Smsky o smutku

Když odjedeš, cítím se tak smutně.
Tvoji přítomnost musím míti nutně.
Bez Tebe jsem jako ryba bez vody.
Ale s Tebou zažívám jen šťastné chvíle pohody.

Ahoj miláčku, chtěla bych Tě mít u sebe v postýlce a dívat se, jak krásně spinkáš. A usínat s pocitem, že na světě jsi kvůli mně a já zas kvůli Tobě. Miluju Tě!

Nikdo neví, co bude zítra... Ale jednou budeme zase spolu. Ty to víš a mně to taky konečně dochází.

Ztratil jsem tě. A přitom jsem tě tak dlouho hledal. Tak moc tě miluji. Prosím vrať se. Jak mám žít dál, když jediná věc, pro kterou dokážu žít, jsi ty.

Závidím vzduchu, že tě může neustále objímat, závidím sluníčku, že ti může neustále líbat rty, závidím i větru, že se ti může neustále probírat vlásky. Závidím tvým ramenům, že jsou neustále tak blízko tvému srdíčku, závidím... kalhotky jsem už zmínil?

Miluji tvá ústa a tvé polibky,
cítím tvé tělo a tvé dotyky.
Myslím na Tebe dnem i nocí
a mé srdce je v jednom ohni.
Mé srdce bije jen pro Tebe,
ale to tvé už pro mě ne :(

Mé oči touží po Tobě, tak moc Tě chtějí spatřit. Má ústa lační po Tobě, tak moc Tě chtějí políbit. Mé srdce neuhasitelně hoří, něco mu ale chybí! Lásko, vrať se!

Celý svět splynul do jedné šedi a nemá barev, jako míval ve chvílích, kdy jsme se milovali. Hledám smysl pro co žít... nezbývá nic jiného než snít, že jednou, možná... možná přijde ta chvíle, kdy si odpustíme své chyby a svět nabyde barev a rozměrů.

Chybíš, scházíš mi, postrádám, hledám Tě, vzpomínám, myslím na Tebe, zbožňuji, líbám jen Tebe, ale hlavně Tě srdcem moc miluju, andílku.

Miluji Tě jako nikoho na této planetě! Tak, prosím, pochop, že bez Tebe nejde žít! Miluji Tě!

Až setkáme se naposled,
až přijde den,
kdy ústa bledá jako led,
řeknou ZAPOMEŇ.
Pak půjdu brázdou
v rozkvetlém brambořišti,
tam, kam lidé jdou,
když ztratí své příští!

Mám tě ráda... ne - MILUJI TĚ jako nikoho jiného na světě. MILUJI TĚ. Ale musím tě nechat jiné. Sám jsi to tak chtěl, dal jsi mi ten těžký úděl.

Taky se mi stýská, pusinko, po našich promilovaných nocích pod nebem plným hvězd!

Miluju tě, lásko, ale ty mě ne! Nedokážu se tě lehce vzdát, ale ty mě ano! Proč je ti milejší jiná, a ne já, ta, která tě tolik miluje. Vidím tě, chci s tebou být, ale nejde to. Říkáš mi, že mě miluješ, proč ale tolik lžeš?

Jsi slunce, jsi ranní rosa, co se zachytává na rozevírajících se květech mé lásky k Tobě, jsi andílek, který vždy stojí při mně. Miluji každé místo na Tvém těle, Tvé rty mě uvádějí do rozpaků a Tvé oči vidím vždy, když v noci usínám a zavírám oči. Miluji Tě a nikdy se Tě nevzdám.

Proč srdce krvácí, když láska odchází? Já ptám se proč? Krev z mého srdce pomalu stéká, a TY? Ani tě to nezajímá...

Pořád budu věřit tomu, že se k sobě vrátíme. Budu tomu věřit tak dlouho, dokud jeden z nás nezemře.

Říkáš, že mě miluješ,
tak proč ty tvé zásady?
Někdy máš divné nápady
a jde z tebe strach...
A já se bojím dne,
kdy přijde krach našeho vztahu
a moje láska bude v tahu...
Mám strach, že chceš jako ostatní jen to jedno...
Není to pravda?

Kde stále sílu brát?
Kam před Tebou utíkat?
Z karet si stavět pevný hrad
a čekat, kdy začne vítr vát?
Já nechci víckrát vzpomínat!
Ten večer - měla jsi dávno spát.
Ten večer sis chtěla jenom hrát
a já se měl loutkou stát.
Líbat a nemít při tom rád?
Takhle by měl svět fungovat?
Večer objímat, ráno lhát?
Polibků ve tmě litovat,
když ráno dává noci mat?
Tohle se vážně mělo stát?
Zbývá mi jen si tiše přát
jedenkrát neprohrát.

Už tři dny jsem necítila Tvoje rtíky na svých a to je pro mě strašně dlouho! Nemůžu se dočkat, až budu zase s Tebou, lásko. Moc Tě miluju, jsi moje štěstíčko. Jsi to, co pro mě znamená nejvíc na týhle planetce...