Smsky o smutku

Já vím, že mě nemiluješ. Já vím, že mě nemáš rád, ale stejně tě budu MILOVAT! Jinou nemiluji víc než tebe, lásko má.

V hlavě mám černou komoru,
komoru zázraků a divů.
Tam si tě, lásko, vyvolám
ze starých negativů.
Budeš se zase usmívat mým nářkům jako včera
a já tě lehce překreslím do básně špičkou pera.

Slyším své srdce, jak naříká,
a taky cítím, jak bolest polyká.
Snad to přejde a bolest ustane,
ale vzpomínka na tebe v mém srdci navždy zůstane.

Po setmělých rozkvetlých lukách
tančí nešťastně křehká víla,
její srdce bolestí puká
- za to, že muži uvěřila...

Proč ty krásné chvíle, co jsem s tebou, vždy tak rychle uplynou. Tak rychle jak zrnka písku v mé dlani, která nejdou udržet a rozfouká je vítr... Moc mi chybíš.

Dělí nás jedna velká propast. Já vím, možná by stačilo odrazit se a skočit, možná bych to zvládla, ale nemám tu odvahu. Něco mě drží, to něco je hrdost a láska.

Je mi smutno bez Tebe,
být tak andělem a moci letět do nebe!
A po svitu hvězd
poslat polibků snad šest?
Ne, šest miliónů či miliard?
Je to hazard?
Není!
To jen láska mého srdce si Tě tolik cení!

Má vášeň k Tobě se proměnila ve velikou lásku a já si ji ještě nechci nechat vzít.

Už Tě nemám ráda, tak už za mnou nechoď a dej mi, prosím Tě, pokoj.

Milovala jsem tě a ty jsi mě využil jen ke svému zapomnění na bývalou. Proč já musela ti pomáhat a být tou druhou?

Tvé jméno šeptám do ticha,
srdce nechce bít,
dělám, že láska se mě netýká,
ale nevím, jak mám bez tebe žít.

Když pozdě večer usínám,
jen na Tebe vzpomínám.
Zrovna padá hvězdička
a já si přeji, abych se vešla do Tvého srdíčka.
Hvězdička spadla a mně nezbývá než naděje,
že na mě vzpomínáš, tak jako já na Tebe!

Stýská se mi moc,
mít tě u sebe celou noc,
pro polibek od tebe
vyletěl bych do nebe,
pro tvé tělíčko
vysvitlo by sluníčko.

Včera zdál se mi krásný sen,
že přisedáš ke mně, pusu mi dáváš,
postupně do mých snů se vkrádáš.
Ráno se probouzím,
srdce Tvé poblouzním,
pohladím Tvoji tvář,
spolu zahlédnem denní zář.
Byl to však pouhý sen,
už jsem zas sama jen.

Vrať se mi, lásko, vrať se už,
budeš ten jediný, kdo smí slíbat z mých rtů růž!

Celý dlouhý den na Tebe myslívám,
i když večer usínám.
Celý dlouhý den se těším jen,
až můj zrak spatří Tebe jen.
Mám Tě rád.

Jak tiše plynou dny,
tak tiše plyne lásky čas.
Jak těšívám se na chvíle,
kdy sejdeme se zas!

Jsem jen schránka bez srdce, které zkamenělo,
bez srdce, které bylo vytrženo,
ale počkám na Tebe i sto let,
počkám, dokud se bude točit svět,
počkám, dokud se ke mně nevrátíš.
Tolik mi chybíš, lásko moje,
všude Tě hledám a čekám,
že uslyším Tvůj krásný smích
a uvidím jiskry v očích Tvých
a obejmu Tě s něžností
a už Tě nikdy nepustím.

Proč trápíš mě zas, když jsem zapomněla na tebe, na bolest, kterou jsi mi způsobil. Už tak ti může stačit, že nevěřím nikomu, že nechci prožít lásku znovu, to ti nestačí? Myslím, že se můžeš radovat, lháři.

Hrozně moc bych chtěla líbat Tvé rty, ale už to nejde.