Smsky o smutku

Je krásný den, ale v mém srdci je zamračeno. Sice svítí sluníčko, ale Ty nejsi se mnou. Strašně mi chybíš, miláčku.

Jaké to je, držet tě za ruku? A jaké je slyšet: Lásko, já tě miluju? Proč s tebou nemůžu být? Vidět s tebou ranní svit? Odpověz mi na otázky, neboť já nechci žít bez tvé lásky.

Stále vymýšlím nové SMS, zabíjím tak svoje štěstí. Ten přístroj, přes něj jsme spolu, i když každý sám. Svoje pocity skládáme do písmenek, úsměvy vkládáme do znamének. Kéž bych všechna slova vymazal a tváří v tvář před tebou stál. Chybíš mi.

Silněji Tě miluji, protože jsem Tě ztratil.

Vzpomeň si, lásko má, kdo Tě má rád, kdo slzy roní, je každý den sám, kdo špatně usíná, už nechce být sám.

Miláčku, vrať se ke mně, moc Tě miluju, věř mi! Vrať se ke mně, prosím. Miluju Tě!

Chybíš mi, jak člověku může chybět kyslík. Takže se mi, prosím, honem rychle vrať.

Skrýval ses za sliby, že tvá láska je skála,
pro mě byls jediný, o koho jsem stála.
Nádherně silný byl tvé lásky žár,
moc bych si přála, abys i dál o mě stál.

Chci ti říct, jak moc tě miluju. Bolí mě, když vím, že nemůžeme být spolu. Ale já počkám, osud nás svede zase dohromady. Patříme k sobě.

Proč mě to bolí vidět tě s jinou. Sama jsem se tě vzdala, vím to moc dobře, ale chybovat je lidský, ne? A odpouštět božský. Proč na mě nejseš jako Bůh? Miluju tě a bolí to.

Nebrat si to příliš k srdci, to se řekne lehce,
jenomže mé srdce nemůže a nechce.
Miluji tě příliš moc,
volám všude o pomoc.
Prosím dej mi šanci.

Dny bez Tebe plynou tak pomalu, dny s Tebou uběhnou tak rychle. Chci být stále s Tebou, dávat Ti něžné polibky a nechat se unášet vášní. Miluji Tě, jako nikdy nikoho.

L Á S K A je pět písmen, co ti změní život. Snad i ty ji někdy poznáš, a potom si snad uvědomíš, co jsi dneska udělal!

Moje srdce Ti píše tuhle SMS,
přál bych si Tě vidět ještě dnes,
bez Tebe jsem sám,
jen Tebe rád mám!

Tvé oči jsou jako jezero,
v nich stříbro hvězd se blýská,
kdo jednou se do nich zadívá,
tomu se po nich stýská.
Miluji Tě.

Když tě postrádám,
zavřu oči a vzpomínám.
Na to, jak to s tebou bylo krásný,
teď zas budou mi dny poloprázdný.
Chybíš mi čím dál víc,
už nevím, jak ti to mám říct.
Asi toho lituju,
ale musím říct, že tě miluju.
O jedno tě prosím,
i když u toho slzím,
nelži mi!

Ťal jsi do živého, moje duše umírá,
bez Tebe, miláčku, můj život skomírá.
Však ještě máš šanci mou zkázu zvrátit,
pokud se ke mně budeš chtít vrátit.

Řekni svému stínu,
ať mi podá kopretinu.
Moc se mi po Tobě stýská.

Až jednou budeš sám a zklame tě osud,
pak vzpomeneš si snad,
že tě má někdo rád
a miluje dosud.

Umírám bez Tvého náručí, umírám bez Tvých polibků a žádné jiné dotknout se nechci, protože jen TY jsi pro mě nejcennější!

Tak jako řádky bez písmen,
tak jako zatoulaný sen,
tak jako touha zlomená,
tak jako láska bez jména,
tak jako mraky bez nebe,
tak cítím já se bez Tebe...

Za tichého večera
padá hvězda z nebe,
smutno je mi, smutno,
když tu nemám Tebe!

Mrzí mě, co se stalo,
ale asi je to pro Tebe málo...
Chtěla bych vrátit čas,
a být bezstarostná zas...
Miluju Tě stále,
ale zřejmě jdem do finále :(

Zhroutil se mi celý svět! Ztratila jsem někoho, koho jsem strašně milovala a miluji! Už nemám nic, nemám Tebe... Ty jsi byl celičký můj život... Pořád Tě móóóc miluji... Vrať se zpět...

Šmudlo můj, strašně se mi po Tobě stýská... Chci Tě!

Můj broučku, i když nás dělí velké kilometry,
my to spolu zvládneme a dáme to na milimetry.
Každá vteřina je mi dlouhá bez Tebe,
když koukám večer na nebe.
Kde asi teď je hvězdička Tvá,
kdepak je láska má?
Už abychom byli spolu samotní,
mně samotné se srdce rozbuší.
Miluju Tě.

Když světlo mizí a probouzí se tma.
Když labuť plave, je tak nádherná.
Když velká louka květy je posetá.
Když za obzorem nebe se červená
a když já pláču, jsem nešťastná!

Tak těžké je ležet sám a jen na Tebe vzpomínat. Ani měsíc, hvězdy a snad ani sám Bůh nezná lék, jak ulehčit mi můj žal, že nemůžeš být zde. A tak, prosím, věř mi, že chci být s Tebou co nejvíc a hladit Tě po Tvé tváři říkajíc: Miluji Tě.

Každý prožil rozchod, pobrečel si a šel dál. Ale jednou každý prožije něco, co JEN rozchod nebude, ubyde kus srdce, zbude jen smutek a ty poznáš, že to byla pravá láska. Nevzdávej to, dostaň ji zpět.

Proč jsem tak samotná,
proč jsem tak sama?
Proč jsi tak daleko,
když mám Tě tak ráda?

Jedno skromné přání bych jen měla,
a to abych Tě zas na chvilku uviděla
a tím mi zmizel můj smutný den
a nastal nádherný sen,
ve kterém bychom si my dva zahráli hlavní roli,
lásenko, bez Tebe život mě strašně bolí,
když Tě nemohu spatřit.

Dnes se mi o Tobě překrásný sen zdál, Ty za ruku jsi mě v něm vzal a tiše do ouška pravil: Má láska patří pouze tobě.

Vím, bylo to moc těžké pro nás oba, ale já to překousla, pobrečela si a jdu dál. Tak proč jsi mě nenechal, abych se s tím srovnala a místo toho jsi mě ponižoval... pomlouval... ničil! Tím jsi dokázal jen to, že Tě nenávidím.

Ticho. Jen kapky vody dopadají na parapet. Samota. Strach. Smutek. Láska? Prší.

Srdce mám na dlani
a v očích svítání.
Nádherné stonání,
rtů plných líbání.
Upřímné doufání,
toužebné čekání.

Ležím tu a usínám,
na Tebe a Tvou lásku vzpomínám...

Miluji Tvé nohy, miluji Tvé ruce,
to a ještě více, říká mi mé srdce.
Miluji Tě celou, od hlavy až k patě,
těším se moc, až spolu počneme dítě.
Miluji Tě, lásko má...

Ať jsi, kde jsi, miluju Tě. Ať jsi, s kým jsi, miluju Tě. Ať jsi, jaký jsi, taky Tě miluju. Prosím Tě, už si konečně uvědom, že Tě miluju každou částí svého těla, a proto prosím, nezapomínej už na mě.

Děravej kamínku,
svírám Tě v pěsti,
naděl nám do vínku
kousíček štěstí.
Špetičku naděje
a zbav nás bolu,
ať nám zas dobře je
a ať jsme spolu...

Tak strašně smutno mi je, když nejsem s tebou! Tak strašně moc mi scházíš, když mě nehladíš ve vlasech, když se ke mně netulíš, když mě nehladíš, nepusinkuješ a nešeptáš mi, jak mě miluješ! Lásko, chci být pořád s tebou!

Venku padá první sníh,
Tebe MILOVAT je hrozný hřích!
Proč zapomenout na Tě nejde?
Páč mé SRDCE bez tebe se neobejde :(
MILUJU TĚ!

Posílám Ti zprávu přes uplakané mraky,
a píšu Ti v řádcích, že bych brečela taky.
Víš, že jen pro Tebe mé srdce láskou plane.
Slib, lásko moje, že samo nezůstane.

Když v lavici sedím
a do blba hledím,
školu proklínám
a na Tebe vzpomínám.
Tak nádherný oči máš,
lásky mé si však nevšímáš.
Přes to všechno mám Tě ráda,
nejen jako kamaráda.

Nechci se vtírat, ale musím... nemůžu bez tebe být! I když to vypadá, že mi na tobě nezáleží, není to pravda... ale těžko se přesvědčuje o opaku nevěřícího a zraněného člověka...

Co se dá dělat s děravým srdcem a prázdnou duší? Snad jenom plakat potichu a myslet při tom na tebe.

Chybí mi objetí, chybí mi žal,
je ve mně prázdno, tys srdce mi vzal.
Chtěla bych jen svůj sen proměnit v skutečnost,
svým srdcem povědět, nebuď jen minulost.

Smutně se do školy potácím,
za telefon drobný utrácím.
Když slyším Tvůj hlas, beze slova položím,
čekám, kdy klesnu, kdy se usoužím.
Chybíš mi, lásko, co dál říct,
teď má Tě jiná a já nic...

Vím, že už mě nechceš,
a mně se chce brečet,
pro jediný úsměv
před tebou budu klečet!

Až na mě budeš jednou vzpomínat,
vzpomeň taky, žes nebyl jen kamarád.

Já vím, udělala jsem tolik chyb a chtěla bych to vše teď napravit. Doufám, že už není pozdě. A dá se začít zase... Dej mi ještě jednu poslední šanci.