Smsky o smutku

Móóc Tě miluju a doufám, že si dáme navzájem ještě šanci. Moc bych Tě chtěla, jsi úžasnej kluk a umřu bez Tebe! Moc mi chybíííš...

Běží si dny po dnech,
doufám, že rychle to uletí,
já zas ucítím Tvůj dech
a spočinu ve Tvém objetí.

Broučku! Tak moc Tě miluju, že mě až bolí srdíčko. Chtěla bych Ti usínat v náručí a vidět Tvoji tvář jako první, když se probudím. Proč nemůžeme být spolu? Tvá Beruška.

Proč jsme se museli rozejít? Moc tě miluju, nechci tě ztratit. Prosím, dej mi ještě šanci. Vím, že mě máš ještě pořád rád, vždyť nám k tomu nic nebrání... Lásko, prosím, vrať se ke mně. Bez tebe nemá můj život smysl.

Jako samotář bez duše i těla
si teď připadám,
kéž bys tu tak se mnou býti směla
a já necítil se tolik sám.

Lásko moje, jsem ráda, že tě můžu mít jenom pro sebe, jsem ráda za každý den, kdy tě můžu vidět, za každý polibek, který od tebe dostanu. Broučku, jsi pro mě vším, celý můj život. Je mi šíleně moc smutno a chtěla bych teď být v tvojí náruči, ale to momentálně nejde, tak aspoň nejsladší pusinečku na světě ti posílám. Tvoje zlatíčko. Miluji tě.

Jestliže mě nemáš rád, tak proč pořád sním?! Jestliže lásku necítíš, tak proč věřím lžím?!

Jak krásně voní Tvé vlasy...
to bude láskou asi.
Jak krásně zní Tvůj hlas...
chtěl bych být s Tebou zas...

Pro Tebe já stále truchlím,
po večerech slzy pustím,
ať spadnou mi na polštář
a unese je noční zář.

Ve tmě bloudím, ztracený v myšlenkách...
srdce krvácí, v tom někdo zašeptá...
Nechci už slyšet tyhlety hlasy,
pořád se vracejí, ptají se, kde jsi...
Odpověď nenajdu, smutek si nesu...
mysl se potápí do černých lesů...
Srdce víc krvácí, nechci už žít,
život se vytrácí, čas navždy jít...

Chtěl jsem Tvoje srdce, podalas mi kámen.
Zvolna dohořel mi v duši - bílý plamen.

Kdybych byl Kolumbus,
projel bych s tebou světa kus,
kdybych byl Romeo,
vylezl bych do tvého okna modrého,
ale nejsem ani jeden z těch,
co leží v papírech,
tak já tady a ty tam,
každý jsme na to sám.
Stále čekám na tvé zavolání,
nic se neděje, tvé číslo mě už ani neprozvání,
vrať se mi do náručí,
než nás stesk zapomenout naučí.

Častokrát jsi mě líbal na má ústa, častokrát jsi mě hladil po tváři, já nezapomněla... Teď líbáš jinou na ústa, hladíš cizí tvář... Tak už mi zavolej, lásko moje!

Kdyby tak šel čas vrátit,
nemusel bych Tě ztratit...
Moje srdce patří stále Tobě,
ale proč necháváš je ležet v hrobě?

Dvě hvězdičky na nebi na sebe svítí, protože bez sebe nemůžou být. A říkají si: Miluji Tě! Jedna jsi ty a druhá já. Miluji Tě a už Tě nechci nikdy ztratit.

Proč se to muselo stát? Proč jsi říkal: Mám tě rád? Proč jsi mě stále klamal a svoji lásku mi sliboval, když jsi mi chtěl jen ublížit? A to se ti opravdu povedlo!

Sním a vidím jenom Tebe,
samo peklo, s Tebou nebe!
Sním a Ty jsi sen,
sama bolest, s Tebou láska jen!
Sním a nechci poznat ráno,
sama nic, s Tebou, co je zakázáno.

Víš, srdíčko moje, i když jsme tak daleko od sebe, jsem jen Tvůj, mé srdce patří jen Tobě. Myslím na Tebe každou vteřinu. Chtěl bych se k Tobě přitulit. Miluju Tě, lásko!

Pro jedno kvítí
slunce nesvítí...
Ale co když já jsem ta kytička,
která nemůže žít bez sluníčka...
A moje sluníčko už svítí pro jinou... kytičku...

Lásko, ptám se, kde jsi? Jestli náhodou nejsi u jiné, nejsi, věřím, že nejsi, a věřím, že Ti chybím stejně, jako Ty chybíš mně. Broučku, toužím, abys mě obejmul, řekl miluju Tě a já byla šťastná... Pak by se stalo něco, co považuji za sedmý div světa - políbil bys mě. Mé srdéčko touží po tom Tvém. Miluju Tě a nikdy, nikdy nepřestanu.

Procházím temnou ulicí,
vidím Tvé oči zářící,
Tvé oči, jež se na mě smály,
jsou teď daleko, daleko v dáli.

Sním o Tobě, o Tvém těle,
co krásně hřeje.
Snad mne bude hřát napořád
a lásku mi vyznávat.
Toužím s Tebou prožít vše, co si budem přát,
s tím, že jeden druhého bude mít rád.

Za každou chvíli s tebou
platím víc, než se ti může zdát,
a z jedné nekonečné lásky
míň než málo náhle zbývá.
Proč vůbec do očí mi tvrdíš,
vážně tě mám strašně rád...
Už nikdy nebudeš, kým jsi býval.

Stříbrný měsíc, to je můj posel, po něm ti posílám bolest mého srdce.

Ty jsi mé slunce a já jen Tvůj stín. Ty hoříš beze mě, já však bez Tebe nemohu být.

Ty jsi můj miláček... tak proč mě nemiluješ?

Když někoho ztratíte a chcete ho zpátky, musíte bojovat. Já se o to pokusil, zbytek je už na tobě...

Usínám a nechce se mi,
usínám a stýská se mi,
a proto posílám Ti básničku
pro Tvoji sladkou dušičku,
ty můj milý kvítečku!

Vůbec nevím, proč mi nepíšeš, ale vím, že já Ti napsat musím! Moc Tě miluju a chtěl bych být neustále s Tebou! Chtěl bych Tě líbat na Tvé sladké rtíky a dotýkat se Tvé něžné tváře. Moc mi chybíš!

Miláčku, byla jsem Tvůj host,
a proto neměj na mne zlost.
Bylo to mezi mnou a Tebou...
Láska, to je slovo do rvačky,
a proto Ti posílám fungl nové kopačky!
Život je boj,
tak ahoj...

Já vždycky jsem to věděla
a od srdce vždy cítila,
že tys byl pouze kamarád,
který měl mě jinak rád,
než já si vždycky přávala
a o čem jsem tak snívala...

Proč se ke mně tak chováš? Když jsem Tě poznala, byl jsi moc milý, hodný... A teď? Jsi na mě zlý a já nevím proč, nic jsem Ti přeci neudělala, to Ty jsi se se mnou rozešel... Nepoznávám Tě, prosím buď, jaký jsi byl předtím, protože to teď moc bolí!

Víš, kdybych mohla, tak bych nejraději vrátila ten čas, kdy jsme ještě bývali spolu, ruku v ruce. A tys mi šeptal, jak moc mě máš rád. Ale už konec snění, realita je tvrdější.

Miláčku, stýská se mi po tvém úsměvu, doteku i vůni. Po tvých slovech, po tvém tělu a po tvém objetí. Já chci jen s tebou býti... Už abychom byli zase spolu...

Už vím, proč je volnost pro ptáky tak důležitá - díky ní mohou roztáhnout svá křídla a rozletět se kamkoli. Ale mým největším přáním je, aby se Tvá křídla dotýkala pouze mne a aby na svých perutích nosila mé srdce.

Nějak jsem myslela, že jako my dva... mohli bychom to zkusit, ale teď... to už prostě zase nějak nejde... a ne z mojí strany... Člověk se schází a zase rozchází... a my... se pořád budeme asi jen rozcházet...

Lásko, prosím, zůstaň - chci Tě mít!
Lásko, prosím, zůstaň - nesmíš odejít!
Mé srdce žalem pláče, na stesk můj umírá.
Lásko, prosím, zůstaň - stesk ránu rozvírá!

Má mě rád, nemá mě rád, má mě rád, nemá mě rád? Kurva drát, proč mě nemáš rád?!

Ahoj má jediná lásko, má rozkvetlá sedmikrásko. Jsem bez Tebe den a noc a asi budu volat o pomoc, moc mi chybíš! Stýská se mi po Tobě, po Tvém úsměvu, po Tvém krásně příjemném hlásku. Myšičko moje, jsi pro mě vším, nechci Tě ztratit, má jediná! Miluji Tě.

Milovala jsem tě láskou nejhlubší, mám vzpomínky a ty mě hřejí na srdci.

V okamžiku milování bylo z Tebe cítit štěstí, v polibcích a dotycích spalující touha a teď nemůžu pochopit, že šílím a čekám, až se ozveš zas.

Když jdu večer spát,
slzy kapou na polštář.
V každé slze je tvá tvář,
jestlipak ty vzpomínáš.
Prožili jsme časy krásné,
kde jsou teď ty tvoje básně.
Stýská se mi, ty to víš,
ale to samé mi nepovíš.
Jak může čas něco spravit,
když se budu pořád trápit.
Nechci alkohol, nebudu ho pít,
neboť jediný lék jsi pro mě ty.

Nenarážej do mě - obejmi mě!

Láska je krásná a právě ona
mé srdce k Tobě pořád volá.
Tak proč bdím v temné noci
a od slz není mi pomoci,
proč sama pořád jsem,
když Ty jsi můj jediný sen.
Miluji Tě a moc mi chybíš...

Růže voní, trní pýchá,
bez Tvých rtů se těžko dýchá...

Svou lásku jsem ti chtěla dát, ale ty jsi mi jen ublížil... Říká se, že čas všechno vyléčí, ty už jsi asi dávno zapomněl, ale já nedokážu zapomenout... I přes to všechno tě stále miluju.

Jak řeka, která znenadání odvádí vláhu jarních tání, unáší břehy svými proudy, svádíš i pramen mojí touhy.

Je mi smutno, miláčku,
po Tvém něžném čumáčku.
Už se těším na Tebe,
nemůžu být bez Tebe.
Bez Tvé velké lásky
nemůžu být ani chvíli,
to pak tady jeden šílí.
Jeden prima klučina,
co na Tebe stále vzpomíná.
Ještě vyčkej chviličku,
pak budeme pěkně spolu,
od hlavy až k patě dolů.

Přeji si, aby jsi tu byl se mnou, aby jsi mě líbal, aby jsi mě hladil, aby jsi mě objímal. Chci cítit tvůj dotek na mém těle, ale ze všeho nejvíc CHCI TEBE! * Miluji tě! *

Chci být ve Tvém životě a splnit Ti každý Tvůj sen. Toužím po tom, abych se mohl po Tvém boku probouzet po celý život. Odpusť mi.