Smsky o smutku

Mám jen jedno skromné přání,
být s Tebou každou noc až do svítání.
Jen Ty dáváš mi sílu žít,
jen s Tebou navždy chci už být.
Chce toho mé srdce moc,
že chci s Tebou trávit každou noc.
Snad někdy splní se mi tento sen,
že budeme alespoň jednou spolu celý den.
Není pro mě snadné být bez Tebe,
cítím se jak slunce, kdyby bylo bez nebe.
Miluju Tě, lásko!

Já jsem teď sama a ty jsi teď sám,
co já bez tebe jen dělat mám?
Nemám tvou lásku, mám jen snění,
ta bolest a zklamání můj život celý mění.
Líbal a hladil jsi mě něžně a jemně,
tak krásně tulil jsi se ke mně.
V těch chvílích jsem si přála zastavit čas,
nepovedlo se a já tu chvíli chtěla zas!

Láska je jako růže, jejíž krása tě zasáhne hluboko v srdci a jejíž vůne se ti vryje do paměti... Ale musí se s ní umět zacházet, protože jinak tě poraní svými trny a rány se pak dlouho a těžko hojí. Já tě však chápu, dálka je nepřítel pro naši lásku. Co mi zbývá? Jen samota a láska k tobě stále trvající. Jsem jen tělo bez duše, lásky a bez tebe. Nezapomeň, že tě pořád miluji!

Chybí mi Tvůj úsměv, pohled očí Tvých... Tvůj skvělý humor, něžné doteky při tanci... Vím, už nikdy to nebude jako dřív, sám jsi mi to řekl... Teď můžu jenom snít, mám na sebe vztek...

Láska, co je to? Pouhý produkt chemických pochodů v těle. Tedy i nestálá, zrádná a zraňující. A co je nejhorší, člověk se jí může jen těžko bránit. S tebou jsem to poznal.

Já vím, že jsi mě miloval, ale opustils mě. Je ona lepší než já? Asi ne, protože jsme všechny stejný. Já tě pořád miluju a nikdy tě milovat nepřestanu!

Kde jsi, můj krásný sne,
má krásná představo nádherného dne,
má touho vášnivé noci,
má lásko, proč tady nejsi?

Když se ráno probouzím, přemýšlím, zda zavoláš. Sednu si na postel, držím telefon v ruce a čekám. Nic. Venku slunce už zapadá a já stále čekám. Uléhám do postele a myslím stále jen na Tebe. Říkám si: Určitě zavolá zítra. Jdu spát. Malá slzička stéká mi po tváři a říká mi: Asi zapomněl, asi nemiloval tak, jak sliboval...

Miluju... A proto si tu bublám, směju se a naříkám, proto líbám, skláním se a utíkám, protože už mám, co jsem vždycky chtěla... Pro Tebe, lásko, jen pro Tebe... A Ty volně padáš do náruče někoho jiného.

Do snu jsi mi vstoupila,
v těle Tě teď mám,
až zas oči otevřu,
budu jenom sám.
Miluji Tě.

Myslím na Tebe ve dne, v noci, nemůžu Tě dostat z hlavy. Vždy si vzpomenu na okamžiky, co jsi byl se mnou. Chtěla bych, aby to nikdy neskončilo. Nemohu zapomenout na okamžik, kdy jsem Tě spatřila poprvé. Miluju Tě a nechci Tě ztratit...

I když je dálka mezi námi velká, tak věřím v to, že my dva to překonáme, protože naše láska dokáže všechno!

Kdyby se všechny oceány obrátily dnem vzhůru, kdyby se vysypaly všechny hvězdy, kdyby už slunce nikdy nevyšlo. Nic by nebylo tak katastrofální, jako být bez Tebe!

Co z toho, že Tě mám,
když tu nejsi se mnou,
když sama teď hajám,
a ne ve dvou.
Je mi smutno, stýská se mi,
schází mi polibek, pohlazení.
Chybí mi objetí, chybíš mi Ty,
zbyl mi jen dotek samoty.

Má lásko, nebe je plné hvězd, ale ten měsíc jsi ty, svět je plný milenek, ale ta nejlepší jsi ty. Jestli zapomeneš ty, to je na tobě, ale já nezapomenu nikdy na tebe.

Chybí mi Tvé veselé oči, úsměvy, jemné dotyky a polibky - chybíš mi celý. A tak Ti posílám poslední pusu přes tyto řádky, i když je nejspíš nikdy Tvé oči neuvidí. Možná je to tak správné, možná ne, co my víme - skoro nic. Možná si to všechno jen namlouvám, ale jedno vím jistě, že v mém srdci budeš vždy ukryt. Vždy tam bude pro Tebe místo, místo na lásku, místo na porozumění, na přátelství.

Cosi se mi v očích blýská,
je to človíček, po kterém se mi stýská.
Na krček bych ho políbila
a po vlasech pohladila,
jen kdyby tu se mnou byl
a ke mně se přitulil.

Ze samého stesku
mám na čele vrásku,
jak se mi bude žít,
když Tě nebudu tak dlouho mít?
Nebudu slýchat Tvá něžná slovíčka
a nebudeš mi dýchat do ouška.
Má láska k Tobě hory přenáší,
však teď se nacházím v nesnázi.
Ať už to skončí a jsem zas s Tebou.
Miluju Tě.

Miláčku, prosím vrať se mi, tohle přece nemůže být konec, vždyť já tě tolik miluju.

Říkáš, že tě život nebaví
a že tě moje řeči unaví,
teď tu sedíš nade mnou
s hlavou smutně skloněnou,
já tě jenom tiše poslouchám
a víc říkat si netroufám,
když tě vidím u mě stát
a když vím, že chceš to vzdát.

Jsi má láska, něžný květ,
schází mi Tvá vůně.
Posílám Ti polibek,
mé srdce láskou stůně.

Mé srdce hledalo a našlo,
poznal jsem ten nejkouzelnější cit,
a teď nechápu, jak k tomu došlo,
že Tě už nemůžu mít.
Srdce mi krvácí,
stále Tě miluju,
láska se neztrácí,
věčně Ti ji slibuju.
Dostanu ještě šanci?
Prosíím :o(

Když se dívám do Tvých očí, vidím v nich celý náš svět. Když slyším Tvůj hlas, rozkvetu jak nejkrásnější květ. Když Tě držím za ruku, vím, že jsem v bezpečí. Když Tě líbám na rtíky, tak hlava se mi zatočí. Stýská se mi, miláčku.

Chci všechno vrátit zpět,
chci být opět v tvém náručí.
Chci Tě a to hned,
ta touha po Tobě mne umučí.
Ty ani netušíš, jak moc se mi stýská.

Už je to celý dlouhý týden, co jsi mě opustil, a mně to přijde jako století bez paprsků slunce, vody, tepla. To nejdelší století bez lásky.

Má pohádková princezno, Vaše polibky opíjejí rychleji než sklenice vína, Vaše objetí hřeje více než samo slunce, pohled ve Vašich očích je tajemnější než měsíční svit, s Vašimy doteky se nemohou měřit ani sami spanilí andělé, s Vaší krásou se nemůže rovnat ani duha po letní bouřce a být s Vámi je jako tančit v extázi v oblacích, ale být bez Vás, to je jako být sám v pustém a temném vesmíru, kde i ty nejveselejší oči pláčou. Stále na Vás myslím, stále o Vás sním.

Když srdce stůně, nejlepší je lék,
na ústa vtisknout polibek.
Vyléčíš mě?

Už se Tě nemůžu dočkat, Lásko moje. Doufám, že moje, srdíčko mé mi to napovídá. Vím, že jsem jiný, jen chci, abys to poznala sama. Miluju Tě, Lásko. Tvoje Láska.

Ahoj lásko, stýská se mi po Tobě a Tvým něžným mazlení. Miluju Tě. Chybíš mi. Nikdy bych nevěřila, že to tak bude bolet! Proč to nejde vrátit zpátky? Mrzí mě, že jsme jenom kamarádi, ale děkuju za to!

Kocourku můj sametový, jsi jako něžný polibek, který mě každou vteřinku šimrá na ústech a nutí mě, abych na Tebe myslela, ať dělám cokoli! Už se Tě, broučínku, nemůžu dočkat a myslím, že do zítřka umřu steskem, ale pokud to prežiju, tak zítra budu ten nejšťastnější tvoreček v celým vesmíru a mé srdce bude opět plné nezkrotné lásky a touhy po Tobě! Moc Tě miluju, broučku můj!

Tepu Ti v dlani jako rána pod obvazem, jako motýl sražený na zem. Vzpomínáš na chvíle, kdy jsem řekla, zmámena láskou: Polib mě do dlaní. Polož mi ruce zevnitř na nohy. Líbals mě a chutnal jsi jako kořeněný likér.

Poslední kapka padla
a má láska k Tobě zvadla,
sice tě strašně miluju,
ale ve lžích žít nepotřebuju.

Zklamal jsi mě velice, jak teď mi je smutno, ten pocit, jako když se ti zapíchne miliony jehliček do srdíčka, slzy se mi koulejí po tváři, nemůžu zapomenout a stále tě miluji.

Bolí, všechno hrozně moc bolí... jak ses koukal, jak jsi mé rty líbal - to vše teď ukrutně moc bolí. Proč ta bolest nezmizí? Tak už jdi, jinak přestanu přežívat.

Jak ráda bych Tě viděla! Jak dlouho už jsi pryč? Móóóóóóóóc se mi po tobě stýská, co mám dělat? Tvoje fotka mi nestačí, chtěla bych Tě líbat! Moc Tě MILUJU!

Naučil jsi mě milovat, tak proč teď odcházíš?! Byl jsi pro mě sluncem, které mě dělalo šťastnou. A teď? Připadám si jako v nekonečném tunelu tmy, samoty a prázdnoty... V mém nitru je jen prázdnota, jak se svého pouta zbavit a světlo ve svém černém srdci najít? Porazit tmu se mi nikdy nepovede, jenom slunce takovou věc svede! Slunce už jsem však dávno ztratila.

Broučku, víš, co jsem zjistila?! Že láska je jako slunce nebo morfium! Jednou se vyhřeješ, ale nemůžeš se zásobit sluncem na celou zimu, když slunce zmizí, je ti zima. Stejně tak by ti bylo málo platný, kdybys byl morfinista a píchl si dopředu dvojitou dávku drogy. Jakmile se morfium vstřebá, budeš zakoušet pekelná muka, bude ti dvojnásob chybět... Lásko, mojí drogou jsi ty a já zažívám strašný absťák každou vteřinu, kdy tě nemám na blízku. MILUJI TĚ!

Proč moje srdce celý den bolí,
proč moje duše v noci se bojí,
proč nejsi se mnou, tady a teď,
proč všude kolem je jenom zeď,
proč na tu zeď srdíčka malují?
Odpovídám sama, strašně Tě miluji!

Je lepší být nešťastně zamilovaný než být sám... Ale vždyť být nešťastně zamilovaný znamená být sám! Jsem SAMA! Nechci být SAMA! Chci být s TEBOU.

Nenávidím život, protože mi poslal tebe. Nenávidím tebe, protože ty jsi můj život!

Je rozumný, kdo se nermoutí pro to, co nemá, ale raduje se z toho, co má. Ale já mám pocit, že nemám nic, když tady nejsi se mnou.

Seznam věcí, které mi nejvíce chybí: Tvé oči, Tvůj hlas, Tvá tvář, ruce na mém těle, jak krásně se mě dotýkají, celé Tvé tělo, Tvé vlasy, vůně a Tvé miluji tě! Jsem Tvá a Ty budeš na vždy můj!

Mně stýská se teď moc,
byla totiž ještě pro mě noc,
když jsi dnes ráno odešla
a ta chvíle nadešla.
Na rozloučenou pusu měl jsem ti dát,
a ne v posteli bez pohybu spát,
proto posílám ti verš
a to mi, lásko, věř,
že miluji tě stále víc,
to nevyvrátí mi na světě nic.

Teď proklínám ten den,
kdy pozval jsi mě ven,
kde políbil jsi mé rty,
zlomil tím mé city.
Proklínám ty chvíle,
kdy ležela jsem vedle Tebe,
kdy šeptal jsi mi do ucha,
jaká byla to muka,
když nebyl jsi se mnou,
nehladil mou tvář jemnou.

Loučení chutná solí,
vždyť slzy slané jsou.
Ta chvíle nejvíc bolí,
když dva se rozejdou!
Miluju Tě!

Lásko, kde jsi?
Lásko, kde jseš, kde se schováváš?
Často ve snech se mi zdáváš.
Přijď, ať nečekám dlouho,
umírám už touhou.

Lásko, ještě včera cítila jsem Tvé hebké rty na mých, ještě včera jsme byli jako jeden. Ještě včera jsem Tě držela v náručí a šeptala, jak Tě miluji. Ještě včera.

Lásko, prý je spravedlivější být o báseň ochuzen, než ji dostat od nedozrálé krásy a tak je tohle poslední SMS ode mě. Sbohem.

Usínám v posteli za svitu měsíce, nade mnou nebe s tisícem hvězdiček. Usínám sám, tak jako vždy, ptám se já, ptám, proč nejsi tu Ty.

Koupu se ve tvých krásných modrých studánkách a hřeji se v tvém něžném úsměvu. To vše je jen na fotce, a proto s ní chodím spát, abych měl krásné sny. Toužím po tobě stále víc. Pa, Tvůj méďa na hraní :-*