Smsky o smutku

Čekala jsem na Tebe,
Tys myslel jenom na sebe.
Proč jsi si se mnou hrál
a lásku sliboval?
Víš, že Tě miluju,
tak už mě netrap.

Nikdy nezapomenu na Tvoji lásku, na vůni Tvého těla, na Tvé jméno. To, co zbylo mi, jsou nádherné vzpomínky na Tebe, jedinou bytost na světě, kterou tolik miluji.

Blíží se zas chvíle našeho setkání,
po dlouhém odloučení,
jenž smutek vneslo do mé tváře,
ta spalující touha, která nás zachrání,
až položíme hlavy na polštáře.
Zas pocítím tu horkost,
vůni, jemnost Tvojí kůže,
zapomenu na přítomnost
a Ty budeš moje krásná růže.
V očích zas budou plát
ty šibalské plamínky
a zase mi odejdeš
a zbydou jen vzpomínky.
Na tahle setkání těším se zas a znova,
těžko je vyjádřit, když nestačí mi slova.

Nechal jsi za sebou jen svůj stín
a pronikavou vůni kopretin
a vzdušné zámky, co se lehko zboří,
ze svíček zapálených dým
a srdce, které touhou hoří,
touhou být ti vším.
Nechal jsi za sebou je zapomnění
a vzpomínek pár,
těch, co už vítr odfoukal.

Trápím se, trápím, že jsi tak daleko. Nevím, co to je. Proč jsem tak na měkko. Nechci být sama, nechceš být sám. Co pro to udělá každý z nás.

Je to láska, nebo jen vzplanutí ze zoufalství, že tě nikdo nechce? Ale proč to odnáším já? Zamilovala jsem se do tebe a to hodně, tak vymysli co s tím. Jak se mě co nejdříve zbavit. Přemýšlej, ale pomluvy ti nepomůžou!

Stávám se šílencem! Kam se podívám, vše, co dělám, každá má myšlenka patří jen Tobě. Jak je možné, že to nevíš, necítíš, nevěřím... že už mě nechceš vidět víc!

Ano, Ty jsi má Láska, Ty jsi můj sen,
Tebe chci líbat snad celý den,
Ty jsi má touha, jen Tebe chci mít,
to vše dnes chtěl jsem Ti říct.

Nebe je poseto tisíci hvězdičky,
z oblohy přilétá andílek maličký.
Na malém obláčku přináší přáníčko,
vrať se mi MILÁČKU, vrať se mi brzičko.

Dlouho jsem miloval, dlouho jsem byl slepý. Bez Tebe jsem konečně otevřel oči a viděl to, co jsem měl. Děkuji Ti, že jsi odešla.

Stýská se mi po Tvém zamávání ruky, po Tvém pousmání, po Tvých vlasech, po Tvé pleti, slově, Tvých ramenech a bocích...

Stýská se mi po Tvém políbení,
při němž dotkne se mých rtů Tvůj ret.
Po Tvém polibku, který uvede mě v snění,
po polibku, jenž voní jako květ.

Zapomenout na tebe, to se řekne lehce,
ale moje srdce zapomenout nechce.

Chybí mi tvé oči, chybí mi tvá tvář,
chybí mi tvé rty i úsměv, který máš.
Nejvíc mi však chybí tvoje krásná vůně,
když ji nemám u sebe, mé srdíčko stůně.

Co léto dalo nám,
si podzim zpátky vzal,
já uvnitř umírám,
zbyl mi jen žal.

Tobě stesk nic neříká,
lásku novou našel sis,
mně ji život odříká,
vím, že nejsem miss,
ale každý právo má
říct: „Miluji Tě. Vrať se mi...”

Dnes dávají drama. Stýská se mi. Nepůjdeme si do kina zabrečet spolu?

Svou velkou lásku se Ti bojím dát. Bojím se zklamání a Ty mě nejspíš nemáš rád, nebo se Ti po mně taky stýská. Tím jo myslíš co?

Každý ráno stejný, čaj na ex, houska, hemenex, každej oběd stejnej, teplej nebo vystydlej, každej večer stejnej, sytej nebo hladovej. A noc? To jen ptám se, proč?

Jsi cesta, co mě láká,
jsi domov pro tuláka.
Jsi srdce, které mi buší,
jsi make-up, co mi sluší.
Jsi tůně, v níž se topím,
jsi touha, před níž oči klopím.
Jsi hvězda právě objevená,
jsi strach, co mě sráží na kolena.
Jsi čas, co barví mi vlasy,
jsi sen, co utekl mi asi.
Jsi zakázané ovoce,
jsi má potlačená emoce.

Věřím v lásku, věřím v tebe,
jak líbezné hvězdy a nejčernější nebe.
Ty a já, chci s tebou být.
Chci alespoň trochu lásky mít,
chci šťastně žít.
Snad vyplní se mé přání,
padá hvězda a já utíkám za ní.

S řasami vlhkými vzpomínkou na Tebe,
upírám oči své, upírám do nebe.
Nehledám hvězdný svit, klid a chlad měsíce,
snad jenom úsměv Tvůj, Tvé oči nejvíce.
Netoužím po spánku, po měkkém polštáři,
toužím po dotyku Tvých prstů na tváři.
Marné je toužení, zbytečné hledání,
dneska už ke Tvým rtům jiná se naklání.