Smsky o smutku

Ani nevíš, jak strašně mi chybíš. Chybí mi Tvá krásná slovíčka, která jsem vždy slýchala, Tvé něžné dotyky, kterými jsi mě vždy zahaloval, Tvé něžné polibky, které jsi mi rozdával... Chybíš mi celý! Ještě něco Ti musím říct... Miluju Tě.

Proklínám, ty tvoje oči proklínám, tvoje ústa, tvůj úsměv, ale hlavně TEBE! Nezasloužíš si, abych pro tebe plakala.

Ty jsi ten, kterého hledám, a konečně tě mám. Chodíme spolu krátce, a ty mi zahýbáš. Vím, je to jiná, nemusíš nic tajit, já jiného si můžu najít, ale na tvoji lásku je ŠKODA zapomenout.

Praská mi srdíčko a tečou slzy.
Proč, lásko, skončilo všechno tak brzy.

Posílám Ti pozdrav kratičký
z internátní světničky.
Tady přebývám,
na Tebe stále vzpomínám.

Miláčku, můžu tady sedět, stýskat si a smutně koukat. Vím ale, že i když jsi tak daleko, stále tě v srdci mám. Když v posteli pak sama ležím, jako bych tě měla vedle sebe, přitom je to jen sen. Jak ráda bych si tenhle sen splnila, usínat vedle tebe, k tobě se v noci tisknout a vedle tebe se ráno probouzet! Miluji Tě.

Proč? Proč se to stalo,
proč mě to tolik vzalo,
proč nemůžu už s Tebou být
a musím jen o Tobě snít...
Byl jsi sluneční paprsek,
který mě ráno probouzel,
byl jsi můj nejkrásnější sen.
Já na Tebe vzpomínám
a nic kolem sebe nevnímám.
VRAŤ SE!

Ahojky, děsně moc mi chybíš! Kamkoliv se podívám, vidím Tvé krásné oči a ještě krásnější rty, které bych chtěla líbat pokaždé, když jsme spolu!

Posílám Ti všechna nevyřčená slova, která mohla dozrát jenom v osamění. To je také blízkost. Chybí mi však teplo schoulené v Tvé dlani.

Ahoj myšáčku, moc mi chybíš, strašně si přeju, aby jsi byl jen můj. Moc Tě miluju, snad to víš...

Venku je zamračeno,
jako mé srdce je zachmuřeno.
Být bez Tebe mne ubíjí,
lásko má, já Tě miluji!
Chybíš mi jako voda květince,
toužím po Tvém objetí,
chtěl bych Tě líbat velice,
Bože, už ať ten dnešní den uletí!

Nechci, ale zároveň ti musím psát. Nechci ti psát jako první, ale přesto píšu. Nechci tě vidět, ale toužím po tobě. Nenávidím tě, ale přesto MILUJU.

Kdyby můj stesk po Tobě
dostal mraku podobu,
od obzoru k obzoru
skryl by celou oblohu.

Nevidím, neslyším... jsem slepá
a do ticha slza mi po tváři stéká.
Milovala jsem Tě, srdce své Ti otevřela,
s tvým odmítnutím láska má shořela.
Jak dlouho bude mi ještě trvat
na Tebe zapomenout?
Kdy bude moci mé srdce
pro jiného zase vzplanout?

Bledá tvář se do zdi dívá,
mému srdci nic nezpívá.
Neslyším lásky hlas,
vzácnější než zlatý klas.
Kam se láska vytratila,
připadám si jak matka, která potratila.

Zlato! Stýská se mi! Móóóóóóóc! Udělej s tím něco!

Prosím, prosím, smutně koukám,
přitul se ke mně maličko.
Chtěla bych, abys věděl,
že jen pro Tebe mi bije srdíčko.

Jsi jako slunce, které září,
jsi jako polibek na mé tváři,
jsi jako král, který vládne své zemi,
chci ti jen říct - stýská se mi!

Jsi můj sen i má noční můra!
Nejím, nespím
- kudy chodím, jen na Tebe myslím!
Lásko, vrať se mi zpět,
jinak se mi zhroutí celý svět!

Jak překrásný je čas,
když můžu Tvou lásku, Tvé tělo přijímat zas.
Lásko, hořím touhou po Tobě,
proč nejsi v mé náručí právě teď, v této době?

Zdál se mi včera sen a ty jsi byl v něm. Možná, že jen proto, že to byl příběh můj. Těším se na dobu, kdy řekneš: Jsem jen tvůj. Ale mé oči budou zatím tisíce a tisíce slz prolívat, než napadne tě, kdo tě má vlastně rád. Byl to příběh a pohádka, snad i takhle to jednou začíná. Jen nevím, jak dlouho mám se ještě ptát, jestli na mě vůbec vzpomínáš? Až slunce zapadne a na nebi vyjdou hvězdy, náš příběh se začne znovu zdát...

Chtěl bych být tvým plyšákem,
v postýlce vedle tebe ležet,
mít kůži modře plyšovou
a svět nechat běžet.
Být tvým mazlem na hraní,
po ruce, když je třeba,
dostávat něžné polibky,
jaké mi nikdo jiný nedá ;)))

Sladké a krásné sny Ti přeju, miláčku, mám Tě rád, hvězdičky Tě budou hlídat celou noc, hladit bych chtěl Tvou krásnou tvář. Moc se mi stýská.

Prodám se, zradím, zabiju, odhodím zásady. Šílím, a vidíš, už nežiju. Teď a tady, stačí jen naznačit, pokleknu a duši si roztluču na hadry...

Představuju si svá ústa na tvých a ty je NECÍTÍŠ! Kdybych křičela, tak mě NESLYŠÍŠ! Kdybych byla nahá, tak mě NEVIDÍŠ! Miluju tě a ty o tom nevíš... Lásko, kdy se probudíš?

V srdci bolavém
vzpomínky na naši lásku,
dnem nocí přemítám
- kde jsi, konipásku?

Jen si vzpomeň, lásko moje,
co si přálo srdce moje.
Chtěl jsi po mně jednu noc,
já chtěla toho asi moc.
Chtěla jsem jen s Tebou být,
více týdnů v roce mít,
na čas s Tebou strávený,
v jedno tělo spojený.

Lásko, stýská se mi po Tobě, po Tvých rtech a hebké pleti...

Chtěl jsem ti poslat srdíčko,
ale nejde napsat,
chtěl jsem si o tobě nechat zdát,
ale nemůžu zaspat,
chtěl jsem se podívat do tvých hezkých očí,
ale já jsem tady a ty tam,
a tak dál tu sedím a steskem umírám.
Proto, abys věděla, píšu tuhle zprávu,
že i když básnit neumím, mám tě plnou hlavu.

Chybíš mi! Chybíš mi víc, než by mi mohlo chybět srdce! Moc se mi po tobě stýská, už se nemůžu dočkat těch chvil, kdy se spolu budeme mazlit... Miluju tě, lásko moje.

Kačenka kváká, Macek vrní,
milý Honzík tady není.
Je mi smutno, dálka velká,
chci ti říci - mám tě ráda...

Moje hvězdičko bezesných nocí,
jsem zcela v tvojí moci.
Lásko, prosím měj mě rád,
svoje srdce chci ti dát.
Neodcházej, nenech mě tu stát,
bez tebe budu se tu bát.
Podej mi ruku a pojď se mnou tmou,
polibek ti dám a všechnu lásku svou.
Tak mi neutíkej...

Když se probouzím, na Tebe vzpomínám,
jak jsi mě hřála, když jsem Tě objímal.
Bylo to jak v ráji, tak neříkej, když víš,
když stejně zas s ránem odletíš...
Odletíš a neřekneš slova půl,
já můžu říct jen: Prosím zůstaň... No tak, stůj.

Dívám se na nebe plné hvězd. Kolik věcí na světě je tak krásných? Pouze několik. Jednou z nich je láska. Znám ji díky tobě. Ty jsi mě naučil milovat a brát život takový, jaký je. Ukázal jsi mi ale také, jak láska bolí a kolik umí vzít slz. Já ale již nechci cítit slanou chuť mých rtů, a proto Tě prosím - lásko, vrať se mi! Nemůžu bez Tebe žít.

Jsi můj Brouček, nádherný Miláček, jsi můj Medvídek, překrásný Andílek, jsi moje Pusinka, překrásná Květinka a já jsem jenom Tvůj. Strašně mi chybíš, Lásko!

Den je delší a noc se táhne! Ty a já už nejsme my! Je mi smutno, stále vzpomínám, ale tebe tu nevnímám! Byl jsi mým andělem a najednou jsi zmizel! Kde hledat mám lásku svou teď? Nikde, protože byla a bude v mém srdci na věky...

Každým dnem mě samota stále více ubíjí.
Představuji si Tě stále po svém boku...
Ale už jednou pro vždy:
Nechci mít jen představy,
jež vstupují mi do hlavy.
Chci, abys to byl Ty,
kdo ochutná mé rty!

Stýská se mi po Tvém hlase,
chybí mi Tvůj krásný smích,
chtěla bych Tě slyšet zase
a nemít slzy ve dlaních...

Jsi pro mě celý svět,
jsi pro mě jediný květ.
Jsi mé slunko na obloze,
věř, že miluji Tě tuze.
Cítím Tě všude, v hlavě, v srdci...
stýská se mi strašně a bolí to v srdci.
Přeji si být už s Tebou, každý den, každou noc...
protože Tě miluji a stýská se mi MOC!

Lituju dne, kdy jsem tě poznala, a lituju, že jsem tě kdy milovala. Jsi pro mě míň než vzduch, ty srabe.

Udělala jsem velkou chybu, já vím, ale každý člověk chybuje... Moc tě miluji a prosím o odpuštění... Potřebuju tě! Napiš mi!

Já už tě nikdy nechci v náruči svý obejmout,
už nikdy nebudu chtít zpátky se ohlédnout,
pro mě to končí, já chci svou cestou jít,
na vše zapomenout a znovu začít žít.
Vždyť taky já mám právo šťastná být
a ne jen ve zklamání žít...

Nevím, co bude dál... možná, že to ani nechci vědět... ale jedno vím jistě, nikdy nebudu litovat toho, co se stalo... NIKDY!

Bolí to a tebe to nezajímá,
bolí to a dál se srdce svírá,
bolí to a tvoje krutost přesahuje mezí,
bolí to a moc mě to mrzí.
Hlavně to, že jsem ti lásku přiznala
a jiná holka polibek od tebe dostala.
Jediný pohled do tvých očí
jako satan na anděla útočí,
jsi snad bez citu a něhy,
raději být slepý a němý...
Sorry, že vůbec žiju,
nikdy už ti ani minutu času nezabiju.
Užij si tu krásku, jak se patří,
ono se ti to stejně jednou vrátí.

Vzal jsi mi kus srdce, tak mi ho vrať,
ať můžu znovu milovat.

Dobré ráno, popřeješ mi naposled,
se svou krásnou tváří jako med.
Bude to dobrý, nejenom sním,
žiji i skutečnost a toto vím.
Budu plakat, nebo se smát?!
Snad jen řeknu, muselo se to stát.

Jsi naděje moje,
jsi temný přízrak noci.
Mé srdce je jen Tvoje,
být s Tebou je krásný pocit!
A zrovna teď mi moc chybíš, broučínku!

Odjel jsi mi daleko,
to mé srdce bolelo.
Těším se na návrat Tvůj,
až dám Ti polibek svůj.
Já steskem umírám
a ráno se budívám
s pocitem, že blíží se ten den,
kdy půjdem zase spolu ven.
Ruku v ruce půjdem dál
a nebudeme se ničeho bát.
Polibek svůj mi dáš
a budeš vědět, že mě máš.
Věřím, že stýská se Ti taky
a na obloze pozoruješ mraky.

Když jsem v Tvé blízkosti, jsem nejšťastnější človíček na světě, jsem v sedmém nebi, ale návrat na zemi je krutý! Proč? Proč, lásko moje, nemůžeme být spolu? Miluji Tě!

Lásko, je to jen několik minutek, co jsem bez Tebe a šílím smutkem, kdy Tě zase uvidím. Jsi jako slunce, které se mi dostane hluboko pod kůži, jako vodopády svěže chladivé vody, která mě probudí k životu, jako každé nadechnutí, bez kterého nelze žít, jako zářivá hvězda, ochránce největší lásky dvou lidí, která se zrodila právě v ten den, kdy jsem Tě poznala! Miluju Tě nadevše!