Smsky o smutku

Slunce pomalu zapadá
a na mne jde teskná nálada.
Proč nemůžu být už s tebou?
Večery bez tebe tak zebou :-(

Bolí, hrozně to bolí,
jak jsi mě mohl opustit...
Láska je života solí,
a já už ji nikdy nebudu mít :-(

Zdálo se mi zrovna dneska,
že mi přišla esemeska,
žádnou ale nevidím,
proč už s tebou být nesmím? :-(

Dlouhá noc
a mně se stýská moc,
kam jsi šla?
Hvězdičko na nebi,
zima náhle je mi,
všude jen tma.

Stačila jedna chyba
a navždycky jsem tě ztratila.
Každou vteřinu toho lituju,
a už to nikdy neudělám, slibuju.
Ty jsi jediný, kterého opravdu chci
- dej mi prosím ještě jednu šanci.

Chybí mi tvoje doteky...
Proč nejsme spolu navěky?
Smutně se osudu ptám,
proč musím být bez tebe, sám.

Tak ti nevím, co se stalo,
náhle nám to neklapalo,
náš vztah jsem si ale moc užila
a jsem ráda, že jsem s tebou byla.
Loučím se s tebou, lásko, naposled,
teď vydejme se - každý sám - poznat svět.

Neopouštěj mě, miláčku,
jseš andílek na obláčku,
který znamená moje štěstí.
Chci být zase s tebou,
chvíle samoty zebou,
tolik jsem ti toho říct nestih.

Den jako den,
mění se jen
datum v kalendáři,
když naše hvězda nezáří.

Tak mě napadá,
že je to vlastně záhada,
jak jsme se mohli seznámit
a jediný společný zájem nemít.
Bohužel až teď si to uvědomuji,
a že jsem tě poznala, lituji.

Na prázdný polštář vedle sebe
sněženky dal jsem místo Tebe,
sněženky dal.
Na římsu přilétl bílý holub,
mně bylo líto, že nejsme spolu,
tak jsem se přikryl a spal.
Zdál se mi sen, já nevím, jaký,
jenom vím, že jsem v něm hrál,
Ty jsi mě líbala - já Tebe taky,
ve skutečnosti jsem na hotelu spal.
Na hotelích jsou tvrdá lože,
sněženky vadnou, ach můj Bože,
a toho jsem se bál.

Princezno z nejhezčí pohádky,
proč na světě jsou hádky?
Moc mě mrzí, co jsem udělal
- pořád stejně rád tě mám.

Proč jsi mi ublížil,
proč jsi mě ponížil,
proč jsi mi lásku vzal
a samotnou mě zanechal?! :-(

Jen s tebou můj život smysl má,
tak proč jsi k mým citům němá?
Je mi to líto,
hodně bolí to.

Měla jsem tě ráda, ale už nemám,
hledala jsem tě i ve svém srdci,
ale ani tam tě nemám...
Je to ale tvoje chyba, měls mi lásku dát,
a hlavně: neměl jsi mi lhát!

Tak mě napadá,
zda mě máš pořád ráda?
Od našeho seznámení
ses hodně změnila,
idylka to s tebou není,
naši lásku málems zabila.
Doufám ale, že vykvete znovu
a zbytek života strávíme spolu.

Ani kdybych teď umřela, nelitovala bych toho tak jako toho, že jsi mě opustil.

Už toho mám dost, už nechci tě zpátky,
radši vlízt do oprátky.
Už neuvidíš mě plakat, ani se smát,
a už nebudeš mi muset ani lhát.
Už neuslyšíš mě sténat, ani lásku ti vyznávat
a ani ke svým hříchům se doznávat.
Sbohem!

Vzal jsi moje srdce a utekl s ním pryč,
samota mě bolí, jak když šlehá bič.
Proč jen jsi nemohl zůstat se mnou,
chtěla jsem jít dál životem ve dvou.

Přemýšlel jsem o našem vztahu,
a zjistil jsem, že v tom plavu.
Vím, že jsem udělal plno chyb,
tak dej mi je šanci napravit.