Smsky o smutku

Dívám se na nebe, hvězdy tam září,
ale jen ta jediná mi tu schází.
Svítí jak ostatní, stejná však není,
proč se mnou teď není... stýská se mi!

Má duše miluje Tě a Ty to dobře víš,
však asi víc, než tušíš.
Proto nebuď jako dým
a proměň se v bytost,
nechci být jen to míň
a být pouze lítost.
Pochop, že miluji, umím se trápit,
nenech mě celou noc v žalu se topit.

Když se člověk loučí s někým, koho měl rád, teprve pak si uvědomí, že ho měl móóóc rád... Jako já tebe.

Když se dívám na nebe,
vzpomenu si na Tebe.
Chtěl bych Tě teď láskou hřát,
svoje srdce Tobě dát.
Už teď cítím srdce Tvoje,
na oplátku dám Ti svoje.

Nic se nezdálo tak, jak má být, oči v slzách, z lásky jen prach, kouzlo se rázem změnilo v prokletí. Tíha našich slov zmizela v temnotě našich krutých činů. Všeho teď lituji, jen vzpomínky zbyly, teď jsi pryč. Na měsíc koukám a hledám sama sebe. A hlavně Tebe.

Jsi malý hádě zrádný,
co na prsou jsem hřála,
ale kdybych zlatou rybku chytla,
jen Tebe bych si přála!

Máš, co jsi chtěl, teď jsi sám a lituješ. Máš, co jsi chtěl, i já jsem sama a šťastná.

Chci v dešti stát
a vzhůru k oblakům polibky posílat.
Polibky, které tisíckrát mi vrátíš,
polibky, které celé tělo schvátí.

Nenávidím tě! Moc to bolí, víš?! Snad i ty jednou na sobě tuhle bolest pocítíš. A pak možná pochopíš, že zabil jsi všechno, v co jsem věřila, zabil jsi nás! Už tě nechci znát a lituji toho, že jsem věřila tvým lžím, ale přesto mě moc trápí, že srdce tvé už nikdy nebude mým!

Lásko, chybíš mi strašně moc.
Já prosím o pomoc.
Chci být pořád jen s Tebou,
chytit Tě za ruku Tvou.
Společnou cestou jít
a pak Tě něžně políbit.
Miluji Tě.