Smsky o smutku

Moje milovaná, nejdražší na světě. Umřu po Tobě steskem. Až umřu, tak mne nech rozptýlit...

Tvá vášeň zahořela jako prskavka na vánočním stromku... taky jen jednou...

Čau miláčku. Moc se mi stýská. Den bez Tebe je pro mě delší než rok. Posílám Ti tolik pus, kolik je hvězd na nebi. Miluji Tě!

Slzy v očích budu mít,
když o nás dvou budu snít.
Zůstaň se mnou alespoň jednou, než usnu
a vejdu do krásného snu.
Pak mi polibek něžný a lehký dej,
a já Ti odpovím: Tak se měj!

Když Tě líbám, tak Ti vyjadřuju, jak moc mi chutnáš. Když Tě hladím, tak vyjadřuju, co pro mě znamenáš a když Ti šeptám do ouška krásná slůvka, tak Ti vyjadřuju, co k Tobě cítím. Chybíš mi. Miluju Tě.

Miluji Tě, chci Tě, dusím se bez Tebe...

Slova nejsou vše! Jsou to jen písmena, která občas říkají lež. Když miluješ, tak věř. Věř na lásku a taky ji dokaž, ukaž, udělej pro to víc než jen vše!

A když mě lásce vyučil a slíbal moji líc,
pak za jinou odešel a nevrátil se víc.

Miláčku, chybíš mi. Možná víc, než jen tušíš. Chci být teď jen s Tebou, chci pro nás žít. Žiji jen z představ, ale žiji jen pro nás...

Milenci v parku tiše se líbají,
neznají ostych, lidé se dívají.
Procházím kolem s pocitem viny,
probírám v hlavě své vlastní činy.
Smutné jsou vzpomínky na krásné chvíle,
míjím ty milence hledaje cíle.
Návaly deprese, přeci se nedám,
vždyť já jsem milenec, jen svůj park hledám...

Myšáčku můj, lásko má,
bez tebe se mi špatně usíná.
S každou minutou bez tebe,
vykřičet chtěla bych do nebe,
že chybíš mi tu strašně moc,
však naše láska má obrovskou moc.
Tak velká a přece není vidět,
vůbec není potřeba se stydět,
před miliony lidí říct,
že miluji tě čím dál víc :-* !!

Včera večer jsem prosila svého anděla, aby Tě hlídal. Odešel, ale za chvilku se vrátil, usmál se a řekl: Anděl nemůže hlídat anděla. Z mého andílka nezbyla ani křídla, už nemám anděla... Kde jsi? Mám zase poprosit svého anděla, aby Tě našel?

Stín padá na naše tváře,
v dáli ji halí záře,
už se nesměje, už je jiná,
její láska usíná,
žena oděná v černé,
rozesmát ji není snadné,
stále toužím po poznání,
po sladkém usínání.
Tak tu ležím sám,
velkou bolest prožívám.

Byli jsme přátelé,
ty jsi však chtěl víc,
všechno jsi tím pokazil,
všechno je pryč...

Šílím! Má duše není v pořádku! Tisícekrát se dívám, kdy se mi ozveš. V noci nespím, to sním o našem milování. Můj pohled na svět není v pořádku. Už blázním! Nevyrovnám se s tím, že se mi neozveš. Vím o Tvé touze... po mně a nechápu...

Proč neřekneš mi, mám Tě rád,
dál nechci být Tvůj kamarád.
Proč mi večer pusu nedáš,
se mnou na hvězdy se nepodíváš.

Venku se setmělo, venku se blýská
a mně se, miláčku, po Tobě stýská!

Dej lásce druhou šanci a ona bude opravdová, neboť kouzlo první lásky spočívá jen v tom, že si neuvědomujeme, že může mít konec. Vrať se mi prosím.

Přála bych si s Tebou zůstat po celý můj život a nikdy tě neopustit, ale copak to jde, když se ke mně takhle chováš...? Stejně tě ale nadevše miluji.

Chybíš mi: CHY - jako chyba, že jsme rozděleni. B - jako bolest, stesk a utrpení. I - jako intuice, že se snad shledáme. S - coby štěstí, které my nemáme. MI - jako milovat, každý má právo a já Tě miluju víc, než je zdrávo.

Chybíš mi a nemáš ponětí,
chybí mi polibky, Tvé něžné objetí.
Duše jsou spojené
a Tvé rty vzdálené.

Proč naše láska musela skončit? Tak proč? Chybíš mi moc, lásko moje, vrať se ke mně.

Proč jsi mi neřekl, že jen pár chvil mám na to, abych se směla dívat do tvých očí, abych se tě mohla dotýkat, abych směla líbat tvé rty? Že potom mi zbydou jen vzpomínky, které bolí.

Všem uběhlým měsícům, dnům a hodinám
patří jen jedno slovo: PROKLÍNÁM!

V tvém náručí neusínám,
polibkem mě neprobouzíš.
Myslet na tebe nepřestávám,
touhu ve mně pořád vzbouzíš.
V srdci tě nosím stále dál,
ale konec si osud přál...

Já líbala bych Tě zas a znovu,
já Tě totiž ráda mám.
Já plakala bych zas a znovu,
já bez Tebe umírám!

Existuje něco prázdnějšího, než prázdná náruč? Moc mi chybíš, miluju Tě!

Já Tě milovala a miluju pořád, jen nevím, co se s Tebou stalo, že jsi se tak najednou z vteřiny na vteřinu změnil. S Tebou bylo vše jiné, krásnější, dokonalejší. S Tebou jsem zažívala pocity, jež jsem nikdy nepoznala. S Tebou jsem chtěla žít. Proč jsi to udělal a proč nechápeš?

Vyslovím Tvé jméno, chce se mi brečet. Nevyslovím ho, stýská se mi. Pochopíš to už?!

Ahoj sluníčko, prý se říká, že co se vleče, neuteče, ale já bych chtěl jen, ať se vleče ten čas, po který můžu být s Tebou a zbytek ať už je v trapu. Miluji Tě.

Ahoj moje koťátko,
prosím, vrať se mi za krátko.
Vrať se mi, přijeď hned,
jsi slaďoučká jako med.
Toto jsem vymyslel já sám,
protože Tě rád moc mám.

Není lehké být od Tebe tak daleko, když Tě tolik miluju. Ale to vědomí, že i Ty miluješ mě, mi dává sílu... Strašně se na Tebe těším.

Řeknu ti, jak se cítím.
Cítím se jak ryba na souši
a ty jseš moje voda,
cítím se jak temný motýl
a tvé srdíčko mi barvy dodá.
Cítím se jak hvězda spadlá v trávě,
co tvé oči na nebe by vrátily ji hravě.
Jsem jak bouřka,
i když bez blesků, přesto se blýská,
tak krutě moc se mi po tobě stýská!

Stále vidím Tvoje oči,
jak se na mě dívaly.
Stále cítím Tvoje ústa,
jak mě něžně líbaly.
Proč mě opouštíš?

Jak nešťastný je ten,
kdo v lásce musí žít
a rty, které miluje,
nemůže políbit!

Nenávidím Tě. Miluju Tě. Mám strach. Jdi pryč ode mě. Nemáš mě rád! A co já? Neumím už žít bez Tebe, tak umírám...

Dnes večer neusnu,
nemohu spát.
Slzy si neutřu,
nechci se smát.
Vždyť já tě mám ráda
a Ty jsi to nepoznal.
Vždyť já tě milovala,
proč jsi to udělal?

Jen jediný oči znám,
jsou krásný jako nebe.
Jen jedinou lásku v srdci mám
a to Tebe!
Bez Tebe usínám,
pláču jak dítě,
pusinku posílám
a věř mi... chci Tě!

Přála bych si nastoupit do vlaku a jet do stanice Tenkrát. Lásko, prosím vrať se mi, nemůžu bez Tebe žít!

Už je tu zase den,
kdy myslím na Tebe jen.
Bolí mě zase srdíčko,
chybíš mi, moje zlatíčko!

Nemůžu, nechci tě ztratit...
přestaň mě prosím tolik trápit.
Tam někde v srdíčku máme pořád velkou lásku,
ale překrývají ji lži, urážky, zrady...
Život si zahrává a já prohrávám...

Nad naší láskou visí otazník, jen jedno krátké slovo. Po vyslovení projede mi srdcem jako trn. To krátké bolestivé slovo. PROČ?

Teprve teď jsem si uvědomila, že jsem tě ztratila úplně, nikdy tě už neobejmu, nepohladím, nedotknu se tvých rtů! Byl jsi moje všechno, co jsem kdy měla, byl jsi to nejkrásnější a nejlepší, co mi život dal! Ukázal jsi mi cestu lásky, po které jsi mě vedl za ruku! Byla jsem tvoje a ty jsi byl můj! Nikdy nezažiju to, co s tebou! Broučku, nikdy nezapomenu!

Obraz Tvůj, ty moje milá,
vznáší se tu nade mnou,
srdce moje bez pokoje
touží být stále s Tebou!
Na nebi měsíc svítí,
do oken se dívá,
jak často spáti nemohu
a o Tobě se mi snívá...

Nevím jak jinak už říct, že miluju jen tebe,
jsi pro mě důležitější než pro slunce nebe.
Ta láska předtím byla nepravá,
život bez tebe mi smysl nedává,
snad věříš mým upřímným očím,
milovat tě, to není žádný zločin.
Stále slyším tvůj hlas
a do tmy šeptám: Vrať se mi brzy, vrať se mi zas!

Tolik neštěstí v jednom člověku. Tolik smutku v jednom srdci. Připadá mi, že má cesta už nikam nevede, a proto hledám někoho, kdo mě naučí milovat a když ne, nechci už hledat nikdy nic.

Miluju tě víc, než můžu říct,
miluju tě víc, než můžu chtít.
Miluju tě stále víc,
miluju tě, a ty NIC!

Myšlenky na Tebe plní mi čas,
snad nikdo nemůže rozdělit nás...

Já jsem Tě hledala a hledala, ale jenom na místech, kde jsi nebyl. A to místo, kde jsi, nemůžu najít...

Večer se mi zdálo, že mít Tě vedle sebe je málo... Teď však dal bych za to cokoli, kdybych Tě mohl políbit a říct: Miluju Tě, lásko...