Smsky o smutku

Miláčku, Ty jsi tak daleko a já jsem tak blízko, proč nemůžeme být spolu a hladit se tak jemně, jako když jsme se spolu poprvé milovali? Miluju Tě.

Zítra bude dobrý den,
uvidím Tě zas.
Už se těším jen,
jak uvidím v Tvých očích jas.

Ani ty nejbujnější fantazie a představy nedokáží proměnit černobílé řádky písmen v sametově hladké a hřejivé dotyky Tvé vonící kůže, co mi tolik chybí.

Ráno stoupá mlha, slunce procitá,
na stole voní káva rozlitá.
Tvůj dech, Tvé tělo patří vzpomínkám,
nechci víc bez Tebe dál spát!

Lásko moje, není mi moc vesele.
Chtěla bych Tě míti u sebe,
a to nejen dnešní den,
ale prožít s Tebou krásný životní sen.
Moc Tě miluju.

Slzy mi stékají po tváři,
jak v nějakém filmovém scénáři.
Chci být jen s tebou
a hýčkat tě svou něhou.
Moc mi chybíš.

Milovat znamená věřit... věřit znamená doufat... a doufat znamená odpouštět, tak miluj... věř... doufej a hlavně mi prosím tě ODPUSŤ!

Lásko, proč je taková dálka mezi náma
a já musím usínat sama?
Proč necítím vůni Tvého těla?
Já moc bych Tě teď chtěla.
Chybíš mi, lásko, čím dál víc,
to jediné jsem chtěla říct.
Miluji Tě jako nikoho na světě,
jako nikoho na téhle planetě!

Já hloupá tvým snům věřila,
pláču, protože mě nechceš znát,
pláču, protože jsi mě naučil milovat!

Zkouším psát ti milá slůvka,
co mě teď tak napadnou,
rozhoduji se tak jenom zřídka,
přichází to s náladou.
Vidět znova tvoji tvář,
ponořit se do tvých očí.
Nepřál bych si nic už dál,
prodal bych i duši.
Za ten moment euforie,
neskutečné radosti,
že nastala znova chvíle,
kdy mohu být při tobě...

Když ses mi podíval do očí, myslela jsem si, že proti mě jde láska. Ale ty sis se mnou jen hrál a nechal mě do tebe se zamilovat. Teď se jen hvězd ptám, proč, proč muselo se to stát?

Měl jsi moc krásné oči,
a já vím, že takové už nikdy nenajdu.
Měl jsi moc hezké oči,
a já vím, že na ně nikdy nezapomenu.
Měl jsi moc pěkné oči,
škoda jen, že jsem se do nich dívala tak krátce.
Měl jsi nádherné oči,
a já poprvé spatřila oči zrádce!

Ležím a dívám se do nebe,
při tom myslím na Tebe.
Vzpomínky mě trýzní,
srdce mé po Tobě žízní
a zpívá písní bolestnou - můj milý,
nevydržím bez Tebe už ani chvíli

Koukám na tvoji fotku a náhle cítím v koutku mých očí, že slza se tvoří. Lásko, každou myšlenkou na tebe mi je čím dál víc smutno. Až se zase sejdeme a já tě políbím, pak budu alespoň na ten okamžik nejšťastnější člověk na celém světě. Miluji tě!

Mé rty touží po těch tvých,
uši čekají na tvůj smích,
oči se těší na pohlazení tvé krásy,
srdíčko mi touhou vyskočí asi.

Jeden za druhým jsme stáli,
štěstí druhého jsme si přáli...
Stáli jsme jeden za druhým,
stala ses mým zklamáním...

Smutno je mi bez Tebe,
dlouhý je můj čas,
zavolej mi, prosím, hned,
chci slyšet Tvůj hlas.

Proč to děláš? To bylo naše milování tak šokující, že přes všechno to vzrušení, touhu a spalující vášeň mi víc nezavoláš? Nemysli! Já se také topím...

Jsi jako déšť a já květina, která bez tebe nemůže žít. Jsi jako nebe, já oblak, který se snaží co nejvíce se k tobě přiblížit, má ale strach, a tak se raději promění ve vodopád slz - přesně tak jako já. Mám strach přiznat Ti to, co k Tobě cítím, a raději skrápím svůj obličej slzami...

Už je tu zimička,
bodla by hubička.
Nožky mě zebou,
chci být jen s Tebou!

Stýská se mi... po tvých hebkých dlaních, po tvém pohlazení plném něhy. Stýská se mi... po tvých očích, ve kterých se skrývá mnoho malinkatých čertíků nadějí. Stýská se mi... po tvých zamilovaných pohledech, které mi řeknou víc nežli tisícero slov. Stýská se mi... každý den a každou noc, myslím stále jen na tebe a těším se moc, až zase budem ležet vedle sebe!

Ne, není důvod se na Tebe zlobit. Každej jsme nějakej, ne? Někdo chce lásku, druhej si chce jen užít. Někdo mluví pravdu, druhej lže, někdo srdce má, jinej ne... Štve mě, že jsi mi celou tu dobu lhal a nebyl ke mně fér. Ale to už máš jedno. To, co bylo mezi námi, byl jeden velkej omyl... Bohužel.

Co je horší? Psát si s tebou a neznat tě, nebo milovat tě a neznat tě? Tak proto zůstanem jen u SMSkování... ;)

Těším se na noční oblohu, na hvězdné nebe,
až zase u sebe budu mít Tebe.
Miluji Tě!

Proč se mi zdá, že Tě ztrácím,
proč jsi pro mě prokletí,
proč se v mysli stále vracím
zpět do tvého objetí.

Jak lehké je se zamilovat, jak lehké je se Ti dívat do Tvých modrých očí - topím se v nich a celou noc se mi o nich zdá! Proč ty oči patří jiné? Proč lásku lásce neoplácí? Miluji Tě!

Andílku můj, tolik mi chybíš. Tolik bych si teď přála být s Tebou, políbit Tě na Tvoje slaďoučký rty, hladit Tě po bříšku, přitulit se k Tobě a bezstarostně usnout. Moc Tě miluju!

Stýská se mi víc a víc,
komu to mám, zlato, říct?
Že v noci pláčem se budím
a ráno... zas v postýlce sama ležím!

Ahoj Králíčku,
píšu Ti básničku,
básničku o mé lásce,
co cítím k mé krásce.
Moc mi na Tobě záleží a chybíš mi.
Těším se, až se dnes uvidíme.
Stýská se mi.

Ať mi život obrátíš na jakoukoliv stranu,
tebe milovat nepřestanu.
Osud mi nevrátí to, co mi vzal,
vrátí jen vzpomínky, bolest a žal...

Nemohu na Tebe, můj milý, zapomenout,
Tvá tvář je mi blízká.
Dívám se po nebi,
moc se mi stýská.

Proč jsem si to jenom uvědomila tak pozdě... Co? To, že jsem se do tebe bezhlavě zamilovala, ALE... ;((

Beruško, bez Tebe padá mi noční obloha - celý svět hroutí se a bortí do hluboké temnoty duše. Chtěl bych Tě hýčkat v náručí, hledět, jak usínáš, jak modré studánky Tvých očí utápí se v snách, jak zlaté vodopády Tvých vlásků zaplavují Tvou tvář... Chci Tě!

Ze semínka poupátko,
z poupátka květ,
snad uvidím Tě zakrátko,
pak už nepustím Tě zpět.
S Tebou chci být
a společně snít,
proč se to nemůže dít,
proč s Tebou nemůžu jít...

Otoč se a naposledy se podívej, neboť až budeš odcházet, možná pro slzy neuvidíš.

Pohled do Tvých očí mi dává ten nejlepší pohled na svět. Těším se, až Tě opět uvidím...

Ublížil jsi, ublížil mému srdíčku.
Ještě teď moc bolí, dlouho u něho nikdo neobstojí.

Miláčku, Ty víš, jak moc Tě miluju. Tak už mě, prosím Tě, netrap! I když teď nemůžeme být spolu, budu na Tebe pořád myslet. Miluju Tě, tak na to nikdy nezapomeň!

Kde jsi, má lásko, kde jsi, má touho?
Bez tebe každičká chvíle trvá moc dlouho.
Z okna se dívám, hvězd je plné nebe.
Já v každé z nich vidím, lásko má, jen Tebe.
Posílám ti hubičku na líčko.
Měsíce se ptám, zdali máš mě rád, aspoň maličko?

Zrovna jdu spát
a toužím po tom, abys mě mohl hřát!
Chci cítit Tvůj horký dech,
dotýkat se Tě po celém těle,
chci s Tebou usínat
a vědět, že Tě mám vedle sebe!

Co je vlastně smyslem lidského života? Milovat a být milován? V tom případě nemá můj život velký smysl... anebo to ještě dokážeš změnit?

Překrásné a svůdné tělo halí jen noční košilka,
pak jej vezme do náruče měkká postýlka.
Usínám sama, ale v myšlenkách jsem stále s Tebou.

Miluji Tě, když jsi se mnou,
miluji Tě, když jsi dále,
miluji Tě neustále!

Proč jsi ke mně takhle mluvil
a proč jsi mě líbat chtěl?
V mém srdci jsi lásku vzbudil
a sám na mě zapomněl.

Milovala tě holka, co se lásky bála.
Holka, která o tebe stála!
Vzpomínky už jen v hlavě má,
a proto ten den proklíná.
Jen ráda by ještě ochutnala tvé rty,
ale to bys musel chtít i ty!

Jsi tak daleko
a přece tak blízko.
Ve svém srdci Tě stále mám,
ráda se s Tebou shledávám.
Moje úzkost nadchází,
když se s Tebou rozcházím.
Já chtěla bych s Tebou být,
abychom mohli společně snít.
Dáváš mi krásnou naději,
s Tebou jsem ale raději!

Když padá hvězda z nebe,
vzpomínám na Tebe.
Tajné přání kéž by se mi splnilo,
pak už by v mém srdci pro jiného místo nebylo.
To místo je tam, ale volné stále,
mé srdce touží poznat svého krále.
Ten král jsi Ty, lásko má,
chci být ve Tvém srdci ta jediná.
Proč nemůžeš to pochopit,
vždyť bez Tebe, lásko, už nemůžu dál žít...

Není na světě většího bolu,
než milovat Tě a nebýt spolu.

Všechno, co jsem měla, jsem ti dala! Svoje srdce, svůj svět, svou lásku! Ale tys to jen tak vzal a zahodil! Teď ses vrátil a myslíš, že POUHÉ promiň postačí? To se pleteš, já už ti neodpustím, já už tě neznám...

Láska je jak peříčko, zlehýnka se vznáší... přiletí, odletí, zůstaneš sám... a mně se po Tobě moc stýská.