím uděláš?

Moc mi chybíš, lásko. Jak včelce nektar, jak kytce slunce, jak zvěři zeleň, jak psovi kost. Jsi prostě k sežrání. Haf, haf.

Přála bych si Tě mít tady,
abys líbal moje vnady,
já hýčkala Tvoje tělo
a to mé Tě strašně chtělo.
Šeptal bys mi do ouška,
ta dvě slůvka krásňoučká.

Chtěl bych moc
celou noc
být jen s tebou.
Ty dny samoty,
kdy nejsme já a ty,
příšerně zebou.

Netuším, co se stalo,
co nám naši lásku vzalo.
Kde teď asi konec má?
A proč už nejsem tvá? :-(

Přemýšlela jsem o našem vztahu,
a měl bys trochu projevit snahu,
protože jiskra mezi námi hasne,
nenechej plamen naší lásky, ať zhasne.

Byla jsem zámek, ty jsi byl klíč,
tak proč jsi odešel, odešel pryč?
Proč jsi se neozval, neřekl nic,
vždyť já Tě miluju, tak co chceš víc?
Nevím, co dělat mám, abys byl se mnou,
abys mě políbil třeba jen jednou.
Dělali jsme chyby, to já dobře vím,
ale kdybys přišel, já ti odpustím!

Napadlo tě někdy, že
na světě taky je
někdo jiný kromě tebe?
Protože ta tvá sobeckost zebe :-(

Máš k mému srdci klíč,
když mě zlobíš, tak to bolí, víš :-(

Teprve až ti ujede vlak s někým, na kom ti záleželo, teprve tehdy pochopíš, že jste si vlastně chtěli říct ještě mnoho věcí, ale že nebyl čas. A ty si říkáš, stejně se zanedlouho vrátí... Ale pak se probudíš do rána, ve kterém z vůně květů zbylo pramálo. Do rána, ve kterém víš, že čas už nikdy nevrátíš... Bolest vepsaná do dvou slov... Miluji tě

I když se zrovna výjimečně nedívám na Tvou fotku, mám Tě stále před očima. Mám pocit, jako bys byl se mnou a chci se Tě dotýkat. Jakmile vztáhnu ruku, probudím se z představ a nezbývá mi, než se těšit, až budeš opravdu u mě.

Zamilovaná,
a jsem tu sama.
Smutná,
tvá přítomnost je nutná.
Ty,
kde jen jsi?

Nevím, na co čekám... asi na tebe, až přijdeš, podíváš se mi do očí, usměješ se, pevně mě obejmeš a řekneš: MILUJU TĚ, vrať se ke mně! ... To, co bylo, je minulost! Když tě vidím, umírám touhou políbit tě a pošeptat ti: Ty jsi moje přítomnost! Ale proč čekám, když vím, že už NIKDY se mnou nebudeš, když vím, že tvé srdce patří jiné...

Strašně moc se těším, až tě uvidím. Stačí mi jen tě vidět a už se mi klepou kolena a hlas! Moje srdíčko bije jen a jen pro tebe. Konečně jsem pochopila, proč jsem na světě! Abych byla jen s tebou!

Proč láska není jenom slast,
a z tebe je pořád cítit chlast?
Proč pro mě už nic neuděláš,
cožpak rád už mě nemáš?
Měl by ses nad tím zamyslet,
ať hezký je zase náš svět...

Mám strach, že to, co jsme si postupem času vybudovali, tak pomalu upadá kvůli Tvému nezájmu o něco krásného...

Zdálo se mi o tom, že jsme spolu,
chtěla bych zas přijít k tobě domů.
Já vím, dávno už jsme od sebe...
Ale kousek tebe pořád ve mně je :-(

Nevím, pročs mě opustila
- celé to snad jen lež byla?
Já tě vážně miloval,
celé srdce své ti dal...

Zdál se mi sen, o tobě jen,
že jsme spolu strávili celý den.
Moc bych si přál být teď s tebou,
ty chvíle odloučení ošklivě zebou :-(
Už se moc těším, až spolu zas budeme,
skočíme do postýlky a už nevylezeme :-)

Zdálo se mi o tom, že jsme spolu,
chtěla bych zas přijít k tobě domů.
Já vím, dávno už jsme od sebe.
Ale kousek tebe pořád ve mně je :-(

Lásečko moje, já chci být s tebou,
bez tvého tepla mě nožičky zebou,
celé mé tělíčko chladem se chvěje,
vzpomínka na tebe příjemně hřeje.

Nevím, pročs mě opustila
- celé to snad jen lež byla?
Já tě vážně miloval,
celé srdce své ti dal.

Kdybych měl na výběr,
byl bych jen s tebou.
Tyhle dny samoty
ošklivě zebou.

Lásko, prosím věř mi,
není jiný než ty.
Myslím jenom na tebe,
doufám, že se nerozejdeme :-(

Nevím, co bych říci měl,
takhle jsem to fakt nechtěl.
Opravdu mi na tobě záleží,
ale bohužel už mi jen o tebe neběží.

Na obloze modré mráček,
vypadá jak můj miláček...
Už abys tu se mnou byl,
vážím si všech těch chvil :-)

Rád bych ti řekl,
že jsem se spletl,
však pozdě už je.
Dávno tě vidím,
jak chodíš s jiným
a to mě zraňuje :-(