Nejlepší smsky

Zrovna balím dárky na Vánoce a zjistila jsem, že nemám žádný pro tebe. Tak to asi zabalíme, ne?

Přijdou i těžší chvíle,
budeš mu muset sbohem dát,
a budeš se muset tvářit mile,
avšak srdce Ti to bude rvát.
Jak bolí, když člověk miluje.

Jsi můj sen, který nikdy nekončí. Mám Tě ve svém srdíčku. Já se snad rozpláču, proč tu nejsi se mnou, to nechápu.

V mém srdíčku rostou růže,
slzami je zalévám,
na Tebe, můj miláčku,
neustále vzpomínám.

Miluju tě, miluju tě, miluju tě, miluju tě, miluju tě, miluju tě. Zdá se ti to moc? Stejně to ještě nestačí! Lásko, scházíš mi a chci tě zase mít!

Vždy, když ke spánku se chystám,
na bílý strop se dívám.
Když zavřu oči, vidím tebe
a steskem na srdci mě zebe,
to proto, že necítím tě vedle sebe.
Nejradši chtěl bych tě tu mít
a ráno se s tebou probudit,
to, že rád tě mám,
mému srdci neodpárám.
Já jen chtěl ti říct,
bez tebe nechci být už nikdy víc.
Chybíš mi, kotě.
MILUJU TĚ.

Kam se podívám, vidím Tvoji tvář. Jsi všude, ve vzduchu, který dýchám, v odraze skel v metru, cítím Tvoji vůni, když kolem mě přejde v hospodě číšník, jsi žvýkačka bez cukru, která mi provětrá hlavu. Zavolej mi, chci se vidět v Tvých očích.

Proč slibuješ mi, že jsem tvá jediná? Že nevíš jak to s ní skončit, že by to neunesla? A já? Já mám unést sama všechnu bolest světa?

Ty jsi mi tolik ublížil... nechceš mě znát, mé hovory odmítáš! Prosím tě o jedno - odpusť! Lituji těch slov, co jsem ti řekla! Vrať se mi...

Nad rájem se smráká, Tvé oči nevidím... od Tvého odchodu provází mě převozník.

Chybí mi Tvá společnost, chybí mi Tvé pohlazení, chybí mi Tvůj hlas, chybí mi Tvé ruce v mých, chybí mi Tvůj smích, chybíš mi celá - a já se ptám proč? Miluju Tě.

Chvíle bez Tebe
je jako slunce bez nebe.
Rty máš hebké jako lístek růže,
zbožňuji vůni Tvé kůže.
Když naše pohledy něžně se setkají,
mé oči Ti vždy tiše šeptají:
Miluji Tě!

Rozdělují nás povahy, křik a pláč v mém srdci neustává, toulám se nocí a hledám tvé rty, tvou vůni... nenacházím nic... jen prázdnotu... Všechno je pomíjivý, jako kapka ranní rosy.

Lidé nejsou dokonalí, i já přiznávám svou chybu. Teď nevím, co na to říct - snad jenom to, že jsem Ti nechtěla ublížit.

Venku prší a já si pohrávám s myšlenkou, jaké by to bylo být s Tebou. Cítit Tvé dotyky, vnímat Tvůj dech, slyšet Tvůj hlas. Jak krásné by bylo mít Tě pro sebe. Zůstává mi ale jen sen a víra, naděje nikdy neumírá. Opatruj se mi.

Někdy jsem zlostí celá bez sebe,
chci, aby hrom uhodil do tebe,
a deset minut nato hned
já beru svoji kletbu zpět,
já beru svoji kletbu zpátky na sebe.

Široko, daleko objala zemi noc temná, jen hvězdy, měsíc, větřík, obloha jemná, hraje své kouzelné divadlo. Tak sledovat tu hru a vedle... abys byl Ty sám, mlčel a přesto říkal tolik slov, jaké prozradí jen oči, rty a dlaně.

Tiše skláním svou hlavu na polštář a brečím.
Když někdo zeptá se, co stalo se, jen mlčím.
Dusím své trápení v sobě,
že chtěla bych se vrátit k tobě.
To je mé přání životní,
co již nikdy se nesplní...

Jedeš pryč? Tak se mi brzo vrať... miluju Tě jako nic jiného na světě. Zvláštní starty, žádné konce... miluju Tě, co víc říct...

Když usínám, vzpomínám na Tebe, zdá se mi, že cítím dotyk Tvých rtů. Ty patří Tobě. Každou noc na Tvá ústa čekám. Zdá se mi, že přicházíš, objímáš mě... a pak... polibek, nit věčné lásky. To vše je jen sen, který se možná stane skutečností!

Moc mi chybíš. Nenávidím den, kdy jsem o tebe přišla. Chtěla bych vše vrátit a najít chybu, kterou jsem udělala...

Ach miláčku, tak ráda bych byla s Tebou, hladila Tě a něžně líbala tak jako nikdy, byla s Tebou ve dne, v noci a vychutnávala si každé Tvoje slůvko, co bys mi řekl. Pokaždé se těším na den, kdy Tě znovu spatřím... Tvoje kočička.

Kdybys byl tak hezkej, jak jseš ulhanej a namyšlenej, tak bych neváhala ani chvíli a hned bych s tebou začala chodit.

Ať dělám, co dělám,
stále na tebe vzpomínám,
ty jsi úplně všude!
Čím to asi bude?

Dnes jsem si mazala čísla z telefonního seznamu... a smazala jsem si i Tebe... No a co právě dělám? Mažu si Tě ze svého srdce...

Vím, jaké to je, když někdo někoho podvede. Vím, že Tvé srdce je teď bolavé. Vím, že to byl strašný hřích. Snad mi jednou odpustíš.

Když zlatá hvězda padá z nebe,
můžu si vždy něco přát.
Chtěl bych Tě mít vedle sebe
a na rty Tvé polibek dát.

Lásko, až budeš jednou sedět a vzpomínat, kdo prošel tvým životem... s krátkým zastavením, nebo se třeba i chvíli zdržel. Doufám, že tvoje srdíčko mi věnuje tichou vzpomínku, vzpomínku na dávnou lásku, která přišla ve špatnou dobu...

Že jsem vdaná, Ti nevadilo
a s touhou jsi mě miloval.
A teďka tvrdíš, že musím cítit Tvou bolest
a chápat, že jsi se už neozval!

Tak, jako neexistuje země bez nebe,
neumím si představit svůj život bez Tebe.

Ty jsi moje srdíčko,
chybíš mi, mé štěstíčko.
Tak ráda bych tě objímala
a všude líbala.
Chtěla bych být u tebe přitulená
a šeptat ti do ouška ta dvě krásná slova...

Slza se mi leskne v oku,
chci být zase po Tvém boku,
jemně se Tě dotýkat,
do ouška Ti říkat...
pravdu o Tvém krásném těle,
o tom, jak je mi skvěle,
když se na mě usmíváš...
Tak kde zase pobíháš?

Miluju Tě moc a moc,
chybíš mi tu každou noc.
Každou noc i každý den
chci Tvé srdce jen.
Jen pro sebe ho míti
a nikomu jinému nepůjčiti...
Stýská se mi!

Mám strach! Nebojím se tmy, ani jiných sil, ale bojím se toho, že bych tě mohl ztratit. A já se nerad bojím. Tak mi dej prosím jistotu, ať je jakákoliv!

Chybíš mi víc, než může chybět zámku král, lásko má, tak mi zpívej, buď tu se mnou, pojď mi hrát, lásko má, jen řekni, mám tě rád... Už to nemůžu dál v sobě tajit, chci svou lásku už konečně najít, ale v tomto případě je asi pozdě. Tys nepočkal... bezhlavě ses zamiloval, vzal si, co Ti nepatřilo a zase odešel...

Taková noc v sousedství hvězd. Nebe je na dosah. Jsme každý jinde, dvě zrnka prachu pod Velkým vozem a v každém vesmír, život, hnízda snů, vzlet i pády.

Tvé oči, Tvůj hlas,
snad přijde čas,
kdy sejdem se zas.

Dny bez Tebe jsou tak dlouhé a když konečně přijde den, kdy se s Tebou setkám, uteče jako voda. Chci, abys byl stále se mnou, abych mohla hladit Tvé tělo a něžně Tě líbat. Nic víc nepotřebuji, jen být s Tebou. Miluji Tě!

Všechno jednou končí a něco nového začíná... Nechci, aby náš vztah skončil a začal jiný. Nechci, aby vše krásné, co mezi námi je, někdy vystřídalo zklamání a zapomnění.

Miláčku můj milovaný, hrozně moc se mi stýská. Chci být s Tebou navždy. Jsem jen Tvá, patřím Ti celá. Celé mé srdce patří jen a jen Tobě. Šíleně moc Tě miluji.

Noční obloha pomalu se uspává,
myšlenka na Tebe v hlavě však zůstává.
Dnes v noci chtěla bych být jen Tvou,
ale zas jsem tu sama, sama s tou tmou...

Proč jsi nic neřekl a náznak lásky jsi neprojevil. Proč jsi odešel bez rozloučení, proč když tě potkám, se mi kolena třesou. Proč není jen láska, co se točí, proč je i bolest?

Miluji Tě a Ty to víš...
Tak lásko, proč mě kvůli tamté opouštíš?

Jsi nejhezčí holka na tomhle světě,
jsi jako růžička, co na zahradě kvete.
Máš v očích jiskřičky a vlasy hnědé,
vaříš supr kafe, to málokterá svede.
Jsi děvče moc prima, vzpomínám na Tebe,
jsi moje Sluníčko, co září pro mě z nebe!

Jednou jsi mi řekl, že už víš,
jakou vůni a chuť budeš milovat...
vůni mé kůže, chuť mých rtů
budeš navždy míti rád...
Já ti hloupá věřila,
své srdce jsem ti svěřila,
a ty jsi mě oklamal...

Kdo zná odpověď na otázku,
proč tebe nemůžu mít?
Už nemá cenu tebe chtít,
avšak já pořád nemůžu bez tebe žít.
Tolik to bolí, tak moc,
když pláču pro tebe noc co noc.

Lásko, pokud člověk miluje toho druhého, neměl by být schopen mu ublížit a podvést ho. Tak se ptám, miluji Tě doopravdy?

Slunce je krásné,
rozum nejchytřejší,
hvězdy jsou jasné
a láska přece nejkrásnější.
Jdu do země lásky,
tvá tvář se vrací zpátky,
já miluji tě moc,
myslím na tebe den i noc.
Jenomže ty si toho nevšímáš
a mé city k tobě nevnímáš...

Bez Tebe jsem jak poušť pustá,
chybí mi Tvá něžná ústa.
Chybí mi Tvé pohlazení,
zbývá mi jen krásné snění.
Mé srdce po Tvém touží,
má dušička bez Tebe se souží.

Sedím tu u rybiček a je mi smutno. Stále vzpomínám na krásné chvíle prožité s Tebou. Líbá Tě ...