Smsky o smutku

Proč jsme se museli rozejít? Moc tě miluju, nechci tě ztratit. Prosím, dej mi ještě šanci. Vím, že mě máš ještě pořád rád, vždyť nám k tomu nic nebrání... Lásko, prosím, vrať se ke mně. Bez tebe nemá můj život smysl.

Jako samotář bez duše i těla
si teď připadám,
kéž bys tu tak se mnou býti směla
a já necítil se tolik sám.

Lásko moje, jsem ráda, že tě můžu mít jenom pro sebe, jsem ráda za každý den, kdy tě můžu vidět, za každý polibek, který od tebe dostanu. Broučku, jsi pro mě vším, celý můj život. Je mi šíleně moc smutno a chtěla bych teď být v tvojí náruči, ale to momentálně nejde, tak aspoň nejsladší pusinečku na světě ti posílám. Tvoje zlatíčko. Miluji tě.

Jestliže mě nemáš rád, tak proč pořád sním?! Jestliže lásku necítíš, tak proč věřím lžím?!

Jak krásně voní Tvé vlasy...
to bude láskou asi.
Jak krásně zní Tvůj hlas...
chtěl bych být s Tebou zas...

Pro Tebe já stále truchlím,
po večerech slzy pustím,
ať spadnou mi na polštář
a unese je noční zář.

Ve tmě bloudím, ztracený v myšlenkách...
srdce krvácí, v tom někdo zašeptá...
Nechci už slyšet tyhlety hlasy,
pořád se vracejí, ptají se, kde jsi...
Odpověď nenajdu, smutek si nesu...
mysl se potápí do černých lesů...
Srdce víc krvácí, nechci už žít,
život se vytrácí, čas navždy jít...

Chtěl jsem Tvoje srdce, podalas mi kámen.
Zvolna dohořel mi v duši - bílý plamen.

Kdybych byl Kolumbus,
projel bych s tebou světa kus,
kdybych byl Romeo,
vylezl bych do tvého okna modrého,
ale nejsem ani jeden z těch,
co leží v papírech,
tak já tady a ty tam,
každý jsme na to sám.
Stále čekám na tvé zavolání,
nic se neděje, tvé číslo mě už ani neprozvání,
vrať se mi do náručí,
než nás stesk zapomenout naučí.

Častokrát jsi mě líbal na má ústa, častokrát jsi mě hladil po tváři, já nezapomněla... Teď líbáš jinou na ústa, hladíš cizí tvář... Tak už mi zavolej, lásko moje!