Smsky o smutku

Nevím, kdo tě teď objímá,
všechno mě najednou dojímá.
Nevím, kdo ti poslední polibek dal,
nepamatuji se, kdo mi tě vzal.
Nevím, jak se vlastně máš,
jestli mě ještě vůbec znáš.
Nevím, koho ve své náruči hřeješ,
ani na koho se právě směješ.
Nevím, koho po vlasech hladíš,
ale stejně mi ještě scházíš.

Miláčku, chci se s Tebou muchlovat a šeptat Ti do ouška něco pěkného, dívat se do Tvých nádherných očí. Tvoje beruška.

Jak krásný je den s Tebou,
když milujeme se oba,
snad se zase vrátí,
ty chvíle lásky a milování,
jen ať se nám neztratí.
Milovat přece znamená žít,
žít a neublížit.

Ty dny, co jsem bez Tebe, mi připadají nekonečné... Proč jen nemůžeme být spolu pořád? Miláčku, strašně se mi stýská po Tvém pevném objetí, po Tvých dotycích, pohlazení... Stýská se mi... po Tobě, už to bez Tebe dál nevydržím, tak se mi rychle vrať! Miluju Tě!

Dotek po doteku, tak blizoučko je svítání
a zítřek bez Tvých očí, rtů a objímání.

Byli jsme spolu, ale už nejsme. Já už mám jiného a ty jinou. Mé srdce má však jen tebe tam hluboko. Proč to tak osud chtěl?

Už je to dýl, ale já nedokážu zapomenout... Furt mi moc chybíš... ty dotyky, polibky... NE! Nejde to! Nevyznám se v tobě! Co se ti honí v hlavě? Chceš mě utrápit? Říkají: Budou další, lepší. Ale já nechci další! Já chci furt jen a jen tebe!

Snad spatřím ještě někdy
Tvou krásnou tvář, Tvé krásné tělo,
které je tak křehké a hebké,
že by se snad vznášet mělo.
Tolik bych si přála býti zase s Tebou,
abys zase byla mojí ženou,
protože neexistuje na světě nic,
co bych milovala víc
než Tebe, má lásko jediná.

Ach pane na nebesích,
kde je ten smích,
kde je ten smích a proč jsme každý sám,
vždyť já se snad uvzlykám.

Být si nablízku a každý den se vídat, to není žádné umění, ale být si vzdálení a zůstat si věrní, to každý neumí. Miluji tě.