Smsky o smutku

Lásko má, já stůňu. Ale je to jen velkou láskou k Tobě. Tak co s tím uděláš? Vezmeš do ručky svůj malinký telefonek a rychle mi zavoláš.

Tak jako uvadá růže,
tak jako usychá květ,
tak bodají nože,
tak zbořil se mi celý svět!
Myšlenky černé, v srdci tisíce ran,
já už nemám sílu jít dál...

Postýlka prázdná, kolem mě ticho. Žádný dotek, žádné pohlazení. Prozradím Ti jedno mé tajemství: Miluju Tě. Těším se na to, až budu vedle Tebe usínat a doufám, že ne naposled.

Už je to tak dávno, přesto tě furt vidím,
ve své blízkosti tě cítím...
Už je to tak dávno, já přesto vzpomínám,
ve své mysli tvoji fotku mám...

Člověk prý zjistí, co měl, až když to ztratí. Já tě ztratila a nepociťuju velkej smutek, jen lítost nad tím, že to muselo skončit zrovna takhle.

Ležím na postýlce,
a toužím po naší nádherné vzpomínce.
Jak jsem Tě líbala
a do tvých očiček se Ti upřímně dívala...
(rty vnímaly Tvoji krásnou pusinku)
a moje láska k Tobě přesahovala mezí,
tak proč už mě nemáš rád? V čem to vězí?

Miluji tě jako motýl květ,
ty jsi můj celý svět.
Když se na tebe dívám,
duše mi uvnitř zpívá,
že já tě miluji,
ale láskou se od tebe vzdaluji.
Prosím pověz mému srdci víc,
jak nastavím líc
a ty mě políbíš.
To jsou slova má
uvnitř duše schovaná.

Jsi nejúžasnější holka, co znám,
s Tebou je mi moc krásně,
proto Tě tolik rád mám.
Jen kdybych políbit Tě směl,
bylo by to pro mě to nejcennější na světě,
celý bych se štěstím chvěl.
Přál bych si, abys mě měla taky tak ráda,
jako já miluji Tebe, ne jako kamaráda.

Chceš ode mne odejít, ta bolest v srdci mi stoupá, já byla tak hloupá a zaslepená, chceš ode mne odejít, chtěli jsme spolu zestárnout, jak to mám všechno zvládnout, jak bez tebe žít teď mám?

Pod světlem hvězd, pod peřinou noci, myšlenky se honí, vánek nese zvěst, o tom, co mi chybí, srdíčko mé plní. Znám odpověď na tu otázku, vždycky je to stejné... Chybíš mi Ty, miláčku, že mi v duši prázdno plníš... Věř mi, nelžu, stoprocentně.

Před chvilkou zasněný byl můj pohled,
mít tě tady, zulíbala bych tě ihned.
Co já si bez tebe dnes večer počnu?
Asi brečet začnu.

Když jsem sama, noc je den,
když jsem s Tebou, vše je sen.

Když vidím Tvé krásné oči,
celý svět se se mnou točí.
Když hladím Tvé jemné tváře,
line se z nich krásná záře.
Nezastaví mě už nic,
já chci Tě stále víc a víc!

Když stýská se a nic mě netěší,
vzpomínka na Tebe vždycky potěší.
Miluju Tě.

Vím, že smutek a zklamání patří k lásce jako štěstí a spokojenost, ale to neznamená, že ta záporná stránka našeho jinak vzájemného porozumění musí zvítězit. Těším se, až znovu náš vztah obohatíme další krásnou skutečností, která se s postupem času změní ve vzpomínky...

Krajina tmou zakletá,
anděl z mraků vylétá
a s ním velká záře,
sníh jako z peřin se páře.
Já uprostřed zimy
pozoruji stíny,
stíny dalších andělů, jak vylétají z nebe
a stále myslím na to, jak miluji Tebe.
Děkuji měsíčku za krásné snění,
když láska moje se mnou tu není,
předaleko věrně čekám,
až se s Tebou opět setkám.

Samotu víc nechci znát,
ať promění se v prach,
já dlaním chci se tvým vzdát
a ony mohou mě hřát.

Posílám ti, sluníčko,
jednu pusu na líčko.
Chybíš mi tu stále více,
touhou hoří moje líce.
Schází mi tvé objetí
a jsem plná dojetí.
Miluji tě, lásko moje,
navždy budu jenom tvoje!

Chci být Tvým polštářem, hladit Tvou tvář,
chci být Tvé všechno, slunce i zář.
A chci být jen s Tebou, slyšet Tvůj hlas,
kdypak se uvidíme, řekni mi, zas...

Lásko, neboj, my to zvládnem! Narodili jsme se pro sebe, vyrůstali jsme pro sebe... jsme si souzeni, tak je to dáno. A čas ani dálka na tom už nikdy nic nezmění. Jsi jediný, kterého jsem kdy opravdu chtěla, jsi stále ten nejlepší... jsi v mém životě číslo jedna. Miluju Tě...

Jsi ten, kterého bych mít chtěla,
jsi ten, se kterým bych věčné štěstí, lásku zaručenou měla.
Jsi ten, kterého nemohu mít,
jsi poklad, o kterém mohu věčně snít.

Připadám si jako ve zlým snu. Všechno je pryč a já se ocitám na poušti, kam nikdo nepřijde, ani za vodou, ani za mnou. Ale proč? Vždyť jsem chtěla jen trochu lásky, copak to bylo moc?

Dost dobře víš, jak jsi mi ublížil. Ublížil jsi mi jednou, odpustila jsem ti, ublížil jsi mi po druhý, odpustila jsem ti! Ublížil jsi mi po třetí, a já doufám, že už naposledy... Jsem ráda, že tě nevídám, ale jsem smutná, když tě dlouho nepotkám... Stále tě miluju...

Láska je pochodeň, která prozáří celý náš život světlem naděje. Proto mi moc chybíš, Ty, která máš rty jako z růže květ... Miláčku, Tvá krása mě vždy přivádí do rozpaků... Vždycky když jsem s Tebou, chovám se jako husa, protože jsem vždycky mimo z Tvé neodolatelné krásy, nejen tváře... ale i duše! Bože... já Tě tak moc miluju!

Mým životním úspěchem bylo potkat tebe. Moci se dívat do tvých očí, líbat tvoje rty a dotýkat se tvého nádherného těla. A neúspěch? Neúspěch byl, když jsi mě opustil.

Měli bychom se stydět! Jsme kousek od sebe a takhle trápíme družici...

Smutno bez Tebe je mi, bolest u srdíčka mám, miluji Tě velmi, k Tobě přitulit se chci! Brání mi jen vzdálenost, ale já si vyberu vše! Miluji Tě!

Mé srdce pohltila tma,
protože tu nejsi Ty, lásko má!
Zůstala mi tu po Tobě jen vzpomínka
a z mobilu čtu Tvá milá písmenka.
Miluji Tě a mám Tě rád,
a já doufám, že to bude už napořád.
Miluji Tě!

Je jedno, kolik máš let.
Je jedno, kolik jsi zvládnul vět.
Chce se Ti plakat či snít,
tak moc Tě chci u sebe, Lásko, mít.

Srdce se mi roztříštilo na tisíc kousíčků... Já chci je zpět... Nikdy už ale nebude celé, to srdce rozpůlené... Proto tě prosím, odhoď už ty střípky z dlaně... Zachráníš tím mě, a opustí mne trápení...

Hvězdičky už spinkat šly,
vzaly s sebou moje sny.
Měl jsem sen
a v něm Tebe jen.
Moje jsi už, lásko, byla,
svoje ANO vyslovila.
Vzbuďte se už, hvězdy jasné,
ať zase sním ty sny tak krásné!

Jsem jak loď opuštěná v oceánu, plující po tichém moři. Při šplouchání vln, když se večer nachýlí, bych chtěl být s Tebou a pozorovat, jak zapadá sluníčko... zlatíčko.

Noc je černá, modré je nebe,
já mám, šnečku, oči jen pro Tebe.
Jsem si však jistá, že Ty to víš,
přesto mi tu moc scházíš.
Nejsme už spolu, je mi to líto,
mé srdce je děravé jako to síto.
Budu však čekat, dám tomu čas,
věřím, že se mi vrátíš zas.
Tím se mi splní moje velké přání,
žít s Tebou a být Tvoje paní.
Zatím se měj co nejvíc krásně,
užívej života, snad pro mě Tvé srdce nadobro nezhasne.

Teprve včera jsem pochopila, že se ti nemůžu připlést do života, vždyť nejsme ani kamarádi a já tě hned začla milovat... Myslela jsem, že to bude hezký, ale nastalo utrpení a slzy, zradil jsi mě.

Znám jednoho kluka, kterej je hrozně fajn. Ale pořád se se mnou hádá... Nevíš, koho popisuji? Ne? Tak se zvedni a jdi se mrknout do zrcadla. Už víš? A nechtěl bys tomu hádání nějak zabránit?

Někdo sfoukl mi svíčku,
tu jedinou, co ve tmě mi svítila,
pak klíč od srdce tvého
jsem navždy ztratila.

Učili mě, že den má 24 hodin, minuta má 60 vteřin, ale nikdo mi neřekl, že každá vteřina bez Tebe je jako věčnost! Miluju Tě, lásko.

Když mi od Tebe přijde dopis, srdce mi poskočí,
milejší by však bylo hledět Ti do očí.

Včerejší večer byl pro mě nádhernej. Nejprve krásné milování, potom koukání na hvězdy, kde padla krásná pusa. A poté ještě jedno hezké milování. Nejradši bych tě teď měla vedle sebe a zopakovala to. Půjde to? Chybíš mi.

Bolest a žal v srdci mám,
MILUJI TĚ, tak co dělat mám...

Jsi krásné slunce veliké,
co vzdálí mé sny divoké.
Sny o tom, že jsem stále s Tebou,
že miluješ mě a chceš mě s sebou,
na tu cestu vzdálenou,
kam jiní lidé nemohou.

Ráda si se mnou hraješ jak s loutkou, ale nezapomeň, že každé divadélko jednou končí...

Ta bolest, kterou jsi mi způsobil, mi vlastně pomohla! Byla jsem pořád ještě dítě, ale tys mě připravil na opravdový život, na realitu! Na ten, ve kterém jsem nežila! DĚKUJU! Ale nemusel jsi být tak hrubý! Bolí to!

Miláčku, když jsem bez Tebe, jsem jak tělo bez duše. Doopravdy Tě moc miluju a už bez Tebe nemůžu být. Miluji Tě.

Jsi láska, co mi schází,
jsi štěstí, co mě nenachází.
Jsi to velikánské zlo,
co mé srdce zasáhlo.
Nemáš zdání, jak to bolí,
když Ti někdo srdce zlomí!
Nevím, zda Ti dokážu odpustit,
ale mám Tě ráda... jako kamaráda
a to mě velice mrzí,
a proto navždy kamarádi!

Proč jsi mi lhal
a mé srdce mi vzal?
Teď s jinou se objímáš,
na jinou se usmíváš
a v jejím klíně si užíváš.
Bolí to...

Našla jsem lásku, našla jsem Tebe,
jsi pro mě štěstí, co spadlo s nebe.
Znamenáš pro mě víc, než si myslíš,
když nejsi se mnou, hrozně mi chybíš.
Miluji Tě!

Lásko, vím, že mě miluješ, jenom o tom ještě nevíš.

Už je to dávno, co jsem držel Tvou dlaň ve své, ale víš, nikdy jsem nezapomněl a nezapomenu!

Ty jsi a vždycky budeš jediný v mém životě, má pravá láska. Mé srdce patří pořád jen tobě. Nikdy jsem tě nepodvedla a nikdy jsem se s tebou nechtěla rozejít. Tys to udělal místo mě! Bolí to...