Smsky o smutku

Vůbec netuším,
proč tvým uším
zůstávám tichý.
Vždyť všechno šlo překrásně,
bylo nám spolu tak krásně,
umírali jsme smíchy...

Umírám smutkem,
jen nějakým skutkem
můžeš mě zachránit,
ale musíš chtít...

Celé léto
mrzí mě to,
žes mě opustil.
Přeju si jen jediné,
ať se k sobě vrátíme,
abys se mnou byl...

Všechno bych ti k nohám snes,
kdybys byla se mnou dnes...
Dej mi prosím ještě šanci,
chci tě vyzvat, drahá, k tanci...

Stýská se mi po tobě,
bylo nám opravdu suprově...
Vzpomínáš?
Stále doufám, že mě pořád ráda máš...

Nevím, co na to říct,
snad čekala jsi mnohem víc,
než jsem ti mohl nabídnout.
Já miloval tě z čisté lásky
a s tebou vznášel se, bez nadsázky,
na upřímnost mých citů se můžeš spolehnout.

Kde jsi?
Proč tu se mnou nejsi?
Co děláš?
A proč už mě rád nemáš? :-(

Bloudím nocí
bez pomoci,
samotnous mě zanechal.
Tak honem pospíchej,
utíkej,
abys mi pusu dal...

Ty jsi můj cíl, můj směr,
bez tebe srdce mám plné děr,
do očí slzy mi tečou,
vteřiny strašně se vlečou...
Je svět, či není fér?

Když jsem bez svého miláčka,
nudím se,
cítím se
jak bez rajčat rajská omáčka...
Tak nenechávej mě samotnou, prosím :-)

Slábnu, padám, umírám,
jen pro tebe srdce mám,
ale tys ho odhodila,
velkou lásku zahubila.
Jak se to jen mohlo stát?
Nevím, mám tě pořád rád.

Proč jsi mě nechala,
šanci mi nedala,
stále se sám sebe ptám,
ale odpověď, tu neznám.
Nedokážu to pochopit,
jaks mohla naši lásku zahodit,
copak jsem pro tebe jenom led
a nepřitahuju už tě vůbec teď?

Nevím, co se stalo,
jiskřit to přestalo,
jsme dva odlišné světy,
tohle jsou mé poslední věty:
Za všechno ti moc děkuju,
teď ale dál bez tebe popluju.

Každou chvíli
uběhnu míli,
když tě hledám.
Škoda že šanci
vyzvat tě k tanci
žádnou nemám...

Při pohledu na Tebe se mi srdce rozskočí na dvě půlky. Ta jedna Tě ještě stále miluje a ta druhá nenávidí.

Chtěla bych s Tebou usínat,
pohádku Ti povídat.
Tvé ruce ve svých hřát,
co víc bych si mohla jen přát.
Jen s Tebou lásku prožívat
a něžňounce Tě milovat...
pořád.

Já už přišla na to, proč mám tě ráda, na to, že láska je největší z mých nálezů a ztrát... bohužel asi pozdě... Proč jsem tě ztratila?

Stýská se mi den co den, myslím na tebe jen a jen, tvé pohlazení cítím, tvůj polibek, tvůj dotyk. Jak hvězda si připadám, pak probudím se z krásného snu a i bez tebe nezblednu, však bez tebe už nechci být, já bez tebe už nechci žít. Tak přijeď mi, chyť za ruku mne, já políbím tě a nepustím. Lásko moje, miluju tě a velmi mi chybíš!

Odejít, vzkaz nenechat, kolikrát jsi mně dovolil Tě proklínat. Srdce mě bolí, oči mě pálí. Klidu v duši nenacházím. Proklínám, pláču, vzlykám a skáču. O životu pochybuji. Cítím Tě tu blízko zas. Jsi však pouze bílý stín, foukne vítr, uletíš...

Vždy, když se den blíží ke konci, ty vzplaneš v mém srdci...