Smsky o smutku

Nikdy nezapomene mysl má,
jak líbávala ústa tvá...
když jsme byli spolu - TY A JÁ...

Venku už se zvolna stmívá,
myšlenka je zmatená.
Nic se na mne neusmívá,
proč jsi mi tak vzdálená?

Tys zlomila mi srdce, teď už to vím,
proč ale na tebe stále jen myslím?
V vzpomínkách na nás dva večer jdu spát,
ráno se probouzím s přáním spatřit tě zas.
Však bolí to, tak blízko tě mít
a jen prosté ahoj směti ti říct.
Snad přijdou ti verše jak slova zoufalce,
ale jinak už nevím, jak říct ti - MILUJI TĚ.

Jsi moje láska, jsi můj sen, miluju Tě dnes a milovat Tě už budu každý den. Jsi mým štěstím jenom Ty, ale pořád mi odcházíš. Chci Tě mít u sebe už navždy.

Tak často na Tebe myslím, že už nevím, jak Ti to mám říct. Vzdálenost mezi náma je veliká a čas tak rychle utíká. Lásko, miluju Tě a chci být stále s Tebou.

Stýská se mi tak, že tě musím vidět.

Když spím, tak sním,
že Tě brzy uvidím!

Uvědomila jsem si, jak závidím Tvému polštáři, že hladí Tvou tvář, závidím peřině, že se dotýká Tvého těla, prostě závistí pukám, že Tě tvá postýlka má každou noc.

Chci cítit tvé rty - jak mě líbají, tvé dlaně - jak se mě dotýkají, tvé tělo - když mě zahřívá, chci vidět tvé jasné oči - jak se na mě dívají, tvůj úsměv - co mi posíláš, chci slyšet tvůj smích - když máš radost, nebo mě rozesmíváš, ale co chci nejvíc, jsi ty celý. Na co by mi byl jen kousek, když můžu mít všechno! MŮŽU?

Ležím v postýlce,
koukám se na nebe.
Srdíčko, kdy přijdeš?
Čekám tu na Tebe...

Stále smutek v srdci mám,
poslední okamžik s Tebou proklínám.
To, co bylo dřív, bylo krásné,
už je pryč a nenávratné.

Píši Ti psaníčko,
moje milá kočičko,
aby se nestýskalo
Tvému sladkému srdíčku.
Posílám Ti pusinku na líčko,
aby se usmálo alespoň maličko.
Chtěl bych Tě políbit maličko,
aby se zalesklo Tvé očičko,
moje malá něžná kočičko.

Venku tma a smutný deštík,
cítím se jak malý vepřík.
Pod peřinku zavrtaný,
bez Tebe jen uplakaný.

Toužím po Tvém jemném hlásku,
sametovém černém vlásku,
po Tvých sladkých hnědých očkách,
po úsměvu a snědých ručkách.

Myslím stále na Tebe,
jak smutno je mi bez Tebe.
Stýská se mi moc, moc, moc
- jak dlouhá je tahle noc?
Miluju Tě víc než nebe,
chtěl bych Tě mít vedle sebe.

Ublížil jsi mi a to bolí,
zůstal jsi mi v očích solí.
Jedna slza za druhou,
v jeden velký potok splynou.
V srdci rána zůstává,
tvá láska je nestálá.
Promiň, ale moc to bolí...

Až se mě jednou zeptáš, jestli mám radši Tebe, nebo život, já Ti odpovím, že svůj život. A ty odejdeš, aniž bys věděl, že můj život jsi Ty...

Vzpomínky jsou jako ptáci.
Nikdo je nevolá a přeci se vrací!
Nikdy na Tebe nezapomenu, lásko.

Když v noci jdu spát, začnu vzpomínat. Na Tebe, na nás, na Tvůj polibek, na Tvé pohlazení, na Tvé obejmutí, na Tvou lásku a na dny strávené s Tebou. Tak moc Tě miluji, lásečko moje jediná.

Jak vyjádřit Ti, co bys nepochopil, jak vyjádřit, co v hloubi duše mám. Když myslím na Tebe každým dnem a stýská se mi po Tobě! A říct to slůvko: Miluju Tě!

Broučku, mám Tě pořád moc ráda, pořád na Tebe musím myslet. Chtěla bych Ti říct, jak moc mi chybíš, jak moc chci být zase s Tebou... Nemůžu... Nejde to...

Tak jako se chýlí den,
tak já chystám se spát,
ale nikdy nezapomenu napsat dívce,
kterou jsem měl rád,
kterou jsem miloval.

Chtěla bych Ti hladit vlásky,
dívat se Ti do očí,
snad se někdy vrátíš zpátky,
pak mé srdce poskočí.

Zbývá málo vzpomínek,
tvá tvář z mysli mizí,
měli jsme se tolik rádi,
teď už jsme si cizí.

Tak jak se teď cítím, se cítí tisíce duší na celém světě... Mou duši sužuje tlustý provaz a do srdce se zabodává nůž... už je konec. Konec věčného naslouchání, pochopení, romantiky, mazlení, milování... konec... LÁSKY!

I přes to, jaký jsi, tě stále miluji. I přes to, jaké chyby děláš, tě stále miluji. I přes to, žes mi hodněkrát ublížil, tě stále miluji. I přes to, že už se nikdy nezměníš, tě stále miluji. Je to pro tebe snad malý důkaz mé oddanosti?!

Když ráno vstávám, myslím na Tebe.
Na Tvé krásné oči, modré jako nebe.
Když se ke mně přitiskneš, je to jako sen.
Nedokážu si představit bez Tebe další den.

Lásko moje jediná,
chybíš mi, a ani nevíš jak.
Už chci s Tebou zase být
a sen ve skutečnost proměnit.

V pelíšku ležím, medvídka držím, je však jen plyšový a kvůli tomu slzy po tváři mé stékají. Jsi daleko a přitom tak blízko, tak proč mému srdci je teskno? Miluji Tě, tím to je! Tak nezapomeň a mysli na mě. Tvá princezna, méďo.

Od té doby, co spolu nejsme, se modlím, ať každou sekundu se stane na světě něco krásného. Něco, co mě potěší. Protože nemusím myslet na to, jaké je to bez tvých slaďoučkých rtů, krásných vlasů, hebké pleti, co vždy tak nádherně voní, bez tvého dechu, který mě zahřívá. Taky bez tvých upřímných očí, které řeknou vše, a bez tvého úsměvu, který obrací svět vzhůru nohama! A nejvíc bez tvého polibku, protože to je nejkrásnější věc v nekonečnu zářících hvězd. Ničí mě to být bez tebe. Miluji tě.

Smutné jsou mé oči, jen jedno je rozsvítí. Usmát se mám? Tak pro tu chvilku štěstí pusu ti dám...

Proč jsi mi tolik ublížil? Proč? Proč já ti tolikrát věřila a odpustila? Proč? Proč já tě stále tolik miluji? Proč...

Dohořela svíce naší lásky, více hořet už nebude.
Za upřímnou Tvoji lásku srdce mé Ti děkuje.
Doufám, že tímto veršem náladu Ti nezkazím,
chtěla jsem Ti jenom napsat, že se s Tebou rozcházím!

Když se směješ,
srdce mi hřeješ.
Teď jsi mě však hodně ranil
a mé srdce moc poranil.

Miluji Tě, miluji Tě...
Jen poslouchej, lásko,
jak ta dvě slova krásně zní...
Vyslovíš je za okamžik,
pak vzpomínáš, tisíce dní...

Chtěla bych jen na chvilku tajně vklouznout do Tvých myšlenek, poznat nepoznané a ujistit se, zda jsem opravdu jediná, na kterou myslíš, když usínáš... Miluji Tě!

Kde jsi včera byl a s kým, se ptám,
své srdéčko já si tady rozervávám.
Už abych Tě měla zpátky
a nepočítala ty protivné pátky.

Moc mi chybíš, lásko moje. Cítím se bez Tebe, jako loď na suchu, jako klíč bez zámku. Jako rám, ve kterém není žádný obraz, jak rybník, který nemá hráz. Jako dům bez dveří, jako zahrada bez kvítí. Dusím se bez Tebe, jako by mi došel vzduch. Brzy se mi, lásko, vrať. Dlouho mi už nevydrží dech... nemohu bez Tebe žít!

Hodinka bez Tebe je dlouhý čas,
já, lásko, chci Tě vidět zas,
chci být s Tebou, zas a znova,
prosím, přečti si ta slova,
jen pro Tebe je daruji,
protože Tě miluji.

Cítím se jako zvon bez srdce,
jako kniha bez řádků,
stýská se mi velice,
před sebou spousty obrázků...
Jak mě hladíš,
jak mě líbáš...
Moc mi scházíš,
kde se touláš?

Slzy tečou po tvářích,
když nedržíš mé ruce v Tvých.
Když vracím se zas k vzpomínkám,
když já jsem tady a Ty tam.
Přesto bych se měla smát,
když už vím, jak máš mě rád.

Zůstaň mi přítelem, i když se loučím, a měj vždy v srdci svém obrázek můj. Vzpomeň si po letech s úsměvem na rtech, že ta naše láska byla nejhezčí ze všech!

Je konec dne a já vnímám touhu. Touhu, má lásko, po Tobě! A cítím bolest v srdci, tělo mě až touhou, vzrušením a žalem bolí. A má láska k Tobě žádný den se nemění a jak dnešní noc a každou další přežiji s tím trápením?

Láska je ten nejvzácnější dar
pro toho, kdo v srdci má žal.
Proč já ho nemohu dostat
a Tebe, lásko, líbat?

Když jsme se poznali, měli jsme radost. Když jsme se do sebe zamilovali, byli jsme šťastní. Když jsme spolu trávili každý volný čas, byli jsme snad nejdokonalejší pár... ale když jsme se rozešli, už 3 roky trpím jen já!

Večer smutně lehám, ráno smutně vstávám,
a na tebe, můj milý, myslet nepřestávám!

Milovat tebe je to nejhorší, co mě kdy potkalo. Bohužel na tebe nemůžu zapomenout...

Proč nejsme spolu, když jsme si to plánovali,
a proč nejsme šťastni, když jsme si to plánovali?
Jen jedna velká otázka, pořád se jen ptáš,
ale odpovědi, jo té už se nedočkáš!

Mé oči bolí, protože tě nevidí, mé uši bolí, protože tě neslyší, mé ruce bolí, protože tě nemohou obejmout. A nejvíc, nejvíc bolí srdce, protože mu chybí tvá láska.

Až se naše kroky jednou zase setkají, tak si uvědomíš, že jsme radši měli zůstat spolu, protože bychom ani jeden teď nemuseli být sám, a hledat osobu, co nám porozumí...