Smsky o smutku

List za listem dolů padá,
s lehkostí se snáší k zemi
a já Tě mám stále ráda,
po Tvých očích stýská se mi.

Zlomila jsi mi něco pod hrudníkem, ale plíce to nejsou.

Miláčku, moc Tě miluji a stýská se mi. Bez Tebe nedokážu dál žít. Nesnáším ten zatracený osud, který nás oddělil na takovou dálku, ale jsem ráda, že i přes to funguje naše láska. Že se milujeme!

Jestli mě miluješ méně, znamená to, žes mě nemiloval nikdy.

Psaníčko posílám,
pusinku zasílám,
adresu víš,
tak prosím Tě, hodně brzy odepiš.

Žádný okamžik není zbytečný,
s Tebou, mý sluníčko sedmitečný.
Miluju Tě, moje beruško,
posílám pusinku na ouško.

Lásko, vždyť víš, jak moc Tě miluji a jak moc mi chybíš a jak moc jsi mi blízká a jak moc toužím být s Tebou. Lásko, kolikrát jsem Ti řekl, že Tě miluji? Strašně mockrát, ale teď Ti to musím říci znova: MILUJI TĚ.

Tělo je bouře, ústa jsou pasti,
chci s tebou, lásko, krást minuty slasti...
Ruce jak ohníčky,
co skrýváš pod víčky,
co v očích se blýská...
Hádej, můj miláčku, po kom se mi stýská?

Je tak nespravedlivé, že jsme tak daleko od sebe.
Kéž bych měla křidýlka a hned bych byla u tebe.
Tak jak plyne voda, tak letí i čas
a já se těším na tu chvíli,
až tě, lásko, spatřím zas!
Miláčku, nikdy mi tě nic a nikdo nenahradí.
Ty jsi jedinej, kterej mě umí rozesmát
a jedinej, koho moc MILUJU!

Kdo mezi nás postavil tu zeď? Skleněnou překážku, která rozděluje naše světy a my se bojíme ji překonat. Není totiž ze skla, ale z promarněných šancí, nenaplněné touhy, milosrdných lží.

Doma sedím,
do blba hledím,
nic kolem sebe nevnímám
a jen na Tebe vzpomínám.
Jak líbám Tvoje horké rty,
jak hladím Tvoji horkou hruď
a jak oba padáme a...

Miláčku, musím Tě vidět, od té chvíle, co jsme se rozešli, špatně spím a pokud usnu, tak se mi zdá jen o nás dvou. Nedovedeš si představit ta muka, když se zase probudím a zjistím, že to byla jen fantazie.

Obrázek tvůj ti vracím zpět,
vždyť láska mne jím odzbrojila.
Tvou přísahu už nevidět,
slzami jsem ji z něho smyla.

Růže, co jsme spolu trhali, už dávno zvadly, ale jejich ostré trny mi stále vězí v těle.

Posílám ti hubičku,
jako krásnou kytičku.
Posílám ji po trati,
snad se nikde neztratí.
Miluju tě hodně, můj žal ti není znám.
Ty se nikdy nedovíš, kdo tyto řádky psal.
Miluju tě čím dál víc,
ty však o tom nevíš nic.

Úpěnlivě prosím svět,
svět, z něhož láska se vytrácí.
Kéž ohlédli bychom se zpět
a pohladili srdce, které krvácí.

Už je tu zase večer, všechno spinká, jenom já myslím na to, jak krásně jsi zachumlaný v pelíšku, a toužím po tom, moci k Tobě vsunout alespoň malou část svého těla.

Sluníčko už zapadlo,
úsměv z tvářičky ti ukradlo.
Měsíček hezky září a na nebi hvězdičky,
v očích ale pořád chybí ty překrásné jiskřičky.
Proto píšu tuhle zprávičku,
mému milému sluníčku.
Proto píšu tyhle řádky,
doufám, že ti úsměv vrátí zpátky. :o)

Mišánku, miláčku můj největší, třeba čas bolístku v srdíčku utiší. Osud si s námi hrál tuhletu hru, třeba ji nedohrál a hodil do autu. Do prázdnin zbývá už jenom krok, možná, možná se sejdeme zase za rok.

Hudba v mém srdci teskně zní,
ztratil jsem všechno, co jsem měl,
každý známý Ti potvrdí,
že jsem po našem rozchodu oněměl.
Vrať se mi, sluníčko.