Smsky o smutku

Víš, jak moc mi chybíš? Asi tak jako plešatému vlasy, chudému peníze, bohatému soucit, chromému nohy, slepému zrak, ošklivému krása, zoufalému porozumění, tvořivému nápad, nešťastnému štěstí, pijákovi pivo, kuřákovi cigareta, tulákovi domov, rybě voda, dítěti pohlazení, pejskovi páníček, kytkám slunce, půdě vláha, pistolím náboj, dveřím klika, šatům skříň, vlakům koleje, pivu pěna a žárovce světlo.

Podívej se na ty krásné červánky, jak v té tmě pěkně svítí. Někde tam v dáli je slunce, které nás bude provádět celým naším životem. Ať už to bude radostí a štěstím, nebo starostmi a trápením, vždy bude svítit na nás oba stejně. Určitě si spolu někdy sednem na nějaké krásné místo a budem pozorovat západ slunce... Miluji Tě!

Některé životy mají tvar dokonalých kruhů, jiné na sebe berou podobu tvarů, které nedokážeme předem určit ani pochopit. Součástí mé životní poutě byly bolestné ztráty, ale poznala jsem lásku, za kterou mohu být jen vděčná!

Podívej se na ty krásné červánky, jak v té tmě pěkně svítí. Někde tam v dáli je slunce, které nás bude provádět celým naším životem. Ať už to bude radostí a štěstím, nebo starostmi a trápením, vždy bude svítit na nás oba stejně. Určitě si spolu někdy sednem na nějaké krásné místo a budem pozorovat západ slunce... Miluji Tě!

Láska je nejkrásnější cit
- ale může i bolet,
když miluji tebe, kterého nemohu mít...

Chci Tě hladit, chci Tě líbat, pohladit Tě po tváři, a říct Ti do Tvých krásných očí, slova mému srdci blízká, to, že se mi po Tobě hrozně, hrozně stýská!

Už vím, jak vzniká láska! Je to jako mít svazek tisíce klíčů a odemknout srdce člověka na první pokus. Tobě už se to podařilo, ale místo abych byla šťastná, tak se trápím, i když jsem předem věděla, že to tak musí dopadnout...

Chci být sněhovou vločkou, která se lehce snáší na Tvé rty, něžně Tě pohladí, zastudí... Otřes ji rukou, ale její dotek cítíš ještě velice dlouho...

Pořád na Tebe musím myslet, moc se mi stýská, sluníčko. Strašně to bolí... Já vím, nic s tím nenadělám. Moc bych si přála, aby to, co Ty děláš pro ni, udělal někdo jednou pro mě. A Tobě, aby to ona už konečně dokázala ocenit. Mám Tě ráda...

Noci mám neklidné, celé je probdím,
je to asi proto, že o Tobě pořád sním.
Náš rozchod mě zasáhl do srdce samého,
nemůžu myslet na nikoho jiného.
Někde uvnitř Tebe
přece musí alespoň kousek naší lásky být,
najdi ho, miláčku
- nemůžu bez Tebe žít!

Když tvůj pohled zachytím,
projede mnou chlad,
proč jsi mne zklamal...
když milovala jsem tě tak...?

Jsou dny, kdy Tě vidím chvíli,
jsou dny, kdy Tě vidím pár hodin.
Ale proč nemůžou být dny,
kdy Tě budu vidět pořád?
Už se těším, až Tě zase uvidím.
Mám Tě moc rád!

Ani nevíš, jak smutné je usínat bez Tebe, necítit Tvou náruč, Tvé vlasy na tváři a neslyšet Tvůj dech. Stýská se mi po Tvé jemňoučké kůži, teple Tvého těla a Tvé nádherné duši. Chybíš mi...

Když jsem s Tebou, mám všechno, ale jakmile mě opustíš, ztratím vše, co jsi mi dal. Strašně Tě miluji a moc si přeji, abychom už byli zase spolu.

Krásný večer, miláčku,
posílám ti v obláčku
lásku jako z růže květ,
ať je krásný celý svět.
Pořád myslím na tebe, jak se asi máš?
Posílám ti polibek na tvou něžnou tvář.
Krásný večer, hezkou noc,
já tě mám rád moc a moc.

Letí hvězdička, letí z nebe,
na svých rtech ještě cítím tebe.
Padá hvězdička, padá z nebe,
chtěla bych být vedle tebe.
Hladit tě a líbat,
spolu usínat...
MILUJI TĚ!*

Miluju tě, a už nevím, jak ti to říct, chtěla bych jen kousek srdce tvého mít. Vážila bych si ho a s ním usínala, kdybych ho jen kousek měla a ve svých rukou svírala!

Čauky Srdíčko, víš o tom, že jsem moc nemocnej? Mám moc nemocný srdíčko. Protože 3/4 mám daleko uschovaný v Tobě a 1/4 mi zbyla pro život. Miluju Tě!

Chtěl bych Tě pohladit po Tvém krásném těle,
chtěl bych se zas cítit skvěle.
Pohladit Tě po tváři,
ať Tvůj úsměv zazáří.
Posílám Ti pusinku,
ať máš na mě vzpomínku.
Já zešílím bez Tebe,
jak čas letí pomaličku,
jsem úplně bez sebe,
když je úsměv na Tvém líčku.
Připadám si jako blázen,
když teď skládám tuto báseň.

Ahojky andílku, copak teď děláš? Já se koukám na Tvoji fotku a myslím na Tebe. Moc mi chybíš, Tvoje rtíky a něžný dotyky... Chtěla bych být u Tebe a dívat se do Tvých nádherných očí. Líbám Tě, lásko moje. Papa. PS: Napiš, jinak umřu steskem. Tvoje beruška.

Lásku mou odmítáš a tak jsi po ní toužil... Jestli své srdce chceš dáti jiné nebo být sám... tak mě netrap a napiš mi, co chceš? Nebudu se zlobit, budu jen umírat, srdce se rozlomí jako kus ledu... a já? Já budu tiše umírat...

Jsme spolu dlouho a já myslela, že se milujeme, ale nejspíš už to tak není. A nemůžeš se divit, já jsem nezačala ubližovat jako první.

Chybíš mi, lásko, jak rozkvetlá růže,
chybí mi Tvá vůně, která za to může.
Vůně Tvého těla,
kterou cítit bych zas chtěla.

Celý vesmír hoří mou touhou, touhou nekonečnou. Lásko má, chci zas chodit za tebou, zulíbat ruku tvou, pomazlíme se na postýlce lásky.

Nemůžu s Tebou být. A hlavně, nevím, jak tohle do těch Tvých očí říct... proto nevolám... už to víš.

Ty to víš, já to vím, z naší lásky nic není, tak proč se trápíme, proč se nerozloučíme?

Tvá dlaň byla jemná a křehká jako sněhová vločka a teď, když jsem daleko od tebe, mám pocit, jako bych ji stále cítil ve svých dlaních. Jenže tam není, rozpustila se a mně se po ní moc stýská. Chtěl bych tvé rty znovu ucítit na svých, chtěl bych znovu s hlavou přitisknutou k tvému tělu slyšet tlukot tvého srdíčka...

Promiň mi všechno, co jsem ti udělala. Moc mě to mrzí, víš? Nemůžeš být kamarád s někým, koho miluješ, protože kouskem srdce pořád doufáš, že by mezi váma mohlo být něco víc, ale je to jen sen, když ten druhý necítí totéž.

V mrazivém vánku chtěl bych utéct tam, kde bylo mi fajn, tam, kde Tě mám. I sněhové vločky třpytí se tak krásně, tak jako vzpomínky v mém smutném srdci...

Už nemám chuť se s tebou smát,
už nemám chuť se s tebou pořád hádat,
už nemám chuť se s tebou líbat
a ani chuť se s tebou milovat.
Věřila jsem v lásku, ale tys mi víru vzal!
Věřila jsem v štěstí, ale tys mi to štěstí pošlapal!
A teď nevím, čemu věřit mám!

Tak suché rty, když je nelíbáš,
tak roztoužený myšlenky, když se na mě podíváš.
Chci být teď s Tebou a cítit teplo Tvýho těla,
chci poslouchat Tvůj dech a obejít s Tebou půl světa...

Ty a já, tomu říkám láska,
když vzpomínám, srdce mi žalem praská.
Chybí mi Tvé líbání, hlazení,
dnes rozdělují nás mříže, říká se tomu VĚZENÍ!
Tys chyboval, teď tím trpím,
bez Tebe umírám, denně slzy roním.
Teď žiju jen v naději,
že můj sen věčné lásky s Tebou se jednou vyplní.

Lásko, snad mě miluješ jako já tebe,
snesl bych ti modré z nebe!
Chybíš mi moc,
myslím na tebe každou noc!
MILUJU TĚ.

Mraky plynou, plynou s časem.
A já se trápím, trápím hlasem.
Hlasem, jenž šeptá zemři, už zemři.
A tak Tě prosím, nelži, už nelži.
Ty lži jsou jako nůž, jenž bodá a bodá.
A místo krve slza, jenž padá a padá.

Lásko moje, každej mi tě závidí, ale co je to platný, když teď nejsi se mnou, moc mi chybíš. Chtěla bych tě políbit, obejmout a jen několik vět ti navrhnout. Už to není sen a chci, abys myslel na mě jen. Miluju tě.

Nevím, co se tenkrát stalo, co se vlastně odehrálo? Byla-li to sázka, jsi vítěz a gratuluji.

Na něžné pohledy mi neodpovíš,
že miluji Tě, se asi nedovíš.
Nevím, co dělat mám, co dál dělat mám,
a tak ti aspoň tuhle zprávu posílám.
Chci křičet do světa o tom, že Tě miluji,
jenže mraky se pořád stahují.
Stále nejsi sám,
jsi v obležení dam,
jak najevo Ti lásku dát.
Snad se mi nebudeš smát.
MILUJI TĚ!

To máš to srdce tak veliké, že ho můžeš dát oběma? Nechápu to, já ho mám plné Tebe! Miluju Tě, proč už se nerozhodneš?

Stýská se mi po Tvém hlase,
chtěla bych ho slyšet zase.
Chci slyšet Tvůj krásný smích,
zahledět se do Tvých očí hlubokých.

Vážně, vzduch, který dýchám s Tebou, je lepší. Země, po které kráčím, je lehčí. Chvíle, které s Tebou trávím, jsou krásné a už bych chtěl být s Tebou zase. Moc Tě miluji, kapičko rosy třpytící se v ranním slunci.

Ahoj broučínku, já bez Tebe umřu! Je mi bez Tebe tak strašně smutno! Láska je krásná, jen když jsem s Tebou, ale když s Tebou nejsem jen minutu, myslím, že se mi rozskočí srdce smutkem! Šíleně Tě miluju!

Šli jsme spolu mít sex, byl velmi příjemný a krásný. Skrývali jsme city! Jen jedna noc a nic víc, jsme pravili. Tak jak to, že na Tebe teď nemůžu zapomenout?!

Neztrácej slzičky, netrap si srdíčko,
posílám sladkou pusinku na líčko.
Na čelo, na rtíky i na Tvé vlásky
a to všechno z čisté lásky!

Hajám v peřince
v noční košilce.
Do tajů snů se nechám unášet...
myšlenky na Tebe mne začínají povznášet...
povznášet do nebe...
pomalu usínám,
na Tebe vzpomínám...
a pusinka slaďounká
je jen ode mne pro Tebe...

Chtěl bych Tě mít, Beruško,
jenom ve své loži,
Tvoje tečky počítat
moje srdce touží.

Tělo bez duše a duše bez těla,
ne, to jsem vážně nechtěla!
Postel není přístav, a postel není dům.
Komu to mám říct? Tobě, ne - oblakům!
Že jsem furt malý dítě, i když to není vidět,
tak mám se za to stydět?

Proč se na mě nepodíváš
a úsměvem mě nezahříváš.
Proč Tvé kroky nejdou ke mně,
proč usedáš daleko ode mě?

Miluji tě strašně moc,
proto prosím o pomoc,
hlavu jsi mi zamotal,
jenom tebe v srdci mám,
nechci tě v životě ztratit,
to se pak radši vrhnu do kolejové trati.
Jsi nejdůležitější v mém životě jen,
proto promiň, že protivná na tebe jsem.
Miluji tě.

Teď právě mám jenom dvě věci - depku a smutek. Obojí z toho, že mi na Tobě záleží, že Tě mám ráda, že Ti to nedokážu říct... že Tobě je to úplně jedno.

Žijeme jen jednou a nikdo neví, jak dlouho můžeme žít. Když se osud rozhodne skoncovat lásku mezi námi, pak poznáme, jak moc se nám stýská. Stýská po těch, které jsme měli opravdu rádi. Lásko, napiš mi dřív, než se něco stane! Miluji tě!