Smsky o smutku

Už je to dávno, ale já nezapomínám. Už je to dávno, nevzpomněl sis na nic. Už je to dávno, pořád tě miluji. Už je to dávno, copak mě nenecháš žít?! Ranil jsi mé srdce. Je to tak dávno, ale já nepřestávám žít. Sbohem, lásko, už asi navždy!

Miluju překrásné západy slunce, kamarády, bez kterých si nedokážu život představit a miluju i svoji rodinu, ale to všechno bych vyměnil za to, abych mohl být chviličku s Tebou.

Padají kapky z šedého nebe,
jediné, co bych chtěl: mít Tě u sebe.
Když jsem měl o Tobě dnes v noci sen,
věděl jsem, že budu mít nádhernej den.
Zjistil jsem: nadšení nebylo nutný,
každý den bez tebe je strašlivě smutný.
Sluníčko zas dneska nezáří,
přesto měj úsměv na tváři.
Ten, co se ti rozhodl psát,
Tě má strašně moc rád.

Mrzí mě to, co se stalo. Prosím, jako jsem ještě nikdy nikoho neprosila, promiň mi to!

Sluníčko už zašlo
a mně v tu chvíli došlo,
že den končí a noc začíná,
tuhle chvíli vždy proklínám,
když usínám
a tvou přítomnost nevnímám.
Den utekl, ale hodina bez tebe se vleče,
vzpomínka na tebe, ta nikdy neuteče.
Miluj mě stále, miluj mě víc,
protože ti toho chci tolik říct.

Víš, kdy mě nejvíc štveš? Když nejsi se mnou! Moc se mi po Tobě stýská, broučku. Teď mám jen jediné přání - být jen a jen s Tebou. Miluju Tě!

Teď, když jsi tak moc daleko ode mě, teprve poznávám, co je to mít někoho rád... Je to trápení, ale za to trápení je vždycky sladká odměna, kterou si doufám oba brzo vychutnáme :-) Miluji TĚ!

Hvězdičko má třpytivá, moc se mi stýská. Chybí mi Tvé dotyky, polibky, úsměv, smích. Netrpělivě odpočítávám dny do chvíle, než budeme opět spolu!

S tebou jsem poznala, co je to láska, zapomněla, co je to samota, vzpomněla jsem si, co je to mít někoho, komu můžu věřit, zapomněla slovo nevěra. Za to ti moc dík... Chybíš mi...

Odpusť mi prosím vše, čím jsem ti ublížila. Já tě miluju a vím že ty mě taky. Navždy budu jen tvá, tvoje myšička, které je tak smutno. Věřím, že se ke mně vrátíš! Protože naše láska je nekonečná.

Miláčku, ani si nedokážeš představit, jak mi je. Udělala jsem hroznou chybu. Já to vím, ale čas zpátky nevezmu. Je mi hrozně. Připadám si tak hrozně prázdná. Odpustíš mi to? Ublížila jsem Ti, nechápu sama sebe. Proč jsem to udělala, sama nevím. Odpusť mi to a vrať se mi! MILUJU TĚ... hrozně moc, už bez Tebe nechci žít...

Jsi ten človíček, který nedávno mi do života vkročil, který rozzářil mé modré oči, díky němuž já nemůžu usnout v noci... Stále mám ten pocit... ten pocit osamění, když se mnou můj nejmilejší človíček není...

Nedovedu popsat, jak moc jsem Tě milovala a ani to, jak moc jsi mi ublížil. Chtěla jsem Tě líbat, dotýkat se Tě, pomáhat Ti, když jsi to potřeboval, ale potom přišla ta obrovská rána! Nevím, jestli jsi to tak chtěl, ale naše láska se najednou vytratila. A Ty jsi s tím nic neudělal, a to je ten problém. Svým způsobem Tě pořád miluju a budu navždy, ale nikdy Ti to neodpustím!

22:00 myslím na tebe, 22:15 myslím na tebe, 22:20 myslím na tebe, 22:22 usínám bez tebe :o(

Miluju Tě a jsi mi vším,
byl to ten okamžik, kdy tušila jsem,
že Tě víc nespatřím.
Hlavou prolétly mi ty hezké vzpomínky
- neboj, už jsem zas v bezpečí maminky.
Nevinný a zraněná...

Čekala jsem,
že budeš mým princem,
začal ses mi líbit,
neřekl jsi mi to sám,
měnit se však nehodlám,
miluj mě takovou, jaká jsem,
nebo na mě hned zapomeň.

Krásný slunečný den, ale jak si ho mohu užít, když Ty jsi tam a já tady!

Je západ, slunce krvácí,
mé myšlenky se stále k Tobě vrací.
Být tak pampeliščí chmýří,
řekla bych větru, kam mé srdce míří,
vítr by zadul
- k Tobě mě odvanul.
Jen řekni - už letí,
do Tvé náruče, do Tvého objetí.

To, co cítím, je láska veliká,
láska, která nemá hranic a která nezaniká.
Chci Tě zase zpátky mít
a už stále s Tebou být.

Jestli jsem ti někdy ublížila, odpusť mi to. Jestli jsem tě někdy potěšila, vzpomeň si na to, ať smutek nepatří k mému jménu.

Až jednou večer na vycházku se dáš
a myšlenky Tvé světem poletí,
ať jedna malá vzpomínka i ke mně doletí...

Miluju tě hrozně moc,
už mi chybíš strašně moc.
Miluji tě ještě víc,
teď mi chybíš mnohem víc!
Miluji tě ve dne, v noci,
přijď mi prosím ku pomoci.
Ať je hezčí ten můj den
a jiskry v očích září jen.

Mé srdce tluče rytmus Tvého jména - jak smutno zde bez Tebe je - podívej, i ta růže vadne...

Lásko, já vím, jak moc tě to bolí a jsem najednou bezradná, protože s tímto nic nenadělám. Jen tu budu s tebou, abych tě mohla konejšit a sdílet tvůj smutek, který se tím snad alespoň o maličko zmenší...

Bloudil jsem světem, nic nehledal, nic neztratil. Pak osud nás svedl dohromady a dal mi něco, co nemohl ani ten nejkrásnější sen. Našel jsem lásku, našel jsem Tebe. Nechci Tě ztratit a bloudit znovu... Kdo jednou opustí ráj, je ztracen navždy...

Vím, že už nepatřím do tvého života. Vím, že už nikdy nedostanu červený papír s krásnou básničkou. Vím, že už ve tvých očích neuvidím ten něžný pohled... Vím to! Tak mi už konečně přestaň lhát a odboč na tom rozcestí, kterému se říká život. Odboč a jdi svou cestou.

Se slzama v očích myslím na Tebe - a ty se na svět usmíváš. O kousek Tvé lásky prosím - ty jen slovy uhýbáš. Když chci s tebou chvilku být - zády se ke mně obracíš. Tak k čemu moje srdce láskou hoří?!

Králíčku, proč jsi ode mne odešel? Miluju Tě a moc se mi po Tobě stýská, chci vrátit ty krásné chvíle, co jsme spolu prožívali. Miláčku, dej našemu vztahu ještě šanci...

Byl jsi první, koho jsem milovala, jak jen žena milovat může... Byla jsem první, koho jsi ponížil, jak jen muž ponížit může...

Vzpomínám na Tebe a Tvoje něžná slovíčka,
a miluju Tě tak, jako ještě žádného človíčka.
Miluju Tě, lásko, i když nejsi u mě,
ty moje božská krásko, vrať se zpátky ke mně!

Mraky letí od jihu,
do oken se blýská.
Smutkem usnout nemohu,
neboť se mi stýská.

Ve své mysli tvé oči stále mám,
ve dne, v noci na tebe myslívám,
minutu od minuty je těžší bez tebe být.
Ale já vím, že v srdci tě mám
a nikdy tě z něj nevyndám...

Prázdné je srdce mé, zůstal jen smutek,
lásku jsi zahubil, zlý byl ten skutek.

Už denní světlo přehouplo se ve tmu,
já se těším, až Ti řeknu,
že chybíš mi čím dál víc,
já proti tomu nezmůžu nic...

Život je krátký. Tak konečně pochop, že tě miluju, všeho zlého lituju. Moc, strašně moc jsi mi ublížil a naši cestu překřížil. Ale stejně vím, že tě v hloubi duše stále miluju. Snad se někdy vrátíš...

Když mě chceš oklamat, řekni to hned. Nebudu ti v lásce s jinou překážet!

Mám pocit, že už nemám proč žít, chci opustit tento krutý svět, který mi nedovolí milovat. Už nezvládnu déle tu nespravedlnost, dívat se na tebe bez toho, abych tě mohla obejmout a říct ti, jak tě potřebuji. Tak ráda bych se tě dotýkala, dívala do tvých očí, hladila tvoje vlasy, pusinkovala tvou tvář a potom usla v tvém objetí. Ale o tom všem můžu jen snít, to je všecko nesplněný sen. Já nemám právo na lásku! Je hříchem to, že tě miluji? I navzdory tomu tě miluju, ale už nemůžu. Nezůstává mi nic jiného, jen této zemi sbohem dát a opustit svět, který pro mě nemá smysl. Já nemám právo být milována a milovat? Můžu se jen slepě dívat, trápit se a topit se v slzách a v nekonečném žalu a pomalu pro lásku umírat...

Bez Tebe jsou všechny chvíle jenom na draka.
Zkusím si Tě přičarovat - abrakadabraka.

Lidé spolu chodí z 5 důvodů: z lásky, pro peníze, aby se nenudili, pro závist a z lítosti. Já tě nemiluju, peníze nemáš, času mám málo, nikdo by mi tě nazáviděl a líto mi tě není. Promiň.

Smál ses mi do očí, teď zas se mi směješ. Já už tě snad ráda nemám, tak proč se mi furt směješ? Nepozdravíš, nepodíváš se na mě, jen se směješ a pomlouváš. Nech už mě být, nevšímej si mě... Směj se jiné a mě netrap, když už jsem zas konečně šťastná!

Jen po jedné se mi teď stýská,
je to dívka mému srdci blízká.
Stýská se mi po jejích nádherných očích,
které chci vidět znova
a do kterých jí chci říct
ta dvě krásná slova:
MILUJU TĚ!

Jen pár řádků, než setmí se,
jen vzpomínky, než vrátíš se.
Svým slovům křídla přidělám
a rychle ti je posílám.
Píši, že ty jsi můj jediný,
i když jsi mi tak vzdálený.
Líbíš se mi a ty to víš,
tak lásko, kdy to pochopíš?

Nevím, co se stalo,
co nám naši lásku vzalo?
Proč bez Tebe denně usínám,
proč Tvé oči proklínám?
Miluji Tě a Ty to víš,
jen mi prostě nevěříš.
Odpusť.

Nenávidím tvé rty, a přesto je líbám,
nenávidím tvé oči, i když se do nich dívám.
Nenávidím tvé dlaně, a přesto se jich dotýkám,
nenávidím tebe, a přesto tě ráda mám...

Dokud jsem Tě nepoznala, nevěděla jsem, co mi v životě chybělo. Teď znám Tebe a ptám se, proč mi chybíš? Proč my dva jsme se do sebe zamilovali, když jsme dobře věděli, že naše láska nemá budoucnost? Já Tě budu milovat už navždy - proto navždy zůstanu Tvá a taky smutná...

Lásko, my dva už nejsme spolu a už nebudeme, miluju jiného, pochopíš to někdy? Bylo to mezi náma krásný, ale tys to zkazil, tak proč mi po tom utrpení nechceš dopřát zase štěstí? Nepros mě, nechci Tě zpátky, nechci...

Když koukám na nebe,
myslím jen na Tebe.
Když svítí sluníčko,
jsi moje zlatíčko,
když svítí měsíček,
jsi jen můj mazlíček.
Miluju Tě a stýská se mi...

Tolik, kolik na Sahaře chybí vody, tolik miluje Tě moje srdce. Kolikrát Tě v zimě ruce zebou, tolikrát já chci být s Tebou!

Milovat, co to je za slovo, proč to slovo tak bolí... Nechci milovat, chci Tě nenávidět, ale nejde to...

Kdybych mohl být s Tebou a cítit Tvé tělo,
křičet - Má lásko, mám Tě rád! - by se mi chtělo.
Ty však nic nevíš o mé lásce k Tobě,
každý den za to jen nadávám sám sobě.
Vinu na tom nemám jen já sám,
že lásku k Tobě ve svém srdci mám.
Nepřemýšlej o tom, kdo jsem a odkuď Tě znám,
já dodám si snad odvahy a odhalím se sám.

Mám jen jedno skromné přání,
být s Tebou každou noc až do svítání.
Jen Ty dáváš mi sílu žít,
jen s Tebou navždy chci už být.
Chce toho mé srdce moc,
že chci s Tebou trávit každou noc.
Snad někdy splní se mi tento sen,
že budeme alespoň jednou spolu celý den.
Není pro mě snadné být bez Tebe,
cítím se jak slunce, kdyby bylo bez nebe.
Miluju Tě, lásko!

Já jsem teď sama a ty jsi teď sám,
co já bez tebe jen dělat mám?
Nemám tvou lásku, mám jen snění,
ta bolest a zklamání můj život celý mění.
Líbal a hladil jsi mě něžně a jemně,
tak krásně tulil jsi se ke mně.
V těch chvílích jsem si přála zastavit čas,
nepovedlo se a já tu chvíli chtěla zas!

Láska je jako růže, jejíž krása tě zasáhne hluboko v srdci a jejíž vůne se ti vryje do paměti... Ale musí se s ní umět zacházet, protože jinak tě poraní svými trny a rány se pak dlouho a těžko hojí. Já tě však chápu, dálka je nepřítel pro naši lásku. Co mi zbývá? Jen samota a láska k tobě stále trvající. Jsem jen tělo bez duše, lásky a bez tebe. Nezapomeň, že tě pořád miluji!

Chybí mi Tvůj úsměv, pohled očí Tvých... Tvůj skvělý humor, něžné doteky při tanci... Vím, už nikdy to nebude jako dřív, sám jsi mi to řekl... Teď můžu jenom snít, mám na sebe vztek...

Láska, co je to? Pouhý produkt chemických pochodů v těle. Tedy i nestálá, zrádná a zraňující. A co je nejhorší, člověk se jí může jen těžko bránit. S tebou jsem to poznal.

Já vím, že jsi mě miloval, ale opustils mě. Je ona lepší než já? Asi ne, protože jsme všechny stejný. Já tě pořád miluju a nikdy tě milovat nepřestanu!

Kde jsi, můj krásný sne,
má krásná představo nádherného dne,
má touho vášnivé noci,
má lásko, proč tady nejsi?

Když se ráno probouzím, přemýšlím, zda zavoláš. Sednu si na postel, držím telefon v ruce a čekám. Nic. Venku slunce už zapadá a já stále čekám. Uléhám do postele a myslím stále jen na Tebe. Říkám si: Určitě zavolá zítra. Jdu spát. Malá slzička stéká mi po tváři a říká mi: Asi zapomněl, asi nemiloval tak, jak sliboval...

Miluju... A proto si tu bublám, směju se a naříkám, proto líbám, skláním se a utíkám, protože už mám, co jsem vždycky chtěla... Pro Tebe, lásko, jen pro Tebe... A Ty volně padáš do náruče někoho jiného.

Do snu jsi mi vstoupila,
v těle Tě teď mám,
až zas oči otevřu,
budu jenom sám.
Miluji Tě.

Myslím na Tebe ve dne, v noci, nemůžu Tě dostat z hlavy. Vždy si vzpomenu na okamžiky, co jsi byl se mnou. Chtěla bych, aby to nikdy neskončilo. Nemohu zapomenout na okamžik, kdy jsem Tě spatřila poprvé. Miluju Tě a nechci Tě ztratit...

I když je dálka mezi námi velká, tak věřím v to, že my dva to překonáme, protože naše láska dokáže všechno!

Kdyby se všechny oceány obrátily dnem vzhůru, kdyby se vysypaly všechny hvězdy, kdyby už slunce nikdy nevyšlo. Nic by nebylo tak katastrofální, jako být bez Tebe!

Co z toho, že Tě mám,
když tu nejsi se mnou,
když sama teď hajám,
a ne ve dvou.
Je mi smutno, stýská se mi,
schází mi polibek, pohlazení.
Chybí mi objetí, chybíš mi Ty,
zbyl mi jen dotek samoty.

Má lásko, nebe je plné hvězd, ale ten měsíc jsi ty, svět je plný milenek, ale ta nejlepší jsi ty. Jestli zapomeneš ty, to je na tobě, ale já nezapomenu nikdy na tebe.

Chybí mi Tvé veselé oči, úsměvy, jemné dotyky a polibky - chybíš mi celý. A tak Ti posílám poslední pusu přes tyto řádky, i když je nejspíš nikdy Tvé oči neuvidí. Možná je to tak správné, možná ne, co my víme - skoro nic. Možná si to všechno jen namlouvám, ale jedno vím jistě, že v mém srdci budeš vždy ukryt. Vždy tam bude pro Tebe místo, místo na lásku, místo na porozumění, na přátelství.

Cosi se mi v očích blýská,
je to človíček, po kterém se mi stýská.
Na krček bych ho políbila
a po vlasech pohladila,
jen kdyby tu se mnou byl
a ke mně se přitulil.

Ze samého stesku
mám na čele vrásku,
jak se mi bude žít,
když Tě nebudu tak dlouho mít?
Nebudu slýchat Tvá něžná slovíčka
a nebudeš mi dýchat do ouška.
Má láska k Tobě hory přenáší,
však teď se nacházím v nesnázi.
Ať už to skončí a jsem zas s Tebou.
Miluju Tě.

Miláčku, prosím vrať se mi, tohle přece nemůže být konec, vždyť já tě tolik miluju.

Říkáš, že tě život nebaví
a že tě moje řeči unaví,
teď tu sedíš nade mnou
s hlavou smutně skloněnou,
já tě jenom tiše poslouchám
a víc říkat si netroufám,
když tě vidím u mě stát
a když vím, že chceš to vzdát.

Jsi má láska, něžný květ,
schází mi Tvá vůně.
Posílám Ti polibek,
mé srdce láskou stůně.

Mé srdce hledalo a našlo,
poznal jsem ten nejkouzelnější cit,
a teď nechápu, jak k tomu došlo,
že Tě už nemůžu mít.
Srdce mi krvácí,
stále Tě miluju,
láska se neztrácí,
věčně Ti ji slibuju.
Dostanu ještě šanci?
Prosíím :o(

Když se dívám do Tvých očí, vidím v nich celý náš svět. Když slyším Tvůj hlas, rozkvetu jak nejkrásnější květ. Když Tě držím za ruku, vím, že jsem v bezpečí. Když Tě líbám na rtíky, tak hlava se mi zatočí. Stýská se mi, miláčku.

Chci všechno vrátit zpět,
chci být opět v tvém náručí.
Chci Tě a to hned,
ta touha po Tobě mne umučí.
Ty ani netušíš, jak moc se mi stýská.

Už je to celý dlouhý týden, co jsi mě opustil, a mně to přijde jako století bez paprsků slunce, vody, tepla. To nejdelší století bez lásky.

Má pohádková princezno, Vaše polibky opíjejí rychleji než sklenice vína, Vaše objetí hřeje více než samo slunce, pohled ve Vašich očích je tajemnější než měsíční svit, s Vašimy doteky se nemohou měřit ani sami spanilí andělé, s Vaší krásou se nemůže rovnat ani duha po letní bouřce a být s Vámi je jako tančit v extázi v oblacích, ale být bez Vás, to je jako být sám v pustém a temném vesmíru, kde i ty nejveselejší oči pláčou. Stále na Vás myslím, stále o Vás sním.

Když srdce stůně, nejlepší je lék,
na ústa vtisknout polibek.
Vyléčíš mě?

Už se Tě nemůžu dočkat, Lásko moje. Doufám, že moje, srdíčko mé mi to napovídá. Vím, že jsem jiný, jen chci, abys to poznala sama. Miluju Tě, Lásko. Tvoje Láska.

Ahoj lásko, stýská se mi po Tobě a Tvým něžným mazlení. Miluju Tě. Chybíš mi. Nikdy bych nevěřila, že to tak bude bolet! Proč to nejde vrátit zpátky? Mrzí mě, že jsme jenom kamarádi, ale děkuju za to!

Kocourku můj sametový, jsi jako něžný polibek, který mě každou vteřinku šimrá na ústech a nutí mě, abych na Tebe myslela, ať dělám cokoli! Už se Tě, broučínku, nemůžu dočkat a myslím, že do zítřka umřu steskem, ale pokud to prežiju, tak zítra budu ten nejšťastnější tvoreček v celým vesmíru a mé srdce bude opět plné nezkrotné lásky a touhy po Tobě! Moc Tě miluju, broučku můj!

Tepu Ti v dlani jako rána pod obvazem, jako motýl sražený na zem. Vzpomínáš na chvíle, kdy jsem řekla, zmámena láskou: Polib mě do dlaní. Polož mi ruce zevnitř na nohy. Líbals mě a chutnal jsi jako kořeněný likér.

Poslední kapka padla
a má láska k Tobě zvadla,
sice tě strašně miluju,
ale ve lžích žít nepotřebuju.

Zklamal jsi mě velice, jak teď mi je smutno, ten pocit, jako když se ti zapíchne miliony jehliček do srdíčka, slzy se mi koulejí po tváři, nemůžu zapomenout a stále tě miluji.

Bolí, všechno hrozně moc bolí... jak ses koukal, jak jsi mé rty líbal - to vše teď ukrutně moc bolí. Proč ta bolest nezmizí? Tak už jdi, jinak přestanu přežívat.

Jak ráda bych Tě viděla! Jak dlouho už jsi pryč? Móóóóóóóóc se mi po tobě stýská, co mám dělat? Tvoje fotka mi nestačí, chtěla bych Tě líbat! Moc Tě MILUJU!

Naučil jsi mě milovat, tak proč teď odcházíš?! Byl jsi pro mě sluncem, které mě dělalo šťastnou. A teď? Připadám si jako v nekonečném tunelu tmy, samoty a prázdnoty... V mém nitru je jen prázdnota, jak se svého pouta zbavit a světlo ve svém černém srdci najít? Porazit tmu se mi nikdy nepovede, jenom slunce takovou věc svede! Slunce už jsem však dávno ztratila.

Broučku, víš, co jsem zjistila?! Že láska je jako slunce nebo morfium! Jednou se vyhřeješ, ale nemůžeš se zásobit sluncem na celou zimu, když slunce zmizí, je ti zima. Stejně tak by ti bylo málo platný, kdybys byl morfinista a píchl si dopředu dvojitou dávku drogy. Jakmile se morfium vstřebá, budeš zakoušet pekelná muka, bude ti dvojnásob chybět... Lásko, mojí drogou jsi ty a já zažívám strašný absťák každou vteřinu, kdy tě nemám na blízku. MILUJI TĚ!

Proč moje srdce celý den bolí,
proč moje duše v noci se bojí,
proč nejsi se mnou, tady a teď,
proč všude kolem je jenom zeď,
proč na tu zeď srdíčka malují?
Odpovídám sama, strašně Tě miluji!

Je lepší být nešťastně zamilovaný než být sám... Ale vždyť být nešťastně zamilovaný znamená být sám! Jsem SAMA! Nechci být SAMA! Chci být s TEBOU.

Nenávidím život, protože mi poslal tebe. Nenávidím tebe, protože ty jsi můj život!

Je rozumný, kdo se nermoutí pro to, co nemá, ale raduje se z toho, co má. Ale já mám pocit, že nemám nic, když tady nejsi se mnou.

Seznam věcí, které mi nejvíce chybí: Tvé oči, Tvůj hlas, Tvá tvář, ruce na mém těle, jak krásně se mě dotýkají, celé Tvé tělo, Tvé vlasy, vůně a Tvé miluji tě! Jsem Tvá a Ty budeš na vždy můj!

Mně stýská se teď moc,
byla totiž ještě pro mě noc,
když jsi dnes ráno odešla
a ta chvíle nadešla.
Na rozloučenou pusu měl jsem ti dát,
a ne v posteli bez pohybu spát,
proto posílám ti verš
a to mi, lásko, věř,
že miluji tě stále víc,
to nevyvrátí mi na světě nic.

Teď proklínám ten den,
kdy pozval jsi mě ven,
kde políbil jsi mé rty,
zlomil tím mé city.
Proklínám ty chvíle,
kdy ležela jsem vedle Tebe,
kdy šeptal jsi mi do ucha,
jaká byla to muka,
když nebyl jsi se mnou,
nehladil mou tvář jemnou.

Loučení chutná solí,
vždyť slzy slané jsou.
Ta chvíle nejvíc bolí,
když dva se rozejdou!
Miluju Tě!

Lásko, kde jsi?
Lásko, kde jseš, kde se schováváš?
Často ve snech se mi zdáváš.
Přijď, ať nečekám dlouho,
umírám už touhou.

Lásko, ještě včera cítila jsem Tvé hebké rty na mých, ještě včera jsme byli jako jeden. Ještě včera jsem Tě držela v náručí a šeptala, jak Tě miluji. Ještě včera.

Lásko, prý je spravedlivější být o báseň ochuzen, než ji dostat od nedozrálé krásy a tak je tohle poslední SMS ode mě. Sbohem.

Usínám v posteli za svitu měsíce, nade mnou nebe s tisícem hvězdiček. Usínám sám, tak jako vždy, ptám se já, ptám, proč nejsi tu Ty.

Koupu se ve tvých krásných modrých studánkách a hřeji se v tvém něžném úsměvu. To vše je jen na fotce, a proto s ní chodím spát, abych měl krásné sny. Toužím po tobě stále víc. Pa, Tvůj méďa na hraní :-*