Zamilované smsky

Ptáček má rád zrní,
růže zase trní,
andělíček nebe,
ale já jen a jen Tebe.

Do sněhu píši tvé jméno,
na ten nádherný list,
za chvíli bude v závěji
a nikdo jej nebude číst.

Miluju Tě víc než nebe,
miluju Tě víc než sebe.
Mně už nepomůže nic,
miluju Tě čím dál víc!

Jsi první, co vidím, když vstávám, a poslední, když jdu spát. Ale já Tě viděla dřív, než jsem Tě našla, protože o někom takovém jsem dávno snila.

Sedím, však radši bych běžel,
běžím, však radši bych ležel,
ležel vedle Tebe a slyšel Tvoje srdce,
naslouchal, jak dýcháš a hladil Tě po ruce.
Konec těchhle tlachů, vždyť to musíš znát,
proč to dělám, protože Tě mám rád...

Prozraď mi, prosím tě, jaký parchantský fluidum způsobuje, že já ti stejně všechno odpustím.

Byla jsem sama, byl jsi sám,
bránu lásky otvírám.
Ty tu mou a já tu Tvou,
pojďme se toulat tmou.
Chci, aby něco víc bylo
a pamatuj, že já jsem Tvá Julie a Ty můj Romeo.
Miluju Tě.

Ty jsi má největší láska.
Láska, v níž skrytá je krása.
Ta krása, která to Tvé tělo rýsuje,
mi každý den do srdce dýku vpichuje.
Ta krása, jenž prioritou na světě se stala.
Ta krása mi štěstí do života dala.
Ne, nechci býti bez ní, sám.
Miluji ji, miluji, a to přísahám.

Každý den, když se probudím,
tvou krásnou tvář si představím,
to z postele potom nechce se ven
a já si nechám zdát další sen.
Pak přec dojde na vstávání,
toť konec sladkého polehávání.
Ty vždy mi zmizíš vstáváním
a zjevíš se až před spaním.
Noc si spolu užijeme
a hezké chvíle zažijeme
a až kohout zakokrhá,
ty zmizíš mi zas jak pára.

Když ji miluješ, není co řešit. JMÉNO

Ať si necháš vyložit karty, nebo číst z ruky, pořád tam budu já :)) Tvůj osud.

Jsi můj miláček.

Jsi úsměv, který nemám,
jsi něhou, kterou hledám.
Jsi láska, co mi schází,
jsi štěstí, co ji doprovází...

Jsi tou nejkrásnější růží v zahradě života mého,
jsi pro mě to, co světlo pro nevidomého.
Jsi vítr, co hladívá mě po mé tváři,
jsi pravda, jež byla vyslovena těmi největšími lháři.
Jsi sen, co zdává se mi každou noc,
jsi další den, na který se těším hrozně moc.

I když se probudím do sychravého, šedého a deštného rána, přesto se usmívám, u srdce mě hřeje... mám totiž Tebe! Ty jsi má radost!

Jsi pro mne slunce, co pluje po nebi. Jsi pro mne jako měsíc, jehož svit mě zahubí. Jsi pro mne jako hvězda, zářící celou noc. Jsi pro mne jako bouře, co nade vším má moc. Jsi pro mne jako blesky, co srážejí mne k zemi. Jsi pro mne jako oheň, co hřeje a přesto se ho bojím. Miluji Tě, lásko.

Čím více se hněváš, tím Tě mám radši,
protože po hněvu jsi ještě sladší!

Bez Tebe volnost je mi volná...

Když život nejsmutnější se Ti zdá,
když moře slz tiše stéká,
když někdo nepochopí, že bolest v srdci máš,
pamatuj, že na tomto čísle mě vždy máš.

Miluji tě víc a víc,
lásko, chci tě, nechoď pryč.
Byl bych z toho nešťastný,
jiná, ta mi nestačí.
Jiná se ti nevyrovná,
stůj furt při mně, buď mi věrná.
Chtěl bych slyšet: Lásko, chci tě,
zůstaň se mnou, miluji tě.