Smsky o smutku

Jsi pro mě květina v rozkvetlé zahrádce,
jsi pro mě princezna v nádherné pohádce.
Stýská se mi, je mi smutno, chci jen s tebou být,
jsi mé všechno, miluju tě, pro tebe chci žít.

Umírám, když stojím vedle tebe a vím, že už tě nemohu políbit... Vrať se ke mně, lásko.

Bolí to... Bolí ztratit lásku a úctu toho, koho milujeme... Vím, že už nemůžeme být spolu, trápila bych se stejně jako teď... Chybíš mi a jsou chvíle, kdy bych dala všechno za to, usnout vedle tebe... Ale pak si vybavím ty hádky a všechny špatný věci, co se staly... Nejde to, nemůžeme být spolu...

Co říct...? Snad jenom, bolelo to a strašně těžko se to hojí :(((

Dneska jsem tě zase viděla. Bylo to krásný, ale současně to i smrtelně zabolelo. A to právě, když jsem si uvědomila, že už dávno nejsi můj.

Smutno je mi bez Tebe,
smutno jako v hrobě.
Častokrát si říkávám,
jak se daří Tobě...

Mít rád není snad hřích,
když zamiloval jsem se do očí tvých.
Nechci tě, lásko, ztratit,
chci se k tobě vrátit.
Chci s tebou svůj život žít
a vedle sebe tě pořád mít.

Sedím na posteli a vzpomínám. Na tebe, má lásko. Mé rty chutnají slaně, ale já přesto píši. Jen pár řádků - aby jsi věděl. Bylo nám spolu krásně, ale vše jednou končí. Už nikdy se neobejmeme, nepolíbíme, nezasmějeme se životním chybám. Přesto budu květ naší lásky navždy chránit. Co kdyby chtěl někdy znovu rozkvést...

Chci myslet na TEBE - myslím na TEBE! Nechci myslet na TEBE - myslím na TEBE! Chci myslet na něco jiného - myslím na TEBE! Nechci myslet vůbec na nic - ale pořád myslím na TEBE!

Jen poslední slova k Tobě mám...
MILUJI TĚ... a sebe za to proklínám...

Víš, nevím, jak to říct,
líbíš se mi čím dál víc.
Chybička se vloudila,
a tak jsem celou noc blouznila.
Blouznila jsem nad Tebou,
nad mou láskou jedinou.

V noci, když se dívám na nebe,
myslím jen a jen na Tebe.
U srdíčka mě zahřeje,
když se na mě měsíc usměje.
Hvězdy mi šeptají, co mám udělat,
abych nezapomněl milovat.
Teď dochází mi, že miluji nebe,
ale mnohem více, lásko, miluji Tebe.

Proč člověk touží vždy nejvíce po zakázaném ovoci?! Proč je člověk chtěn odmítanými a odmítán chtěnými?! Proč ty jsi to ovoce, proč ty jsi ten chtěný?! PROČ?!

Miláčku, broučku můj, ani nevíš, jak moc moje srdíčko po Tobě touží. Přála bych si být vedle Tebe a držet Tě v náručí a líbat Tě! Chybíš mi čím dál víc, těším se na chvíli, až Tě znovu spatřím a obejmu. Zlatíčko moje, moc Tě miluji!

Za pár let, až vítr ti mou vzpomínku zavane, nebude to vzpomínka, ale touha tě zase vidět...

Už jen vzpomínky poletují v prostoru mé hlavy. Vše ostatní je pryč - zmizelo - jako ty. Za čas se to zase objeví. Jako ty. Možná.

Toužím s tebou šťastné chvíle sdílet,
zlé i smutné společně míjet,
po tvém boku zase být
a svůj život začít žít...
Miluji Tě!
A věřím, že mi jednou řekneš:
Už nemusíš snít,
u sebe tě chci mít...

Píšu Ti lísteček ze srdce smutného,
neboť jsme vzdáleni jeden od druhého.

Nemůžeme být spolu, ale ani bez sebe... Tak tu vedle sebe stojíme, koukáme na sebe a trpíme... Takhle to dál nejde, lásko... trhá nám to oběma srdce... ale jestli Tě ztratím z očí, umřu...

Miláčku, ve chvílích, kdy nemůžeme být spolu, zbývá nám jediné... Vědomí, že se milujeme, nám dá sílu podívat se světu do tváře a nehnout při tom brvou.

Je mi smutno. Představa, že u Tebe klečím, Ty krásně spinkáš a já Tě něžňoulince hladím po Tvých voňavoučkých vláskách. Bylo by to krásňoučký, vidět Tě zase vedle mě usínat. Jsi andílek. Tak sladkej a slaďoučkej. Jedna pusinka letí k Tobě. Miláčkuju Tě!

Je mi smutno, když jsem bez Tebe,
nechci jen snít, chci tě mít u sebe.
Mé srdce je tebou zaplněné,
sny o životní lásce jsou vyplněné.

Do temné noci hledím, přes slzy nevidím
a o tvém polibku stále jen marně sním...

Střídá se světlo a tma, den a noc,
ale mně se stýská stále stejně moc.
Nemáš ani ponětí,
jak moc chci cítit tvé objetí,
jak moc tě chci vidět zas
a slyšet tvůj hlas.

Tak, jak plyne voda,
tak letí i čas
a já se těším na tu chvíli,
až Tě, lásko, spatřím zas!

Stonám, doktoři mne odhánějí. Stonám na lásku. Pořád Tě vidím, usměvavou, obětavou, zamilovanou... zamilovanou do mě. Už je to dávno, já vím, ale zapomenout nejde... s posledním výdechem láska má nezmizí.

Jsi odporný podvodník a lhář,
jsi ješitný, protože každou máš.
Byl jsi to nejdražší, co jsem kdy měla,
každá holka mi tě záviděla.
Teď jsi to nejhorší, co na světě znám,
nenávidím tě a můžeš si za to SÁM!

Chci slunce, chci nebe,
chci lásku, chci Tebe.

Svět, to nejsi jen ty.
Já vím, ale uvěřit tomu nedokážu...

Můžu se jen na něco zeptat? Proč si svoje chyby uvědomíme až příliš pozdě... A čas nejde vrátit a věci nejdou změnit... proto si přeju zapomenout :o(

Zlatíčko moje jediný, Ty jsi ten nejkrásnější a nejmilejší človíček na celém světě a já Ti přísahám, že Tě nade vše moc a moc a moc miluju a nikdy Tě neopustím! Pamatuj, že bez Tebe život nemá cenu a kdybych ztratila Tebe, ztratila bych i své srdce. Vím, že i Ty mne miluješ, vím to! Líbám Tě, ty moje milované zlatíčko!

Krásná byla tvoje slova,
chtěla bych je slyšet znova.
Tvých dotyků si užívat
a bolest teď nevnímat.
Proč to všechno skončilo
a mé srdíčko se zhroutilo?

Proč ráda tě mám a ty mě jen pořád proklínáš? Proč na tebe neustále myslím, proč tě v mysli mám? Proč chci být stále s tebou, ale ty nemáš na mě nikdy čas?

Ahoj Andílku, být s Tebou je jako být v Ráji, Tvůj úsměv rozzáří můj. Chtěla bych poznat Ráj, je tak blízko a přece nedosažitelný. Jsem šťastná díky Tvým očím.

Až jednou nebudeš moct chodit, jíst, spát... ŽÍT... vzpomeň si na mě, protože přesně takhle bylo mně, když jsi mě opustil!

Medvídku můj, kdybys věděl, co pro mě znamenáš. Jsi pro mě vším. Nemůžu bez tebe žít! Potřebuju tě, stejně jako tráva potřebuje slunce, jako člověk vodu! Tak moc tě potřebuju a ještě víc! Bude to tím, že tě mám strááášlivě moc ráda a nechci o tebe přijít. Ale ty o nás rozhodneš, to ty rozhodneš, jak to bude dál...

Dnes jsem v posteli měla milence, byl dobře stavěný, svalnatý, vysoký, hnědé pronikavé oči, tajemný úsměv... škoda, že o tobě musím jenom snít. Chybíš mi a nejen v pelíšku.

Teď, když jsme si už dali sbohem, uvědomuju si, co pro mě znamenáš, přesně toto... vzduch... a bez něj se nedá dýchat. Pořád Tě strašně miluju!

Proč se mi všichni diví,
že můj úsměv je lhář,
když směju se jen v okamžiku,
kdy vidět mohu Tvoji tvář!

Je mi smutno a jsem tu sám
a jen na Tebe, lásko má,
neustále myslívám.
Chybíš mi...

Pluli jsme spolu na lodi. Vítr nás po vlasech pohladil. Sluneční paprsek hřál nás na kůži. Pak něco se stalo, teď cítím jen chladno a v duši mám pusté a bolavé prázdno. Ve vodě topím se sama, díváš se a je ti to jedno... Trápíš mě.

Minulost, budoucnost, přítomnost... Na ničem nezáleží, nikde tam nejsi...

Jednou ráno se probudíš a zjistíš, že všechno, o co jsi bojoval s tímhle světem, je pryč. Tak dobré ráno, lásko!

Všechno se změnilo - ty nejsi ty, já nejsem já, láska není láskou, život není životem, ale děti jsou jen jednou dětmi, dejme jim každý svoji lásku a na jinou zapomeňme.

Chybí mi Tvý doteky na mým těle, chybí mi Tvý rty na mých, chybíš mi tu celou svou bytostí. Musím jen čekat a doufat, že toužíš po mně jako já po Tobě.

Potkávám LÁSKU, potkávám stesk,
po cestách křížem k nám jdou.
Neboj se lidí, neboj se hvězd,
zastav se, ne náhodou...

* Tahle hvězdička je má * a tahle Tvá...
Kéž nebyla by tolik vzdálená!

Osud je tvrdý protihráč. Schovává esa v rukávu. Kdo bez viny je, ať soudí. Jeden se směje, druhý bloudí. Na rtech tu zlobu ze smutku, denně se bojím... rozsudku.

Tam, kde otevřu oči, tam vidím to, co jsem dřív neviděl. Tam, kde je zavřu, vidím tvoji lásku, tam, kde je otevřu, vidím tvoji zradu...

Zklamals mě, ublížils mi, pošlapals mě, sebrals mi všechno, moje srdce, mé city, mou hrdost, mé já... Já plazila se po kolenou, prosila, plakala, trpěla... Já, ta hrdá a zpupná! Jen já... Ty ses mi jen smál, marné naděje dávals mi... A já tě milovala. A stále miluji... ale ty se to nesmíš dozvědět.