Smsky o smutku

Jsi pro mě květina v rozkvetlé zahrádce,
jsi pro mě princezna v nádherné pohádce.
Stýská se mi, je mi smutno, chci jen s tebou být,
jsi mé všechno, miluju tě, pro tebe chci žít.

Umírám, když stojím vedle tebe a vím, že už tě nemohu políbit... Vrať se ke mně, lásko.

Bolí to... Bolí ztratit lásku a úctu toho, koho milujeme... Vím, že už nemůžeme být spolu, trápila bych se stejně jako teď... Chybíš mi a jsou chvíle, kdy bych dala všechno za to, usnout vedle tebe... Ale pak si vybavím ty hádky a všechny špatný věci, co se staly... Nejde to, nemůžeme být spolu...

Co říct...? Snad jenom, bolelo to a strašně těžko se to hojí :(((

Dneska jsem tě zase viděla. Bylo to krásný, ale současně to i smrtelně zabolelo. A to právě, když jsem si uvědomila, že už dávno nejsi můj.

Smutno je mi bez Tebe,
smutno jako v hrobě.
Častokrát si říkávám,
jak se daří Tobě...

Mít rád není snad hřích,
když zamiloval jsem se do očí tvých.
Nechci tě, lásko, ztratit,
chci se k tobě vrátit.
Chci s tebou svůj život žít
a vedle sebe tě pořád mít.

Sedím na posteli a vzpomínám. Na tebe, má lásko. Mé rty chutnají slaně, ale já přesto píši. Jen pár řádků - aby jsi věděl. Bylo nám spolu krásně, ale vše jednou končí. Už nikdy se neobejmeme, nepolíbíme, nezasmějeme se životním chybám. Přesto budu květ naší lásky navždy chránit. Co kdyby chtěl někdy znovu rozkvést...

Chci myslet na TEBE - myslím na TEBE! Nechci myslet na TEBE - myslím na TEBE! Chci myslet na něco jiného - myslím na TEBE! Nechci myslet vůbec na nic - ale pořád myslím na TEBE!

Jen poslední slova k Tobě mám...
MILUJI TĚ... a sebe za to proklínám...

Víš, nevím, jak to říct,
líbíš se mi čím dál víc.
Chybička se vloudila,
a tak jsem celou noc blouznila.
Blouznila jsem nad Tebou,
nad mou láskou jedinou.

V noci, když se dívám na nebe,
myslím jen a jen na Tebe.
U srdíčka mě zahřeje,
když se na mě měsíc usměje.
Hvězdy mi šeptají, co mám udělat,
abych nezapomněl milovat.
Teď dochází mi, že miluji nebe,
ale mnohem více, lásko, miluji Tebe.

Proč člověk touží vždy nejvíce po zakázaném ovoci?! Proč je člověk chtěn odmítanými a odmítán chtěnými?! Proč ty jsi to ovoce, proč ty jsi ten chtěný?! PROČ?!

Miláčku, broučku můj, ani nevíš, jak moc moje srdíčko po Tobě touží. Přála bych si být vedle Tebe a držet Tě v náručí a líbat Tě! Chybíš mi čím dál víc, těším se na chvíli, až Tě znovu spatřím a obejmu. Zlatíčko moje, moc Tě miluji!

Za pár let, až vítr ti mou vzpomínku zavane, nebude to vzpomínka, ale touha tě zase vidět...

Už jen vzpomínky poletují v prostoru mé hlavy. Vše ostatní je pryč - zmizelo - jako ty. Za čas se to zase objeví. Jako ty. Možná.

Toužím s tebou šťastné chvíle sdílet,
zlé i smutné společně míjet,
po tvém boku zase být
a svůj život začít žít...
Miluji Tě!
A věřím, že mi jednou řekneš:
Už nemusíš snít,
u sebe tě chci mít...

Píšu Ti lísteček ze srdce smutného,
neboť jsme vzdáleni jeden od druhého.

Nemůžeme být spolu, ale ani bez sebe... Tak tu vedle sebe stojíme, koukáme na sebe a trpíme... Takhle to dál nejde, lásko... trhá nám to oběma srdce... ale jestli Tě ztratím z očí, umřu...

Miláčku, ve chvílích, kdy nemůžeme být spolu, zbývá nám jediné... Vědomí, že se milujeme, nám dá sílu podívat se světu do tváře a nehnout při tom brvou.

Je mi smutno. Představa, že u Tebe klečím, Ty krásně spinkáš a já Tě něžňoulince hladím po Tvých voňavoučkých vláskách. Bylo by to krásňoučký, vidět Tě zase vedle mě usínat. Jsi andílek. Tak sladkej a slaďoučkej. Jedna pusinka letí k Tobě. Miláčkuju Tě!

Je mi smutno, když jsem bez Tebe,
nechci jen snít, chci tě mít u sebe.
Mé srdce je tebou zaplněné,
sny o životní lásce jsou vyplněné.

Do temné noci hledím, přes slzy nevidím
a o tvém polibku stále jen marně sním...

Střídá se světlo a tma, den a noc,
ale mně se stýská stále stejně moc.
Nemáš ani ponětí,
jak moc chci cítit tvé objetí,
jak moc tě chci vidět zas
a slyšet tvůj hlas.

Tak, jak plyne voda,
tak letí i čas
a já se těším na tu chvíli,
až Tě, lásko, spatřím zas!

Stonám, doktoři mne odhánějí. Stonám na lásku. Pořád Tě vidím, usměvavou, obětavou, zamilovanou... zamilovanou do mě. Už je to dávno, já vím, ale zapomenout nejde... s posledním výdechem láska má nezmizí.

Jsi odporný podvodník a lhář,
jsi ješitný, protože každou máš.
Byl jsi to nejdražší, co jsem kdy měla,
každá holka mi tě záviděla.
Teď jsi to nejhorší, co na světě znám,
nenávidím tě a můžeš si za to SÁM!

Chci slunce, chci nebe,
chci lásku, chci Tebe.

Svět, to nejsi jen ty.
Já vím, ale uvěřit tomu nedokážu...

Můžu se jen na něco zeptat? Proč si svoje chyby uvědomíme až příliš pozdě... A čas nejde vrátit a věci nejdou změnit... proto si přeju zapomenout :o(

Zlatíčko moje jediný, Ty jsi ten nejkrásnější a nejmilejší človíček na celém světě a já Ti přísahám, že Tě nade vše moc a moc a moc miluju a nikdy Tě neopustím! Pamatuj, že bez Tebe život nemá cenu a kdybych ztratila Tebe, ztratila bych i své srdce. Vím, že i Ty mne miluješ, vím to! Líbám Tě, ty moje milované zlatíčko!

Krásná byla tvoje slova,
chtěla bych je slyšet znova.
Tvých dotyků si užívat
a bolest teď nevnímat.
Proč to všechno skončilo
a mé srdíčko se zhroutilo?

Proč ráda tě mám a ty mě jen pořád proklínáš? Proč na tebe neustále myslím, proč tě v mysli mám? Proč chci být stále s tebou, ale ty nemáš na mě nikdy čas?

Ahoj Andílku, být s Tebou je jako být v Ráji, Tvůj úsměv rozzáří můj. Chtěla bych poznat Ráj, je tak blízko a přece nedosažitelný. Jsem šťastná díky Tvým očím.

Až jednou nebudeš moct chodit, jíst, spát... ŽÍT... vzpomeň si na mě, protože přesně takhle bylo mně, když jsi mě opustil!

Medvídku můj, kdybys věděl, co pro mě znamenáš. Jsi pro mě vším. Nemůžu bez tebe žít! Potřebuju tě, stejně jako tráva potřebuje slunce, jako člověk vodu! Tak moc tě potřebuju a ještě víc! Bude to tím, že tě mám strááášlivě moc ráda a nechci o tebe přijít. Ale ty o nás rozhodneš, to ty rozhodneš, jak to bude dál...

Dnes jsem v posteli měla milence, byl dobře stavěný, svalnatý, vysoký, hnědé pronikavé oči, tajemný úsměv... škoda, že o tobě musím jenom snít. Chybíš mi a nejen v pelíšku.

Teď, když jsme si už dali sbohem, uvědomuju si, co pro mě znamenáš, přesně toto... vzduch... a bez něj se nedá dýchat. Pořád Tě strašně miluju!

Proč se mi všichni diví,
že můj úsměv je lhář,
když směju se jen v okamžiku,
kdy vidět mohu Tvoji tvář!

Je mi smutno a jsem tu sám
a jen na Tebe, lásko má,
neustále myslívám.
Chybíš mi...

Pluli jsme spolu na lodi. Vítr nás po vlasech pohladil. Sluneční paprsek hřál nás na kůži. Pak něco se stalo, teď cítím jen chladno a v duši mám pusté a bolavé prázdno. Ve vodě topím se sama, díváš se a je ti to jedno... Trápíš mě.

Minulost, budoucnost, přítomnost... Na ničem nezáleží, nikde tam nejsi...

Jednou ráno se probudíš a zjistíš, že všechno, o co jsi bojoval s tímhle světem, je pryč. Tak dobré ráno, lásko!

Všechno se změnilo - ty nejsi ty, já nejsem já, láska není láskou, život není životem, ale děti jsou jen jednou dětmi, dejme jim každý svoji lásku a na jinou zapomeňme.

Chybí mi Tvý doteky na mým těle, chybí mi Tvý rty na mých, chybíš mi tu celou svou bytostí. Musím jen čekat a doufat, že toužíš po mně jako já po Tobě.

Potkávám LÁSKU, potkávám stesk,
po cestách křížem k nám jdou.
Neboj se lidí, neboj se hvězd,
zastav se, ne náhodou...

* Tahle hvězdička je má * a tahle Tvá...
Kéž nebyla by tolik vzdálená!

Osud je tvrdý protihráč. Schovává esa v rukávu. Kdo bez viny je, ať soudí. Jeden se směje, druhý bloudí. Na rtech tu zlobu ze smutku, denně se bojím... rozsudku.

Tam, kde otevřu oči, tam vidím to, co jsem dřív neviděl. Tam, kde je zavřu, vidím tvoji lásku, tam, kde je otevřu, vidím tvoji zradu...

Zklamals mě, ublížils mi, pošlapals mě, sebrals mi všechno, moje srdce, mé city, mou hrdost, mé já... Já plazila se po kolenou, prosila, plakala, trpěla... Já, ta hrdá a zpupná! Jen já... Ty ses mi jen smál, marné naděje dávals mi... A já tě milovala. A stále miluji... ale ty se to nesmíš dozvědět.

Neklopme oči, když nás to oba tak mrzí, otočme stránku a na novou, čistou zkusme znovu a lépe začít psát.

Mám jen tebe a vedle sebe prázdnou postel a zas jen sebe :-(

Je mi smutno, malinko,
možná trochu k pláči.
Zatoužil jsem na krátko,
držet Tě v náručí.

S prstýnkem od Tebe,
pohrávám si nesměle,
s myšlenkou na nás dva,
hraju si od rána.
Je skoro poledne,
já myslím jen na Tebe,
blížím se k večeru,
myšlenka vtíravá skrývá se v šeru.
Je skoro noc
a Ty pořád chybíš mi tu moc!

Až nebude nic, pro co chtěl jsi žít,
pak teprve poznáš, jak strašné je CHTÍT!
Chtít někoho MILOVAT,
chtít někomu LÁSKU DÁT!
Ty víš, jak žiju já,
že jen Tobě patří myšlenka má.
Že chybíš mi víc než chleba a sůl,
mám na duši rány a SRDCE JEN PŮL!

Ptáčku zpěváčku,
komu říct miláčku,
když kocourek už tu není,
svět se náhle ve tmu mění...

Bez tebe, broučku, cítím se jak v plotě kůl, jako nebe bez mráčku, já chci jen tebe, miláčku. Moc mi chybíš, proč tu nejsi, proč jenom, proč, já ptám se každou noc. Chybí mi tvoje něžné dotyky, ty tvoje sladké polibky, ty lahodné rtíky na těch mých. Miláčku, chci ti říct: Miluji tě móóóc!

Jako když šálek oddělíš od talířku, když květině utrhneš květ, když obloze vezmeš hvězdy, když slepému vezmeš hůl, když člověku vezmeš duši... Tak mi je, když nejsi se mnou. Proto miluji Ty chvíle, kdy jsme spolu a já Ti můžu říct, jak moc Tě miluji.

Jedno slovo jako otazník nad vzpomínkami visí, je krátké a bolestivé. Po vyslovení jako trn srdcem projede. Tak ho vyslovím naposled a pak zapomenu. PROČ?

Co víc ti můžu dát,
když tě mám tolik rád.
Jsou to slova pouhá,
ale pravda a touha.
Nenech si ji utéci,
lásku mou žijící.
Mysli si, co chceš,
pravdu nikdy nezapřeš.
Miluju tě.

Haló, hledá se ten,
co srdce zlomil mi jen.
Haló, hledá se ten,
kterému mé srdce patří jen.
Haló, hledá se ten,
co Princezno říká mi jen.
Haló, hledá se ten,
co říkat ode mě nechá si Méďo jen.
Haló, hledá se ten,
koho miluji já jen!

Medvídku, miluju tě pořád... Copak to sakra nikdy neskončí? Já už takhle nemůžu dál. Nedokážu bez tebe existovat. Asi jsem se úplně zbláznila, do Tebe. Prosím vrať se mi...

Chtěla bych s Tebou spáti každý den,
však je to neuskutečnitelný sen.
Ve dne, v noci se s Tebou milovat,
na to jen mohu myslívat!
Oči modré jako obloha,
proto jim žádná neodolá!
Mé myšlenky jsou jen na Tebe,
tak proč, proč, lásko, jsme tak daleko od sebe?
Miluji Tě čím dál víc,
tak mi prosím, lásko, znovu neubliž!

Je to těžké takhle žít,
chci být k Tobě pouze blíž,
chci být s Tebou každý den,
ne mít pouze tento sen.

Chci být zase jenom s Tebou,
peřinu mít povlečenou
a Tebe mít v ní zachumlanou.
Hořím touhou mít Tě zpátky
a pod hlavu dát Ti z rudých růží plátky,
to aby se Ti dobře spalo
poté, co si mé tělo s Tvým něžně hrálo.
Chci zas celé dopoledne!

Miláčku, tak opět jsme se museli na dlouhou dobu rozloučit. Ani nevíš, jaká je ve mně prázdnota. Má hlava je jen plná nekonečně krásných vzpomínek. Teď už na Tebe nedosáhnu. Nemůžu cítit Tvůj slaďoučký polibek a Tvé něžné pohlazení. Snad to vydržím a neutrápím se. Miluji Tě.

Lásko, tak moc se mi stýská po Tvém zamilovaném pohledu, po Tvých slaďoučkých polibcích, něžných dotecích a slovech plných lásky. Miláčku, je těžké být bez Tebe a moc to bolí, ale já stále věřím, že po prázdninách bude všechno tak jako dřív. Stále si opakuji: MY to zvládnem, spolu dokážeme nemožné... Pamatuješ, kdy jsi mi to pověděl? Miluju Tě.

Ležím v postýlce a do stropu koukám. Tiše přemýšlím a po Tobě steskem umírám. Už aby ses mi konečně vrátil a můj život zase vzhůru nohama obrátil. Chci se k Tobě přitulit, něžně Tě políbit. Chci vzpomínat na úžasnou minulost, cítit a užívat si Tvoji přítomnost a plánovat s Tebou společnou budoucnost! Strašně se mi po Tobě stýská! Už aby ses mi vrátil!

Ty už jsi usnula, já usnu taky.
Tvé jméno před spaním zašeptám.
Chtěl bych je zakřičet, v noci se nekřičí.
S Tvým jménem na rtech usínám.

Chtěla bych ti hledět do očí, na vše hrozné zapomenout, hladit tě něžně a celý, celičký den se k tobě tisknout...

Proč ses na mě tenkrát podíval?
Proč ses tenkrát tak krásně usmíval?
Proč mé srdce tvé oči zmátly?
Proč už se na mě tak nedíváš?
Proč už se tak neusmíváš?
Proč pouhé ahoj jsou naše setkání?
Proč budoucnost bez tebe mi strach nahání?
Proč tě miluju, když ty mě ne?

Víš, miláčku, někdy mám pocit, že to bez Tebe nevydržím. Jen nevím, proč tohle NĚKDY trvá STÁLE. Chci Ti říct, že nemůžu bez Tebe být. Pa, srdíčko :-*

Neuplyne noc a neuplyne den,
aby se mi nezdál o Tobě sen.
Chtěla bych Tě líbat, chtěla bych to moc,
chtěla bych Tě hladit celou dlouhou noc...

Když se neozýváš, mám strach, že jinou líbáš. Když se neozýváš, bojím se, že sám nebýváš. Když se neozýváš, sama bloudím v myšlenkách, mám o Tebe, lásko, strach. Když se neozýváš, věřím Ti, ale přesto se bojím. To proto, že Tě tolik miluji a nechci Tě ztratit.

Ahoj můj andílku! Ani nevíš, jak je ten den bez Tebe dlouhý :o( Chybí mi Tvoje něžné i žhavé polibky, doteky, pohlazení... Chybíš mi úplně celý. Jsi moje největší štěstíčko a jediná lásenka. Nevím, jak to do pátku vydržím. Miluji Tě a nikomu Tě nikdy nedám (s nikým se dělit nechci)! Pa, Tvoje andělka.

Lásko, mně se tak strašně moc stýská. To nikdo nikdy nepochopí. Je mi bez Tebe jak bez vzduchu a mé myšlenky jsou jen u Tebe. Není to fér, pořád na Tebe myslím a na všechno ostatní zapomínám. Pa pa, miluju Tě!

Ač jsou sny jen pouhá zdání,
vyhýbají se mi jako sníh máji.
Nedávno jeden krásný
se mi přesto zdál,
v něm Ty a já jako šťastný,
zamilovaný pár.
Dnes cítím, že pouze sen to byl
a v mém srdci se brzy bolest uhnízdí.
Přála bych si usnout a opět ten krásný sen snít
a nikdy se z toho snu nevzbudit.
Miluji Tě!

Proč mi takhle ubližuješ, což nevidíš, že Tě mám ráda jako ještě žádnýho jinýho kluka? Stýská se mi po Tobě a nemohu na Tebe zapomenout, jsi pro mě vším, udělala bych pro Tebe úplně všechno... protože Tě móóc miluji, ale Ty mi ubližuješ a děláš, že mezi námi nic nebylo a ani není.

Nikdy mě nespatříš klečet na kolenou,
já nejsem z těch, co o lásku prosí!
Nikdy nespatříš na víčkách mých
krůpěje slané rosy
a jestli se tam přece jenom objeví,
já utřu si je potají,
aby sis nemyslel, že kvůli Tobě padají!

Jak smutno je mi bez tebe,
jen slza tkví se v řase
a já ptám se,
zda sejdeme se zase...

Ahoj lásko, hodně jsem se splet, když nechtěl jsem Tě hned. Teď stáváš se každý den mým krásným nočním snem. Sen krásný jako Ty se z paměti neztratí. Strašně mi chybíš!

Líbat se může, líbat se musí,
proto Ti posílám tři sladké pusy,
protože jako strom bez listí nemůže být,
tak i já bez Tebe nemůžu žít.
Chybíš mi, lásko.

Sice mé rty prahnou po vodě,
ale mé srdce prahne po Tobě...

Proč mám tak bolavé srdce,
když ulehnu, spát se mi nechce.
Myslím na tebe ve dne, v noci,
procházet životem bez tebe nechci...

Nemůžu být s Tebou a to mě mrzí. Tak moc bych se Tě chtěla dotýkat, líbat Tvá krásná ústa, aby se naše jazýčky proplétaly jako dvě ještěrky na horkém kamení...

Bojíš se toho, že budeš sám? - Protože já se ztrácím, když jsem bez tebe...

Ty jsi ten jediný kluk na světě, kterého mám tolik ráda! Zdá se mi o Tobě, o Tvých očích a Tvém hlasu. Strašně se na Tebe těším, až Tě uvidím zase ve škole, až mi budeš dávat zase ty Tvé pusinky.

Vždycky jsem si přála mít štěstí, zdraví, peníze a lásku. Ani nevíš, jak je mi líto, že mi nemůžeš poskytnout ani jedno z toho - sbohem.

Myslím na tvé doteky, na tvůj smích, myslím na Tvé polibky. Snažím se zapomenout, ale slzy nelze skrýt. Myslím na Tvá slova, sliby, na naše společné sny. Nesplnilo se nic, cos slíbil, a mně jen těžce plynou bez tebe dny... Toužím, chci Tě zpátky.

Chybí mi Tvůj krásný smích, chybí mi záblesk v očích Tvých, chybí mi Tvé... všechno!

Když mňouknu jednou, chybíš mi jenom trošku, když mňouknu dvakrát, chybíš mi strašně moc! Mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau, mňau...

Vlasy hebké jako samet,
hlásek sladký jako med
- to je moje milovaná,
u které chci být teď hned...
Ani nevíš, jak se mi po Tobě stýská.
Miluju Tě.

Každý večer, když usínám,
na Tebe, zloději mého srdce, urputně vzpomínám.
Sny jsou plné našeho milování,
lásky a zklamání.
Za chvíli je to již rok,
co v mém srdci kdosi způsobil šok.
Ano, jsi to Ty, však Ty víš,
vedle koho se rád probouzíš.
Už nechci usínat a ráno probouzet se bez Tebe,
chci, abys ráno byl vedle mne
a na probuzenou políbil mne.
Miluji Tě...

Nechci se už trápit
a nechci jen snít,
chci Tě stále tak milovat
a naplno svůj život jen s Tebou žít.
Strašně moc Tě miluji!
Stýská se mi!

Má kůže pláče po Tvých dotecích! Miluji Tě!

Víš, jak vypadám,
víš, jak se jmenuji,
víš, jak líbám,
víš, jak Tě miluji.
Víš o mně všechno,
co vědět by jsi měl
a Ty jsi zapomněl?!

Šlechetná láska má vždy připravenou závěť... a protože má láska k Tobě taková je... vzdávám se Tě, miláčku... Vybral sis, chceš být s ní... a já Tě miluju natolik, že chci, abys byl šťastný, ať už se mnou, nebo s jinou... i když moje srdce krvácí pod tíhou Tvojí zrady... miluju Tě...

Chci cítit Tvé rty na ústech mých. Chci jen Tebe potkávat ve snech svých. Chci Ti ležet v náručí a cítit, že i Tvé ruce chtějí mé hladit. Chci prostě jen vědět, že zrovna Ty máš mě ráda. Tolik Tě chci... Slyšíš? Pochopíš...?

Kdybys jen tušil, jak moc mi chybíš. Kdybys jen tušil, jak šťastnou mě činíš. Jen s Tebou mám pocit, že konečně žiju a nic mi nechybí. Vím, že už budu milovat pouze Tebe, protože jen Ty mne dokážeš přenést ze země do sedmého nebe. Pouze s Tebou se mohu dotknout hvězd. Jsem ráda, že jsi, ať už se stane cokoliv.

Lásko moje, kdepak jsi?
Strašně se mi stýská!
Po tvých krásných polibcích
a tvých jemných ručkách!
Chtěla bych tě líbat, sebe ti dát.
Tak aspoň v SMSce pusu ti pošle,
tvoje láska jediná,
která je do tebe zblázněná!