Smsky o smutku

Kolem mě je černá noc...
a já toužím po Tobě moc...
Poslouchám zamilované písničky,
v očích slzy malé holčičky...
Řekls, že mě miluješ, tak proč mám v srdci žal?
Ptám se jen, co bude dál?

Sluníčko zapadá, má láska vadne,
smích už mě přešel, dobře to nedopadne.
Budeme si zase, jako předtím cizí,
tvůj obraz pomalu ze srdce mi mizí.
Když na tě pomyslím, přepadá mě stesk,
smůla nám prší, do cesty staví se blesk.
Sliboval jsi, že se změníš, já říkala, to znám,
osud však jinak chtěl a každý z nás je teď sám.

Když se dívám na růži, vidím Tebe. Když k ní přivoním, cítím Tebe. Když se dotknu lístku květu, jako bych se dotýkal Tebe. Když Tě miluji, nedá se to srovnat s ničím na světě. Moc mi chybíš.

Sama teď usínám,
dny bez Tebe proklínám!
Proč nemůžem být, Lásko, spolu
- dneska, zítra, v tuto dobu?
Já toužím strašně moc,
usínat s Tebou každou noc,
pohltit Tě něžnými slovy,
i řeč mého těla hodně Ti poví!

Posílám polibek, radost a něhu,
pro krásný den po vločkách sněhu.
Ať sluníčko paprskem dotkne se srdíčka,
do ouška zašeptá moje dvě slovíčka:
Chybíš mi!

Stýská se mi. Stýská se mi po objetí, pohlazení. Po šeptání miluji Tě... Stýská se mi po Tobě. Někdy mám chvíle, že jediné, co chci, je aspoň poslat Ti SMS.

Minuty jsou pro mě hodiny, dny jsou pro mě roky, a Ty jsi tak hrozně dlouho pryč... Přála bych si být u Tebe, ale vím, že to není možné. Jediné, co mi zbývá, je má vzpomínka na Tebe, proto doufám, že nezapomeneš...

Roztrhávám tvoji fotku... na půl... na čtvrtiny... na malinkaté kousíčky. Ty si asi vůbec neuvědomuješ, jak moc jsi mi ublížil... Chci ti říct jen jedno: Nenávidím tě... ale milovala jsem.

Chci být zase vedle Tebe a cítit Tvůj dech na mém těle, jak mě zahřívá, jako letní sluneční paprsky a zároveň mrazivě chladí, jako vločky prvního sněhu, stékající z mých očí, po rtech, krku... níž a níž. Z toho pocitu mám strach. Ty jsi můj strach... který miluji!

První noční mraky přináší stín, dávno už o tom vím, že ač mi stále něco slibuješ, pravda je taková, že už mě nemiluješ. Proč???

Stále stojím u okna, cítím silný hic,
ale od mé lásky nepřijde mi nic.

Pláču, pláču do nebe,
myslím, myslím na Tebe.
Koukám, koukám do prázdna
a vzpomínám na nás dva!

Jednou jsem kdesi četla, že každý člověk má právo jednou v životě na svůj vlak... Tak proč mně ujel přímo před očima...?

Ahojky broučku! Nelze slovy popsat, jak moc mi chybíš, to Ti dokáží mé polibky, mé dotyky - jen když budeš chtít. Vrať se mi, prosím. Miluji Tě!

Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč už mě nemiluješ? Vždyť TY jsi můj svět!

Nikdy nezapomenu na Tvoji něhu, Tvoji upřímnost, Tvoji čistou duši. Navždy pro mě zůstaneš tím nejkrásnějším, co mě v mém životě potkalo. Forever.

Myslím na Tebe od chvíle, kdy jsem Tě uviděla. Tvůj úsměv a Tvé oči jsou nebe a peklo dohromady. Vím, že Ti chci říct... Ne, nejde to. Usínám s pocitem, že jsem v Tvé náruči. Vím, nikdy se nemá nutit cit druhému, ale má někdo na Zemi právo mi zakázat, abych Tě milovala?

Mé srdíčko pláče, když nevidím Tvé tváře. Když rty naše nejsou u sebe, já vzpomenu si na Tebe. A chce se mi spát, neb ta bolest je vrah. Proto prosím, vrať se, vdechni mi život a buď se mnou.

I když mě to strašně mrzí, muselo to tak skončit. Nevyčítám ti to a doufám, že ani ty mně ne! Snad časem, ale teď to už vážně nejde dál!

Jaké to je, když člověk miluje,
jaké to je, když srdce daruje.
Jaké to je, když ho nehlídá,
jaké to je, když ho tvůj idol užívá!